Friday, September 27, 2019

Není věřící jako věřící, není Sluníčkář jako Sluníčkář 
Takto promlouvá věřící a Sluníčkář současně.
https://www.youtube.com/watch?v=N9H5zxuSyCE

 

Thursday, August 22, 2019

O výzvách dneška a zítřka

Je léto roku 2019.
Přednáška zde uvedená je z r.2016 a ukazuje se být nadčasová.
Je varovná v tom že fakta v ní uváděna jsou stále aktuálnější!


RNDr Václav Cílek  O výzvách dneška a zítřka
https://www.youtube.com/watch?v=RFAISwtMjlc&t=1130s

Monday, June 24, 2019

O co jde dnes ve světě ?

O co jde protestujícím na Václaváku a na Letné?

"Jsme zastánci demokracie nejen volební, ale i liberální, zarucující svobodu 
nejen vítezum, ale i poraženým" uvedl Petr Pithart.
Lidí vyzval, aby vyhnali že zákopu moci ty, kterí se u ní zabydlují jakoby na 
věky.  Změnami v justici podle Pitharta vetšinou změny v pouhou volební demokracii 
zacínají.    "Nedopustíme to, dnes jako obcané, zítra jako voliči".

Přitom je to tak prosté.
V dnešním světě jde vždy jen o peníze a moc.

A o  tom kam to s penězi  směřuje vysvětluje ve svém článku
doc.Robejsek  
Článek o penězích jako hnacím motoru pokroku a nikdy jinak :-(

"Buď budete utrácet anebo ztrácet"
http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=34293

Dovolim si  doplnit,  ze jde o to
jak ziskat, pripsat, prepsat, oloupit, privlastnit si pokud mozno podle zakona tedy  co nejlegalneji
peniz ci majetek nekoho jineho a to je to jedinne co bohatce a  vladce zemekoule zajima:-(
V reci ekonomu se jedna dnes stale jeste o TRH a tedy o spotrebitele.
Ale stale mene lidi  v Evrope se stale mene penezi, jak ti  zajisti odbyt presyceneho trhu?
Stale vice lidi  na svete ale bez penez, ktere vlastni  stale mene jedincu !
Kdo  chce vedet vice, ctete  Michael Morris "Co nesmíte vědět o světovém finančnictví"

Zatim to jinak  vladci ve spolupraci  s bankstery neumi  a proto
"Imigranti" jsou stále více ceněni ne coby levnější pracovní síla ale coby noví, početní konzumenti.
Imigranti nahradi desítky milionů Evropankám nenarozených dětí - nových konzumentů.
Ze nic nevyprodukuji?
Stat jim pujci  bud zadarmo nebo je zadluzi s tim ze penize ktere jim da oni  daji do obehu.
Proc na to potrebuji  emigranty a cisla si neprevedou  bez nich  sami ?
Jeste jim to nefunguje.
Zatim ty konzumenty potrebuji.
Blizi  se cas kdy  ani konzumenti nebudou potreba a zrodi se nova spolecnost,
 ktera nebude postavena na vyrobe a spotrebe  ale na zcela jinem principu.
Co  to  bude?
Az clovek  bude potreba stale mene k vyrobe,  kdo  da tem nezamestnanym peniz na spotrebu.
Bude to postupne stale mene lidi kteri  budou  potreba na praci!
Po dalsim technickem a technologicke zdokonaleni jen kazdy 5ty  clovek bude "pracovat"
pozdeji jen 1 z 10ti
rozumej  jen jedna millarda z deseti bude stacit ! Mozna i mene .
Co pak s temi  9 milliardami?
Banksteri jim rozdaji  peniz aby  spotrebovavali  kdyz  sami nevyrobili?
a nebo
prinuti 1 milliardu pracujicich aby to  zaplatila tim ze jim jejich  praci vice  zdani?
Kam to pujde az ani  milliarda nebude potreba?
Otazka zni  a poprosme doc.Robejska at odpovi  na otazku co pak
jak  se zachova TRH se svym zakonem nabidky a poptavky, ktery  resi sam a vse, ale
ktery  je stale vice deformovan,  ve kterem je  spotrebitel  tlacen do  stale vetsi  spotreby
 az do podoby,  kdy na to nema a tedy aby se stal dluznikem/otrokem,  co potom ?
Jak dal ?

Pro  svetavladnce tedy  tvurce a hybatele TRHu jeste nenastala doba kdy mohou posouvat jen cisla bez pohybu zbozi, bez vyroby a spotreby ac se o  to snazi  a "penize" si  jiz vyrabi  jako  t.zv. "derivaty" bez ohledu  na nejakou produkci !
Jiz dnes dochazi  k nazoru ze nac tolik lidi kdyz by  stacilo jen malo tech  co zajisti vyrobu,
 predevsim na vyrobu pro privilegovanou tridu  stale vice exkluzivniho zbozi navic
a pak uz jen ti  banksteri  a jejich  manipulace s cisli bez ohledu  na okolni  svet.
Uz to timto  smerem i rozjizdi jen to nemaji  jeste pod tim spravnym NWO.

Nespokojeny lid nikdy  neurcoval  dejiny a dnesni  nespokojenci  na Vaclavaku a na Letne z pohledu toho jak a kam se svet businessu ubira, kdo  to ridi kdo koho posloucha a cemu vlada penez nasloucha, jsou srovnatelni  nanejvys s tim co  tu  bylo pro  LID jiz pred 2ma tisiciletimi.
Lidu chleb a hry(viz encyklopedie)
Chléb a hry je latinské úsloví (panem et circenses),
 které charakterizovalo přístup císařů v pozdním úpadkovém období Římské říše,
 kdy byla za jídlo a hry získávána přízeň prostého lidu,
 která pak byla využita k jejich vlastním cílům.

Pak došel chleba :-(
Dnes to  směřuje že nejen chleba ale i voda bude problém,
směřuje to k době kdy půjde o přežití.
Nebudou to ale dnešní penězovládci  kteří  svět zachrání  a spasí.
A jak je stále hůře i hněv lidu narůstá a kvasí. 
Zatím v dějinách  homosapiense vítězi ten kdo větší meč má a včas ho tasí.








Thursday, May 30, 2019

Jak legálně ilegálně do Evropy ?

Letecky !
Berlin
podle vzoru a na pozvání mutti Merkel !
(ač sama matkou nebyla o to lidštěji vítá ty kteří chtějí do Evropy)

Skandál v Berlíně: Německé úřady nechtěně přiznaly, že 30% uprchlických
migrantů přichází do Německa ne po zemí, ale přilétají v letadlech! Oficiální
dotaz poslance AfD na německé úřady odhalil, že program na tichý import
migrantů do Německa podléhá vysokému stupni státního utajení! Většina dát o
migraci podléhá v Německu od roku 2017 utajení, na veřejnost se dostala pouze
podivná informace o letadlech! Migranti z letadel vůbec neprochází letištními
terminály, poslanec AfD zjistil další děsivé souvislosti!

https://aeronet.cz/news/skandal-v-berline-nemecke-urady-nechtene-priznaly-ze-30-uprchlickych-migrantu-prichazi-do-nemecka-ne-po-zemi-ale-priletaji-v-letadlech-oficialni-dotaz-poslance-afd-na-nemecke-urady/


Praha
Dead flights: (nikoli mrtvé ale utajované lety  v Praze!)
V Praze na Ruzyňském letišti přistávají a startují letadla z Turecka s
vypnutými lokalizačními transpondéry, úplně stejné podivnosti hlásí
pozorovatelé a spotteři na německých letištích! Pokaždé se jedná o charterové
lety z Turecka, německá alternativa je označuje za důkazy nedávno odhalených
šokujících čísel objemů migrantů z leteckých transportů z uprchlických táborů v Turecku!
Šokovaní spotteři a neviditelná startující letadla přímo před jejich očima!

https://aeronet.cz/news/dead-flights-v-praze-na-ruzynskem-letisti-pristavaji-a-startuji-letadla-z-turecka-s-vypnutymi-lokalizacnimi-transpondery-uplne-stejne-podivnosti-hlasi-pozorovatele-a-spotteri-na-nemeckych-letistich/



Monday, March 11, 2019

Proč Babiš ?

