ČR dnes je výsledkem 17 listopadu
Lépe ji porozumět k tomu je třeba i lépe porozumět 17 listopadu!
NĚCO Z HISTORIE pohledem za oponu.
(s omluvou všem kteří milují Havla až za hrob a na "Pravdu a lásku"
nedají nikdy dopustit)
Tajné dohody Hegenbart – Havel
Motto: "Když se na zlobu odpovídá zlobou, znamená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje." V. Havel v Rudém Právu, 4. 1. 1990
(Tajná jednání a dohody mezi zástupci tzv. rozhodujících politických sil "Národní fronta a zástupci zasvěcených členů KSČ pod vedením Rudolfa Hegenbarta, vedoucího 13. oddělení ÚV -KSČ v prosinci 1989 - lednu 1990.)
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.
- Jméno Hegenbart v Komisi 17. listopadu
Václav Bartuška: Polojasno.
Z deníku člena Komise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně konfidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) složkami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, potom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 předsedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době prezidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana prezidenta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegenbartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepodařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal prezidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bartušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v prosinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart není tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svědkem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané příslušníky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svědomí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vyjde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.
Z deníku člena Komise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně konfidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) složkami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, potom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 předsedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době prezidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana prezidenta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegenbartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepodařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal prezidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bartušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v prosinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart není tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svědkem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané příslušníky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svědomí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vyjde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.
- Hegenbart v akci
Rekonstrukce jeho aktivit zhruba od r. 1987 do ledna 1990.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úloha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vyslechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho předchůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se souhlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřednictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v satelitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů- Hegenbart - byl navíc informován blíže o některých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
- v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém oddělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
- na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení strany není schopno nezralé problémy řešit,
- když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spolupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
- dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Jakeše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystoupení gen. Lorence jako náměstka federálního ministra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahraničního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
- v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozhodujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvyslanectví v Praze.
- zajišťoval těsně před převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
- od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klíčů na náměstích, která měla demobilizovat mládež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
- koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohodnuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
- řídil sabotážní akce proti Federálnímu Ministerstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořádek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpěváků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,
- doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, - jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do rukou Charty.
- na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní politické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegenbarta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reformních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977 156 bývalých komunistů
- Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, zejména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
- v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11 1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úloha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vyslechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho předchůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se souhlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřednictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v satelitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů- Hegenbart - byl navíc informován blíže o některých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
- v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém oddělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
- na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení strany není schopno nezralé problémy řešit,
- když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spolupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
- dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Jakeše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystoupení gen. Lorence jako náměstka federálního ministra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahraničního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
- v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozhodujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvyslanectví v Praze.
- zajišťoval těsně před převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
- od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klíčů na náměstích, která měla demobilizovat mládež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
- koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohodnuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
- řídil sabotážní akce proti Federálnímu Ministerstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořádek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpěváků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,
- doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, - jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do rukou Charty.
- na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní politické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegenbarta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reformních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977 156 bývalých komunistů
- Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, zejména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
- v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11 1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.
Důkazy o existenci tajných dohod Hegenbart – Havel
Žádné přímé důkazy zatím neexistují protože V Havel nedodržel svůj slib, který dal národu veřejně, že budou zveřejněny všechny záznamy z jednání s Adamcovou vládou a následného jednání tzv. "rozhodujících politických sil, u kulatého stolu, o nichž se dodnes nic bližšího neví. Kriticky bod spojení Charty se zasvěcenou části KSČ tvoří jedno z ústředních tajemství současného režimu a je proto účelové tabuizováno.
Proto byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na platné, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (převratu).
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pánové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina studentů", která vznikla jako reakce na zmanipulovanou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohledné době nebudou k dispozici důkazy o tajných dohodách, je nutné pracovat indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují. ,
Proto byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na platné, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (převratu).
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pánové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina studentů", která vznikla jako reakce na zmanipulovanou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohledné době nebudou k dispozici důkazy o tajných dohodách, je nutné pracovat indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují. ,
1.Zahlazováni a zametání stop po listopadu 1989
- Mezi tyto akce lze uvést - mimo jiné:
Váhavé a pomalé přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č. 15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejnoprávní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s komunistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskriminace a urážka politických vězňů z padesátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chyba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levicovými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně projevenou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých umělců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezidenta okusil moc a podlehl jí.
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako budoucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních komunistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová revoluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším poradcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cinkáním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, nevznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nejdůležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
- dohoda o ustavení vlády tzv. "národního porozumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v Laterně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1
Závěr
Váhavé a pomalé přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č. 15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejnoprávní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s komunistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskriminace a urážka politických vězňů z padesátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chyba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levicovými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně projevenou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých umělců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezidenta okusil moc a podlehl jí.
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako budoucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních komunistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová revoluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším poradcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cinkáním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, nevznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nejdůležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
- dohoda o ustavení vlády tzv. "národního porozumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v Laterně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1
Závěr
Tajné dohody Hegenbart Havel nastartovaly "sametový" charakter polistopadového vývoje, který vedl a vede k pokračování morální devastace našeho národa…,
Literatura:
1. Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena parlamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989 In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza. In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945, Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl, Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999
Literatura:
1. Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena parlamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989 In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza. In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945, Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl, Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999
JUDr. Jaroslav Klenovský
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Vážený pan
přečetl jsem si pozorně vašiřeč před Městským soudem v Praze
dne 14.prosince 1993. Kvašemu expozé se vyjádřil i pan John
Bok, ale váš projev z 1.ledna 1994 mne přiměl k tomu, abych se
otevřeným dopisem k tétosituaci vrátil.
Co nás spojovalo
Poprvé jsem se o vásdozvěděl v roce 1968 z tisku, že jste
našel ve svém bytu zabudovaný odposlech. Pak nic, až ve vězení
v roce&n bsp; 1977, když o vásRudé právo psalo o samozvanci a
zaprodanci. A také o jakési o Chartě 77 (Severočeský Průboj
psal dokonce o Chátře 77. Měl byste toho šéfredaktora
vyznamenat.Myslím že sejmenoval Škoda. Určitě by si to
zasloužil).
Domníval jsem se , že násspojuje společná myšlenka odporu ke
stávajícímu režimu. Byl jsemvděčen vám a vašim přátel ům, že
jste po letech mrtvolnénormalizace našli odvahu říci své
názory. Byl jste mněmyšlenkově blízký, považoval jsem vás za
morálně čistého a statečnéhočlověka. Proto jsem se přidal na
Vaší stranu, proto jsem popropuštění z vězení podepsal Chartu
77. Že se můj podpis objevilv seznamu až o rok později, to je
vina Ludvíka Vaculíka. Alevina odpouštějící, neboť on sám měl
toho roku až příliš mnoho&n bsp; starostí. A příliš mnohovýslechů na
StB, které mně také čekaly apak se znásobily.
