Lépe ji porozumět k tomu je třeba i lépe porozumět 17 listopadu!

NĚCO Z HISTORIE pohledem za oponu.

(s omluvou všem kteří milují Havla až za hrob a na "Pravdu a lásku"

 nedají nikdy dopustit)

Tajné dohody Hegenbart – Havel

Motto: "Když se na zlobu odpovídá zlobou, znamená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje." V. Havel v Rudém Právu, 4. 1. 1990

(Tajná jednání a dohody mezi zástupci tzv. rozhodujících politických sil "Národní fronta a zástupci zasvěcených členů KSČ pod vedením Rudolfa Hegenbarta, vedoucího 13. oddělení ÚV -KSČ v prosinci 1989 - lednu 1990.)
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.

Jméno Hegenbart v Komisi 17. listopadu

Václav Bartuška: Polojasno.
Z deníku člena Komise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně konfidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) složkami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, potom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 předsedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době prezidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana prezidenta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegenbartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepodařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal prezidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bartušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v prosinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart není tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svědkem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané příslušníky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svědomí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vyjde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.

Hegenbart v akci

Rekonstrukce jeho aktivit zhruba od r. 1987 do ledna 1990.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úloha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vyslechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho předchůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se souhlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřednictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v satelitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů- Hegenbart - byl navíc informován blíže o některých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
-   v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém oddělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
-    na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení strany není schopno nezralé problémy řešit,
-    když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spolupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
-    dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Jakeše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystoupení gen. Lorence jako náměstka federálního ministra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahraničního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
-   v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozhodujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvyslanectví v Praze.
-    zajišťoval těsně před převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
-    od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klíčů na náměstích, která měla demobilizovat mládež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
-    koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohodnuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
-    řídil sabotážní akce proti Federálnímu Ministerstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořádek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpěváků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,
-    doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, -   jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do rukou Charty.
-    na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní politické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegenbarta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reformních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977 156 bývalých komunistů
-   Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, zejména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
-    v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11 1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.

Důkazy o existenci tajných dohod Hegenbart – Havel

Žádné přímé důkazy zatím neexistují protože V Havel nedodržel svůj slib, který dal národu veřejně, že budou zveřejněny všechny záznamy z jednání s Adamcovou vládou a následného jednání tzv. "rozhodujících politických sil, u kulatého stolu, o nichž se dodnes nic bližšího neví. Kriticky bod spojení Charty se zasvěcenou části KSČ tvoří jedno z ústředních tajemství současného režimu a je proto účelové tabuizováno.
Proto byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na platné, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (převratu).
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pánové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina studentů", která vznikla jako reakce na zmanipulovanou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohledné době nebudou k dispozici důkazy o tajných dohodách, je nutné pracovat indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují. ,

1.Zahlazováni a zametání stop po listopadu 1989

- Mezi tyto akce   lze uvést - mimo jiné:
Váhavé a pomalé   přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č.   15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejnoprávní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s komunistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskriminace a urážka politických vězňů z padesátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chyba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levicovými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně projevenou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých umělců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezidenta okusil moc a podlehl jí.
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako budoucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních komunistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová revoluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším poradcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cinkáním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, nevznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nejdůležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
- dohoda o ustavení vlády tzv. "národního porozumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v Laterně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1

Závěr

Tajné dohody Hegenbart Havel nastartovaly "sametový" charakter polistopadového vývoje, který vedl a vede k pokračování morální devastace našeho národa…,
Literatura:
1. Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena parlamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989 In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza.  In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945,   Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl, Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999

JUDr. Jaroslav Klenovský

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Vážený pan

Ing.Luděk Navara,
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno

Vážený pane redaktore,
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
           Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
          Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
           Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
           Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
           My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
          Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
          Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
          Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
          Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
            Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
            A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
            Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
             Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
              Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
             Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
              Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
              O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
             Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.

Pointa na konec:

              Když jsem se v polovině devadesátých let sešel v Praze s MUDr.Járošem, vyprávěl mně, že dělá obvodního lékaře ve Stříbře. A víš, co o mně říkají hospodští štmagasti, kteří mně tenkrát poradili, jak se dostanu snadno z vojny?
               Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
                Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
                 Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?

O tom, co jsem napsal, jsou písemná svědectví.

Zbyněk Čeřovský

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dopis Zbyňka Čeřovského prezidentu Václavu Havlovi

Pane Havle,

přečetl jsem si  pozorně vaši řeč před Městským  soudem v Praze
dne 14.prosince  1993. K vašemu  expozé se vyjádřil  i pan John
Bok, ale váš projev z 1.ledna  1994 mne přiměl k tomu, abych se
otevřeným dopisem k této situaci vrátil.

