ČR dnes je výsledkem 17 listopadu
Lépe ji porozumět k tomu je třeba i lépe porozumět 17 listopadu!
NĚCO Z HISTORIE pohledem za oponu.
(s omluvou všem kteří milují Havla až za hrob a na "Pravdu a lásku"
nedají nikdy dopustit)
Tajné dohody Hegenbart – Havel
Motto: "Když se na zlobu odpovídá zlobou, znamená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje." V. Havel v Rudém Právu, 4. 1. 1990
(Tajná jednání a dohody mezi zástupci tzv. rozhodujících politických sil "Národní fronta a zástupci zasvěcených členů KSČ pod vedením Rudolfa Hegenbarta, vedoucího 13. oddělení ÚV -KSČ v prosinci 1989 - lednu 1990.)
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.
- Jméno Hegenbart v Komisi 17. listopadu
Václav Bartuška: Polojasno.
Z deníku člena Komise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně konfidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) složkami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, potom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 předsedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době prezidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana prezidenta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegenbartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepodařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal prezidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bartušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v prosinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart není tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svědkem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané příslušníky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svědomí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vyjde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.
Z deníku člena Komise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně konfidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil generál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řeknu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se budete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) složkami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, potom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 předsedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době prezidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana prezidenta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegenbartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepodařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal prezidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bartušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v prosinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart není tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svědkem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané příslušníky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svědomí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vyjde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.
- Hegenbart v akci
Rekonstrukce jeho aktivit zhruba od r. 1987 do ledna 1990.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úloha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vyslechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho předchůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se souhlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřednictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v satelitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů- Hegenbart - byl navíc informován blíže o některých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
- v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém oddělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
- na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení strany není schopno nezralé problémy řešit,
- když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spolupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
- dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Jakeše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystoupení gen. Lorence jako náměstka federálního ministra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahraničního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
- v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozhodujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvyslanectví v Praze.
- zajišťoval těsně před převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
- od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klíčů na náměstích, která měla demobilizovat mládež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
- koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohodnuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
- řídil sabotážní akce proti Federálnímu Ministerstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořádek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpěváků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,
- doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, - jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do rukou Charty.
- na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní politické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegenbarta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reformních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977 156 bývalých komunistů
- Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, zejména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
- v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11 1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úloha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vyslechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho předchůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se souhlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřednictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v satelitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů- Hegenbart - byl navíc informován blíže o některých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
- v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém oddělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
- na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení strany není schopno nezralé problémy řešit,
- když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spolupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
- dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Jakeše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystoupení gen. Lorence jako náměstka federálního ministra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahraničního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
- v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozhodujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvyslanectví v Praze.
- zajišťoval těsně před převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
- od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klíčů na náměstích, která měla demobilizovat mládež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
- koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohodnuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
- řídil sabotážní akce proti Federálnímu Ministerstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořádek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpěváků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,
- doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, - jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do rukou Charty.
- na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní politické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegenbarta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reformních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977 156 bývalých komunistů
- Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, zejména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
- v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11 1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.
Důkazy o existenci tajných dohod Hegenbart – Havel
Žádné přímé důkazy zatím neexistují protože V Havel nedodržel svůj slib, který dal národu veřejně, že budou zveřejněny všechny záznamy z jednání s Adamcovou vládou a následného jednání tzv. "rozhodujících politických sil, u kulatého stolu, o nichž se dodnes nic bližšího neví. Kriticky bod spojení Charty se zasvěcenou části KSČ tvoří jedno z ústředních tajemství současného režimu a je proto účelové tabuizováno.
Proto byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na platné, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (převratu).
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pánové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina studentů", která vznikla jako reakce na zmanipulovanou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohledné době nebudou k dispozici důkazy o tajných dohodách, je nutné pracovat indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují. ,
Proto byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na platné, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (převratu).
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pánové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina studentů", která vznikla jako reakce na zmanipulovanou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohledné době nebudou k dispozici důkazy o tajných dohodách, je nutné pracovat indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují. ,
1.Zahlazováni a zametání stop po listopadu 1989
- Mezi tyto akce lze uvést - mimo jiné:
Váhavé a pomalé přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č. 15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejnoprávní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s komunistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskriminace a urážka politických vězňů z padesátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chyba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levicovými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně projevenou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých umělců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezidenta okusil moc a podlehl jí.
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako budoucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních komunistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová revoluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším poradcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cinkáním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, nevznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nejdůležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
- dohoda o ustavení vlády tzv. "národního porozumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v Laterně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1
Závěr
Váhavé a pomalé přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č. 15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejnoprávní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s komunistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskriminace a urážka politických vězňů z padesátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chyba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levicovými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně projevenou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých umělců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezidenta okusil moc a podlehl jí.
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako budoucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních komunistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová revoluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším poradcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cinkáním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, nevznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nejdůležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
- dohoda o ustavení vlády tzv. "národního porozumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v Laterně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1
Závěr
Tajné dohody Hegenbart Havel nastartovaly "sametový" charakter polistopadového vývoje, který vedl a vede k pokračování morální devastace našeho národa…,
Literatura:
1. Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena parlamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989 In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza. In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945, Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl, Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999
Literatura:
1. Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena parlamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989 In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza. In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945, Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl, Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999
JUDr. Jaroslav Klenovský
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX XXXXXXXXXXXX
Vážený pan
přečetl jsem si pozorně vaši řeč před Městským soudem v Praze
dne 14.prosince 1993. K vašemu expozé se vyjádřil i pan John
Bok, ale váš projev z 1.ledna 1994 mne přiměl k tomu, abych se
otevřeným dopisem k této situaci vrátil.
Co nás spojovalo
Poprvé jsem se o vás dozvěděl v roce 1968 z tisku, že jste
našel ve svém bytu zabudovaný odposlech. Pak nic, až ve vězení
v roce&n bsp; 1977, když o vás Rudé právo psalo o samozvanci a
zaprodanci. A také o jakési o Chartě 77 (Severočeský Průboj
psal dokonce o Chátře 77. Měl byste toho šéfredaktora
vyznamenat.Myslím že se jmenoval Škoda. Určitě by si to
zasloužil).
Domníval jsem se , že nás spojuje společná myšlenka odporu ke
stávajícímu režimu. Byl jsem vděčen vám a vašim přátel ům, že
jste po letech mrtvolné normalizace našli odvahu říci své
názory. Byl jste mně myšlenkově blízký, považoval jsem vás za
morálně čistého a statečného člověka. Proto jsem se přidal na
Vaší stranu, proto jsem po propuštění z vězení podepsal Chartu
77. Že se můj podpis objevil v seznamu až o rok později, to je
vina Ludvíka Vaculíka. Ale vina odpouštějící, neboť on sám měl
toho roku až příliš mnoho&n bsp; starostí. A příliš mnoho výslechů na
StB, které mně také čekaly a pak se znásobily.