Co nás rozdělovalo
Když jsme spolu vedli vevězení na Borech v roce 1982 a krátce
i počátkem roku 1983 hovoryo současné vnitřní i mezinárodní
situaci, považoval jsemvaše stanoviska za názory poněkud
pomateného intelektuála,který neví, o čem hovoří. Odmítal jste
politiku zbrojeníReaganovy vlády jako & nbsp; politiku vedoucí
k dalšímu mezinárodnímunapětí a ke konfrontaci s bývalým SSSR.
Tvrdil jste, že v zájmumíru je třeba rozpustit Varšavskou
smlouvu i NATO apřesvědčoval jste mne, že by obě velmoci,
t.j. USA a SSSR, mělyzasednout k mírovému jednání. Nechtěl
jste pochopit a nebyl jsteani ochoten akceptovat názory, že
s tehdejším Sovětským svazemse nedá jinak hovořit než z pozice
síly, n eboť se skutečně jednaloo "říši zla",jak říkal
president Reagan. V důsledkupolitiky bývalého SSSR byla naše
země v srpnu 1968 okupována,v důsledku této politiky jsme byli
oba, každý z nás, nejménědvakráte ve vězení. V důsledku této
sovětské politiky byl u nás po roce 1948 instalován režim,
který si nezadal s režimemjiných diktátorů na celém světě.
V důsledku tohoto režimudošlo také&nbs p;k hluboké devastaci nejen
přírody, ale lidské morálky, svědomí a charakterů statisíců
lidí, což si zejména nechtějí připustit ti, kteří se pro tento
zločinný režim angažovali a páchali jeho jménem zločiny na
svých spoluobčanech. Vdůsledku této a žádné jiné skutečnosti
nedošlo k tak hrůzným činům,jež od doby Hitlerovy říše nemají
obdoby. Ostatně pak, mnohé ztěchto názorů jste ještě později
veřejně hlása l i jako prezident ČSFR.
Místo toho, abyste tytozločiny odsoudil, vy jste je hájil
a nadále hájíte.Obhajujete nejen původce všech těchto
hanebností, ale dospěl jstejiž tak daleko, že z viníků děláte
oběti a z obětí viníkytohoto stavu. Tento váš projev je
jednoznačný důkaz toho, ženemáte nebo nechcete mít o realitě
dneška pravdivý obraz a že nechápete, nebo nechce te chápat
problematiku minulosti anisoučasnosti. Stal jste se zastáncem
zločinců a jejich hlásnoutroubou. Podle našeho zákonodárství
se ten, kdo sám zločinyobhajuje, kryje nebo hájí, dopouští
trestného činu. Vdemokratické společnosti, pokud bychom v ní
žili, by tento jediný faktmusel vést k vaši abdikaci! Vy se
však v rozporu s vašímtvrzením hodláte stát doživotním
prezidentem a v této  ; funkci byste se chtělzřejmě dočkat
i státního pohřbu.
Proč jsme se rozešli
Moje znalosti o vašičinnosti jsou však poněkud rozporné.
13.prosince 1989 jstevyslal své emisary do Valdštejnského
paláce, kde vaším jménemjednali se zástupci KSČ, které vedl
tehdejší nejvyšší svazákMohorita. Tam byla dohovořena zrada na
našich národech. Vám bylpřislíben úřad prezidenta ČSSR a vy
< tt>jste za to slíbilnedotknutelnost a nepostižitelnost
komunistických zločinců azachování status quo ve vnitru
a v armádě. Tento faktpozději potvrdil i svým dopisem
velvyslanec Slánský jr.,kterého jste neprodleně vyslal a dosud
ponechal v Moskvě. Vašivalštejnoskopalácoví emisaři se všichni
do jednoho dočkali dobrých,zasloužených, ale i rozhodujících
míst ve státní správě.Nejvíce   ;na ministerstvu zahraničních
věcí, později přímo u vás, na Hradě, jako výraz vašich díků za
Vaše prezidentské zvolení.Přestože o této hanebnosti byly
přineseny důkazy a byl jste vyzván, abyste se k nim přiznal
nebo zaujal své stanovisko, zahalil jste se mlčenlivostí.
A nebo se považujete začlověka, který není povinen se ze své
činnosti nikomu zodpovídat.Jako př. bych chtěl uvést některé
ze zahraničních cest, kterévás usvědčují z prolhanosti. Byl
jste v Mexicu a prohlašovaljste, že odtud dostaneme ropu. Je
to stejné bláznovství jakoDubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl
jste v Nicaragui a tvrdiljste, že vymůžete dluhy. A tak bych
mohl pokračovat. Vyjel jstena Jižní město a pomlouval zdejší
"králíkárny". Nic se však zavašeho panování nezměnilo. Jen to,
že teď se nestaví vůbec nica lidé nemají kde bydlet.&nbs p;S velkou
slávou jste si držel nosna hrůzami severních Čech. Všechno
jste správně zkritizoval,přednesl jste své demagogické názory,
ale nestalo se nic. Spíše jeto horší, protože bývalý komunista
Dlouhý pokračoval vničení dalších obcí, ačkoliv jste
prohlašoval opak.
Překvapení
Když jsem 10.prosince 1989přijel po letech exilu do Prahy
a dozvěděl jsem se složenínové vlády&nbs p;v t.zv. postkomunistické
společnosti, nechtělo semně věřit, že předsedou vlády je
nomenklaturní bolševik Čalfaa že jste křeslo ministra obrany
svěřil pučistovi Vackovi ana Hrad i do vlády instaloval
nepochybné agenty KGB, znichž někteří tam jsou pro vás jako
nepostradatelní dodnes.Tehdy jsem se domníval, že je to
součást vaší promyšlenéstrategie nekrvavé revoluce. Teprve
dopis syna jednoho zezločinců této země, jehož matku nám Česká
televize nedávnoprezentovala jako div ne zasloužilou
demokratku, mně otevřel oči.Všechno byla falešná hra, podlost
a zločin, spáchaný na lidutéto země a vy hrajete absurdní
komedii podle vzoru vašichabsurdních her. Při svém prvním
rozhlasovém a televiznímprojevu z Hradu v lednu 1990 jste
řekl, že se "z &n bsp;těchto míst lhalo". Avy sám dosud lžete
a zastíráte objektivnípravdu a skutečnosti. Ve svém zájmu,
v zájmu své pýchy,ješitnosti, pocitu důležitosti a domněnky,
že jste jediný, vhodný aschopný vést tuto zemi jako prezident.
Prezident v roli obhájcezločinců
Prohlásil jste, žezveřejnění seznamů spolupracovníků StB v
Necenzurovaných novináchzpůsobilo četné lidské tragedie, aniž
jste uvedl konkretní př ípady. Já na rozdíl od vás,třebaže jsem
měl jen omezenou možnostpřístupu k dokumentům StB bych chtěl
uvést opak. Na rozdíl od vásbudu jmenovat příslušníky a agenty
StB plnými jmény, aby senaši občané dozvěděli pravdu o svých
spoluobčanech. Nebuduplýtvat zkratkami jmen jako O.Š.,M.V.
a podobně, protože mně nic neříkají. Nebudu také s vámi
polemizovat, zda zločiny StBa jejich pomahačů způsobily více < /tt>
či méně zla, než zveřejněnéseznamy. Jsem totiž na rozdíl od
vás přesvědčen o tom, žetato organizace, ne nepodobná SS, SA,
SD nebo Gestapu, bylaorganizace zločinecká a že jejich
pomahači byli a jsouzločinci a měli by se za svoji čínnost
zodpovídat. Ale to bystenesměl 13.prosince 1989 slíbit jejich
beztrestnost anedoknutelnost. Vám šlo zřejmě o prezidentský
post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost,pravdu
a lásku. Nakonec jste svůj postoj vyjádřil panu
Dr.Ing.Andělovi, když jsteprohlásil, že v této zemi žádný hon
na komunisty nebude.Souhlasím proto s vyjádřením Johna Boka,
že celá tato plejáda zločincůvstávaje lehaje může děkovat Bohu
za vás a vaše prezidentování.