Co nás spojovalo
Poprvé  jsem se  o vás  dozvěděl v  roce 1968  z tisku, že jste
našel ve svém bytu zabudovaný  odposlech. Pak nic, až ve vězení
v roce&n bsp; 1977,  když  o  vás  Rudé  právo  psalo  o samozvanci a
zaprodanci.  A také  o jakési  o Chartě  77 (Severočeský Průboj
psal  dokonce   o  Chátře  77.  Měl   byste  toho  šéfredaktora
vyznamenat.Myslím  že  se  jmenoval  Škoda.  Určitě  by  si  to
zasloužil).
Domníval jsem se  , že nás spojuje společná  myšlenka odporu ke
stávajícímu režimu.  Byl jsem vděčen  vám a vašim  přátel ům, že
jste  po  letech  mrtvolné  normalizace  našli  odvahu říci své
názory. Byl  jste mně myšlenkově blízký,  považoval jsem vás za
morálně čistého  a statečného člověka. Proto  jsem se přidal na
Vaší stranu, proto jsem po  propuštění z vězení podepsal Chartu
77. Že se můj podpis objevil v  seznamu až o rok později, to je
vina Ludvíka Vaculíka. Ale vina  odpouštějící, neboť on sám měl
toho roku až příliš mnoho&n bsp; starostí. A příliš mnoho výslechů na
StB, které mně také čekaly a pak se znásobily.

Co nás rozdělovalo
Když jsme spolu vedli ve vězení  na Borech v roce 1982 a krátce
i počátkem roku  1983 hovory o  současné vnitřní i  mezinárodní
situaci,   považoval  jsem   vaše stanoviska za názory  poněkud
pomateného intelektuála, který neví, o čem hovoří. Odmítal jste
politiku  zbrojení   Reaganovy  vlády  jako & nbsp; politiku  vedoucí
k dalšímu mezinárodnímu napětí a ke konfrontaci s bývalým SSSR.
Tvrdil  jste, že  v zájmu  míru je  třeba rozpustit  Varšavskou
smlouvu  i NATO  a přesvědčoval  jste mne,  že by  obě velmoci,
t.j.  USA a  SSSR, měly  zasednout k  mírovému jednání. Nechtěl
jste pochopit  a nebyl jste  ani ochoten akceptovat  názory, že
s tehdejším Sovětským svazem se nedá jinak hovořit než z pozice
síly,  n eboť  se  skutečně   jednalo  o  "říši  zla",jak  říkal
president Reagan.  V důsledku politiky bývalého  SSSR byla naše
země v srpnu 1968 okupována, v důsledku této politiky jsme byli
oba, každý z  nás, nejméně dvakráte ve vězení.  V důsledku této
sovětské  politiky byl  u nás  po roce  1948 instalován  režim,
který  si nezadal  s režimem  jiných diktátorů  na celém světě.
V důsledku tohoto  režimu došlo také&nbs p;k  hluboké devastaci nejen
přírody,  ale lidské  morálky, svědomí  a charakterů  statisíců
lidí, což si zejména nechtějí  připustit ti, kteří se pro tento
zločinný  režim angažovali  a  páchali  jeho jménem  zločiny na
svých spoluobčanech.  V důsledku této a  žádné jiné skutečnosti
nedošlo k tak hrůzným činům,  jež od doby Hitlerovy říše nemají
obdoby. Ostatně  pak, mnohé z těchto  názorů jste ještě později
veřejně hlása l i jako prezident ČSFR.
Místo  toho, abyste  tyto zločiny  odsoudil, vy  jste je  hájil
a nadále   hájíte.  Obhajujete   nejen  původce   všech  těchto
hanebností, ale dospěl jste již  tak daleko, že z viníků děláte
oběti  a  z  obětí  viníky  tohoto  stavu.  Tento váš projev je
jednoznačný důkaz  toho, že nemáte nebo  nechcete mít o realitě
dneška  pravdivý obraz  a  že  nechápete, nebo  nechce te chápat
problematiku minulosti ani současnosti.  Stal jste se zastáncem
zločinců a  jejich hlásnou troubou.  Podle našeho zákonodárství
se  ten, kdo  sám zločiny  obhajuje, kryje  nebo hájí, dopouští
trestného činu.  V demokratické společnosti, pokud  bychom v ní
žili, by  tento jediný fakt musel  vést k vaši abdikaci!  Vy se
však  v  rozporu  s  vaším  tvrzením  hodláte  stát  doživotním
prezidentem  a  v  této&nbsp ; funkci  byste  se  chtěl zřejmě dočkat
i státního pohřbu.

Proč jsme se rozešli
Moje  znalosti  o  vaši  činnosti  jsou  však poněkud rozporné.
13.prosince  1989  jste  vyslal  své  emisary do Valdštejnského
paláce, kde  vaším jménem jednali  se zástupci KSČ,  které vedl
tehdejší nejvyšší svazák Mohorita. Tam byla dohovořena zrada na
našich národech.  Vám byl přislíben  úřad prezidenta ČSSR  a vy
< tt>jste   za   to   slíbil   nedotknutelnost   a  nepostižitelnost
komunistických  zločinců  a  zachování  status  quo  ve  vnitru
a v  armádě.  Tento  fakt   později  potvrdil  i  svým  dopisem
velvyslanec Slánský jr., kterého jste neprodleně vyslal a dosud
ponechal v Moskvě. Vaši valštejnoskopalácoví emisaři se všichni
do jednoho  dočkali dobrých, zasloužených,  ale i rozhodujících
míst  ve státní  správě. Nejvíce &nbsp ;na ministerstvu  zahraničních
věcí, později přímo u vás, na  Hradě, jako výraz vašich díků za
Vaše  prezidentské  zvolení.  Přestože  o  této hanebnosti byly
přineseny  důkazy a  byl jste  vyzván, abyste  se k nim přiznal
nebo  zaujal  své  stanovisko,  zahalil  jste  se mlčenlivostí.
A nebo se považujete  za člověka, který není povinen  se ze své
činnosti nikomu  zodpovídat. Jako př. bych  chtěl uvést některé
ze zahraničních  cest, které vás  usvědčují z prolhanosti.  Byl
jste v Mexicu  a prohlašoval jste, že odtud  dostaneme ropu. Je
to stejné bláznovství jako Dubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl
jste v Nicaragui  a tvrdil jste, že vymůžete  dluhy. A tak bych
mohl pokračovat.  Vyjel jste na Jižní  město a pomlouval zdejší
"králíkárny". Nic se však za vašeho panování nezměnilo. Jen to,
že teď se nestaví vůbec nic  a lidé nemají kde bydlet.&nbs p;S velkou
slávou  jste si  držel nos  na hrůzami  severních Čech. Všechno
jste správně zkritizoval, přednesl jste své demagogické názory,
ale nestalo se nic. Spíše je to horší, protože bývalý komunista
Dlouhý   pokračoval  v   ničení  dalších   obcí,  ačkoliv  jste
prohlašoval opak.