Proč dostal Babiš tolik hlasů ?
Protože jako první politik “lidově” pojmenoval "úspěchy" Sametu a lidé to vzali za své.

ODS a TOP věřila že pojmenování "trestně stíhaný" bude mít mezi voliči pro Babiše
devastující účinek. Nestalo se.
Na voliče měl větší účinek výčet stamilliardových podvodů než 50millionové Čapí
hnízdo k velkému zklamání těch kteří si za poslední 3 desetiletí republiku rozkradli.

Poslechněte si jeden z proslovů oligarchy Babiše v parlamentu.

Místo  aby to  zůstalo jen jako  mezistranická hádka mezi  stranami se  kdosi postaral o to,
 aby se proslovy milliardare Babise dostaly co nejvíce z parlamentu ven mezi "lid".
Opakovaně řeči o "trestné stíhaném" Babisovi zůstali bez účinku
Naopak když on  pojmenoval zloděje,  lidé se začali probouzet.
Jako jediný  z politiku (mimo komunistů které už skoro nikdo nebere vážně)
to co se  v průběhu Sametu stalo jmenovitě označil
a Sametem zklamaný a znechucený lid mu dal hlas.
A bude li mít výsledky dostane ještě více hlasů.

Pokud se bude někdo ptát proč nejsou peníze na vyšší důchody a na lepší zdravotní péči v následující
řeči Babiše se to dočtete.
Chcete  někdo ještě volit ODS nebo Top 09 ?

Z vystoupení A. Babiše:

Takže, pane Bendo, prostřednictvím paní předsedající, vy tady sedíte 24 let, tak já se ptám, co jste tady řešili z těch tunelů polistopadové historie naší země (...)
Vy jste tady řešili kupónovou privatizaci, Harvardské fondy Koženého? Ty nás stály 100 miliard. (...)
Státní banky, které jste nechali rozkrást a které jste následně vyvedli do ČKA, kde jste to rozkradli po druhé.
A co lehké topné oleje.
A konkurs Chemapolu.
A Agrobanka za 50 miliard.
A Bohemia za 20 miliard.
A co kauza IZIP, peníze, které skončily někde na účtech ve Švýcarsku.
Proč jste nevysvětlili tento tunel vašim členům ODS ?!
ČKA nás stála 230 (236?) miliard.
IPB měla 270 miliard špatných úvěrů.
A co naše předsednictví Evropské unii spojené s kauzou ProMoPro.
Pan Kalousek mluvil v Bruselu o ostudě ohledně Čapího hnízda.
Ne, vy jste udělali největší ostudu.
Vy jste řešili kauzu ProMoPro za 180 milionů Kč, které odešly na účty nastrčených firem
a které vybírali bílí koně v hotovosti. !

A co třeba mimořádná schůze kvůli solárním spekulantům?
Celkem Češi - daňoví poplatníci zaplatí kvůli špatnému zákonu zhruba 600 miliard korun navíc za podporu solárních baronů,
což je kvalifikovaný odhad Energetického regulačního úřadu.
A navíc pět z dvaceti největších solárních elektráren mělo anonymní akcie.
Kdopak asi byl jejich vlastníkem?
Martin Roman?
Nebo Háva od Kalouska?
Kmotři?
Nebo dokonce někteří poslanci?
Nebo samotný Klaus?
Když náklady na solární elektrárny začaly prudce klesat, ale podpora ceny garantované státem ne,
očekávalo se, že vláda Mirka Topolánka nějak zareaguje.
K ničemu nedošlo.
S důsledky - jednoho z největších tunelů na veřejné prostředky se tak potýkáme dodnes.
Za rok 2016 vydá český státní rozpočet na podporu obnovitelných zdrojů téměř 44 miliard, z toho je dotace ze státního rozpočtu 22 miliard a zbytek zaplatí občané.
Já se ptám, prostřednictvím paní předsedající, paní Němcové, ta tu sedí 18 let.
Svolali jste mimořádnou schůzi třeba kvůli největšímu dotačnímu podvodu ROP Severozápad, kde byl
tehdejší šéf Petr Kušnierz už odsouzen na pět let za to, že si říkal o úplatky?
Právě dnes ho soud poslal do vězení na sedm let za ovlivňování dotačních projektů v hodnotě 1,4 miliardy korun.
Zajímalo by vás, kdo ho do funkce dosadil?
No přece ODS.
Konkrétně tehdejší předseda regionální rady Jiří Šulc.
A pan Kušnierz začal u soudu mluvit - o tom, jak ho ovládala chobotnice vedená lidmi napojenými na ODS.
A vysvětloval to tady někdo?
A proč jste ve Sněmovně neřešili privatizaci karlovarské Becherovky?
Nebo asi tady všichni trpíte ztrátou paměti.

Tak já vám to připomenu.
O privatizaci karlovarské Becherovky pravděpodobně rozhodlo to, že vítězná firma měla ve vlastnické
struktuře Karla Schwarzenberga přítele finančníka Zdeňka Bakaly, který o několik let později brutálně
ovlivnil privatizace OKD a z firmy vytuneloval 110 miliard korun.
Vše kolem privatizace Becherovky se odehrálo ve středu 3. září 1997.
O přestávce jednání Poslanecké sněmovny.
Tehdy se pro strach z parlamentu narychlo sešla Klausova vláda a většinou hlasů upřednostnila nabídku pana Bakaly a Schwarzenberga. (...)
Pro tento projekt zvedli ruce všichni ministři za Občanskou demokratickou alianci.
Je zvláštní, že členem ODA byl tentokrát taky pan Schwarzenberg.
Byť většina Klausovy partaje podle pamětníků upřednostňovala firmu Stock.
Nicméně vyhrál tedy pan Schwarzenberg a s panem Bakalou a to přesto, že jejich podnikatelský záměr byl meziresortní komisí vlády označen za nejhorší.
Proč jste tedy ve Sněmovně nikdy neřesili podivné okolnosti této privatizace, kterou prokazatelně ovlivnila vysoká politika, nikoliv ekonomické zájmy českého státu?(...)
Proč policie nezasáhla, když bývalý šéf Fondu národního majetku Češka podal trestní oznámení a pokusil se tento proces zastavit?

Případ OKD je případ bezprecedentního bezcitného vytunelování firmy,
kde jeho finančník Bakala a jeho kumpáni díky privatizaci získali a vytáhli z firmy OKD přibližně 110 milliard korun !
 Ano,vážení horníci, 110milliard  korun !
A co je dneska výsledkem?
OKD hrozí kolaps. Hrozí uzavírání dolů a propouštění horníků.
Proč nehovoříme o této kauze a jejich důsledcích, která se významnou měrou dotýká státu?
Je tu snad mimořádná schůze kvůli tomu? Jasné, že není.
Pan Bakala byl přece sponzorem politických stran.
Přece ODS a TOP 09. Jen v roce 2010 dal 15 mil. ODS a TOP 09 7,5 mil.
Já vás tedy žádám, abyste ty peníze vrátili firmě OKD.
Vraťte to horníkům, abychom platili méně pro jejich předčasné důchody, které jsme jim slíbili...