Když jsem měl nedávnomožnost nahlédnout do zachovaných
dokumentů StB a hovořit&nbs p;o nich s lidmi, kteřívědí, o čem
hovoří, je možno sivytvořit jednoznačný a pravdivý závěr.
Každý, kdo se stal agentemtéto mocné, výborně organizované,
vycvičené a vyzbrojenéorganizace, stal se jím dobrovolně a s
plným vědomím! Mohli bychomdiskutovat o pohnutcích těchto
lidí. Byly různé, od vadycharakterů, podlézavosti, ješitnosti,
touhy po moci čibeztrestnosti až po docela&nb sp; obyčejnou
zbabělost. Ale každý si měl uvědomit dříve než namočil pero
k podpisu, že se dává do "spolku s ďáblem". A většinou všichni
mysleli, že budou na úkorsvých spoluobčanů beztrestní až do
smrti a že se to nikdy nikdonedozví, protože tenhle režim bude
navěky, jako proklamovanáHitlerova Třetí říše. Ale jak vidno,
se zklamali. Nejvíce ti,kteří takovou spolupráci podepisovali
ještě v roce 1989!
Kolik bylo těchsebevražedných pokusů ?
Nevím a neslyšel jsem ožádných sebevražedných pokusech, jak
jste o nich hovořil. Vímvšak o více jak dvěstěpadesáti tisích
odsouzených a přes třista popravených osobách padesátých
letech. Vím o milionech let,které prožily oběti komunistické
totality ve vězeních. Pokud nevěříte, zeptejte se na místě
oprávněném, na Konfederacipolitických vězňů. Dejte však pozor,
abyste& nbsp; i tam nenarazil nanějakého dřívějšího udavače nebo
konfidenta StB, neboť i tato organizace na popud StB vznikla
a byla založena.
Mohl bych hovořit ostatisících občanů, kteří v důsledku
totalitní moci byli vyhozeniz práce a místo uplatnění svého
vzdělání byli pomocnýmidělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás
to nepostihlo, vy jste byl"spisovatel", chráněný a hýčkaný
režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy zvězení domů
jako motáky, protože značnáčást pošty byla zadržována, vy jste
mohl napsat a odeslat zvězení celou knihu, aniž by vám byť
i jediný dopis byl zadržen, vrácen nebo neodeslán! Já byl
u toho a vy to víte. Ostatnětak znělo pozdější vaše věnování
knihy Dopisy Olze. V době,kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly
v celách na pár čtverečnýchmetrech, vy jste měl na Pankráci
dvoucelu a na Ruzyni jstepobýval v cele určené pro 13 osob
sám! Zeptejte se tisícůpolitických vězňů, které, jak jste měl
sám příležitost na vlastníoči vidět a slyšet a které jste na
setkání s nimi v Belvederuzesměšňil, jak žili, jak je trápili
a posílali do korekcí sbetonovými podlahami s poloviční dávkou
"žrádla", protože to, covězeňský systém produkoval jako
stravu, se & nbsp;jinak ani nazvat nedalo. Vzpomeňte si také na své
výsadní postavení a balíky, okterých se mnohým jen mohlo zdát,
zatímco většina z nás mělapo celou dobu výkonu trestu balíky
zakázané. Připomínám, ževětšina z dozorců, kteří nás ve vězení
šikanovali, vyhrožovali námsmrtí nebo nás mlátili, slouží dál
a někteří z nich byli svaším vědomím povýšeni ve funkcích
a hodnostech, ačkoliv by seměli zodpovídat za  ; své zločiny.
Jako příklad uvádím mjr.MUDr.Borusíka, právě toho, který vás
chtěl klidně nechat ve vězení"chcípnout", jak se sám vyjádřil.
Teď Vás samozřejmě nezná,jako nepoznal i mně. A mohl bych
mluvit o desítkách jiných.A to pominu složení Generálního
ředitelství Vězeňské služby,o kterém se i pan ministr Novák
nerad zmiňuje, ale hlavněkritizoval Dr.Šetinu, že "nevyčistil
Generální prokuraturu". Rač te si nechat předložitdokumenty
o jejich minulosti, nebose podívejte do stále utajovaných
materiálů t.zv. Vnitřníochrany, čili StB ve Sboru nápravné
výchovy.
Kdo byl opravdu vyobcován?
Jestli si pane Havle mnoholidí myslí, že jsou vyobcováni "z
obce", pak se o totovyobcování přičinili sami. Na rozdíl od
vašeho vznešeného poznáníznám mnoho lidí, kteří v minulosti a
ještě i budo ucnosti budou na černýchlistinách, protože nebyli
v KSČ, tuto organizacikritizovali nebo kritizovali lidi, kteří
o jejich osudech rozhodujídosud v t.zv. státních podnicích
nebo jinde, kde se dostali dorozhodujících mocenských, vlivných
pozic. Jen pro osvěženívaši krátké paměti. Pan generální
ředitel Škody Plzeň neboředitel Gramofonových závodů v
Loděnicích. Dnes k tomu zasstačí např. kritizovat vás, aby byl
< tt>člověk totálně zničen.Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho
poskoka Dobrovského, kterýmně poslal v roce 1990 když jste ho
udělal, naprostoneschopného, ministrem obrany. Já jsem se
nemohl vrátit do armády, protože jsem kritizoval pana
prezidenta, nebo-li vás!?Co se tedy vlastně změnilo? Vy
upozorňujete na párpříkladů, že lidé ztrácejí zaměstnání.
Kdyby se jich většina nebálaa&nb sp;z těch, kteří nikdy nebyli v KSČ
se stali kritici současnýchbossů s bývalou legitimací, mohla
by situace vypadat jinak. To je také jeden z příkladů vašeho
manipulování s fakty.Další příklad toho, jak by se neměl
chovat prezident.