Překvapení
Když  jsem 10.prosince  1989 přijel  po letech  exilu do  Prahy
a dozvěděl jsem se složení  nové vlády&nbs p;v t.zv. postkomunistické
společnosti,  nechtělo  se  mně  věřit,  že  předsedou vlády je
nomenklaturní  bolševik Čalfa a že jste  křeslo ministra obrany
svěřil pučistovi  Vackovi  a  na  Hrad  i  do  vlády instaloval
nepochybné agenty  KGB, z nichž  někteří tam jsou  pro vás jako
nepostradatelní  dodnes.  Tehdy  jsem  se  domníval,  že  je to
součást  vaší  promyšlené  strategie  nekrvavé revoluce. Teprve
dopis syna jednoho ze zločinců této země, jehož matku nám Česká
televize   nedávno   prezentovala   jako   div  ne  zasloužilou
demokratku, mně otevřel oči.  Všechno byla falešná hra, podlost
a zločin,  spáchaný na  lidu této  země a  vy hrajete  absurdní
komedii  podle vzoru  vašich  absurdních  her. Při  svém prvním
rozhlasovém  a televizním  projevu z  Hradu v  lednu 1990  jste
řekl,  že  se  "z &n bsp;těchto  míst  lhalo".  A  vy sám dosud lžete
a zastíráte  objektivní pravdu  a skutečnosti.  Ve svém  zájmu,
v zájmu své  pýchy, ješitnosti, pocitu  důležitosti a domněnky,
že jste jediný, vhodný a schopný vést tuto zemi jako prezident.