Pak samozřejmě není  divu  že když takové zprávy přicházely  z parlamentu že
volič se přiklonil raději k jen 50 millionovemu oligarchovi  než k  těm kteří rozkradli  stamilliardy!
Neměl jiný výběr mezi zloději a jejich  poměřování :-(

Thursday, February 21, 2019

Stařec na čekané

2,5 roku staré, stále krásné
V květnu 2019 je mu 90  :-)




Žhavým pohledům studentek jsem se bránil těžko, říká legendární češtinář
26. května 2016
Je ikonou pražských češtinářů. Dnes je mu 86 let a vysokého věku si užívá s otevřeností, pocitem naplnění a humorem. „Konečně se dostávám do intimního kontaktu i se svými žákyněmi,“ říká Miloš Hoznauer, „pozorně naslouchají hlasu mého srdce na koronární jednotce. Ohmatávají mi kýlu, křečové žíly.“ A vzpomíná, jak odmítal pozvání domů od studentek.
Ještě chvilku bych tu rád zůstal, říká Miloš Hoznauer, češtinářská legenda a...

Ještě chvilku bych tu rád zůstal, říká Miloš Hoznauer, češtinářská legenda a spisovatel. | foto: Kateřina Hončová
K tabuli nevolal, literaturu nezkoušel. Jen o ní se studenty rozmlouval. A ti mu při odchodu ze třídy i tleskali. Patřila jsem mezi ně. Když nedávno ve svých šestaosmdesáti letech Miloš Hoznauer křtil svou básnickou sbírku Stařec na čekané, sál zaplnili jeho bývalí žáci. Do knihy vpisoval potměšilá, leč upřímná věnování: „Přeji Vám pěkné a bezstarostné stáří.“ Všichni jsme totiž žhavými adepty na starce na čekané.
Jak vás napadl název knihy Stařec na čekané?
Máte-li starý automobil, čekáte, kdy se něco porouchá a také kdy přestane jezdit úplně. A stejně je na tom člověk. Součástky organismu se opotřebují, neduhy přicházejí jeden za druhým a nakonec... je konec. Takže stařec je pořád na čekané, čeká na to, co se stane.
Co vás k napsání knihy přimělo?
Impulsem k napsání mé knížky byly různé brožurky typu Cesta do stáří, Jak stárnout pomalu, kde jsem se dočítal o výhodách pozdního věku. Různí experti radí, jak je nutné si zachovat do poslední chvíle aktivní udržování psychického, intelektuálního a sexuálního života, ale například instruktáž k té třetí položce chybí.
Dokázal byste ji poskytnout vy?
Já ji ve své knížce mám. Nejdůležitější je zajistit si vhodného partnera – ideálně citlivou a trpělivou manželku.
Stáří, to může být i zvědavost
Můžeme z vaší knihy citovat?
Ale ano: „Při devastaci kyčlí, pokročilé artróze horních i dolních končetin, havarijnímu stavu krční páteře a chronické bolesti v zádech není vůbec snadné zaujmout vhodnou polohu. Předpokládejme však, že aspoň jeden loket a jedno koleno lze použít. V tu chvíli přichází otázka oněch klasických pohybů. Příliš pomalé by mohly ohrozit beztak křehkou erekci, příliš rychlé hrozí infarktem. Mám však zkušenost, že zvolíte-li správnou frekvenci, dojde s velkou pravděpodobností k takzvanému orgasmu. Přesvědčivým důkazem je i náhlá ztráta erekce, kterou provází pocit velké úlevy. Tedy hlavě u partnerky, která už ví, že bude mít nějaký čas pokoj... Ale ještě nemáte vyhráno, protože po milostném aktu není vůbec snadné se zase postavit na nohy. Vinou křeče, která je mimochodem mnohem intenzivnější a trvá déle než ta předešlá.“
Jan Neruda psal, že někteří lidé stárnou do hořkosti, zloby a mrzutosti, jiní do shovívavosti, dobrosrdečnosti a velkorysosti. Jak to máte vy?
Chtěl bych být jako věhlasný mikrobiolog Ctirad John. Ptali se ho, je-li něco na stáří hezké. „Ta velká životní zkušenost,“ odpověděl s fascinující pokorou a moudrostí. „To, že jste potkali spoustu lidí a prožili velké množství příběhů, ze všeho jste si zobnuli. A to všechno jste teď vy. Takže pokud vám to dovolí zdraví a částečně i mozek, můžete na to vše naroubovat zvědavost, jak to bude dál...“
Co je na stáří nejhorší?
Člověk se najednou ocitne v kategorii lidí, kteří jsou části společnosti na obtíž. Starý člověk je automaticky ošklivý, neschopný, méněcenný, nemocný, impotentní... A jestliže to poslední není pravda, pak je to oplzlý stařík. Je-li chudý, říká se mu starý nuzák, má-li
peníze, je to prachatý dědek... Když na nedávné přednášce o důstojnosti ve stáří profesor Jan Sokol tvrdil, že člověk by se měl snažit svůj život ke stáru pěkně uzavřít, aby se z něj stal celistvý příběh, chtěl jsem mu převyprávět svou čerstvou zkušenost.
Narodil se 21. září 1929 v polabské vesnici Drahelice. Po absolvování nymburského gymnázia vystudoval na Filozofické fakultě UK v Praze obor čeština a ruština. Tyto předměty vyučoval po více než čtyři desetiletí jako pražský gymnaziální profesor Na Zatlance, Nad Štolou a Na Vítězné pláni. V 60. letech na sebe upozornil svými články v Literárních novinách. Podle jeho reportáží byl natočen i film Zvědavé kamery. Několik let působil na katedře literatury Filozofické fakulty.
Těsně před sovětskou invazí odevzdal do nakladatelství Československý spisovatel rukopis své první satirické knihy o socialistickém školství Laterna pedakomika. Už nevyšla a dvacet let nesměl publikovat. Po roce 1989 přednášel na Pedagogické fakultě UK o exilových a samizdatových autorech a vyšly mu knihy Cesta do hlubin kantorovy duše a Dobrodružství s literaturou. Jeho loňská sbírka básniček Stařec na čekané (s krásnými fotografiemi Jana Kučery) byla nečekaně hned rozebrána, čtenáři si letos vyžádali dotisk.
Převyprávět ji teď můžete nám.
Na návštěvě u vnučky jsem byl přítomen krmení a přebalování miminka. Obojí se konalo v radostné atmosféře, plné laskavých a mazlivých slůvek, něžných doteků. Jeden životní příběh tady krásně začínal. Tři dny nato jsem navštívil svého dlouholetého kamaráda na interně pražské nemocnice. Bývalý ligový volejbalista, profesor dějepisu, absolvent filozofické fakulty. A také jsem zažil krmení a přebalování. Jenže žádná laskavá slůvka, sestra jen řekla: „To jste nemohl zazvonit dřív?!“ Nikdy nezapomenu na kamarádův provinilý a rozpačitý výraz. Dá se říci, že tady končil jeden život a zároveň se vracel na počátek. Vypadalo to na celistvý příběh, ale vůbec ne pěkný.
Jako profesor češtiny na gymnáziu Na Vítězné pláni jste stáří věnoval i samostatnou maturitní otázku, obraz stáří v naší a světové literatuře.
Rád jsem poslouchal, když osmnáctiletá dívčí ústa recitovala verše z Halasových Starých žen: „Oči byly předsíňky mrákot, ruce záhonky žil a hnízda křečí. A z vlasů zbyl jen hubený smyčec pro pohřební melodii... „
Došlo i na Boženu Němcovou: „Z vozu slézá stařenka v bílé plachetce, má vlasy jako sníh a scvrklé ruce. ́Ale babičko, vy máte jen tři zuby. ́“ Víte ale, kolik bylo Babičce, když přijela na Staré Bělidlo?
Sedmdesát?
Pětapadesát...
To jsem měl vědět. Řekl bych: Tu mladici mi sem netahejte!
Nad zakázanou knihou jsem rozesmál i inspekci
Během normalizace jste nesměl publikovat ani učit na vysoké škole. Přesto jste měl odvahu nám v hodinách češtiny číst texty zapovězených autorů.
Když se to dozvěděl Ludvík Vaculík, posílal mi své knížky jako učební pomůcky. A postupně jsem získával zastánce z řad vlivných rodičů, jejichž děti jsem Na Vítězné pláni učil. V roce 1978 přišel inspektor s udáním, že hanobím sovětské filmy. Zastal se mě plukovník Hübler, šéf kontrarozvědky a táta vašeho spolužáka. Zavolal tehdy inspektorovi a řekl mu: „Kdybyste ty filmy viděl, tak byste se hodnocení nedivil.“ Tím vyšetřování skončilo.