Moc vydírala občany
Podle vás moc vydíralaobčany. S tím je možno souhlasit, ale
již méně s dalšímzdůvodněním. A právě proto mně tak velice
překvapuje, že na jednéstraně víte vše o zrůdnosti moci a
totalitního zřízení a nadruhé straně se těch, kteří tyto
nezákonnosti páchali, mocísvého úřadu vehementně zastáváte,
přičemž zapomínáte na jejichoběti. Obklopil jste se plejádou
lidí s velice podezřelouminulostí, mnohdy také jen proto, že
se prohlašovali za umělce, kekterým se počítáte i vy. Jste to
vy, který jednoznačnězodpovídáte za marasmus této společnosti,
za to, že zločinci nebylipohnáni před soud a odsouzeni. Vy
jste to byl, kterýspolupracoval s vládou, vedenou
nomenklaturním bolševikemČalfou, vy jste ustanovil do křesel
ministrů zločince, povýšil jste do vysokých generálských
hodností bývaléspolupracovníky nebo přímo pracovníky StB, VKR
a KGB nebo své naprostoneschopné přátele. Nepřekvapilo mne
p roto ani, že jste opět naHrad instaloval pana Dobrovského,
který utratil naprostozbytečně jako ministr obrany daňovým
poplatníkům více jak 60miliard Kčs, aniž zato československá
armáda byla schopna cokolivzajistit.Ten pán se nenaučil ani
pořádně řídit auto. Jakpotom mohl řídit něco daleko
složitějšího, jako bylaarmáda, z níž byl kdysi vyhozen. Nikdy
nám ale neřekl proč. Já jenvím , že když byl někdo někdy za
totality vyhozen z armádynebo bezpečnosti, nemohl již dělat
nic. Proto mně překvapujejeho pozdější studium a činnost
v Moskvě. Za co si ji panDobrovský zasloužil? Nedivím se proto
dnes panu Baudyšovi, ženáprava páně Dobrovského počínání
v armádě potrvá řadu let.Anavíc jste dopustil, že si tento pán
dovolil vykládat a porušovatzákony podle svých představ a jako
v ýsměch spravedlnosti si zvyhozeného generála Vacka, což mně
jistě do smrti nezapomenete,udělal svého poradce.
Nepochybného agenta KGB,jednoho z těch, kteří přes dvacet let
prokazovali oddanostsovětskému režimu, plk.Diviše, jste přes
veškerá upozornění povýšildo hodnosti generála. Stejně tak
bych mohl jmenovat celouplejádu těchto lidí, přes pana Bizíka,
Gavlase a dalších, z nichžjste mnohým dávno poté, co byla
jejich spolupráce prokázána,propůjčil vysoká státní
vyznamenání nebo je povýšildo vysokých armádních hodností!
Havel a primitivníantikomunismus
Českou zemí se rozšířilprimitivní antikomunismus jako
zástěrka pro aktivníbolševiky, kteří ještě nedávno nosili
rudou hvězdu na klopě aknížku téže barvy v kapse. Mnozí z
nich, co servilně ještě vroce 1989 požadovali přijetí za člena
KSČ či byli úspěšnýmistřelci v Lidových milicí, jsou dnes
členy české vlády a nikomuto téměř nevadí. Ani Konfederaci
politických vězňů a to jezejména překvapující. Mnozí bývalí
členové KSČ, kteří nikdynikomu neublížili a svým členstvím si
zajišťovali klid pro sebe čirodinu, jsou velmi často vláčeni
tiskem. Mnozí moji milíspoluobčané, kteří naopak nikdy v KSČ
nebyli se však chovali a m nohdy ještě chovají hůře nežjejich
bývalí partajní kolegové.Kdybyste chtěl tohle všechno vědět,
máte možnost. Pan Ruml byvám mohl říci, kolik udání dostává
policie na občany, jaká jestatistika. Myslíte, že jich je
méně? Ale kdepak, milýpane moralisto! Mnohonásobně více.
O čempak to asi svědčí?. Buďo tom, že tenhle národ je totálně
demoralizován a nebo že vašemoralizování jaksi nebere vážně .
Také proto, že si mnozímyslí, že vy nejste ten pravý, kdo by
měl o morálce hlásat.
A abych byl konkrétní paneprezidente a nechodil kolem horké
kaše jako vy a neuváděl jenzkratky jejich jmen.
Jak se chovali milíspoluobčané
Když mne vzala "do prádla" vroce 1976 chomutovská bezpečnost,
dozvěděl jsem se, že mněudali dva moji spolupracovníci. Jeden
z nich byl nestraník a naKSČ nadával, kudy  ;chodil. Ale zřejmě
jen naoko. Jmenuje seAlois Černý a je z Jirkova.
Spolupracovník chomutovskébezpečnosti, opilec a zloděj
a současně i předsedazávodní organizace KSČ na závodě 22
n.p.Plynostav Pardubice sejmenuje Vilém Kohlenberger. A jim
asistovala milenka jednohoz policajtů, Zdena Hlavatá, bytem
tamtéž. To znamená všichniz Jirkova (myslím, že jirkovským  ;
policajtům by to Sládkovoauto prospělo).. Přestože mně nic
nedokázali, prožil jsemněkolik měsíců v jáchymovském kriminálu
a mělo to dopad pro celourodinu. Děti měly problém se studiem,
manželka v zaměstnání ajá přišel o práci. Nikdo z nás
nepomýšlel na "skok zmostu" nebo na jakékoliv spáchání
sebevraždy. Jen jsme doufali,že někdy dojde ke změně, k obratu
k lepšímu a udavači dost anou zasloužilou odměnu,včetně pánů od
SNB, StB, soudcové čiprokurátoři okresního soudu v Chomutově
a krajského soudu v Ústínad Labem.
Bohužel se nestalo nic,vůbec nic! vaší zásluhou, pane
prezidente! Nikoho jiného,než vás!
Pak jsem podepsal Chartu 77.Začal jsem vám a vašim estébáckým
donašečům dělat , já blbec, křoví. Od té doby začalo peklo
nejen pro mně, ale pro celourodinu. &nbs p;V roce 1978 nám (mně a mé
ženě) tehdejší šéf StB vPardubicích pan mjr.Vondráček nabízel
spolupráci. A nabízel s tími "lukrativní zaměstnání", změnu
jména a možnostpřestěhování do místa, které si vybereme.
Odmítli jsme. Ženu vyhodilize zaměstnání, syn musel na vojnu
a mně se již nic vícenemohlo stát, než že mně znovu zavřeli.
A opět se našli správníJidáši. A protože o tom všem existují < /tt>
protokoly a já měl zcelanedávno možnost je vidět a číst, tak
dávejte bacha, paneprezidente. Udal mně opět nestraník,
zaměstnanec podnikovéhoředitelství Pozemních staveb v Hradci
Králové, Jiří Sochor (1924), bytem tamtéž. A asistovali mu
udavač-spolupracovník StBJUDr.Vlastimil Krejča (1929),bytem
Jičín, soudružka poslankyně Jana Jánošová z Opatovic nad
Labem,soudružka Ing.Slavíkováze Sobotky, pan Veselovský, takto
hlavní kádrovák těchtoPozemních staveb včetně lháře pana
Kaláta(1939), který tam bylza KSČ jako ředitel. Přisadila si
i jakási Eva Šlechtová,manželka lampasáka a Iva Křivková, obě
z Hradce Králové. Teď mohoupříbuzní těchto bezcharakterních
mizerů skočit do Labe, zmostu, nebo si "hodit mašli".
Předpokládám, že před svýmibližními a spolupracovníky tuhle
totalitní činnost tají.& nbsp; A abych bylspravedlivý a na nikoho
nezapomněl (třeba by jim tobylo líto), tak ještě dodávám jména
dalších dvou výtečníků ztehdejších Pozemních staveb, milce
rumu a všelikého chlastuEvžena Půhoného a pana Duchoně.
