Nostradamus a současnost

V současnosti pak zásadní otázka,
jak se podílí na na současném stavu  Země lidská činnost a jaký je podíl  
vesmíru jehož je Země součástí.

Naše planeta se potýká s řadou krizí: nedostatkem ropy, mizejícími živočišnými druhy, smrtícími tsunami, ekonomickým chaosem a jadernou hrozbou. Kritická situace přitom u řady životně důležitých systémů nastává souběžně. Čelíme energetické krizi, dochází ke zhoršení klimatického systému planety, probíhá krize finančního systému, vázne produkce potravin, je nedostatek vody. Řadu lidí frustruje, jak je soudobá věda váhavá v zodpovídání některých palčivých otázek, a proto odpověď hledají v minulosti. K populárním jasnovidcům dávných dob patřil i prorok Nostradamus. Jeho nedávno objevená ztracená Nostradamova kniha obsahuje verše a kresby, jež by mohly skýtat vodítko k současným událostem. S ohledem na proslulost známého proroka je podle řady badatelů není radno opomíjet.

Mnozí věří, že proroctví vyobrazená v Nostradamově Ztracené knize poukazují na konjunkci se středem Mléčné dráhy, ve které se Slunce ocitlo v roce 2012. Jedná se o vzácný astronomický jev, k němuž dochází jednou za 26 tisíc let. Polovina tohoto cyklu se odehrála přesně na konci poslední doby ledové, kdy nastalo zatím nejmocnější globální oteplení. Mnoho apokalyptických předpovědí, vizí budoucnosti a zpráv o konci světa vychází z toho, že seřazení Slunce a temné trhliny znamená něco nepříznivého.

Nejen Nostradamus i Mayská proroctví:
Mayská civilizace vzkvétala ve Střední Americe od roku 250 před Kristem až do roku 900 našeho letopočtu. Pak záhadně zmizela. Dokázali bez teleskopických dalekohledů předpovědět galaktickou konjunkci a spojovali ji s počátkem cyklu prudkých změn. Když došlo k zatím poslednímu galaktickému seřazení, vymizely stovky živočišných druhů.

Jednou za 26 tisíc let…

Galaktická konjunkce nastane ve chvíli, kdy se Slunce ocitne v přímé ose s průsečnicí Mléčné dráhy. Dochází k tomu jednou za 26 tisíc let o zimním slunovratu. Podle řady starodávných kultur galaktické seřazení přináší počátek významné epochy trýznivých změn. Soudě dle množství čtyřverší Nostradamus považoval za nesmírně významné časové rozmezí zhruba mezi lety 1992 a 2014.
Do určité míry vychází jeho základní idea předvídání budoucnosti z předpokladu, že čas je cyklický. Probíhá pohyb Slunce, Měsíce, hvězd – a s tím, že jak se tyto vzorce a úhly mezi planetami opakují, dochází k analogickým událostem. Aby ony nadcházející události dokázal monitorovat, Nostradamus studoval změny na noční obloze, a to včetně těch, jež trvají celá desetiletí. Podle všeho si byl vědom precese rovnodennosti, kdy se každých 72 let celá noční obloha vychýlí o jeden stupeň.

Chmurná Nostradamova proroctví opakovaně uváděla i řada starověkých civilizací. Zatímco obecně se specifika tradic jednotlivých kultur liší, zde se pozoruhodně shodují. K nejvýznamnějším starověkým kulturám, jež podle všeho fenomén galaktické konjunkce sledovaly, patří Mayové, kteří využívali svého daru chápání pohybů Země k sestavení pozoruhodně přesného kalendáře, jenž přetrval tisíce let. Zřejmě právě díky konjunkci označili 21. prosinec 2012 za konec velkého cyklu. Ve své době Mayové disponovali pokročilými znalostmi astronomie. Věřili, že černá díra ve středu Mléčné dráhy, je místem, kde se zrodily hvězdy.
Nostradamus věřil, že ve hvězdách a planetách se ukrývá smysl života. Totéž je podstatou egyptské filozofie. Někteří badatelé se domnívají, že rozmístění egyptských pyramid poukazuje na budoucí posuny planet, na samotné galaktické seřazení, nebo že kopírují hvězdy tvořící pás souhvězdí Orion, označující polovinu šestadvatitisíciletého kruhu, který Slunce mezi obdobími galaktických konjunkcí opíše.
Alchymista Fulcanelli zase na počátku 20. století nastínil teorii, podle níž mělo bratrstvo Svobodných zednářů pomocí alchymistických symbolů ukládat do historických budov tajná poselství. Tvrdí, že na průčelí těchto kamenných staveb hrdě vytesávali symboly formulující jejich kontroverzní proroctví. Jako příklad uvádí průčelí pařížského chrámu Notre Dame. Zatímco symboly býka, lva, orla a lidské tváře mají podle křesťanského výkladu znázorňovat autory evangelií, Fulcanelli tvrdí, že jejich skutečným smyslem je varování.