Co nás rozdělovalo
Když jsme spolu vedli ve vězení na Borech v roce 1982 a krátce
i počátkem roku 1983 hovory o současné vnitřní i mezinárodní
situaci, považoval jsem vaše stanoviska za názory poněkud
pomateného intelektuála, který neví, o čem hovoří. Odmítal jste
politiku zbrojení Reaganovy vlády jako & nbsp; politiku vedoucí
k dalšímu mezinárodnímu napětí a ke konfrontaci s bývalým SSSR.
Tvrdil jste, že v zájmu míru je třeba rozpustit Varšavskou
smlouvu i NATO a přesvědčoval jste mne, že by obě velmoci,
t.j. USA a SSSR, měly zasednout k mírovému jednání. Nechtěl
jste pochopit a nebyl jste ani ochoten akceptovat názory, že
s tehdejším Sovětským svazem se nedá jinak hovořit než z pozice
síly, n eboť se skutečně jednalo o "říši zla",jak říkal
president Reagan. V důsledku politiky bývalého SSSR byla naše
země v srpnu 1968 okupována, v důsledku této politiky jsme byli
oba, každý z nás, nejméně dvakráte ve vězení. V důsledku této
sovětské politiky byl u nás po roce 1948 instalován režim,
který si nezadal s režimem jiných diktátorů na celém světě.
V důsledku tohoto režimu došlo také&nbs p;k hluboké devastaci nejen
přírody, ale lidské morálky, svědomí a charakterů statisíců
lidí, což si zejména nechtějí připustit ti, kteří se pro tento
zločinný režim angažovali a páchali jeho jménem zločiny na
svých spoluobčanech. V důsledku této a žádné jiné skutečnosti
nedošlo k tak hrůzným činům, jež od doby Hitlerovy říše nemají
obdoby. Ostatně pak, mnohé z těchto názorů jste ještě později
veřejně hlása l i jako prezident ČSFR.
Místo toho, abyste tyto zločiny odsoudil, vy jste je hájil
a nadále hájíte. Obhajujete nejen původce všech těchto
hanebností, ale dospěl jste již tak daleko, že z viníků děláte
oběti a z obětí viníky tohoto stavu. Tento váš projev je
jednoznačný důkaz toho, že nemáte nebo nechcete mít o realitě
dneška pravdivý obraz a že nechápete, nebo nechce te chápat
problematiku minulosti ani současnosti. Stal jste se zastáncem
zločinců a jejich hlásnou troubou. Podle našeho zákonodárství
se ten, kdo sám zločiny obhajuje, kryje nebo hájí, dopouští
trestného činu. V demokratické společnosti, pokud bychom v ní
žili, by tento jediný fakt musel vést k vaši abdikaci! Vy se
však v rozporu s vaším tvrzením hodláte stát doživotním
prezidentem a v této  ; funkci byste se chtěl zřejmě dočkat
i státního pohřbu.
Proč jsme se rozešli
Moje znalosti o vaši činnosti jsou však poněkud rozporné.
13.prosince 1989 jste vyslal své emisary do Valdštejnského
paláce, kde vaším jménem jednali se zástupci KSČ, které vedl
tehdejší nejvyšší svazák Mohorita. Tam byla dohovořena zrada na
našich národech. Vám byl přislíben úřad prezidenta ČSSR a vy
< tt>jste za to slíbil nedotknutelnost a nepostižitelnost
komunistických zločinců a zachování status quo ve vnitru
a v armádě. Tento fakt později potvrdil i svým dopisem
velvyslanec Slánský jr., kterého jste neprodleně vyslal a dosud
ponechal v Moskvě. Vaši valštejnoskopalácoví emisaři se všichni
do jednoho dočkali dobrých, zasloužených, ale i rozhodujících
míst ve státní správě. Nejvíce   ;na ministerstvu zahraničních
věcí, později přímo u vás, na Hradě, jako výraz vašich díků za
Vaše prezidentské zvolení. Přestože o této hanebnosti byly
přineseny důkazy a byl jste vyzván, abyste se k nim přiznal
nebo zaujal své stanovisko, zahalil jste se mlčenlivostí.
A nebo se považujete za člověka, který není povinen se ze své
činnosti nikomu zodpovídat. Jako př. bych chtěl uvést některé
ze zahraničních cest, které vás usvědčují z prolhanosti. Byl
jste v Mexicu a prohlašoval jste, že odtud dostaneme ropu. Je
to stejné bláznovství jako Dubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl
jste v Nicaragui a tvrdil jste, že vymůžete dluhy. A tak bych
mohl pokračovat. Vyjel jste na Jižní město a pomlouval zdejší
"králíkárny". Nic se však za vašeho panování nezměnilo. Jen to,
že teď se nestaví vůbec nic a lidé nemají kde bydlet.&nbs p;S velkou
slávou jste si držel nos na hrůzami severních Čech. Všechno
jste správně zkritizoval, přednesl jste své demagogické názory,
ale nestalo se nic. Spíše je to horší, protože bývalý komunista
Dlouhý pokračoval v ničení dalších obcí, ačkoliv jste
prohlašoval opak.
Překvapení
Když jsem 10.prosince 1989 přijel po letech exilu do Prahy
a dozvěděl jsem se složení nové vlády&nbs p;v t.zv. postkomunistické
společnosti, nechtělo se mně věřit, že předsedou vlády je
nomenklaturní bolševik Čalfa a že jste křeslo ministra obrany
svěřil pučistovi Vackovi a na Hrad i do vlády instaloval
nepochybné agenty KGB, z nichž někteří tam jsou pro vás jako
nepostradatelní dodnes. Tehdy jsem se domníval, že je to
součást vaší promyšlené strategie nekrvavé revoluce. Teprve
dopis syna jednoho ze zločinců této země, jehož matku nám Česká
televize nedávno prezentovala jako div ne zasloužilou
demokratku, mně otevřel oči. Všechno byla falešná hra, podlost
a zločin, spáchaný na lidu této země a vy hrajete absurdní
komedii podle vzoru vašich absurdních her. Při svém prvním
rozhlasovém a televizním projevu z Hradu v lednu 1990 jste
řekl, že se "z &n bsp;těchto míst lhalo". A vy sám dosud lžete
a zastíráte objektivní pravdu a skutečnosti. Ve svém zájmu,
v zájmu své pýchy, ješitnosti, pocitu důležitosti a domněnky,
že jste jediný, vhodný a schopný vést tuto zemi jako prezident.
Prezident v roli obhájce zločinců
Prohlásil jste, že zveřejnění seznamů spolupracovníků StB v
Necenzurovaných novinách způsobilo četné lidské tragedie, aniž
jste uvedl konkretní př ípady. Já na rozdíl od vás, třebaže jsem
měl jen omezenou možnost přístupu k dokumentům StB bych chtěl
uvést opak. Na rozdíl od vás budu jmenovat příslušníky a agenty
StB plnými jmény, aby se naši občané dozvěděli pravdu o svých
spoluobčanech. Nebudu plýtvat zkratkami jmen jako O.Š.,M.V.
a podobně, protože mně nic neříkají. Nebudu také s vámi
polemizovat, zda zločiny StB a jejich pomahačů způsobily více < /tt>
či méně zla, než zveřejněné seznamy. Jsem totiž na rozdíl od
vás přesvědčen o tom, že tato organizace, ne nepodobná SS, SA,
SD nebo Gestapu, byla organizace zločinecká a že jejich
pomahači byli a jsou zločinci a měli by se za svoji čínnost
zodpovídat. Ale to byste nesměl 13.prosince 1989 slíbit jejich
beztrestnost a nedoknutelnost. Vám šlo zřejmě o prezidentský
post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost, pravdu
a lásku. Nakonec jste svůj postoj vyjádřil panu
Dr.Ing.Andělovi, když jste prohlásil, že v této zemi žádný hon
na komunisty nebude. Souhlasím proto s vyjádřením Johna Boka,
že celá tato plejáda zločinců vstávaje lehaje může děkovat Bohu
za vás a vaše prezidentování.