Poslušte si dámy apánové, dokumenty jsou k dispozici.
Budete-li mít námitky,můžeme začít estébácké protokoly
k potěše našeho rozmiléhopane prezidenta ot iskovat na počkání.
Kdyby to nebyla tragedie,která postihla mne a celou rodinu,
tak byste si početli. I naHradě! Třeba o tom, jak jsem měl ve
sklepě v Pardubicíchschovanou atomovou pumu! (Škoda, že jsem
ji neměl, dávno bychzbavil tuhle zemi všech zločinců,
usídlených tenkrát na nábřežíu Vltavy).
Samozřejmě, vše se dálo podtaktovkou kpt.StB JUDr.Petra Žáka,
který potom dokonce povýšil na š éfa 10.odboru 2.Správy SNB
(kontrarozvědka) a por.StB Ladislava Riedla. Toho Žáka,
kterého vy chráníte. Kterýzatýkal v Pardubicích mně, později
v Praze vás a se kterým jsme se sešli, když nás oba špehoval
již jako šéf 10.odboru, vrestauraci Pod Kinskou v Praze 5.
A opět se přidali dalšímilí spoluobčané, např. pan Oldřich
Hampl, který si dokoncenechal na balkóně domu instalovat ptačí
klec, aby do ní mohla StBzamontovat televizní kameru na naše
sledování. Asistovala ijeho žena, funkcionářka KSČ a jeho
matka, která si k vůlitomu uhnala zápal plic.Všichni
samozřejmě bytem vPardubicích.
Od roku 1990(!?) tovyšetřovala postupně prokuratura krajská i
okresní v Hradci Králové,Vojenská obvodová prokuratura v
Hradci Králové a v Plzni,okresní prokuratura v Pardubicích i obvodová prokuratura v Praze i Úřad pro vyšetřování v Praze
a výsledek, pane prezidente? Veliká nula! Všechno probíhalo
v mezích zákona. V mezíchzločinných komunistických zákonů,
kterým jste požehnal.
Naši věznitelé a jejichnásledovníci
A mohli bychom přijít kbachařům. To nejhorší se sešlo v t.zv.
Sboru nápravné výchovy avětšinou je tam dodnes.Říkalo se a asi
to platí dodnes, že kdo senehodil k armádě nebo k policii,
skončil u Sboru nápravnévýchovy. Zvěrstva v Jáchymově, v Hradci
Králové, Valdicích, naPankráci, v Příbrami a Plzni-Borech by
zasloužila zvláštní kapitolu. Povídání třeba o tom, jak mně
jáchymovský náčelník "laskavěvyprávěl", že mně může odstřelit
jako psa a na důkaz vyndalpistoli ze stolu. Jak bachaři jménem
Šrámkové (jeden z HradceKrálové a druhý z Plzně) mně
ztrpčovali život. Jak hnusnejparchant jménem Sedláček s hlasem
harémového eunucha &nb sp;na nás v Plzni řval.Vy jste se třásl
strachy a mně proto, že jsemse vás zastal, poslal do "díry",
neboli korekce, kdebylo stravy půl, zima celá
a nevypověditelná "buzerace", spojená s lidským ponižováním.
Protože vy jste tam nebyl,tak jednu perličku. Dámy nechť čtení
odloží. Ti borští hnusáci, a většina, jak jsem se přesvědčil
tam jsou dosud, násponižovali&nb sp;za mohutného štěkání tím, že nám
pravidelně dvakráte denněprohlíželi naše konečníky. To jako,
jestli si v nich něconeschováváme, ačkoliv jsme několik dní
"nevytáhli z těch děr paty".Copak asi prohlíželi ženám?
Mohl bych vyprávět o panu Dr.Borusíkovi, ničemovi prvního řádu,
který povýšil v hodnosti ive funkci a dovolával se Vás, pane
prezidente! O bachaři jménemKratochvíl, zvaný Prdelka, který
mně 14 dní před   ;propuštěním bezdůvodněuhodil pendrekem,
o estébáckém parchantovijménem Slavík, který byl šéfem
t.zv.Vnitřního oddělení naBorech a který nás permanentně
šikanoval. A i o desítkáchkriminálních muklů, kteří na nás
donášeli, špiclovali audávali nás a v této bohulibé činnosti
pokračovali až do "úplnéhoosvobození v roce 1989!" Nejhorší
byli prznitelé svých dcer amalých holčiček, které js te v roce
1990 amnestoval. Jak todopadlo, všichni víme.Předtím za tuto
svoji bohulibou činnostdostávali od estébáka Slvíka trochu
mizerného čaje nebo krabičkunejhorších cigaret.
Ing.Luděk Navara,
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno
Vážený pane redaktore,
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.
Pointa na konec:
Když jsem se v polovině devadesátých let sešel v Praze s MUDr.Járošem, vyprávěl mně, že dělá obvodního lékaře ve Stříbře. A víš, co o mně říkají hospodští štmagasti, kteří mně tenkrát poradili, jak se dostanu snadno z vojny?
Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?
Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?
O tom, co jsem napsal, jsou písemná svědectví.
Zbyněk Čeřovský
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Pane Havle,
přečetl jsem si pozorně vaši
dne 14.prosince 1993. K
Bok, ale váš projev z 1.ledna
otevřeným dopisem k této
Co nás spojovalo
Poprvé jsem se o vás
našel ve svém bytu zabudovaný
v roce&n bsp; 1977, když o vás
zaprodanci. A také o jakési
psal dokonce o Chátře 77.
vyznamenat.Myslím že se
zasloužil).
Domníval jsem se , že nás
stávajícímu režimu. Byl jsem
jste po letech mrtvolné
názory. Byl jste mně
morálně čistého a statečného
Vaší stranu, proto jsem po
77. Že se můj podpis objevil
vina Ludvíka Vaculíka. Ale
toho roku až příliš mnoho&n bsp; starostí. A příliš mnoho
StB, které mně také čekaly a
Co nás rozdělovalo
Když jsme spolu vedli ve
i počátkem roku 1983 hovory
situaci, považoval jsem
pomateného intelektuála,
politiku zbrojení
k dalšímu mezinárodnímu
Tvrdil jste, že v zájmu
smlouvu i NATO a
t.j. USA a SSSR, měly
jste pochopit a nebyl jste
s tehdejším Sovětským svazem
síly, n eboť se skutečně jednalo
president Reagan. V důsledku
země v srpnu 1968 okupována,
oba, každý z nás, nejméně
sovětské politiky byl u nás
který si nezadal s režimem
V důsledku tohoto režimu
přírody, ale lidské morálky,
lidí, což si zejména nechtějí
zločinný režim angažovali a
svých spoluobčanech. V
nedošlo k tak hrůzným činům,
obdoby. Ostatně pak, mnohé z
veřejně hlása l i jako prezident ČSFR.