Prezident v roli obhájce zločinců
Prohlásil  jste, že  zveřejnění seznamů  spolupracovníků StB  v
Necenzurovaných novinách způsobilo  četné lidské tragedie, aniž
jste uvedl konkretní př ípady. Já na rozdíl od vás, třebaže jsem
měl jen  omezenou možnost přístupu k  dokumentům StB bych chtěl
uvést opak. Na rozdíl od vás budu jmenovat příslušníky a agenty
StB plnými jmény,  aby se naši občané dozvěděli  pravdu o svých
spoluobčanech.  Nebudu  plýtvat  zkratkami  jmen jako O.Š.,M.V.
a podobně,  protože  mně  nic  neříkají.  Nebudu  také  s  vámi
polemizovat, zda  zločiny StB a jejich  pomahačů způsobily více < /tt> či méně  zla, než zveřejněné  seznamy. Jsem totiž  na rozdíl od vás přesvědčen o tom, že  tato organizace, ne nepodobná SS, SA, SD  nebo  Gestapu,  byla  organizace  zločinecká  a  že  jejich pomahači byli  a jsou zločinci  a měli by  se za svoji  čínnost zodpovídat. Ale to byste  nesměl 13.prosince 1989 slíbit jejich beztrestnost  a nedoknutelnost.  Vám šlo  zřejmě o prezidentský post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost, pravdu a lásku.    Nakonec    jste    svůj    postoj   vyjádřil   panu Dr.Ing.Andělovi, když jste prohlásil, že  v této zemi žádný hon na komunisty  nebude. Souhlasím proto s  vyjádřením Johna Boka, že celá tato plejáda zločinců vstávaje lehaje může děkovat Bohu za vás a vaše prezidentování. Když  jsem  měl  nedávno   možnost  nahlédnout  do  zachovaných dokumentů  StB a  hovořit&nbs p;o  nich s  lidmi, kteří  vědí, o  čem hovoří,  je možno  si  vytvořit  jednoznačný a  pravdivý závěr. Každý, kdo  se stal agentem  této mocné, výborně  organizované, vycvičené a  vyzbrojené organizace, stal se  jím dobrovolně a s plným vědomím! Mohli  bychom  diskutovat  o  pohnutcích  těchto lidí. Byly různé, od vady charakterů, podlézavosti, ješitnosti, touhy  po   moci  či  beztrestnosti  až   po  docela&nb sp; obyčejnou zbabělost.  Ale každý  si měl  uvědomit dříve  než namočil pero k podpisu, že se dává do  "spolku s ďáblem". A většinou všichni mysleli, že  budou na úkor  svých spoluobčanů beztrestní  až do smrti a že se to nikdy nikdo nedozví, protože tenhle režim bude navěky, jako proklamovaná Hitlerova  Třetí říše. Ale jak vidno, se zklamali. Nejvíce ti,  kteří takovou spolupráci podepisovali ještě v roce 1989! Kolik bylo těch sebevražedných pokusů ? Nevím a  neslyšel jsem o  žádných sebevražedných pokusech,  jak jste o nich hovořil. Vím  však o více jak dvěstěpadesáti tisích odsouzených  a  přes   třista  popravených  osobách  padesátých letech. Vím  o milionech let, které  prožily oběti komunistické totality  ve vězeních.  Pokud  nevěříte,  zeptejte se  na místě oprávněném, na Konfederaci politických vězňů. Dejte však pozor, abyste& nbsp; i tam  nenarazil  na  nějakého dřívějšího  udavače nebo konfidenta StB,  neboť i tato  organizace na popud  StB vznikla a byla založena. Mohl  bych  hovořit  o  statisících   občanů,  kteří v důsledku totalitní moci  byli vyhozeni z  práce a místo  uplatnění svého vzdělání byli pomocnými dělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás to  nepostihlo, vy  jste byl  "spisovatel", chráněný  a hýčkaný režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy z vězení domů jako motáky, protože značná část pošty byla zadržována, vy jste mohl napsat  a odeslat z  vězení celou knihu,  aniž by vám  byť i jediný  dopis  byl  zadržen,  vrácen  nebo  neodeslán! Já byl u toho a vy  to víte. Ostatně tak znělo  pozdější vaše věnování knihy Dopisy Olze. V době,  kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly v celách na  pár čtverečných metrech,  vy jste měl  na Pankráci dvoucelu a  na Ruzyni jste  pobýval v cele  určené pro 13  osob sám! Zeptejte se tisíců politických  vězňů, které, jak jste měl sám příležitost na  vlastní oči vidět a slyšet  a které jste na setkání s nimi v Belvederu  zesměšňil, jak žili, jak je trápili a posílali do korekcí s betonovými podlahami s poloviční dávkou "žrádla",  protože  to,  co  vězeňský  systém  produkoval  jako stravu, se & nbsp;jinak ani nazvat  nedalo. Vzpomeňte si  také na své výsadní postavení a balíky, o kterých se mnohým jen mohlo zdát, zatímco většina z  nás měla po celou dobu  výkonu trestu balíky zakázané. Připomínám, že většina z dozorců, kteří nás ve vězení šikanovali, vyhrožovali nám smrtí  nebo nás mlátili, slouží dál a někteří  z nich  byli s  vaším vědomím  povýšeni ve  funkcích a hodnostech,  ačkoliv by  se měli  zodpovídat za&nbsp ; své zločiny. Jako  příklad uvádím  mjr.MUDr.Borusíka, právě  toho, který vás chtěl klidně nechat ve vězení "chcípnout", jak se sám vyjádřil. Teď  Vás samozřejmě  nezná, jako  nepoznal i  mně. A  mohl bych mluvit  o desítkách  jiných.  A  to pominu  složení Generálního ředitelství Vězeňské  služby, o kterém  se i pan  ministr Novák nerad zmiňuje, ale hlavně  kritizoval Dr.Šetinu, že "nevyčistil Generální  prokuraturu".  Rač te  si  nechat předložit dokumenty o jejich  minulosti,  nebo  se  podívejte  do stále utajovaných materiálů  t.zv. Vnitřní  ochrany, čili  StB ve  Sboru nápravné výchovy. Kdo byl opravdu vyobcován? Jestli si  pane Havle mnoho  lidí myslí, že  jsou vyobcováni "z obce", pak se o toto vyobcování přičinili sami. Na rozdíl    od vašeho vznešeného poznání znám mnoho  lidí, kteří v minulosti a ještě i budo ucnosti budou  na černých listinách, protože nebyli v KSČ, tuto organizaci kritizovali nebo kritizovali lidi, kteří o jejich  osudech rozhodují  dosud v  t.zv. státních  podnicích nebo jinde, kde se dostali do rozhodujících mocenských, vlivných pozic.  Jen  pro  osvěžení  vaši  krátké  paměti. Pan generální ředitel  Škody  Plzeň  nebo  ředitel   Gramofonových  závodů  v Loděnicích. Dnes k tomu zas stačí např. kritizovat vás, aby byl < tt>člověk totálně zničen. Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho
poskoka Dobrovského, který mně poslal  v roce 1990 když jste ho
udělal,  naprosto  neschopného,  ministrem  obrany.  Já jsem se
nemohl   vrátit  do   armády,  protože   jsem  kritizoval  pana
prezidenta,  nebo-li  vás!?  Co  se  tedy  vlastně  změnilo? Vy
upozorňujete  na  pár  příkladů,  že  lidé ztrácejí zaměstnání.
Kdyby se jich většina nebála a&nb sp;z těch, kteří nikdy nebyli v KSČ
se stali  kritici současných bossů s  bývalou legitimací, mohla
by situace  vypadat jinak. To  je také jeden  z příkladů vašeho
manipulování  s  fakty.  Další  příklad  toho,  jak by se neměl
chovat prezident.