Když jsem měl nedávno možnost nahlédnout do zachovaných
dokumentů StB a hovořit&nbs p;o nich s lidmi, kteří vědí, o čem
hovoří, je možno si vytvořit jednoznačný a pravdivý závěr.
Každý, kdo se stal agentem této mocné, výborně organizované,
vycvičené a vyzbrojené organizace, stal se jím dobrovolně a s
plným vědomím! Mohli bychom diskutovat o pohnutcích těchto
lidí. Byly různé, od vady charakterů, podlézavosti, ješitnosti,
touhy po moci či beztrestnosti až po docela&nb sp; obyčejnou
zbabělost. Ale každý si měl uvědomit dříve než namočil pero
k podpisu, že se dává do " spolku s ďáblem". A většinou všichni
mysleli, že budou na úkor svých spoluobčanů beztrestní až do
smrti a že se to nikdy nikdo nedozví, protože tenhle režim bude
navěky, jako proklamovaná Hitlerova Třetí říše. Ale jak vidno,
se zklamali. Nejvíce ti, kteří takovou spolupráci podepisovali
ještě v roce 1989!
Kolik bylo těch sebevražedných pokusů ?
Nevím a neslyšel jsem o žádných sebevražedných pokusech, jak
jste o nich hovořil. Vím však o více jak dvěstěpadesáti tisích
odsouzených a přes třista popravených osobách padesátých
letech. Vím o milionech let, které prožily oběti komunistické
totality ve vězeních. Pokud nevěříte, zeptejte se na místě
oprávněném, na Konfederaci politických vězňů. Dejte však pozor,
abyste& nbsp; i tam nenarazil na nějakého dřívějšího udavače nebo
konfidenta StB, neboť i tato organizace na popud StB vznikla
a byla založena.
Mohl bych hovořit o statisících občanů, kteří v důsledku
totalitní moci byli vyhozeni z práce a místo uplatnění svého
vzdělání byli pomocnými dělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás
to nepostihlo, vy jste byl "spisovatel", chráněný a hýčkaný
režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy z vězení domů
jako motáky, protože značná část pošty byla zadržována, vy jste
mohl napsat a odeslat z vězení celou knihu, aniž by vám byť
i jediný dopis byl zadržen, vrácen nebo neodeslán! Já byl
u toho a vy to víte. Ostatně tak znělo pozdější vaše věnování
knihy Dopisy Olze. V době, kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly
v celách na pár čtverečných metrech, vy jste měl na Pankráci
dvoucelu a na Ruzyni jste pobýval v cele určené pro 13 osob
sám! Zeptejte se tisíců politických vězňů, které, jak jste měl
sám příležitost na vlastní oči vidět a slyšet a které jste na
setkání s nimi v Belvederu zesměšňil, jak žili, jak je trápili
a posílali do korekcí s betonovými podlahami s poloviční dávkou
"žrádla", protože to, co vězeňský systém produkoval jako
stravu, se & nbsp;jinak ani nazvat nedalo. Vzpomeňte si také na své
výsadní postavení a balíky, o kterých se mnohým jen mohlo zdát,
zatímco většina z nás měla po celou dobu výkonu trestu balíky
zakázané. Připomínám, že většina z dozorců, kteří nás ve vězení
šikanovali, vyhrožovali nám smrtí nebo nás mlátili, slouží dál
a někteří z nich byli s vaším vědomím povýšeni ve funkcích
a hodnostech, ačkoliv by se měli zodpovídat za  ; své zločiny.
Jako příklad uvádím mjr. MUDr.Borusíka, právě toho, který vás
chtěl klidně nechat ve vězení "chcípnout", jak se sám vyjádřil.
Teď Vás samozřejmě nezná, jako nepoznal i mně. A mohl bych
mluvit o desítkách jiných. A to pominu složení Generálního
ředitelství Vězeňské služby, o kterém se i pan ministr Novák
nerad zmiňuje, ale hlavně kritizoval Dr.Šetinu, že " nevyčistil
Generální prokuraturu". Rač te si nechat předložit dokumenty
o jejich minulosti, nebo se podívejte do stále utajovaných
materiálů t.zv. Vnitřní ochrany, čili StB ve Sboru nápravné
výchovy.
Kdo byl opravdu vyobcován?
Jestli si pane Havle mnoho lidí myslí, že jsou vyobcováni "z
obce", pak se o toto vyobcování přičinili sami. Na rozdíl od
vašeho vznešeného poznání znám mnoho lidí, kteří v minulosti a
ještě i budo ucnosti budou na černých listinách, protože nebyli
v KSČ, tuto organizaci kritizovali nebo kritizovali lidi, kteří
o jejich osudech rozhodují dosud v t.zv. státních podnicích
nebo jinde, kde se dostali do rozhodujících mocenských, vlivných
pozic. Jen pro osvěžení vaši krátké paměti. Pan generální
ředitel Škody Plzeň nebo ředitel Gramofonových závodů v
Loděnicích. Dnes k tomu zas stačí např. kritizovat vás, aby byl
< tt>člověk totálně zničen. Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho
poskoka Dobrovského, který mně poslal v roce 1990 když jste ho
udělal, naprosto neschopného, ministrem obrany. Já jsem se
nemohl vrátit do armády, protože jsem kritizoval pana
prezidenta, nebo-li vás!? Co se tedy vlastně změnilo? Vy
upozorňujete na pár příkladů, že lidé ztrácejí zaměstnání.
Kdyby se jich většina nebála a&nb sp;z těch, kteří nikdy nebyli v KSČ
se stali kritici současných bossů s bývalou legitimací, mohla
by situace vypadat jinak. To je také jeden z příkladů vašeho
manipulování s fakty. Další příklad toho, jak by se neměl
chovat prezident.