Místo toho, abyste tyto
a nadále hájíte.
hanebností, ale dospěl jste
oběti a z obětí viníky
jednoznačný důkaz toho, že
dneška pravdivý obraz a že
problematiku minulosti ani
zločinců a jejich hlásnou
se ten, kdo sám zločiny
trestného činu. V
žili, by tento jediný fakt
však v rozporu s vaším
prezidentem a v této  ; funkci byste se chtěl
i státního pohřbu.
Proč jsme se rozešli
Moje znalosti o vaši
13.prosince 1989 jste
paláce, kde vaším jménem
tehdejší nejvyšší svazák
našich národech. Vám byl
< tt>jste za to slíbil
komunistických zločinců a
a v armádě. Tento fakt
velvyslanec Slánský jr.,
ponechal v Moskvě. Vaši
do jednoho dočkali dobrých,
míst ve státní správě.
věcí, později přímo u vás, na
Vaše prezidentské zvolení.
přineseny důkazy a byl jste
nebo zaujal své stanovisko,
A nebo se považujete za
činnosti nikomu zodpovídat.
ze zahraničních cest, které
jste v Mexicu a prohlašoval
to stejné bláznovství jako
jste v Nicaragui a tvrdil
mohl pokračovat. Vyjel jste
"králíkárny". Nic se však za
že teď se nestaví vůbec nic
slávou jste si držel nos
jste správně zkritizoval,
ale nestalo se nic. Spíše je
Dlouhý pokračoval v
prohlašoval opak.
Překvapení
Když jsem 10.prosince 1989
a dozvěděl jsem se složení
společnosti, nechtělo se
nomenklaturní bolševik Čalfa
svěřil pučistovi Vackovi a
nepochybné agenty KGB, z
nepostradatelní dodnes.
součást vaší promyšlené
dopis syna jednoho ze
televize nedávno
demokratku, mně otevřel oči.
a zločin, spáchaný na lidu
komedii podle vzoru vašich
rozhlasovém a televizním
řekl, že se "z &n bsp;těchto míst lhalo". A
a zastíráte objektivní
v zájmu své pýchy,
že jste jediný, vhodný a
Prezident v roli obhájce
Prohlásil jste, že
Necenzurovaných novinách
jste uvedl konkretní př ípady. Já na rozdíl od vás,
měl jen omezenou možnost
uvést opak. Na rozdíl od vás
StB plnými jmény, aby se
spoluobčanech. Nebudu
a podobně, protože mně nic
polemizovat, zda zločiny StB
či méně zla, než zveřejněné
vás přesvědčen o tom, že
SD nebo Gestapu, byla
pomahači byli a jsou
zodpovídat. Ale to byste
beztrestnost a
post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost,
a lásku. Nakonec jste
Dr.Ing.Andělovi, když jste
na komunisty nebude.
že celá tato plejáda zločinců
za vás a vaše prezidentování.
Když jsem měl nedávno
dokumentů StB a hovořit&nbs p;o nich s lidmi, kteří
hovoří, je možno si
Každý, kdo se stal agentem
vycvičené a vyzbrojené
plným vědomím! Mohli bychom
lidí. Byly různé, od vady
touhy po moci či
zbabělost. Ale každý si měl
k podpisu, že se dává do "
mysleli, že budou na úkor
smrti a že se to nikdy nikdo
navěky, jako proklamovaná
se zklamali. Nejvíce ti,
ještě v roce 1989!
Kolik bylo těch
Nevím a neslyšel jsem o
jste o nich hovořil. Vím
odsouzených a přes třista
letech. Vím o milionech let,
totality ve vězeních. Pokud
oprávněném, na Konfederaci
abyste& nbsp; i tam nenarazil na
konfidenta StB, neboť i tato
a byla založena.
Mohl bych hovořit o
totalitní moci byli vyhozeni
vzdělání byli pomocnými
to nepostihlo, vy jste byl
režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy z
jako motáky, protože značná
mohl napsat a odeslat z
i jediný dopis byl zadržen,
u toho a vy to víte. Ostatně
knihy Dopisy Olze. V době,
v celách na pár čtverečných
dvoucelu a na Ruzyni jste
sám! Zeptejte se tisíců
sám příležitost na vlastní
setkání s nimi v Belvederu
a posílali do korekcí s
"žrádla", protože to, co
stravu, se & nbsp;jinak ani nazvat nedalo.
výsadní postavení a balíky, o
zatímco většina z nás měla
zakázané. Připomínám, že
šikanovali, vyhrožovali nám
a někteří z nich byli s
a hodnostech, ačkoliv by se
Jako příklad uvádím mjr.
chtěl klidně nechat ve vězení
Teď Vás samozřejmě nezná,
mluvit o desítkách jiných.
ředitelství Vězeňské služby,
nerad zmiňuje, ale hlavně
Generální prokuraturu". Rač te si nechat předložit
o jejich minulosti, nebo
materiálů t.zv. Vnitřní
výchovy.
Kdo byl opravdu vyobcován?
Jestli si pane Havle mnoho
obce", pak se o toto
vašeho vznešeného poznání
ještě i budo ucnosti budou na černých
v KSČ, tuto organizaci
o jejich osudech rozhodují
nebo jinde, kde se dostali do
pozic. Jen pro osvěžení
ředitel Škody Plzeň nebo
Loděnicích. Dnes k tomu zas
< tt>člověk totálně zničen.
poskoka Dobrovského, který
udělal, naprosto
nemohl vrátit do armády,
prezidenta, nebo-li vás!?
upozorňujete na pár
Kdyby se jich většina nebála
se stali kritici současných
by situace vypadat jinak. To
manipulování s fakty.
chovat prezident.
Moc vydírala občany
Podle vás moc vydírala
již méně s dalším
překvapuje, že na jedné
totalitního zřízení a na
nezákonnosti páchali, mocí
přičemž zapomínáte na jejich
lidí s velice podezřelou
se prohlašovali za umělce, ke
vy, který jednoznačně
za to, že zločinci nebyli
jste to byl, který
nomenklaturním bolševikem
ministrů zločince, povýšil
hodností bývalé
a KGB nebo své naprosto
p roto ani, že jste opět na
který utratil naprosto
poplatníkům více jak 60
armáda byla schopna cokoliv
pořádně řídit auto. Jak
složitějšího, jako byla
nám ale neřekl proč. Já jen
totality vyhozen z armády
nic. Proto mně překvapuje
v Moskvě. Za co si ji pan
dnes panu Baudyšovi, že
v armádě potrvá řadu let.A
dovolil vykládat a porušovat
v ýsměch spravedlnosti si z
jistě do smrti nezapomenete,
Nepochybného agenta KGB,
prokazovali oddanost
veškerá upozornění povýšil
bych mohl jmenovat celou
Gavlase a dalších, z nichž
jejich spolupráce prokázána,
vyznamenání nebo je povýšil
Havel a primitivní
Českou zemí se rozšířil
zástěrka pro aktivní
rudou hvězdu na klopě a
nich, co servilně ještě v
KSČ či byli úspěšnými
členy české vlády a nikomu
politických vězňů a to je
členové KSČ, kteří nikdy
zajišťovali klid pro sebe či
tiskem. Mnozí moji milí
nebyli se však chovali a m nohdy ještě chovají hůře než
bývalí partajní kolegové.
máte možnost. Pan Ruml by
policie na občany, jaká je
méně? Ale kdepak, milý
O čempak to asi svědčí?. Buď
demoralizován a nebo že vaše
Také proto, že si mnozí
měl o morálce hlásat.