Moc vydírala občany
Podle vás  moc vydírala občany.  S tím je  možno souhlasit, ale
již  méně s  dalším zdůvodněním.  A právě  proto mně tak velice
překvapuje,  že na  jedné straně  víte vše  o zrůdnosti  moci a
totalitního  zřízení  a  na  druhé  straně  se těch, kteří tyto
nezákonnosti  páchali, mocí  svého úřadu  vehementně zastáváte,
přičemž zapomínáte  na jejich oběti. Obklopil  jste se plejádou
lidí s  velice podezřelou minulostí, mnohdy  také jen proto, že
se prohlašovali za umělce, ke kterým  se počítáte i vy. Jste to
vy, který jednoznačně zodpovídáte za marasmus této společnosti,
za  to, že  zločinci nebyli  pohnáni před  soud a odsouzeni. Vy
jste   to   byl,   který   spolupracoval   s   vládou,  vedenou
nomenklaturním bolševikem  Čalfou, vy jste  ustanovil do křesel
ministrů  zločince,  povýšil   jste  do  vysokých  generálských
hodností bývalé spolupracovníky nebo  přímo pracovníky StB, VKR
a KGB  nebo své  naprosto neschopné  přátele. Nepřekvapilo  mne
p roto ani,  že jste opět  na Hrad instaloval  pana Dobrovského,
který  utratil naprosto  zbytečně jako  ministr obrany  daňovým
poplatníkům více  jak 60 miliard Kčs,  aniž zato československá
armáda byla  schopna cokoliv zajistit.Ten  pán se nenaučil  ani
pořádně  řídit   auto.  Jak  potom   mohl  řídit  něco   daleko
složitějšího, jako byla armáda, z  níž byl kdysi vyhozen. Nikdy
nám ale  neřekl proč. Já  jen vím , že  když byl někdo  někdy za
totality vyhozen  z armády nebo  bezpečnosti, nemohl již  dělat
nic.  Proto  mně  překvapuje  jeho  pozdější  studium a činnost
v Moskvě. Za co si ji pan Dobrovský zasloužil? Nedivím se proto
dnes  panu  Baudyšovi,  že  náprava  páně  Dobrovského počínání
v armádě potrvá řadu let.A navíc jste dopustil, že si tento pán
dovolil vykládat a porušovat zákony podle svých představ a jako
v ýsměch spravedlnosti  si z vyhozeného generála  Vacka, což mně
jistě do smrti nezapomenete, udělal svého poradce.
Nepochybného agenta KGB, jednoho z  těch, kteří přes dvacet let
prokazovali oddanost  sovětskému režimu, plk.Diviše,  jste přes
veškerá  upozornění povýšil  do hodnosti  generála. Stejně  tak
bych mohl jmenovat celou plejádu těchto lidí, přes pana Bizíka,
Gavlase  a dalších,  z nichž  jste mnohým  dávno poté,  co byla
jejich    spolupráce   prokázána,    propůjčil   vysoká   státní
vyznamenání nebo je povýšil do vysokých armádních hodností!