Moc vydírala občany
Podle vás moc vydírala občany. S tím je možno souhlasit, ale
již méně s dalším zdůvodněním. A právě proto mně tak velice
překvapuje, že na jedné straně víte vše o zrůdnosti moci a
totalitního zřízení a na druhé straně se těch, kteří tyto
nezákonnosti páchali, mocí svého úřadu vehementně zastáváte,
přičemž zapomínáte na jejich oběti. Obklopil jste se plejádou
lidí s velice podezřelou minulostí, mnohdy také jen proto, že
se prohlašovali za umělce, ke kterým se počítáte i vy. Jste to
vy, který jednoznačně zodpovídáte za marasmus této společnosti,
za to, že zločinci nebyli pohnáni před soud a odsouzeni. Vy
jste to byl, který spolupracoval s vládou, vedenou
nomenklaturním bolševikem Čalfou, vy jste ustanovil do křesel
ministrů zločince, povýšil jste do vysokých generálských
hodností bývalé spolupracovníky nebo přímo pracovníky StB, VKR
a KGB nebo své naprosto neschopné přátele. Nepřekvapilo mne
p roto ani, že jste opět na Hrad instaloval pana Dobrovského,
který utratil naprosto zbytečně jako ministr obrany daňovým
poplatníkům více jak 60 miliard Kčs, aniž zato československá
armáda byla schopna cokoliv zajistit.Ten pán se nenaučil ani
pořádně řídit auto. Jak potom mohl řídit něco daleko
složitějšího, jako byla armáda, z níž byl kdysi vyhozen. Nikdy
nám ale neřekl proč. Já jen vím , že když byl někdo někdy za
totality vyhozen z armády nebo bezpečnosti, nemohl již dělat
nic. Proto mně překvapuje jeho pozdější studium a činnost
v Moskvě. Za co si ji pan Dobrovský zasloužil? Nedivím se proto
dnes panu Baudyšovi, že náprava páně Dobrovského počínání
v armádě potrvá řadu let.A navíc jste dopustil, že si tento pán
dovolil vykládat a porušovat zákony podle svých představ a jako
v ýsměch spravedlnosti si z vyhozeného generála Vacka, což mně
jistě do smrti nezapomenete, udělal svého poradce.
Nepochybného agenta KGB, jednoho z těch, kteří přes dvacet let
prokazovali oddanost sovětskému režimu, plk.Diviše, jste přes
veškerá upozornění povýšil do hodnosti generála. Stejně tak
bych mohl jmenovat celou plejádu těchto lidí, přes pana Bizíka,
Gavlase a dalších, z nichž jste mnohým dávno poté, co byla
jejich spolupráce prokázána, propůjčil vysoká státní
vyznamenání nebo je povýšil do vysokých armádních hodností!
Havel a primitivní antikomunismus
Českou zemí se rozšířil primitivní antikomunismus jako
zástěrka pro aktivní bolševiky, kteří ještě nedávno nosili
rudou hvězdu na klopě a knížku téže barvy v kapse. Mnozí z
nich, co servilně ještě v roce 1989 požadovali přijetí za člena
KSČ či byli úspěšnými střelci v Lidových milicí, jsou dnes
členy české vlády a nikomu to téměř nevadí. Ani Konfederaci
politických vězňů a to je zejména překvapující. Mnozí bývalí
členové KSČ, kteří nikdy nikomu neublížili a svým členstvím si
zajišťovali klid pro sebe či rodinu, jsou velmi často vláčeni
tiskem. Mnozí moji milí spoluobčané, kteří naopak nikdy v KSČ
nebyli se však chovali a m nohdy ještě chovají hůře než jejich
bývalí partajní kolegové. Kdybyste chtěl tohle všechno vědět,
máte možnost. Pan Ruml by vám mohl říci, kolik udání dostává
policie na občany, jaká je statistika. Myslíte, že jich je
méně? Ale kdepak, milý pane moralisto! Mnohonásobně více.
O čempak to asi svědčí?. Buď o tom, že tenhle národ je totálně
demoralizován a nebo že vaše moralizování jaksi nebere vážně .
Také proto, že si mnozí myslí, že vy nejste ten pravý, kdo by
měl o morálce hlásat.
A abych byl konkrétní pane prezidente a nechodil kolem horké
kaše jako vy a neuváděl jen zkratky jejich jmen.
Jak se chovali milí spoluobčané
Když mne vzala "do prádla" v roce 1976 chomutovská bezpečnost,
dozvěděl jsem se, že mně udali dva moji spolupracovníci. Jeden
z nich byl nestraník a na KSČ nadával, kudy  ;chodil. Ale zřejmě
jen naoko. Jmenuje se Alois Černý a je z Jirkova.
Spolupracovník chomutovské bezpečnosti, opilec a zloděj
a současně i předseda závodní organizace KSČ na závodě 22
n.p.Plynostav Pardubice se jmenuje Vilém Kohlenberger. A jim
asistovala milenka jednoho z policajtů, Zdena Hlavatá, bytem
tamtéž. To znamená všichni z Jirkova (myslím, že jirkovským  ;
policajtům by to Sládkovo auto prospělo).. Přestože mně nic
nedokázali, prožil jsem několik měsíců v jáchymovském kriminálu
a mělo to dopad pro celou rodinu. Děti měly problém se studiem,
manželka v zaměstnání a já přišel o práci. Nikdo z nás
nepomýšlel na "skok z mostu" nebo na jakékoliv spáchání
sebevraždy. Jen jsme doufali, že někdy dojde ke změně, k obratu
k lepšímu a udavači dost anou zasloužilou odměnu, včetně pánů od
SNB, StB, soudcové či prokurátoři okresního soudu v Chomutově
a krajského soudu v Ústí nad Labem.
Bohužel se nestalo nic, vůbec nic! vaší zásluhou, pane
prezidente! Nikoho jiného, než vás!
Pak jsem podepsal Chartu 77. Začal jsem vám a vašim estébáckým
donašečům dělat , já blbec, křoví. Od té doby začalo peklo
nejen pro mně, ale pro celou rodinu. &nbs p;V roce 1978 nám (mně a mé
ženě) tehdejší šéf StB v Pardubicích pan mjr.Vondráček nabízel
spolupráci. A nabízel s tím i "lukrativní zaměstnání", změnu
jména a možnost přestěhování do místa, které si vybereme.
Odmítli jsme. Ženu vyhodili ze zaměstnání, syn musel na vojnu
a mně se již nic více nemohlo stát, než že mně znovu zavřeli.
A opět se našli správní Jidáši. A protože o tom všem existují < /tt>
protokoly a já měl zcela nedávno možnost je vidět a číst, tak
dávejte bacha, pane prezidente. Udal mně opět nestraník,
zaměstnanec podnikového ředitelství Pozemních staveb v Hradci
Králové, Jiří Sochor (1924), bytem tamtéž. A asistovali mu
udavač-spolupracovník StB JUDr.Vlastimil Krejča (1929), bytem
Jičín, soudružka poslankyně Jana Jánošová z Opatovic nad
Labem,soudružka Ing.Slavíková ze Sobotky, pan Veselovský, takto
hlavní kádrovák těchto Pozemních staveb včetně lháře pana
Kaláta(1939), který tam byl za KSČ jako ředitel. Přisadila si
i jakási Eva Šlechtová, manželka lampasáka a Iva Křivková, obě
z Hradce Králové. Teď mohou příbuzní těchto bezcharakterních
mizerů skočit do Labe, z mostu, nebo si "hodit mašli".
Předpokládám, že před svými bližními a spolupracovníky tuhle
totalitní činnost tají.& nbsp; A abych byl spravedlivý a na nikoho
nezapomněl (třeba by jim to bylo líto), tak ještě dodávám jména
dalších dvou výtečníků z tehdejších Pozemních staveb, milce
rumu a všelikého chlastu Evžena Půhoného a pana Duchoně.