Jednou na škole probíhala hloubková inspekce. Vy jste potřeboval pro něco dojít do sborovny a nám jste řekl: „Kdyby přišel soudruh hloubkový, oznamte mu, že mám telefon z Moskvy.“
Pamatuji si, reagovali jste potleskem a já jsem si toho vážil. Jindy mě ředitel upozornil, že mi na hodinu k maturantům přijde ústřední inspektorka Načeradská, předsedkyně KSČ na školském odboru Národního výboru Praha. Já jsem měl zrovna připravenu četbu z Otčenáškova Mladíka z povolání, kterého stáhli z prodeje. Přesto jsem tu zapovězenou knihu do třídy vzal a uvedl ji slovy: „Možná, že někteří z vás budou pracovat jako cenzoři. Posuďte sami, které pasáže byste vyškrtli.“ Třída se bavila. Dokonce i inspektorka se několikrát neubránila smíchu. Literatura nad ní zvítězila a tuto sekernici polidštila. Po hodině mi řekla: „To nebyla špatná hodina, ale neužívejte, prosím, výraz cenzor a zákaz. Mluvte o tiskovém dohledu a nedoporučení k vydání.“
Hoznauerovy hodiny netrpěly stereotypem.
Hoznauerovy hodiny netrpěly stereotypem.
Nejvíc jsme se vždycky těšili na vaše pověstné slohové práce. Mnohé z nás jste jimi nasměroval k budoucí profesi. Rádi se k vám hlásí Jiří Suchý, moderátorka Lucie Výborná, básník Jiří Rulf, herečka Táňa Medvecká...
Té jsem prý při recitaci vytýkal příliš teatrální projev. Ano, psali jste krásné, upřímné a otevřené úvahy. Vždycky každý měsíc jiné téma. Soutěžilo se o nejlepší slohy. Jednou jsem zadal téma „Co Čech, to...“. Kategorii si mohl vybrat každý sám. Žákyně Kukelková to pojala jako abecedu: Co Čech, to automobilista, byrokrat, cestovatel, číman, demagog... až se dostala ke žvanilovi.
Jiné téma znělo „Čím nechci v životě být“.
Ano a nejvíc mě zasáhlo, když učitelé skončili v hitparádě tří nejhorších profesí. Celý život jsem pak měl v kabinetu nad
stolem pověšený úryvek ze slohu Michala Volného: „Vidím před sebou vševědoucího kantora. Vyzbrojen učebnicovými frázemi má přece jediný on patent na rozum!“ Snažil jsem se pak nikdy nebýt oním samolibým vševědem, který neomylným hlasem vykládá i hluboké omyly. Jednou jsem zaslechl rozhovor, kdy studenti z vedlejší třídy chtěli o přestávce slyšet téma nově zadaného slohového úkolu. A právě Michal Volný jim líčil: „Představte si, že ten vůl nám dal: Co bych kázal v kapli Betlémské.“ Poklepal jsem mu na rameno a řekl: „Však vy ten sloh napíšete zase pěkně.“
Dával jste nám i individuální slohy, pamatujete na nějaký?
Třeba studentce, která neustále konzumovala svačinu při vyučování pod lavicí, jsem uložil téma Obraz jídla v naší a světové literatuře. Poradila si s úkolem netradičně. Za týden její otec přinášel do třídy podnosy s vybranými pokrmy a dcera i několik lahví, které měly sloužit jako rekvizity k zadanému úkolu. Musím říci, že jsem měl hroznou chuť popíjet calvados jako Hemingway nebo víno pro krále Karla s Buškem z Velhartic. Ale chtěl jsem se potrestat a zdržel se obecného hodokvasu. Dodnes toho lituji.
Jakou známku tehdy ona studentka dostala?
Z referátu dostala výbornou, jen jsem jí vytkl, že tam nebyla zmínka o medovině, kterou Šárka opila Ctirada. To všechno jsou historky, které mi studenti na třídních srazech, kam jsem několikrát do roka stále zván, dodnes připomínají. Ostatně i Stařec na čekané vznikl tak, že jednou jsem si na maturitním srazu stěžoval na stařecké neduhy a Pepa Šťastný povídá: „Co kdybyste, pane profesore, tentokrát napsal sloh vy? Téma bude Stáří.“
Pozvání domů od studentek jsem odmítal. Nerad
Na Vítězné pláni jste měl mnoho tajných obdivovatelek.
Jedna bývalá studentka mi po letech na maturitním srazu vytkla, jak jsem si jí vůbec nevšímal, přestože ke mně vysílala denně žhavé zamilované pohledy. Po škole pak chodila do blízkého parku na Vyšehrad, kde vysedávala na opuštěné lavičce pod hradbami a představovala si, co by mi pověděla, kdybych tam seděl s ní.
Jak se kantoři brání půvabům svých žákyň?
Někdy bylo kouzlo očí takové, že se mu člověk ani nechtěl bránit. Jedna dívka mi podávala pero a z něj úplně létaly elektrické výboje. Ale u nich to zůstalo. Když jsem dostal pozvání domů, to už jsem – ač nerad – odmítal. Vyprávím o tom ve své knížce Cesta do hlubin kantorovy duše.
Miloš Hoznauer na lyžařském výcviku. Je to jeden z oněch žhavých pohledů studentek?
Miloš Hoznauer na lyžařském výcviku. Je to jeden z oněch žhavých pohledů studentek?
Miloš Hoznauer a ženy. Tohle byly profesorovy oblíbené studentky.
Miloš Hoznauer a ženy. Tohle byly profesorovy oblíbené studentky.
A co společná procházka, ta ještě nebyla za hranicí?
Rád vzpomínám na studentku, se kterou jsem se jednou večer procházel, dotýkali jsme se rameny, ona mi položila hlavu na prsa a já jsem dýchal do jejích mokrých vlasů... A pak jsem se jednou zamiloval na maturitním večírku. Ta krásná a inteligentní mladá žena už ale nebyla moje žákyně, neboť měla tři dny po maturitě. Ještě dnes má v moci moje srdce, když na koronární jednotce sleduje jeho arytmii a nedomykavost.
Kde všude potkáváte bývalé žáky?
Uprostřed jihočeského rybníka i na břehu jezera Loch Ness. Na sjezdovkách tuzemských i zahraničních. Kupoval jsem vánoční stromek. Vybral jsem si, prodavač ho změřil, pak teprve mne. „Jé, pan profesor! Přijďte za deset minut, já vám ho nachystám.“ Byl velmi pěkně zabalený, i s litrovou lahví becherovky. Jindy celník cvrnká do celního prohlášení, to bylo ještě za totality, a chce vědět, jestli si pamatuji, jak jsem ho dusil při rozborech básní. Nedávno jsem ležel ve fakultní nemocnici před operací kýly. Zastavil se u mne jeden lékař a překvapeně se ptal, co tady dělám. „Čekám na nůž, Komárku.“ „Tak to já si vás vezmu, pane profesore,“ odpověděl. Když jsem se probudil z narkózy, skláněla se nade mnou andělská tvář v bílém rouše. Jsem v nebi? Ještě ne, jen se paní doktorka z jiného pavilonu také dozvěděla, že tam ležím.
Začátek důchodu je jedním z nejlepších období
V jedné povídce popisujete svou poslední hodinu češtiny v červnu roku 1993...
Na rozloučenou jsem studentům četl ze své nejmilejší knížky Země lidí od Antoina de Saint-Exupéryho. Vybral jsem úryvek, kde autor vypráví o svém kamarádovi letci, který se zřítil při přeletu And. Za okny školy panovala třicetistupňová vedra, zatímco my jsme se ocitli v místech čtyřicetistupňových mrazů. Potom jsme diskutovali o různých typech hrdinů v národních literaturách. Když zazvonilo, trochu déle než obvykle jsem postál před lavicemi, popřál studentům pěkné prázdniny a tím skončila čtyřicetiletá etapa mého života. Po ulici už šel domů starobní důchodce...
Důchodce, který však ještě napsal mnoho odborných článků, učebnic a vystupoval s přednáškami.
Byl jsem vlastně mile překvapený, jak stáří docela dobře začíná. Najednou nemusíte vstávat do práce, máte volno na spoustu věcí. Jdete si zaplavat do bazénu či zahrát tenis, kdy chcete. Chodíte na návštěvy ke kamarádům. O všechno se zajímáte, konečně lepíte fotoalba, čtete knížky, na které jste v životě neměli čas. Občas vás pozvou někam na přednášku, napíšete článek.