Kniha šifrovaných proroctví

V roce 1994 se na knižní výstavě v Římě objevil rukopis s Nostradamovým jménem. Součástí kontroverzní knihy je série sedmi obrázků. Někteří v nich vidí chronologii s událostmi, s nimiž se lidstvo potýká v posledních letech, podle jiných odkazují na rok 2012.
„Sedm obrázků ve Ztracené knize Nostradama sděluje příběh. Všechny kresby spojuje pomyslné kolo štěstěny, koloběh času. Nostradamovým přáním je to, abychom si to připustili a pochopili jejich význam. Na prvním obrázku je Slunce. Pod Sluncem je lev. Logicky se jedná o upozornění na skutečnost, že pokud je Slunce ve Lvu, nastane něco význačného. Když se Slunce ocitne ve Lvu nebo v opačném znamení, tedy ve Vodnáři, znamená to, že se blíží galaktické seřazení,“ vykládá Jay Weidner, autor knihy Tajemství alchymie.
Kulturní společenství po celém světě z různých epoch svá nejradikálnější proroctví různými způsoby kamuflovala nebo šifrovala, aby si potenciálně nebezpečné objevy nechávala jen pro sebe. I Nostradamus se obával následků za svá temná proroctví, a tak je zašifroval do čtyřřádkových básní. V podstatě ani jinou možnosti neměl. Proroctví sepsal v 16. století v jižní Francii, kde se zpochybňování královské rodiny nebo katolické církve považovalo za hrdelní zločin

Badatelé poukazují na Nostradamovu předpověď jako na metaforické varování před potenciálním slábnutím magnetického pole Země. Když je pole slabé, jeho schopnost chránit Zemi klesá. To znamená, že sluneční vítr, ohřívá atmosféru, v důsledku čehož začnou tát ledovce na pólech a stoupá mořská hladina. Pokud by magnetické pole Země zesláblo, vystavilo by to planetu hrozivým problémům, a pokud by dokonce spadlo na nulu a změnilo se, znamenalo by to pro planetu se 7 miliardami obyvatel, závislých na počítačích a navigačních satelitech, totální změnu ve způsobu života. Mohlo by to znamenat, že dojde k prohození magnetických nábojů severního a jižního pólu. Podle některých by výsledné interference způsobily extrémní poruchy všech signálů, jež naše moderní společnost vysílá do vzduchu.

Jedno ze čtyřverší popisuje oheň na obloze, žhnoucí slunce. Někteří vykladači proroctví věří, že odkazuje na globální oteplování jakožto spouštěč krize, a poukazují přitom na to, že galaktické seřazení se kryje s vrcholem sluneční aktivity. Podle této kontroverzní teorie vliv Slunce na Zemi v průběhu času střídavě vzrůstá a zase ochabuje, přičemž vrchol sluneční aktivity může způsobit masivní poruchy klimatu. Na celém světě má dojít k podivným výkyvům počasí, jaké jsme doposud nezažili: záplavy, mimořádné typy bouřek i sucha. Na 48. rovnoběžce, která protíná všechna velká pásma obilných polí, prý nastane veliké sucho a lidstvo se z důvodu nedostatku potravin uchýlí ke kanibalismu.
Závěrečný obrázek ze Ztracené knihy údajně vysílá prosté poselství, že neuposlechnutí varování může mít zničující následky. Buď můžeme pokračovat stejně jako doposud, přičemž se dál bude psát Kniha života, nebo existuje další možnost, kdy žádné pokračování nenastane, případně nás čeká nějaká zkázonosná událost. Pokud bychom si měli z Nostradamových proroctví něco odnést, byl by to smysl pro naději. Musíme si ale odpovědět na otázku, zda máme odvahu k tomu, abychom dokázali snoubit dávné vědomosti s dnešní nejpokročilejší vědou.
Někteří tvrdí, že konec mayského kalendáře sám o sobě představuje poselství naděje. Že 21. prosinec 2012 neoznačil naprostý konec, ale uzavření staré epochy a počátek nové. Skloubíme-li je, určitě vyvázneme. Sám Nostradamus ve všech svých temných proroctvích popisoval kritické dny tak, že mohou přinést mnoho různých výsledků. Nehovořil o pevně dané budoucnosti, ale o budoucnosti, kde si lidstvo píše svůj vlastní osud.

Nostradamus předpovídá, on nevysvětluje a jeho předpovědi  vrací  současnost tedy 
to co dnes nazýváme 21 stoletím k  zásadní otázce jak se podílí  na současném 
stavu Země lidská činnost a jaký je podíl a vliv  Vesmíru.
Lidská činnost a poničená planeta je nezpochybnitelný fakt, zbývá zásadní 
otázka nakolik se tato lidská cinnost  podílí I na současných  klimatických  změnách.
Vliv Vesmíru jehož je Země součástí  nemůže být popřen, zbývá tedy otázka 
velikosti  a zásadnosti   negativního  vlivu  lidské činnosti na destrukci.
Pak nutnost hledat řešení jak process samozniceni zastavit.