Poslušte si dámy a pánové, dokumenty jsou k dispozici.
Budete-li mít námitky, můžeme začít estébácké protokoly
k potěše našeho rozmilého pane prezidenta ot iskovat na počkání.
Kdyby to nebyla tragedie, která postihla mne a celou rodinu,
tak byste si početli. I na Hradě! Třeba o tom, jak jsem měl ve
sklepě v Pardubicích schovanou atomovou pumu! ( Škoda, že jsem
ji neměl, dávno bych zbavil tuhle zemi všech zločinců,
usídlených tenkrát na nábřeží u Vltavy).
Samozřejmě, vše se dálo pod taktovkou kpt.StB JUDr.Petra Žáka,
který potom dokonce povýšil na š éfa 10.odboru 2.Správy SNB
(kontrarozvědka) a por. StB Ladislava Riedla. Toho Žáka,
kterého vy chráníte. Který zatýkal v Pardubicích mně, později
v Praze vás a se kterým jsme se sešli, když nás oba špehoval
již jako šéf 10.odboru, v restauraci Pod Kinskou v Praze 5.
A opět se přidali další milí spoluobčané, např. pan Oldřich
Hampl, který si dokonce nechal na balkóně domu instalovat ptačí
klec, aby do ní mohla StB zamontovat televizní kameru na naše
sledování. Asistovala i jeho žena, funkcionářka KSČ a jeho
matka, která si k vůli tomu uhnala zápal plic. Všichni
samozřejmě bytem v Pardubicích.
Od roku 1990(!?) to vyšetřovala postupně prokuratura krajská i
okresní v Hradci Králové, Vojenská obvodová prokuratura v
Hradci Králové a v Plzni, okresní prokuratura v Pardubicích i obvodová prokuratura v Praze i Úřad pro vyšetřování v Praze
a výsledek, pane prezidente? Veliká nula! Všechno probíhalo
v mezích zákona. V mezích zločinných komunistických zákonů,
kterým jste požehnal.
Naši věznitelé a jejich následovníci
A mohli bychom přijít k bachařům. To nejhorší se sešlo v t.zv.
Sboru nápravné výchovy a většinou je tam dodnes.Říkalo se a asi
to platí dodnes, že kdo se nehodil k armádě nebo k policii,
skončil u Sboru nápravné výchovy. Zvěrstva v Jáchymově, v Hradci
Králové, Valdicích, na Pankráci, v Příbrami a Plzni- Borech by
zasloužila zvláštní kapitolu. Povídání třeba o tom, jak mně
jáchymovský náčelník "laskavě vyprávěl", že mně může odstřelit
jako psa a na důkaz vyndal pistoli ze stolu. Jak bachaři jménem
Šrámkové (jeden z Hradce Králové a druhý z Plzně) mně
ztrpčovali život. Jak hnusnej parchant jménem Sedláček s hlasem
harémového eunucha &nb sp;na nás v Plzni řval. Vy jste se třásl
strachy a mně proto, že jsem se vás zastal, poslal do " díry",
neboli korekce, kde bylo stravy půl, zima celá
a nevypověditelná "buzerace", spojená s lidským ponižováním.
Protože vy jste tam nebyl, tak jednu perličku. Dámy nechť čtení
odloží. Ti borští hnusáci, a většina, jak jsem se přesvědčil
tam jsou dosud, nás ponižovali&nb sp;za mohutného štěkání tím, že nám
pravidelně dvakráte denně prohlíželi naše konečníky. To jako,
jestli si v nich něco neschováváme, ačkoliv jsme několik dní
"nevytáhli z těch děr paty". Copak asi prohlíželi ženám?
Mohl bych vyprávět o panu Dr. Borusíkovi, ničemovi prvního řádu,
který povýšil v hodnosti i ve funkci a dovolával se Vás, pane
prezidente! O bachaři jménem Kratochvíl, zvaný Prdelka, který
mně 14 dní před   ;propuštěním bezdůvodně uhodil pendrekem,
o estébáckém parchantovi jménem Slavík, který byl šéfem
t.zv.Vnitřního oddělení na Borech a který nás permanentně
šikanoval. A i o desítkách kriminálních muklů, kteří na nás
donášeli, špiclovali a udávali nás a v této bohulibé činnosti
pokračovali až do "úplného osvobození v roce 1989!" Nejhorší
byli prznitelé svých dcer a malých holčiček, které js te v roce
1990 amnestoval. Jak to dopadlo, všichni víme. Předtím za tuto
svoji bohulibou činnost dostávali od estébáka Slvíka trochu
mizerného čaje nebo krabičku nejhorších cigaret.
Ing.Luděk Navara,
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno
Vážený pane redaktore,
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.
Pointa na konec:
Když jsem se v polovině devadesátých let sešel v Praze s MUDr.Járošem, vyprávěl mně, že dělá obvodního lékaře ve Stříbře. A víš, co o mně říkají hospodští štmagasti, kteří mně tenkrát poradili, jak se dostanu snadno z vojny?
Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?
Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?
O tom, co jsem napsal, jsou písemná svědectví.
Zbyněk Čeřovský
xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
Pane Havle,
přečetl jsem si pozorně vaši
dne 14.prosince 1993. K
Bok, ale váš projev z 1.ledna
otevřeným dopisem k této
Co nás spojovalo
Poprvé jsem se o vás
našel ve svém bytu zabudovaný
v roce&n bsp; 1977, když o vás
zaprodanci. A také o jakési
psal dokonce o Chátře 77.
vyznamenat.Myslím že se
zasloužil).
Domníval jsem se , že nás
stávajícímu režimu. Byl jsem
jste po letech mrtvolné
názory. Byl jste mně
morálně čistého a statečného
Vaší stranu, proto jsem po
77. Že se můj podpis objevil
vina Ludvíka Vaculíka. Ale
toho roku až příliš mnoho&n bsp; starostí. A příliš mnoho
StB, které mně také čekaly a
Co nás rozdělovalo
Když jsme spolu vedli ve
i počátkem roku 1983 hovory
situaci, považoval jsem
pomateného intelektuála,
politiku zbrojení
k dalšímu mezinárodnímu
Tvrdil jste, že v zájmu
smlouvu i NATO a
t.j. USA a SSSR, měly
jste pochopit a nebyl jste
s tehdejším Sovětským svazem
síly, n eboť se skutečně jednalo
president Reagan. V důsledku
země v srpnu 1968 okupována,
oba, každý z nás, nejméně
sovětské politiky byl u nás
který si nezadal s režimem
V důsledku tohoto režimu
přírody, ale lidské morálky,
lidí, což si zejména nechtějí
zločinný režim angažovali a
svých spoluobčanech. V
nedošlo k tak hrůzným činům,
obdoby. Ostatně pak, mnohé z
veřejně hlása l i jako prezident ČSFR.
Místo toho, abyste tyto
a nadále hájíte.
hanebností, ale dospěl jste
oběti a z obětí viníky
jednoznačný důkaz toho, že
dneška pravdivý obraz a že
problematiku minulosti ani
zločinců a jejich hlásnou
se ten, kdo sám zločiny
trestného činu. V
žili, by tento jediný fakt
však v rozporu s vaším
prezidentem a v této  ; funkci byste se chtěl
i státního pohřbu.