Vykreslujete to jako pohádku.
Život vám připadá velmi pohodlný. Pár zdravotních problémů vás nevyvede z míry, potíže přece mají i ti mladší... Sex vás ještě baví, žádné tabletky nepotřebujete. A protože jste si na stará kolena našetřili pár korun, na jaře si dopřejete lyžování na ledovci, takže k moři jedete už krásně opálení. A také více telefonujete dětem. Užíváte si chytrých vnoučat, která vás zásobují svými roztomilými výroky a výtvory. Zkrátka, jak píšu ve své knížce, tohle životní období jste ochotni považovat za jedno z nejlepších. Jediné, co vám vadí, je označení „důchodce“ a sousloví „starobní důchod“.
Senior zní docela dobře.
Stejně jako univerzita třetího věku... Prostě život jde klidně dál, větší nepříjemnosti se vám vyhýbají. A vy se ještě neptáte, jak dlouho. Pak oslavíte sedmdesátku, potěší vás všichni gratulanti, kteří vám řeknou, že na svůj věk nevypadáte. Zlomí se to v pětasedmdesáti. Tehdy mi zrovna vyšla knížka Cesta do hlubin kantorovy duše. Na autogramiádě jsem vítal
celebrity, vystřihoval jsem si pochvalné recenze. Žil jsem v iluzi, jak na mě neplatí ono „vysoké stáří“, které začíná právě v tomto věku. Jenže biologické hodiny ošálit nejde.
Ještě v pětasedmdesáti jste hrál s vnoučaty tenis, lyžoval, ne?
Jenže najednou byl tenisový míček příliš malý, než abych ho viděl a dobře odehrál. Jak přicházejí stařecké neduhy, najednou se člověk musí obejít beze všeho, co měl rád. Horské túry vyměníte za procházky v parku. Doktor vám neprodlouží řidičák. A tak to pokračuje. Karty si dáváte k očím, sousedovi už do nich nevidíte. Než si pořídíte naslouchátka, obviňujete okolí ze špatné artikulace, zatímco sousedi si stěžují na hlučnost vaší televize.
A repertoár nepříjemností se zvětšuje.
Čaj z konvice lijete vedle hrnku. Nevypínáte vařič. Zapomínáte klíče v zámku. Názvy ulic jsou příliš vysoko. Odjezdy autobusů nečitelné. Než zjistíte číslo tramvaje, už odjede. A čekáte, co přijde dál. Dočkáte se! Nastává čas léků, injekcí a operací. Mění se váš vztah k životu. Nechcete hrát s vnoučaty pexeso nebo Člověče nezlob se. K univerzitám třetího věku začínáte pociťovat odpor, protože nechápete, k čemu vám ještě budou nějaké vědomosti. Další díl seriálu je tady. Nedávno jsme navštívili s kamarády premiéru v Semaforu. Jeden z nás neviděl, že přišla na scénu Jitka Molavcová, druhý neslyšel, co říká, třetí nemohla vstát z nepohodlného sedadla a čtvrtého jsme cestou k metru téměř nesli. Takže to byla pro nás derniéra.
„Ještě se mi nechce na onen svět, ale opakovat svůj život znovu bych nechtěl, byly v něm i tragédie, které bych nechtěl zažít znovu,“ říká.
„Ještě se mi nechce na onen svět, ale opakovat svůj život znovu bych nechtěl, byly v něm i tragédie, které bych nechtěl zažít znovu,“ říká.
Co pak s takovým životem?
Nastává rozhodování, zda trpně očekávat blížící se konec, nebo pátrat po nějakých opěrných bodech. A nemyslím tím jen hůl a chodítko či invalidní vozík. Člověk musí najít radost v tom, co je. A ne se trápit tím, co není.
Jaké jsou vaše opěrné body?
Početná rodina, byť ne vždy mi dochází, jak velký je to životní dar moci sledovat tolikrát a z takové blízkosti vývoj nejdřív bezmocných tvorečků, ze kterých nakonec stanou dospělí lidé. Člověk má potěšení z jejich úspěchů, rád slýchá o jejich prvních láskách. Jenže také prožíváte jejich nezdary a zklamání. Proto je mi velkou oporou i společenství bývalých studentů. Konečně se dostávám do intimního kontaktu i se svými žákyněmi. Pozorně naslouchají hlasu mého srdce na koronární jednotce. Ohmatávají mi kýlu, křečové žíly, odstraňují nádory. Jim vděčím za to, že jsem ještě na živu.
Vím, jak chutná pocit naplnění
Jezdíte ještě na třídní srazy nymburského gymnázia, kde jste v roce 1948 maturoval?
Scházíme se v hospůdce Katovna u městských hradeb. Třikrát do roka, protože se bojíme roční přestávky, že bychom se potom hůře viděli, slyšeli a hůř poznávali. Je nás deset, ale ne vždy. Do kouta odložíme sedm holí a dvě chodítka. Pak si podáme ruce, obejmeme se. Popovídáme o operacích, které jsme zvládli, a pádech, které jsme přežili. Sdělíme si aktuální počet vnoučat a pravnoučat. A také vyslechneme zprávy o těch, co se nedostavili. A přece se tam na své kamarády vždycky těším.
V pětasedmdesáti jsme napsal knihu o kantorech, v pětaosmdesáti o stáří. Co chystáte k pětadevadesátce?
Bude to thriller Třikrát a dost o mých manželstvích. To první začalo jako z románu. Alenka byla vzácná bytost. Pocházela z křesťanské rodiny a byla přesvědčená, že předmanželský sex je něco hříšného. Seznámili jsme se na fakultě, takže jsme se brali ještě jako studenti, abychom to nemuseli řešit. Měli jsme dvě děti a pak, ještě jí nebylo ani čtyřicet, zemřela na rakovinu jater. Její umírání bylo strašné. Tehdy se ještě žádné transplantace nedělaly, nic nepomohlo. Dětem bylo sedm a jedenáct.
Znovu jste se oženil...
S druhou ženou už nám stačil od kontaktu očí k milostnému objetí jeden den. Ona byla okouzlující zářivá blondýna, milování bylo v jejím podání nezapomenutelné. Jenže nejste pořád na loži. Po několika úžasných letech jsme se začali názorově příliš rozcházet. Nejdřív v otázce výchovy dětí, nakonec jsem si musel vybrat, zda v bytě zůstane ona, nebo exilová a samizdatová literatura. A tak jsme se po dvaceti letech rozvedli. Helenka, moje třetí paní, je strašně cudná puritánka. Když jsem ji po Vánocích na jedné poetické procházce zasněženou Prahou vzal poprvé za ruku, vytrhla se mi se slovy: „To ještě ne, až na jaře.“ Jí bylo padesát šest a mně šedesát pět. Jsme spolu už jednadvacet let.
Spisovatel Viktor Fischl ve své sbírce Krása šedin říká: „Až teď slyším všechnu radost ve zpěvu ptáků a všechen mír v bublání potoků a šepotu listí. Až teď dovedu opravdu vychutnat vůně, o nichž vím, že mi je vánek už jistě mnohokrát nepřinese.“ Cítíte to podobně?
Takové texty jsou velmi užitečné pro nespokojené starce, jako jsem já. Víte, já už se netoužím toulat po Paříži a stát před obrazy impresionistů, už netoužím sjíždět dolomitské sjezdovky, vyhrávat tenisová utkání, zápasit s mořskými vlnami, mít úspěch u posluchačů a dotýkat se přitažlivých žen. Vím, jak chutná pocit naplnění. Zdá se mi, že jsem všechno řekl, všechno viděl, všechno prožil. A přece se mi ještě nechce na onen svět. Kdyby mi však smrt, než sekne kosou, nabídla zopakovat si život ve stejné podobě ještě jednou, tak bych řekl: „Raději to ukončíme.“ Byly v něm tragédie, které bych nechtěl znovu zažívat.
Bojíte se smrti?
Mám obavu ze způsobu umírání. Bojím se léčebny dlouhodobě nemocných. Nejlepší by byl infarkt při štípání dříví na naší hájovně. Nedávno umíral Ludvík Vaculík v rodinném kruhu. A to nebylo špatné umírání. Něco takového bych si přál i já. Bylo by však těžké všechny mé blízké umístit kolem jedné smrtelné postele. Mám tři dcery, dva syny, šestnáct vnoučat a tři pravnoučata, takže by to mohlo přijít někde v přírodě u naší hájovny uprostřed kokořínských lesů, skal a roklí. Listí se pomalu snáší k zemi, já usínám. No, a právě pro tyhle krásy bych však na světě rád ještě chvilku zůstal.