A abych byl konkrétní pane
kaše jako vy a neuváděl jen
Jak se chovali milí
Když mne vzala "do prádla" v
dozvěděl jsem se, že mně
z nich byl nestraník a na
jen naoko. Jmenuje se
Spolupracovník chomutovské
a současně i předseda
n.p.Plynostav Pardubice se
asistovala milenka jednoho
tamtéž. To znamená všichni
policajtům by to Sládkovo
nedokázali, prožil jsem
a mělo to dopad pro celou
manželka v zaměstnání a
nepomýšlel na "skok z
sebevraždy. Jen jsme doufali,
k lepšímu a udavači dost anou zasloužilou odměnu,
SNB, StB, soudcové či
a krajského soudu v Ústí
Bohužel se nestalo nic,
prezidente! Nikoho jiného,
Pak jsem podepsal Chartu 77.
donašečům dělat , já blbec,
nejen pro mně, ale pro celou
ženě) tehdejší šéf StB v
spolupráci. A nabízel s tím
jména a možnost
Odmítli jsme. Ženu vyhodili
a mně se již nic více
A opět se našli správní
protokoly a já měl zcela
dávejte bacha, pane
zaměstnanec podnikového
Králové, Jiří Sochor (1924),
udavač-spolupracovník StB
Jičín, soudružka poslankyně
Labem,soudružka Ing.Slavíková
hlavní kádrovák těchto
Kaláta(1939), který tam byl
i jakási Eva Šlechtová,
z Hradce Králové. Teď mohou
mizerů skočit do Labe, z
Předpokládám, že před svými
totalitní činnost tají.& nbsp; A abych byl
nezapomněl (třeba by jim to
dalších dvou výtečníků z
rumu a všelikého chlastu
Poslušte si dámy a
Budete-li mít námitky,
k potěše našeho rozmilého
Kdyby to nebyla tragedie,
tak byste si početli. I na
sklepě v Pardubicích
ji neměl, dávno bych
usídlených tenkrát na nábřeží
Samozřejmě, vše se dálo pod
který potom dokonce povýšil
(kontrarozvědka) a por.
kterého vy chráníte. Který
v Praze vás a se kterým jsme
již jako šéf 10.odboru, v
A opět se přidali další
Hampl, který si dokonce
klec, aby do ní mohla StB
sledování. Asistovala i
matka, která si k vůli
samozřejmě bytem v
Od roku 1990(!?) to
okresní v Hradci Králové,
Hradci Králové a v Plzni,
a výsledek, pane prezidente?
v mezích zákona. V mezích
kterým jste požehnal.
Naši věznitelé a jejich
A mohli bychom přijít k
Sboru nápravné výchovy a
to platí dodnes, že kdo se
skončil u Sboru nápravné
Králové, Valdicích, na
zasloužila zvláštní kapitolu.
jáchymovský náčelník "laskavě
jako psa a na důkaz vyndal
Šrámkové (jeden z Hradce
ztrpčovali život. Jak hnusnej
harémového eunucha &nb sp;na nás v Plzni řval.
strachy a mně proto, že jsem
neboli korekce, kde
a nevypověditelná "buzerace",
Protože vy jste tam nebyl,
odloží. Ti borští hnusáci, a
tam jsou dosud, nás
pravidelně dvakráte denně
jestli si v nich něco
"nevytáhli z těch děr paty".
Mohl bych vyprávět o panu Dr.
který povýšil v hodnosti i
prezidente! O bachaři jménem
mně 14 dní před   ;propuštěním bezdůvodně
o estébáckém parchantovi
t.zv.Vnitřního oddělení na
šikanoval. A i o desítkách
donášeli, špiclovali a
pokračovali až do "úplného
byli prznitelé svých dcer a
1990 amnestoval. Jak to
svoji bohulibou činnost
mizerného čaje nebo krabičku
Žádné stříbrné.
Mohl bych vyprávět, jak námukradli náš barák, ve kterém jste
byl, pane prezidentekrátce před naší emigrací, se s námi
rozloučit. Protože díky Vámjsem nedostal po celou dobu žádné
kvalifikované zaměstnání,nemohl jsem si jako vy vydělat za
čtyři roky 45 milionů akoupit si vilu na Ořechovce na
nebo někde jinde. Amanželka bývalého konfidenta StB se tam
roztahuje&nbs p;dodnes, protože ho nabylav dobré víře, jak pravila
předsedkyně senátu okresníhosoudu v Pardubicích.Ta dáma, která
tam byla v době, kdy mněstejný soud poslal na převýchovu na
Bory. Ale mohl bych Vámvyprávět, jak osobní tajemník dalšího
zločince jménem Indra, pan JUDr.Pšenička, který u krádeže
našeho domu asistoval, mněpoté, kdy se zbavil strachu a díky
vám věděl, že se mu nicnestane, přišel vyhrožovat,&nbs p;že na mně
podá trestní oznámení. Aleasi se přece jen podělal, protože ho
nepodal.
Mohl bych vám vyprávět onašich milých spoluobčanech v uniformě
StB jménem Jároš, Němeček či Zákravská, o prokurátorech Hugo
Knauerovi či Bráblíkovi, soudcích Balatkovi,Špryňarovi,
Filipovi či Slezákovi a celéplejádě dalších, kteří mně jeden
po druhém soudili a přestožejsem byl ve smyslu zákona nevinen,
musel jsem tuto  ; nevinu prokázat. Mohlbych hovořit o
policajtovi s příznačnýmjménem Kapoun a o řadě těch, kteří mně
zcela bezdůvodně buzerovalitím, že mně předvolávali na dopravní
inspektorát, zadržovalitechnické osvědčení nebo přezkušovali
z pravidel silničního provozu. Takoví to byli hodní policajti.
Ti přece nikomu nic nedělali.Jen z příkazu StB mně a moji ženu
šikanovali, ztrpčovali námživot a předvolávali nás bezdůvodně
k výslechům.&n bsp;
A protože jsem byl ve vazběv hradecké či jáchymovské věznici
absolutně izolován odsvěta, nemohl jsem jejich obvinění
vyvrátit.Ale ani oninenašli dost důkazů a tak se oháněli
tvrzením, že "soud o mýchzločinech nabyl přesvědčení". A ještě
bych mohl hovořit o dvouroztomilých lékařích-psychiatrech
z nemocnice v HradciKrálové, jejichž jména si nechávám na
pozdější dobu jen jak  ;zjistím, čím se nynízaobírají. Tihle dva
výtečníci měli za úkol od StBze mně udělat blázna. A mohl bych
také jmenovat zdravotnísestry na Borech, které se chovaly,víte
jako dámy na silnici E 55.S jejich humánním přístupem k nám
vězňům to nemělo nicspolečného. V roce 1991 jsem na Borech
našel všechny.