Proč jsme se rozešli
Moje znalosti o vaši
13.prosince 1989 jste
paláce, kde vaším jménem
tehdejší nejvyšší svazák
našich národech. Vám byl
< tt>jste za to slíbil
komunistických zločinců a
a v armádě. Tento fakt
velvyslanec Slánský jr.,
ponechal v Moskvě. Vaši
do jednoho dočkali dobrých,
míst ve státní správě.
věcí, později přímo u vás, na
Vaše prezidentské zvolení.
přineseny důkazy a byl jste
nebo zaujal své stanovisko,
A nebo se považujete za
činnosti nikomu zodpovídat.
ze zahraničních cest, které
jste v Mexicu a prohlašoval
to stejné bláznovství jako
jste v Nicaragui a tvrdil
mohl pokračovat. Vyjel jste
"králíkárny". Nic se však za
že teď se nestaví vůbec nic
slávou jste si držel nos
jste správně zkritizoval,
ale nestalo se nic. Spíše je
Dlouhý pokračoval v
prohlašoval opak.
Překvapení
Když jsem 10.prosince 1989
a dozvěděl jsem se složení
společnosti, nechtělo se
nomenklaturní bolševik Čalfa
svěřil pučistovi Vackovi a
nepochybné agenty KGB, z
nepostradatelní dodnes.
součást vaší promyšlené
dopis syna jednoho ze
televize nedávno
demokratku, mně otevřel oči.
a zločin, spáchaný na lidu
komedii podle vzoru vašich
rozhlasovém a televizním
řekl, že se "z &n bsp;těchto míst lhalo". A
a zastíráte objektivní
v zájmu své pýchy,
že jste jediný, vhodný a
Prezident v roli obhájce
Prohlásil jste, že
Necenzurovaných novinách
jste uvedl konkretní př ípady. Já na rozdíl od vás,
měl jen omezenou možnost
uvést opak. Na rozdíl od vás
StB plnými jmény, aby se
spoluobčanech. Nebudu
a podobně, protože mně nic
polemizovat, zda zločiny StB
či méně zla, než zveřejněné
vás přesvědčen o tom, že
SD nebo Gestapu, byla
pomahači byli a jsou
zodpovídat. Ale to byste
beztrestnost a
post mnohem více, než o vámi proklamovanou spravedlnost,
a lásku. Nakonec jste
Dr.Ing.Andělovi, když jste
na komunisty nebude.
že celá tato plejáda zločinců
za vás a vaše prezidentování.
Když jsem měl nedávno
dokumentů StB a hovořit&nbs p;o nich s lidmi, kteří
hovoří, je možno si
Každý, kdo se stal agentem
vycvičené a vyzbrojené
plným vědomím! Mohli bychom
lidí. Byly různé, od vady
touhy po moci či
zbabělost. Ale každý si měl
k podpisu, že se dává do "
mysleli, že budou na úkor
smrti a že se to nikdy nikdo
navěky, jako proklamovaná
se zklamali. Nejvíce ti,
ještě v roce 1989!
Kolik bylo těch
Nevím a neslyšel jsem o
jste o nich hovořil. Vím
odsouzených a přes třista
letech. Vím o milionech let,
totality ve vězeních. Pokud
oprávněném, na Konfederaci
abyste& nbsp; i tam nenarazil na
konfidenta StB, neboť i tato
a byla založena.
Mohl bych hovořit o
totalitní moci byli vyhozeni
vzdělání byli pomocnými
to nepostihlo, vy jste byl
režimem. Zatímco tisíce z nás posílalo své dopisy z
jako motáky, protože značná
mohl napsat a odeslat z
i jediný dopis byl zadržen,
u toho a vy to víte. Ostatně
knihy Dopisy Olze. V době,
v celách na pár čtverečných
dvoucelu a na Ruzyni jste
sám! Zeptejte se tisíců
sám příležitost na vlastní
setkání s nimi v Belvederu
a posílali do korekcí s
"žrádla", protože to, co
stravu, se & nbsp;jinak ani nazvat nedalo.
výsadní postavení a balíky, o
zatímco většina z nás měla
zakázané. Připomínám, že
šikanovali, vyhrožovali nám
a někteří z nich byli s
a hodnostech, ačkoliv by se
Jako příklad uvádím mjr.
chtěl klidně nechat ve vězení
Teď Vás samozřejmě nezná,
mluvit o desítkách jiných.
ředitelství Vězeňské služby,
nerad zmiňuje, ale hlavně
Generální prokuraturu". Rač te si nechat předložit
o jejich minulosti, nebo
materiálů t.zv. Vnitřní
výchovy.
Kdo byl opravdu vyobcován?
Jestli si pane Havle mnoho
obce", pak se o toto
vašeho vznešeného poznání
ještě i budo ucnosti budou na černých
v KSČ, tuto organizaci
o jejich osudech rozhodují
nebo jinde, kde se dostali do
pozic. Jen pro osvěžení
ředitel Škody Plzeň nebo
Loděnicích. Dnes k tomu zas
< tt>člověk totálně zničen.
poskoka Dobrovského, který
udělal, naprosto
nemohl vrátit do armády,
prezidenta, nebo-li vás!?
upozorňujete na pár
Kdyby se jich většina nebála
se stali kritici současných
by situace vypadat jinak. To
manipulování s fakty.
chovat prezident.
Moc vydírala občany
Podle vás moc vydírala
již méně s dalším
překvapuje, že na jedné
totalitního zřízení a na
nezákonnosti páchali, mocí
přičemž zapomínáte na jejich
lidí s velice podezřelou
se prohlašovali za umělce, ke
vy, který jednoznačně
za to, že zločinci nebyli
jste to byl, který
nomenklaturním bolševikem
ministrů zločince, povýšil
hodností bývalé
a KGB nebo své naprosto
p roto ani, že jste opět na
který utratil naprosto
poplatníkům více jak 60
armáda byla schopna cokoliv
pořádně řídit auto. Jak
složitějšího, jako byla
nám ale neřekl proč. Já jen
totality vyhozen z armády
nic. Proto mně překvapuje
v Moskvě. Za co si ji pan
dnes panu Baudyšovi, že
v armádě potrvá řadu let.A
dovolil vykládat a porušovat
v ýsměch spravedlnosti si z
jistě do smrti nezapomenete,
Nepochybného agenta KGB,
prokazovali oddanost
veškerá upozornění povýšil
bych mohl jmenovat celou
Gavlase a dalších, z nichž
jejich spolupráce prokázána,
vyznamenání nebo je povýšil
Havel a primitivní
Českou zemí se rozšířil
zástěrka pro aktivní
rudou hvězdu na klopě a
nich, co servilně ještě v
KSČ či byli úspěšnými
členy české vlády a nikomu
politických vězňů a to je
členové KSČ, kteří nikdy
zajišťovali klid pro sebe či
tiskem. Mnozí moji milí
nebyli se však chovali a m nohdy ještě chovají hůře než
bývalí partajní kolegové.
máte možnost. Pan Ruml by
policie na občany, jaká je
méně? Ale kdepak, milý
O čempak to asi svědčí?. Buď
demoralizován a nebo že vaše
Také proto, že si mnozí
měl o morálce hlásat.