Autor: Dana Emingerová, National Geographic





Monday, October 29, 2018

Co skrývá multikulturalismus

(prednáška prof. Jana Kellera )


1-Pokud prijmeme na náš pracovní trh vysoce kvalifikované pristehovalce, vezmeme z chudších zemí to nejlepší, co mají a pomery v techto zemích se dále zhorší. Výsledkem bude o to vydatnejší proud nekvalifikovaných migrantu, prchajících z techto zemí.

2-Zástupci tohoto nového multikulturalismu chtejí sdílet služby svých sociálních státu s masou uprchlíku, kterí se na jeho financování - nikoli vlastní vinou - nemohli, nemohou a ješte dlouho nebudou moci podílet.

3-Tato nová politika multikulturalismu, která zduraznuje prínosy kulturní rozmanitosti pro spolecnost a stát, je príkladem vykoristování ostatních na základe vyfantazírované ctnosti.
 Ti, kdo i pres hezké reci o multikulturalite už stacili zjistit, že se nedeje nic, co by zlepšilo jejich postavení, nyní zjištují, že jejich budoucnost je ...........

Prof.Jan Keller

Sunday, October 7, 2018

Odpor v Německu narůstá!


Ne každý Němec jde jako ovce na porážku.
Zde otevřený dopis  od Silvana Heißenberg  pro Angelu Merkel který massmedia nezveřejní.

Překlad z originalu  niže:

Včera byla Silvana Heißenberg, díky zákonu Heiko Maase, který vstoupil v platnost od včerejška,
blokována na Facebooku. Dala pěknou poštu na facebookovou stránku o Angele Merkel.
Silvana Heißenberg je německá herečka.
Tak to pomalu vře v Německu.
 Zde je ten nádherně napsaný článek od Silvany na FB-stránce o Angele Merkel:

"Jste nejopovrženíhodnější a nejkriminálnější spolková kancléřka, kterou německý lid musel kdy
strpět.
Importovala jste německému lidu záměrně a protizákonně teror, válku, chudobu a smrt
prostřednictvím ilegálních azylových parazitů, statisíců žoldnéřů, IS teroristů a dalších těžkých
zločinců do naší země.
Podle ústavy čl. 16 a) nemá v Německu NIKDO právo na azyl, který přicestoval ze třetích bezpečných zemí, proto se nalézají VŠICHNI VAŠI hosté ILEGÁLNĚ v Německu.
Schengenská a Dublinská dohoda byly také protiprávně a záměrně zrušeny.
Přísaháte ve Vaší úřední přísaze m. j. zdržet se "škod německému lidu", denně činíte přesný protiklad.
NEMÁTE pověření starat se o potřeby "všech občanů", nýbrž jedině sama o vůli NĚMECKÉHO LIDU, jen to byl Váš úkol; Vy nejste nic jiného než zaměstnancem NĚMECKÉHO LIDU, neboť všechna moc pochází z lidu a NE od Vás.
Nestarala jste se o ŽÁDNÉ NĚMECKÉ POTŘEBY.
Štvala a štěpila jste celý národ vědomě proti sobě a zničila jste celé rodiny.
Nám Němcům by se mělo dařit jako nikdy jindy?
Veřejné instituce musí být kvůli VAŠIM ILEGÁLNÍM HOSTŮM nyní masivně zabezpečeny, oploceny a střeženy policisty se samopaly.
Nyní jsou ochranná pásma pro ženy, které hledají ochranu před hledajícími ochranu, aby se nadále
prostřednictvím VAŠICH NEZADRŽENÝCH HOSTŮ nestávaly oběťmi sexuálních přepadení.
Denně se dopouštějí VAŠI HOSTÉ násilných zločinů.
Chudoba německých starců a dětí je vysoká jako nikdy jindy. Skoro 1 milion Němců žije na ulici.
Pomáhat těmto lidem byl VÁŠ ÚKOL a ne zaplavit celou Evropu invazory, kterým je kultura cizí, a tyto zaopatřovat NAŠIMI těžce nahospodařenými daňovými miliardami.
Vy žádáte respekt?
VAŠI PŘEVÁŽNĚ kriminální invazoři, kteří v Německu znásilňují a vraždí, jsou ještě bráni do ochrany jako oběti "pravičácké štvanice".
Když chcete respekt a měla byste mít svědomí, zodpovídala byste se sama z Vašich trestných činů
před soudem.
Pokud by justice konečně nevyslovila právo, převezme to lid, neboť všechna moc pochází pouze z
lidu, a německý národ je VÁŠ šéf! Vy nejste nikdo.
Ještě žádný spolkovy kancléř Německa nezpůsobil německému národu pokaždé s plným úmyslem tolik škod a utrpení a nebyl tak nenáviděný jako Vy, co jste při každé volební kampani zřetelně cítila.
Já si přeji pro rok 2018 jen jedno, abyste Vy a celý Váš okruh lidí kvůli Vašemu veškerému porušování zákonů byla postavena před řádný soud a putovala jste nejméně na doživotí do vězení.
Taková velezrada na národu, kterému vládnete, ještě nikdy v dějinách  Německa  nebyla.
Ti zaplacení, pokrytečtí komentátoři, kteří Vám ještě lížou konečník, kteří nejsou schopni samostatně
a jasně myslet, si mohou ušetřit každé pochlebování Vám, neboť takové osoby nebere žádný rozumný člověk vážně.
Co nejhlouběji Vámi opovrhuji a přeji Vám Váš spravedlivý trest."
Co nejopovržlivěji kvůli Vaší Stasikompanii nyní BÝVALÁ herečka 
Silvana Heißenberg


překlad je z originalu:


Gestern wurde Silvana Heißenberg, dank des Gesetzes von Heiko Maas, welches seit gestern in Kraft

getreten ist, von Facebook gesperrt. Sie hatte eine schöne Post auf die Facebook Seite von Angela
Merkel gesetzt.
Silvana Heißenberg ist eine deutsche Schauspielerin.
So langsam brodelt es in Deutschland.
Hier der wunderbar geschriebene Artikel von Silvana auf der FB-Seite von Angela Merkel:
"Sie sind die verachtenswerteste und kriminellste Bundeskanzlerin, die das Deutsche Volk je erdulden musste.
Sie haben dem Deutschen Volk vorsätzlich und gesetzwidrig Terror, Krieg, Armut und den Tod durch
illegale Asylschmarotzer, hunderttausende Söldner, IS Terroristen und weitere Schwerverbrecher in
unser Land importiert.
Laut Grundgesetz Art. 16 a hat in Deutschland KEINER das Recht auf Asyl, der aus sicheren
Drittstaaten einreist, somit befinden sich ALLE IHRE Gäste ILLEGAL in Deutschland.
Die Schengen - und Dublin Abkommen wurden ebenfalls rechtswidrig und vorsätzlich außer Kraft
gesetzt.
Sie schwören in Ihrem Amtseid u. a. "Schaden vom Deutschen Volk" fernzuhalten, das genaue
Gegenteil machen Sie täglich.
Sie haben NICHT den Auftrag sich um die Bedürfnisse "aller Bürger" zu kümmern, sondern einzig und alleine um das Wohl des DEUTSCHEN VOLKES, nur das war Ihre Aufgabe; Sie sind nichts anderes als eine Angestellte des DEUTSCHEN VOLKES, denn alle Macht geht vom Volk aus und NICHT von Ihnen.
Um KEINE Deutschen Bedürfnisse haben Sie sich gekümmert.
Sie haben die ganze Nation bewusst gegeneinander aufgehetzt, gespalten und ganze Familien
zerstört.
Uns Deutsche gehe es so gut wie nie?
Öffentliche Veranstaltungen müssen wegen IHRER ILLEGALEN GÄSTE nun massiv gesichert,
eingezäunt und durch Polizisten mit Maschinengewehren gesichert werden.
Nun gibt es Schutzzonen für Frauen, die Schutz suchen vor Schutzsuchenden, damit sie durch IHRE
ENTHEMMTEN GÄSTE nicht weiterhin Opfer von sexuellen Übergriffen werden.
Täglich begehen IHRE GÄSTE Gewaltverbrechen.
Die Altersarmut und Kinderarmut der Deutschen ist so hoch wie nie. Fast 1 Mio. Deutsche leben auf
der Straße. Diesen Menschen zu helfen war IHRE AUFGABE und nicht ganz Europa mit
kulturfremden Invasoren zu fluten und diese mit UNSEREN hart erwirtschafteten Steuermilliarden zu
versorgen.
Sie verlangen Respekt?
IHRE mehrheitlich kriminellen Invasoren, die in Deutschland vergewaltigen und morden werden noch als Opfer "rechter Hetze" in Schutz genommen.
Wenn Sie Respekt wollen und ein Gewissen besäßen, würden Sie sich selbst für Ihre Straftaten vor
Gericht verantworten.
Sollte die Justiz nicht endlich Recht sprechen, wird es das Volk übernehmen, denn alle Macht geht
ausschließlich vom Volk aus, und das Deutsche Volk ist IHR Chef! Sie sind ein Niemand.
Noch kein Bundeskanzler der BRD hat dem Deutschen Volk je mit voller Absicht soviel Schaden und
Leid zugefügt und war so verhasst wie Sie, was Sie ja bei JEDER Wahlkampfveranstaltung deutlich
spürten.
Ich wünsche mir nur eines für 2018, dass Sie und Ihre gesamte Entourage wegen Ihrer ganzen
Gesetzesbrüche vor ein ordentliches Gericht gestellt werden und mindestens lebenslang ins
Gefängnis wandern.
So einen Hochverrat am zu regierenden Volk hat es in der Geschichte der BRD noch nie gegeben.
Die bezahlten, heuchlerischen Kommentatoren, die Ihnen noch den Enddarm lecken, die nicht fähig
sind eigenständig und klar zu denken, können sich jegliche Lobhudelei auf Sie sparen, denn solche
Personen nimmt kein vernünftiger Mensch ernst.
Ich verachte Sie zutiefst und wünsche Ihnen Ihre gerechte Strafe."

Hochverachtungsvoll, die durch Ihre Stasikompanie, nun EHEMALIGE
Schauspielerin
Silvana Heißenberg

Thursday, September 27, 2018

Mail z České kotliny.

Do našeho jazyka proniká tolik nových slov,
že není  divu  že si senioři stále méně rozumí s juniory.

Nová čeština?
Zcela rutinně googlujeme, skypujeme, mailujeme, surfujeme po netu,
uploadujeme a stahujeme aplikace, remastrujeme, esemeskujeme,
chatujeme a blogujeme. Nemít písíčko nebo mobil může jen naprostý
debil, bez tabletu a facebooku jste outsider, kdo neví co je instagram
nebo twitter, jako by ani nebyl, stejně jako ten, kdo neumí stáhnout fotky
z rajčete. Kolik účtů na sociálních sítích dnes máš, tolikrát jsi člověkem.
Anebo kolik statusů denně na svůj profil umístíš...dřív byl důležitý hlavně
politický profil, dnes je hlavním životním cílem a největším challengem
lidí udělat si při každém prdu selfie, best of pak vyvěsit na zeď, a získat
co nejvíce lajků a smajlíků od svých followerů. Kdo není online a neumí
jezdit na in-line bruslích je nula, stejně jako ten, kdo nemá vlastní
webovou stránku, permici do fitka, nějakou tu kérku nebo piercing. To je
snad horší než být trash-youtoober, houmlesák, anorektik, feťák, stalker
nebo bulimik.
Anebo když někdo termíny hardware a software zamění za hardporno a
softporno. I když občas to dnes splývá, protože to, co se dnes vidí v
reklamních spotech a písničkových videoklipech, by bylo ještě nedávno
považováno za porno...
Kapsy máme plné sim karet, v hlavě zase piny od debetních a kreditních
karet, protože platit cash je out. Jiný level je bezkontaktní platba či
internetové bankovnictví. Současný slovní maglajs se netýká jen
technologií, i v oblastech běžného života děláme věci, které kdybych
vyprávěla svému dvacetiletému já, vůbec bych nechápala o co go. Dnes
například nepřikládáme léčivé náplasti, ale tejpujeme (tape-páska),
nekupujeme oblečení, ale outfity, nedbáme na vzhled ale na look nebo
image, nechodíme do obchodů, ale shoppů, shopping center, outlejů,
second-handů, hypermarketů, megastorů, oblíbený je také teleshopping
a E-shoppy I-shoppy. Hlavně nekoupit fake, ale jen original. To je must.