Havel a primitivní antikomunismus
Českou  zemí   se  rozšířil  primitivní   antikomunismus  jako
zástěrka  pro  aktivní  bolševiky,  kteří  ještě nedávno nosili
rudou  hvězdu na  klopě a  knížku téže  barvy v  kapse. Mnozí z
nich, co servilně ještě v roce 1989 požadovali přijetí za člena KSČ  či byli  úspěšnými střelci  v Lidových  milicí, jsou  dnes členy   české  vlády a nikomu to téměř  nevadí. Ani Konfederaci politických vězňů  a to je  zejména překvapující. Mnozí  bývalí členové KSČ, kteří nikdy nikomu  neublížili a svým členstvím si zajišťovali klid  pro sebe či rodinu,  jsou velmi často vláčeni tiskem. Mnozí  moji milí spoluobčané,  kteří naopak nikdy  v KSČ nebyli se však  chovali a m nohdy ještě chovají  hůře než jejich bývalí partajní  kolegové. Kdybyste chtěl  tohle všechno vědět, máte možnost.  Pan Ruml by  vám mohl říci,  kolik udání dostává policie  na občany,  jaká je  statistika. Myslíte,  že jich  je méně?  Ale  kdepak,  milý  pane  moralisto!  Mnohonásobně více. O čempak to asi svědčí?. Buď o  tom, že tenhle národ je totálně demoralizován a  nebo že vaše moralizování  jaksi nebere vážně . Také proto, že  si mnozí myslí, že vy nejste  ten pravý, kdo by měl o morálce hlásat. A abych byl  konkrétní pane prezidente  a nechodil kolem  horké kaše jako vy a neuváděl jen zkratky jejich jmen. Jak se chovali milí spoluobčané Když mne vzala "do prádla"  v roce 1976 chomutovská bezpečnost, dozvěděl jsem se, že mně  udali dva moji spolupracovníci. Jeden z nich byl nestraník a na  KSČ nadával, kudy&nbsp ;chodil. Ale zřejmě jen   naoko.  Jmenuje   se  Alois   Černý  a   je  z   Jirkova. Spolupracovník   chomutovské  bezpečnosti,   opilec  a   zloděj a současně  i  předseda  závodní  organizace  KSČ  na závodě 22 n.p.Plynostav Pardubice  se jmenuje Vilém  Kohlenberger.  A jim asistovala  milenka jednoho  z policajtů, Zdena Hlavatá,  bytem tamtéž.  To znamená  všichni z  Jirkova (myslím,  že jirkovským&nbsp ; policajtům  by to  Sládkovo auto  prospělo).. Přestože  mně nic nedokázali, prožil jsem několik měsíců v jáchymovském kriminálu a mělo to dopad pro celou rodinu. Děti měly problém se studiem, manželka  v  zaměstnání  a  já  přišel  o  práci.  Nikdo  z nás nepomýšlel  na  "skok  z  mostu"  nebo  na  jakékoliv  spáchání sebevraždy. Jen jsme doufali, že někdy dojde ke změně, k obratu k lepšímu a udavači dost anou zasloužilou odměnu, včetně pánů od SNB, StB,  soudcové či prokurátoři okresního  soudu v Chomutově a krajského  soudu v  Ústí nad  Labem. Bohužel  se  nestalo  nic,   vůbec  nic!  vaší  zásluhou,  pane prezidente! Nikoho jiného, než vás! Pak jsem podepsal Chartu 77.  Začal jsem vám a vašim estébáckým donašečům  dělat ,  já blbec,  křoví. Od  té doby  začalo peklo nejen pro mně, ale pro celou rodinu. &nbs p;V roce 1978 nám (mně a mé ženě) tehdejší šéf StB  v Pardubicích pan mjr.Vondráček nabízel spolupráci. A  nabízel s tím  i "lukrativní zaměstnání",  změnu jména  a  možnost  přestěhování  do  místa,  které si vybereme. Odmítli jsme.  Ženu vyhodili ze zaměstnání,  syn musel na vojnu a mně se již  nic více nemohlo stát, než  že mně znovu zavřeli. A opět se našli  správní Jidáši. A protože o  tom všem existují < /tt> protokoly a já  měl zcela nedávno možnost je  vidět a číst, tak dávejte  bacha,  pane  prezidente.  Udal  mně  opět  nestraník, zaměstnanec podnikového  ředitelství Pozemních staveb  v Hradci Králové,  Jiří Sochor  (1924),  bytem  tamtéž. A  asistovali mu udavač-spolupracovník  StB  JUDr.Vlastimil  Krejča (1929),bytem Jičín,  soudružka  poslankyně  Jana  Jánošová  z  Opatovic  nad Labem,soudružka Ing.Slavíková ze Sobotky, pan Veselovský, takto hlavní  kádrovák  těchto  Pozemních  staveb  včetně  lháře pana Kaláta(1939), který  tam byl za KSČ  jako ředitel. Přisadila si i jakási Eva Šlechtová, manželka  lampasáka a Iva Křivková, obě z Hradce  Králové. Teď  mohou příbuzní  těchto bezcharakterních mizerů  skočit  do  Labe,  z  mostu,  nebo  si  "hodit  mašli". Předpokládám,  že před  svými bližními  a spolupracovníky tuhle totalitní  činnost tají.& nbsp; A abych  byl spravedlivý  a na nikoho nezapomněl (třeba by jim to bylo líto), tak ještě dodávám jména dalších  dvou výtečníků  z tehdejších  Pozemních staveb,  milce rumu  a  všelikého  chlastu  Evžena  Půhoného  a  pana Duchoně. Poslušte  si  dámy  a   pánové,  dokumenty  jsou  k  dispozici. Budete-li  mít   námitky,  můžeme  začít   estébácké  protokoly k potěše našeho rozmilého pane prezidenta ot iskovat na počkání. Kdyby to  nebyla tragedie, která  postihla mne a  celou rodinu, tak byste si početli. I na Hradě!  Třeba o tom, jak jsem měl ve sklepě v  Pardubicích schovanou atomovou pumu!  (Škoda, že jsem ji  neměl,  dávno  bych   zbavil  tuhle  zemi  všech  zločinců, usídlených tenkrát na nábřeží u Vltavy). Samozřejmě, vše se dálo  pod taktovkou kpt.StB JUDr.Petra Žáka, který  potom dokonce  povýšil  na  š éfa 10.odboru  2.Správy SNB (kontrarozvědka)  a  por.  StB  Ladislava  Riedla.  Toho  Žáka, kterého vy  chráníte. Který zatýkal v  Pardubicích mně, později v Praze vás  a se kterým jsme  se sešli, když nás  oba špehoval již  jako šéf  10.odboru, v  restauraci Pod  Kinskou v Praze 5. A opět  se přidali  další milí  spoluobčané, např.  pan Oldřich Hampl, který si dokonce nechal na balkóně domu instalovat ptačí klec, aby do  ní mohla StB zamontovat televizní  kameru na naše sledování.  Asistovala i  jeho  žena,  funkcionářka KSČ  a jeho matka,  která   si  k  vůli  tomu   uhnala  zápal  plic.Všichni samozřejmě bytem v Pardubicích. Od roku 1990(!?) to  vyšetřovala postupně prokuratura krajská i okresní  v  Hradci  Králové,  Vojenská  obvodová  prokuratura v Hradci  Králové a  v Plzni,  okresní prokuratura  v Pardubicích i obvodová prokuratura  v Praze i Úřad  pro vyšetřování v Praze a výsledek,  pane prezidente?   Veliká nula!  Všechno probíhalo v mezích  zákona.  V  mezích  zločinných komunistických zákonů, kterým jste požehnal.