A abych byl konkrétní pane
kaše jako vy a neuváděl jen
Jak se chovali milí
Když mne vzala "do prádla" v
dozvěděl jsem se, že mně
z nich byl nestraník a na
jen naoko. Jmenuje se
Spolupracovník chomutovské
a současně i předseda
n.p.Plynostav Pardubice se
asistovala milenka jednoho
tamtéž. To znamená všichni
policajtům by to Sládkovo
nedokázali, prožil jsem
a mělo to dopad pro celou
manželka v zaměstnání a
nepomýšlel na "skok z
sebevraždy. Jen jsme doufali,
k lepšímu a udavači dost anou zasloužilou odměnu,
SNB, StB, soudcové či
a krajského soudu v Ústí
Bohužel se nestalo nic,
prezidente! Nikoho jiného,
Pak jsem podepsal Chartu 77.
donašečům dělat , já blbec,
nejen pro mně, ale pro celou
ženě) tehdejší šéf StB v
spolupráci. A nabízel s tím
jména a možnost
Odmítli jsme. Ženu vyhodili
a mně se již nic více
A opět se našli správní
protokoly a já měl zcela
dávejte bacha, pane
zaměstnanec podnikového
Králové, Jiří Sochor (1924),
udavač-spolupracovník StB
Jičín, soudružka poslankyně
Labem,soudružka Ing.Slavíková
hlavní kádrovák těchto
Kaláta(1939), který tam byl
i jakási Eva Šlechtová,
z Hradce Králové. Teď mohou
mizerů skočit do Labe, z
Předpokládám, že před svými
totalitní činnost tají.& nbsp; A abych byl
nezapomněl (třeba by jim to
dalších dvou výtečníků z
rumu a všelikého chlastu
Poslušte si dámy a
Budete-li mít námitky,
k potěše našeho rozmilého
Kdyby to nebyla tragedie,
tak byste si početli. I na
sklepě v Pardubicích
ji neměl, dávno bych
usídlených tenkrát na nábřeží
Samozřejmě, vše se dálo pod
který potom dokonce povýšil
(kontrarozvědka) a por.
kterého vy chráníte. Který
v Praze vás a se kterým jsme
již jako šéf 10.odboru, v
A opět se přidali další
Hampl, který si dokonce
klec, aby do ní mohla StB
sledování. Asistovala i
matka, která si k vůli
samozřejmě bytem v
Od roku 1990(!?) to
okresní v Hradci Králové,
Hradci Králové a v Plzni,
a výsledek, pane prezidente?
v mezích zákona. V mezích
kterým jste požehnal.
Naši věznitelé a jejich
A mohli bychom přijít k
Sboru nápravné výchovy a
to platí dodnes, že kdo se
skončil u Sboru nápravné
Králové, Valdicích, na
zasloužila zvláštní kapitolu.
jáchymovský náčelník "laskavě
jako psa a na důkaz vyndal
Šrámkové (jeden z Hradce
ztrpčovali život. Jak hnusnej
harémového eunucha &nb sp;na nás v Plzni řval.
strachy a mně proto, že jsem
neboli korekce, kde
a nevypověditelná "buzerace",
Protože vy jste tam nebyl,
odloží. Ti borští hnusáci, a
tam jsou dosud, nás
pravidelně dvakráte denně
jestli si v nich něco
"nevytáhli z těch děr paty".
Mohl bych vyprávět o panu Dr.
který povýšil v hodnosti i
prezidente! O bachaři jménem
mně 14 dní před   ;propuštěním bezdůvodně
o estébáckém parchantovi
t.zv.Vnitřního oddělení na
šikanoval. A i o desítkách
donášeli, špiclovali a
pokračovali až do "úplného
byli prznitelé svých dcer a
1990 amnestoval. Jak to
svoji bohulibou činnost
mizerného čaje nebo krabičku
Žádné stříbrné.
Mohl bych vyprávět, jak nám ukradli náš barák, ve kterém jste
byl, pane prezidente krátce před naší emigrací, se s námi
rozloučit. Protože díky Vám jsem nedostal po celou dobu žádné
kvalifikované zaměstnání, nemohl jsem si jako vy vydělat za
čtyři roky 45 milionů a koupit si vilu na Ořechovce na
nebo někde jinde. A manželka bývalého konfidenta StB se tam
roztahuje&nbs p;dodnes, protože ho nabyla v dobré víře, jak pravila
předsedkyně senátu okresního soudu v Pardubicích.Ta dáma, která
tam byla v době, kdy mně stejný soud poslal na převýchovu na
Bory. Ale mohl bych Vám vyprávět, jak osobní tajemník dalšího
zločince jménem Indra, pan JUDr.Pšenička, který u krádeže
našeho domu asistoval, mně poté, kdy se zbavil strachu a díky
vám věděl, že se mu nic nestane, přišel vyhrožovat,& nbs p;že na mně
podá trestní oznámení. Ale asi se přece jen podělal, protože ho
nepodal.
Mohl bych vám vyprávět o našich milých spoluobčanech v uniformě
StB jménem Jároš, Němeček či Zákravská, o prokurátorech Hugo
Knauerovi či Bráblíkovi, soudcích Balatkovi, Špryňarovi,
Filipovi či Slezákovi a celé plejádě dalších, kteří mně jeden
po druhém soudili a přestože jsem byl ve smyslu zákona nevinen,
musel jsem tuto  ; nevinu prokázat. Mohl bych hovořit o
policajtovi s příznačným jménem Kapoun a o řadě těch, kteří mně
zcela bezdůvodně buzerovali tím, že mně předvolávali na dopravní
inspektorát, zadržovali technické osvědčení nebo přezkušovali
z pravidel silničního provozu. Takoví to byli hodní policajti.
Ti přece nikomu nic nedělali. Jen z příkazu StB mně a moji ženu
šikanovali, ztrpčovali nám život a předvolávali nás bezdůvodně
k výslechům.&n bsp;
A protože jsem byl ve vazbě v hradecké či jáchymovské věznici
absolutně izolován od světa, nemohl jsem jejich obvinění
vyvrátit.Ale ani oni nenašli dost důkazů a tak se oháněli
tvrzením, že "soud o mých zločinech nabyl přesvědčení". A ještě
bych mohl hovořit o dvou roztomilých lékařích- psychiatrech
z nemocnice v Hradci Králové, jejichž jména si nechávám na
pozdější dobu jen jak  ;zjistím, čím se nyní zaobírají. Tihle dva
výtečníci měli za úkol od StB ze mně udělat blázna. A mohl bych
také jmenovat zdravotní sestry na Borech, které se chovaly,víte
jako dámy na silnici E 55. S jejich humánním přístupem k nám
vězňům to nemělo nic společného. V roce 1991 jsem na Borech
našel všechny.