A ještě bych uvedl aby jimto nebylo líto, civilní mistry,
zločince v občanském oděvu z n.p.&nb sp;Precioza Jablonec či Tesla
Nýřany. Oni soudruzi jistě vědí, jaké výtečníky do těchto
funkcí s požehnáním StBposlali. Nejenže nás okrádali, udávali
a šikanovali, ale ještě bylisprostí a většinou v alkoholovém
opojení. Také bohumilépoměry vládly ve věznicích a moc se
v tom nezměnilo. Proč bytaké mělo, pane prezidente? Vždyť
většina těchto lidí jestále tam, kde byla před rokem 1989!
A jen se zeptejte, codělali, kdo byl a kde pracoval pan
Karabec nebo Kýr (který má vúschově naše spisy!!! -proč asi,
pane prezidente, to jste vynařídil?) Zeptejte se, co si o tom
všem myslí páter DominikDuka, když si vzpomene na "pedagoga
Kalinu", páter FrantišekLízna, páter Rožánka, náš přítel
Vlček, který měl již přinašem společném pobytu na Borech za
sebou deset &n bsp;let Jáchymova! A codalší muklové, kněží
a političtí vězni, kteřínesměli psát, nedostávali balíčky
s marlborkami či čokoláduMilku, které posílali na další roky
do vězení, že se u nichnašlo rádio. A vy jste měl na cele
kompletní vybavení, díkykomu, pane prezidente? No přece díky
StB, neboť ta o všem, co sestane i nestane rozhodovala v tomto
státě a samozřejmě i vevězeních.
Já vím, že o tom všemnechcete slyšet. Vím i jaké výrazy
používáte, když podobnéčlánky čtete "ze stoky". Vím, že
prosazujete, aby se ominulosti nemluvilo. Ona vám je asi
nepříjemná, ale bezvypořádání se s minulostí poneseme si
následky ještě několikgenerací. Tak totiž je naše společnost
morálně zdevastovaná.
Já jsem se nesměl vrátitdo armády, &n bsp;protože jste mně nemohl
zapomenout, že jste muselvyhodit ministra Vacka . Když jste
ale na jeho místo jmenovalDobrovského, byl jsem mnohokráte
v pokušení Vacka odprosit.Pan Křižan prohlašoval, že to byl
Váš dávný úmysl. Kdopak Vám to nakukal? Vždyť pan Dobrovský
prokázal, že neumí říditani auto, natož armádu nebo Hrad.
Anebo je tam zbytečný, tensamolibý vykladač ústavních zákonů,
a všechno se řídí vlastně samo. Tak toje. Viděl jsem to na
Hradě v červenci roku 1990.Je mně hanba mluvit o tom, co se
tam dělo za Vašehoprezidentování.
Je mně líto, že jsem podepsalChartu 77, kde je Vaše jméno, ale
i jména stovky dalších,aktivních spolupracovníků StB. A myslím
si, že nejsem sám, komu jeto líto. Kdybych v roce 1978 onu
mjr.Vondráčkem nabízenouspolupráci s StB podepsal, mohl jsem
se mít& nbsp;dobře tenkráte a i dnes.Třeba byste mně hned povýšil do
hodnosti generála, jakotenkráte pana Bizíka a řadu dalších.A
také byste mně třebapropůjčil nějaký řád, není-liž pravda?
Třeba Bílého lva, tem se mněvždy líbil.
Stydím se ne za Chartu,stydím se za vás! Chcete-li si uchovat
alespoň svoji tvář, odstupte.Dokud je čas. Nemáte právo mluvit
o pravdě a lásce, nemáteprávo nás moralizovat. Dokažte sám
sobě&nb sp;to, co jste hlásal vprosinci 1989 a v první polovině roku
1990, že po funkci hlavystátu netoužíte a nebudete více
kandidovat. Takovýchprezidentů, jako jste vy, najdeme desítky.
Ale najdeme i jednoholepšího, než jste vy. Dokažte nejen sám
sobě, že nejste velký proto,že jste si nasadil klobouk.
Mohl bych vyprávět, jak nám
byl, pane prezidente
rozloučit. Protože díky Vám
kvalifikované zaměstnání,
čtyři roky 45 milionů a
nebo někde jinde. A
roztahuje&nbs p;dodnes, protože ho nabyla
předsedkyně senátu okresního
tam byla v době, kdy mně
Bory. Ale mohl bych Vám
zločince jménem Indra, pan
našeho domu asistoval, mně
vám věděl, že se mu nic
podá trestní oznámení. Ale
nepodal.
Mohl bych vám vyprávět o
StB jménem Jároš, Němeček či
Knauerovi či Bráblíkovi,
Filipovi či Slezákovi a celé
po druhém soudili a přestože
musel jsem tuto  ; nevinu prokázat. Mohl
policajtovi s příznačným
zcela bezdůvodně buzerovali
inspektorát, zadržovali
z pravidel silničního provozu.
Ti přece nikomu nic nedělali.
šikanovali, ztrpčovali nám
k výslechům.&n bsp;
A protože jsem byl ve vazbě
absolutně izolován od
vyvrátit.Ale ani oni
tvrzením, že "soud o mých
bych mohl hovořit o dvou
z nemocnice v Hradci
pozdější dobu jen jak  ;zjistím, čím se nyní
výtečníci měli za úkol od StB
také jmenovat zdravotní
jako dámy na silnici E 55.
vězňům to nemělo nic
našel všechny.
A ještě bych uvedl aby jim
zločince v občanském oděvu z
Nýřany. Oni soudruzi jistě
funkcí s požehnáním StB
a šikanovali, ale ještě byli
opojení. Také bohumilé
v tom nezměnilo. Proč by
většina těchto lidí je
A jen se zeptejte, co
Karabec nebo Kýr (který má v
pane prezidente, to jste vy
všem myslí páter Dominik
Kalinu", páter František
Vlček, který měl již při
sebou deset &n bsp;let Jáchymova! A co
a političtí vězni, kteří
s marlborkami či čokoládu
do vězení, že se u nich
kompletní vybavení, díky
StB, neboť ta o všem, co se
státě a samozřejmě i ve
Já vím, že o tom všem
používáte, když podobné
prosazujete, aby se o
nepříjemná, ale bez
následky ještě několik
morálně zdevastovaná.
Já jsem se nesměl vrátit
zapomenout, že jste musel
ale na jeho místo jmenoval
v pokušení Vacka odprosit.
Váš dávný úmysl. Kdopak Vám
prokázal, že neumí řídit
Anebo je tam zbytečný, ten
a všechno se řídí vlastně samo. Tak to
Hradě v červenci roku 1990.
tam dělo za Vašeho
Je mně líto, že jsem podepsal
i jména stovky dalších,
si, že nejsem sám, komu je
mjr.Vondráčkem nabízenou
se mít& nbsp;dobře tenkráte a i dnes.
hodnosti generála, jako
také byste mně třeba
Třeba Bílého lva, tem se mně
Stydím se ne za Chartu,
alespoň svoji tvář, odstupte.
o pravdě a lásce, nemáte
sobě&nb sp;to, co jste hlásal v
1990, že po funkci hlavy
kandidovat. Takových
Ale najdeme i jednoho
sobě, že nejste velký proto,
Zbyněk Čeřovský, 1994
No comments:
Post a Comment