Naši věznitelé a jejich následovníci
A mohli bychom přijít k bachařům.  To nejhorší se sešlo v t.zv.
Sboru nápravné výchovy a většinou je tam dodnes.Říkalo se a asi
to platí  dodnes, že kdo  se nehodil k  armádě nebo k  policii,
skončil u Sboru nápravné výchovy. Zvěrstva v Jáchymově, v Hradci
Králové, Valdicích,  na Pankráci, v Příbrami  a Plzni-Borech by
zasloužila  zvláštní kapitolu.  Povídání třeba  o tom,  jak mně
jáchymovský náčelník "laskavě vyprávěl",  že mně může odstřelit
jako psa a na důkaz vyndal pistoli ze stolu. Jak bachaři jménem
Šrámkové  (jeden  z  Hradce  Králové   a  druhý  z  Plzně)  mně
ztrpčovali život. Jak hnusnej parchant jménem Sedláček s hlasem
harémového  eunucha &nb sp;na  nás  v  Plzni  řval.  Vy jste se třásl
strachy a mně  proto, že jsem se vás  zastal, poslal do "díry",
neboli    korekce,   kde    bylo   stravy    půl,   zima   celá
a nevypověditelná  "buzerace", spojená  s lidským  ponižováním.
Protože vy jste tam nebyl, tak jednu perličku. Dámy nechť čtení
odloží. Ti  borští hnusáci, a  většina, jak jsem  se přesvědčil
tam jsou dosud, nás ponižovali&nb sp;za mohutného štěkání tím, že nám
pravidelně dvakráte  denně prohlíželi naše  konečníky. To jako,
jestli si  v nich něco  neschováváme, ačkoliv jsme  několik dní
"nevytáhli z těch děr paty". Copak asi prohlíželi ženám?
Mohl bych vyprávět o panu Dr.Borusíkovi, ničemovi prvního řádu,
který povýšil v  hodnosti i ve funkci a  dovolával se Vás, pane
prezidente! O  bachaři jménem Kratochvíl,  zvaný Prdelka, který
mně  14  dní  před &nbsp ;propuštěním  bezdůvodně  uhodil  pendrekem,
o estébáckém  parchantovi   jménem  Slavík,  který   byl  šéfem
t.zv.Vnitřního  oddělení  na  Borech  a  který  nás permanentně
šikanoval.  A i  o desítkách  kriminálních muklů,  kteří na nás
donášeli, špiclovali  a udávali nás a  v této bohulibé činnosti
pokračovali až  do "úplného osvobození  v roce 1989!"  Nejhorší
byli prznitelé svých dcer a  malých holčiček, které js te v roce
1990 amnestoval.  Jak to dopadlo, všichni  víme.Předtím za tuto
svoji  bohulibou činnost  dostávali od  estébáka Slvíka  trochu
mizerného čaje  nebo krabičku nejhorších cigaret.