A ještě bych uvedl aby jim to nebylo líto, civilní mistry,
zločince v občanském oděvu z n.p.&nb sp;Precioza Jablonec či Tesla
Nýřany. Oni soudruzi jistě vědí, jaké výtečníky do těchto
funkcí s požehnáním StB poslali. Nejenže nás okrádali, udávali
a šikanovali, ale ještě byli sprostí a většinou v alkoholovém
opojení. Také bohumilé poměry vládly ve věznicích a moc se
v tom nezměnilo. Proč by také mělo, pane prezidente? Vždyť
většina těchto lidí je stále tam, kde byla před rokem 1989!
A jen se zeptejte, co dělali, kdo byl a kde pracoval pan
Karabec nebo Kýr (který má v úschově naše spisy!!! -proč asi,
pane prezidente, to jste vy nařídil?) Zeptejte se, co si o tom
všem myslí páter Dominik Duka, když si vzpomene na " pedagoga
Kalinu", páter František Lízna, páter Rožánka, náš přítel
Vlček, který měl již při našem společném pobytu na Borech za
sebou deset &n bsp;let Jáchymova! A co další muklové, kněží
a političtí vězni, kteří nesměli psát, nedostávali balíčky
s marlborkami či čokoládu Milku, které posílali na další roky
do vězení, že se u nich našlo rádio. A vy jste měl na cele
kompletní vybavení, díky komu, pane prezidente? No přece díky
StB, neboť ta o všem, co se stane i nestane rozhodovala v tomto
státě a samozřejmě i ve vězeních.
Já vím, že o tom všem nechcete slyšet. Vím i jaké výrazy
používáte, když podobné články čtete "ze stoky". Vím, že
prosazujete, aby se o minulosti nemluvilo. Ona vám je asi
nepříjemná, ale bez vypořádání se s minulostí poneseme si
následky ještě několik generací. Tak totiž je naše společnost
morálně zdevastovaná.
Já jsem se nesměl vrátit do armády, &n bsp;protože jste mně nemohl
zapomenout, že jste musel vyhodit ministra Vacka . Když jste
ale na jeho místo jmenoval Dobrovského, byl jsem mnohokráte
v pokušení Vacka odprosit. Pan Křižan prohlašoval, že to byl
Váš dávný úmysl. Kdopak Vám to nakukal? Vždyť pan Dobrovský
prokázal, že neumí řídit ani auto, natož armádu nebo Hrad.
Anebo je tam zbytečný, ten samolibý vykladač ústavních zákonů,
a všechno se řídí vlastně samo. Tak to je. Viděl jsem to na
Hradě v červenci roku 1990. Je mně hanba mluvit o tom, co se
tam dělo za Vašeho prezidentování.
Je mně líto, že jsem podepsal Chartu 77, kde je Vaše jméno, ale
i jména stovky dalších, aktivních spolupracovníků StB. A myslím
si, že nejsem sám, komu je to líto. Kdybych v roce 1978 onu
mjr.Vondráčkem nabízenou spolupráci s StB podepsal, mohl jsem
se mít& nbsp;dobře tenkráte a i dnes. Třeba byste mně hned povýšil do
hodnosti generála, jako tenkráte pana Bizíka a řadu dalších.A
také byste mně třeba propůjčil nějaký řád, není- liž pravda?
Třeba Bílého lva, tem se mně vždy líbil.
Stydím se ne za Chartu, stydím se za vás! Chcete-li si uchovat
alespoň svoji tvář, odstupte. Dokud je čas. Nemáte právo mluvit
o pravdě a lásce, nemáte právo nás moralizovat. Dokažte sám
sobě&nb sp;to, co jste hlásal v prosinci 1989 a v první polovině roku
1990, že po funkci hlavy státu netoužíte a nebudete více
kandidovat. Takových prezidentů, jako jste vy, najdeme desítky.
Ale najdeme i jednoho lepšího, než jste vy. Dokažte nejen sám
sobě, že nejste velký proto, že jste si nasadil klobouk.
Mohl bych vyprávět, jak nám
byl, pane prezidente
rozloučit. Protože díky Vám
kvalifikované zaměstnání,
čtyři roky 45 milionů a
nebo někde jinde. A
roztahuje&nbs p;dodnes, protože ho nabyla
předsedkyně senátu okresního
tam byla v době, kdy mně
Bory. Ale mohl bych Vám
zločince jménem Indra, pan
našeho domu asistoval, mně
vám věděl, že se mu nic
podá trestní oznámení. Ale
nepodal.
Mohl bych vám vyprávět o
StB jménem Jároš, Němeček či
Knauerovi či Bráblíkovi,
Filipovi či Slezákovi a celé
po druhém soudili a přestože
musel jsem tuto  ; nevinu prokázat. Mohl
policajtovi s příznačným
zcela bezdůvodně buzerovali
inspektorát, zadržovali
z pravidel silničního provozu.
Ti přece nikomu nic nedělali.
šikanovali, ztrpčovali nám
k výslechům.&n bsp;
A protože jsem byl ve vazbě
absolutně izolován od
vyvrátit.Ale ani oni
tvrzením, že "soud o mých
bych mohl hovořit o dvou
z nemocnice v Hradci
pozdější dobu jen jak  ;zjistím, čím se nyní
výtečníci měli za úkol od StB
také jmenovat zdravotní
jako dámy na silnici E 55.
vězňům to nemělo nic
našel všechny.
A ještě bych uvedl aby jim
zločince v občanském oděvu z
Nýřany. Oni soudruzi jistě
funkcí s požehnáním StB
a šikanovali, ale ještě byli
opojení. Také bohumilé
v tom nezměnilo. Proč by
většina těchto lidí je
A jen se zeptejte, co
Karabec nebo Kýr (který má v
pane prezidente, to jste vy
všem myslí páter Dominik
Kalinu", páter František
Vlček, který měl již při
sebou deset &n bsp;let Jáchymova! A co
a političtí vězni, kteří
s marlborkami či čokoládu
do vězení, že se u nich
kompletní vybavení, díky
StB, neboť ta o všem, co se
státě a samozřejmě i ve
Já vím, že o tom všem
používáte, když podobné
prosazujete, aby se o
nepříjemná, ale bez
následky ještě několik
morálně zdevastovaná.
Já jsem se nesměl vrátit
zapomenout, že jste musel
ale na jeho místo jmenoval
v pokušení Vacka odprosit.
Váš dávný úmysl. Kdopak Vám
prokázal, že neumí řídit
Anebo je tam zbytečný, ten
a všechno se řídí vlastně samo. Tak to
Hradě v červenci roku 1990.
tam dělo za Vašeho
Je mně líto, že jsem podepsal
i jména stovky dalších,
si, že nejsem sám, komu je
mjr.Vondráčkem nabízenou
se mít& nbsp;dobře tenkráte a i dnes.
hodnosti generála, jako
také byste mně třeba
Třeba Bílého lva, tem se mně
Stydím se ne za Chartu,
alespoň svoji tvář, odstupte.
o pravdě a lásce, nemáte
sobě&nb sp;to, co jste hlásal v
1990, že po funkci hlavy
kandidovat. Takových
Ale najdeme i jednoho
sobě, že nejste velký proto,
Zbyněk Čeřovský, 1994
No comments:
Post a Comment