Žádné stříbrné.
Mohl bych vyprávět,  jak nám ukradli náš barák,  ve kterém jste
byl,  pane  prezidente  krátce  před  naší  emigrací, se s námi
rozloučit. Protože  díky Vám jsem nedostal  po celou dobu žádné
kvalifikované  zaměstnání, nemohl  jsem si  jako vy  vydělat za
čtyři  roky  45  milionů  a  koupit  si  vilu  na  Ořechovce na
nebo  někde jinde.  A manželka  bývalého konfidenta  StB se tam
roztahuje&nbs p;dodnes,  protože ho nabyla v  dobré víře, jak pravila
předsedkyně senátu okresního soudu v Pardubicích.Ta dáma, která
tam byla  v době, kdy mně  stejný soud poslal na  převýchovu na
Bory. Ale  mohl bych Vám vyprávět,  jak osobní tajemník dalšího
zločince  jménem  Indra,  pan  JUDr.Pšenička,  který  u krádeže
našeho domu asistoval,  mně poté, kdy se zbavil  strachu a díky
vám věděl, že  se mu nic nestane, přišel  vyhrožovat,&nbs p;že na mně
podá trestní oznámení. Ale asi se přece jen podělal, protože ho
nepodal.
Mohl bych vám vyprávět o našich milých spoluobčanech v uniformě
StB jménem  Jároš, Němeček či  Zákravská, o prokurátorech  Hugo
Knauerovi   či   Bráblíkovi,   soudcích   Balatkovi,Špryňarovi,
Filipovi či  Slezákovi a celé plejádě  dalších, kteří mně jeden
po druhém soudili a přestože jsem byl ve smyslu zákona nevinen,
musel  jsem   tuto&nbsp ; nevinu  prokázat.   Mohl  bych  hovořit   o
policajtovi s příznačným jménem Kapoun a o řadě těch, kteří mně
zcela bezdůvodně buzerovali tím, že mně předvolávali na dopravní
inspektorát,  zadržovali technické  osvědčení nebo přezkušovali
z pravidel silničního provozu. Takoví  to byli hodní policajti.
Ti přece nikomu nic nedělali. Jen  z příkazu StB mně a moji ženu
šikanovali, ztrpčovali nám život  a předvolávali nás bezdůvodně
k výslechům.&n bsp;
A protože jsem  byl ve vazbě v  hradecké či jáchymovské věznici
absolutně   izolován  od světa, nemohl  jsem   jejich  obvinění
vyvrátit.Ale  ani  oni  nenašli  dost  důkazů  a tak se oháněli
tvrzením, že "soud o mých zločinech nabyl přesvědčení". A ještě
bych  mohl  hovořit  o  dvou  roztomilých lékařích-psychiatrech
z nemocnice  v Hradci  Králové,  jejichž  jména si  nechávám na
pozdější dobu jen jak&nbsp ;zjistím, čím se nyní zaobírají. Tihle dva
výtečníci měli za úkol od StB ze mně udělat blázna. A mohl bych
také jmenovat zdravotní sestry na Borech, které se chovaly,víte
jako dámy  na silnici E 55.  S jejich humánním přístupem  k nám
vězňům  to nemělo  nic společného.  V roce  1991 jsem na Borech
našel všechny.
A ještě  bych uvedl  aby jim  to nebylo  líto, civilní  mistry,
zločince v  občanském oděvu z  n.p.&nb sp;Precioza Jablonec  či Tesla
Nýřany.  Oni  soudruzi  jistě  vědí,  jaké  výtečníky do těchto
funkcí s požehnáním StB  poslali. Nejenže nás okrádali, udávali
a šikanovali, ale  ještě byli sprostí a  většinou v alkoholovém
opojení.  Také bohumilé  poměry vládly  ve věznicích  a moc  se
v tom  nezměnilo. Proč  by  také  mělo, pane  prezidente? Vždyť
většina  těchto lidí  je stále  tam, kde  byla před rokem 1989!
A jen  se  zeptejte,  co  dělali,  kdo  byl  a kde pracoval pan
Karabec nebo Kýr (který má v úschově naše spisy!!! -proč asi,
pane prezidente, to jste vy nařídil?)  Zeptejte se, co si o tom
všem myslí  páter Dominik Duka,  když si vzpomene  na "pedagoga
Kalinu",  páter  František  Lízna,  páter  Rožánka,  náš přítel
Vlček, který  měl již při  našem společném pobytu  na Borech za
sebou  deset  &n bsp;let  Jáchymova!  A   co  další  muklové,   kněží
a političtí  vězni,  kteří  nesměli  psát,  nedostávali balíčky
s marlborkami či  čokoládu Milku, které posílali  na další roky
do vězení,  že se u  nich našlo  rádio.  A vy jste  měl na cele
kompletní vybavení,  díky komu, pane prezidente?  No přece díky
StB, neboť ta o všem, co se stane i nestane rozhodovala v tomto
státě a samozřejmě i ve vězeních.
Já  vím, že  o tom  všem  nechcete  slyšet. Vím  i jaké  výrazy
používáte,  když  podobné  články  čtete  "ze  stoky".  Vím, že
prosazujete,  aby  se  o  minulosti  nemluvilo.  Ona vám je asi
nepříjemná,  ale  bez  vypořádání  se  s  minulostí poneseme si
následky ještě  několik generací. Tak totiž  je naše společnost
morálně zdevastovaná.
Já  jsem se  nesměl vrátit  do armády, &n bsp;protože jste mně nemohl
zapomenout, že  jste musel vyhodit  ministra Vacka .  Když jste
ale  na jeho  místo jmenoval  Dobrovského, byl  jsem mnohokráte
v pokušení Vacka  odprosit. Pan Křižan prohlašoval,  že to byl
Váš  dávný úmysl.  Kdopak Vám  to nakukal?  Vždyť pan Dobrovský
prokázal,  že neumí  řídit ani  auto, natož  armádu nebo  Hrad.
Anebo je tam zbytečný,  ten samolibý vykladač ústavních zákonů,
a všechno se   řídí vlastně samo.  Tak to je.  Viděl jsem to  na
Hradě v  červenci roku 1990. Je  mně hanba mluvit o  tom, co se
tam dělo za Vašeho prezidentování.
Je mně líto, že jsem podepsal Chartu 77, kde je Vaše jméno, ale
i jména stovky dalších, aktivních spolupracovníků StB. A myslím
si, že  nejsem sám, komu  je to líto.  Kdybych v roce  1978 onu
mjr.Vondráčkem nabízenou  spolupráci s StB  podepsal, mohl jsem
se mít& nbsp;dobře tenkráte a i dnes. Třeba byste mně hned povýšil do
hodnosti generála,  jako tenkráte pana Bizíka  a řadu dalších.A
také  byste mně  třeba propůjčil  nějaký řád,  není-liž pravda?
Třeba Bílého lva, tem se mně vždy líbil.
Stydím se ne za Chartu, stydím  se za vás! Chcete-li si uchovat
alespoň svoji tvář, odstupte. Dokud je čas. Nemáte právo mluvit
o pravdě  a lásce,  nemáte právo  nás moralizovat.  Dokažte sám
sobě&nb sp;to, co jste hlásal v prosinci 1989 a v první polovině roku
1990,  že  po  funkci  hlavy  státu  netoužíte  a nebudete více
kandidovat. Takových prezidentů, jako jste vy, najdeme desítky.
Ale najdeme i  jednoho lepšího, než jste vy.  Dokažte nejen sám
sobě, že nejste velký proto, že jste si nasadil klobouk.

Zbyněk Čeřovský, 1994