Nechodíme na kurzy nebo školení, ale na workshopy, nejsme pracanti
ale workholici, nejsme vyčerpaní, ale máme syndrom burn-out, nejsme
váhavci, ale trpíme prokrastinací, umělci nemají dílny nebo výstavní
ateliéry ale show-roomy. Jediní kdo je nepotřebuje, jsou sprejeři,
streetartisti a outdooroví performeři, ti mají showroom všude openair. V
televizi nás nebaví zpěváci a herci, ale showmani, megastar a celebrity z
oblasti showbyznisu, sledujeme sitkomy, one-man show, stand-up-
comedy, reality show. Remaky jsou v žebříčcích sledovanosti number
one.
Papapláše nahradili vipálci, o naše vlasy a zevnějšek se nestará
kadeřník a kosmetička ale stylista a vizážista, popřípadě vlasoví
mágové, kteří jediní vědí, co je IN. Pokud je neposlechnete, jste zcela
OUT. Pleťová voda je taky out, lepší je micellární lotion, místo natírání
kůže tělovým mlékem aplikujeme bodymilk. Klasické salóny krásy, kde
jste se mohli nechat vylepšit, nahradila beauty-centra, kde vás nevylepší,
ale zcela předělají. Hitem je permanentní make-up, lifting, botox,
ultrazvukové liposukce a galvanické žehličky na pleť, detox je
spolehlivým evergreenem. Top jsou mezzonitě.
Mění se i profesní složení společnosti - dříve neznámí ajťáci nebo
hackeři jsou dnes velmi početnou skupinou, stejně jako exekutoři či
podomní obchodníci, zvaní šmejdi, kteří vás svými předraženými faky
zcela vyfuckují.
Klasického holiče nepotkáte-výše zmínění vlasoví mágové a stylisté je
zcela převálcovali, maskéry nahradili make-up artisté. Podnikatel byl po
revoluci velmi prestižní povolání, dnes je to spíše nadávka. Poslíčky
nahradili kurýři, popeláře zas technici v nakládání s odpadem, šlapky
nahradily call girls. V této souvislosti se dnes používá i výraz sociální
pracovnice, což mi vůči skutečným sociálním pracovnicím připadá dost
nespravedlivé.
Ale je to vtipné.
Novinkou jsou třeba kreativci, ožívají téměř vyhynulé vědmy a kartářky,
oblíbení jsou koučové a lektoři čehokoliv. Sekretářky se změnily v
asistentky, ředitelé v manažery, vedoucí v lídry, hudební skupiny mají
své frontmeny, kteří se stávají pro teenagery novodobými bohy. Nebo
spíš ikonami a idoly.

Nedávno jsme všichni vyhazovali VHS kazety abychom je nahradili
cédéčky a ty posléze dývídýčky... no a teď už jen stahujeme, legálně či
ilegálně, takže tu máme další současnou profesi - novodobé piráty...
Když kouříme tak cigarety light, colu pijem taky light, dámské vložky
máme dokonce ultra light. Ultralighty jsou také letadélka, tak pozor aby
se to nepletlo, protože dnes i menstruační vložky mají křidélka. Takže
čarodějnice už nepotřebují létat na koštěti... mimochodem nedávno v
jedné oblíbené talkshow nějaká dáma tvrdila, že má na čarodějnictví
živnostenský list.
Než klasické manželství žijeme radši singl, většina matek otci svého
dítěte neříká manžel, ale přítel, populární je také registrované
partnerství. Žádný neverending love story, na to není čas. Existence bez
handsfree je vyloučená, na hambáč a kapučíno chodíme do mekáčů,
rosticerií, pizzerií a pubů, hlavně aby tam byla wi-fi free zone a non
smoker area. Neodpočíváme, ale relaxujeme, letenky nezamlouváme,
ale bookujeme, nejlépe u low cost společností. Dovolenou kupujeme last
moment nebo first minut a zásadně all inclusive, neradíme se, ale
konzultujeme, nejčastěji s tetičkou wikipedií nebo strýcem googlem,
nemáme znalosti a dovednosti, ale know-how (v době
nezaměstnanosti je nám ale i to best know-how zcela na hov..).
Hlavní je mít správný životní feeling a self-couching, neztratit self-
control a mít všechno vytuněný, vymazlený, vychytaný a právnicky
ošetřený.
Na drink chodíme nejradši v době happy hours, abychom ušetřili money,
místo inteligentní konverzace se spolusedícími pak čumíme na displeje
inteligentních phonů, a pokud už dojde na výměnu informací, tak
maximálně o tom, jaké je zde heslo na wifinu, jakou apku kdo má, jakou
platformu a nejnovějšího androida, vyčejndžujeme si flashky nebo USB,
posíláme multimediální zprávy. Místo večírků pořádáme party, kde
posloucháme popík, haus, oldies či elektro, dýdžejové naše uši zásobují
různými remaky. Do sebe pak na rautech ládujeme finger food, bagety
sendviče, tacos, burritos, hotdogy, churritos, burgery, popcorn,
cheescaky, pannacottu. Obsluha bývá nahoře bez, nebo místo oblečení
mají slečny na těle body-painting.
Jsme přece světoví. :-)

Monday, August 20, 2018

Pražské jaro ! Tancovalo jedno léto



 Internetový spoluveterán zavzpomínal po 50 letech.


Tancovalo jedno léto  Pražské jaro


Osmého srpna 1968 jsem se ženil. Třináctý den po té nešťastné události přišli. Tedy samozřejmě přijeli a přiletěli. Osudovou noc jsme s mojí fungl novou ženou byli v Praze, v bytě jejích rodičů (ti byli v Krkonoších na rekreaci ROH, ano, takové bolševické zvrhlosti se tenkrát stávaly), a dvacátého pátého jsme měli jet na svatební cestu do Bulharska.
Byt byl v Ovenecké ulici na Letné, kousek od Veletržní a Belkrédky (dnes Horákové), a tudíž i ministerstva vnitra. Byl teplý letní večer a pak i noc, měli jsme otevřené okno, protože tehdejší Praha připomínala po deváté večer vesnici: sem tam přejelo auto, sem tam tramvaj a jinak byl klid.
Ulehli jsme někdy po desáté, já ale pořád nemohl usnout, protože po jmenovaných třídách začala najednou jezdit šílenou rychlostí auta, šestsettrojky a Volhy. Sem tam i radiovůz ověšený anténami (typ automobilu Tatra 805, se kterým v obytném provedení cestovali před pár tehdejšími lety Hanzelka se Zikmundem po Asii, a hodně se jim to sralo, stěžovali si na „klump k pohledání“).
V té chvíli se to však začalo komplet srát v celé republice, ale to jsem ještě nevěděl.
Okolo půlnoci se přidala nízko letící dopravní letadla, a to se už vzbudila i novomanželka, která jinak chrněla jako pařez a navíc přitom šíleně vrzala zubama. Tohle mi před svatbou neřekli.
V televizi vysílali monitor, rádia zticha. Zrádce Hoffman vypnul vysílače. Teprve okolo třetí ráno jsem na německé stanici zaslechl osudná slova: russische Luftwaffe nad Prahou. Okolo šesté projela první lehká obrněná vozidla z výsadku na Ruzyni a u obchodu s lahůdkami Pramene na dnešní Horákové se utvořila fronta. My jsme se tam dostali až v deset, a to už tam měli jenom krevní tučnice v konzervě.
Škoda jen, že tehdy byla tchyně na té rekreaci, protože ta by se Sověty zatočila, jako zatočila po pěti letech se mnou, když jsme se k ní museli po smrti (hodného) tchána přistěhovat. Vypadala přesně takhle, ta tchyně, jako Marta Gottwaldová na Reisenaurově karikatuře. Marta byla ovšem proti ní slabý čajíček.
Události následující byly mnohokrát popsány a do mrtě komentovány, takže mohu připojit jenom subjektivní dojem,  zkušenosti a prognosticky laděné úvahy. A rozdělím to do několika bloků.
Blok první – proč k invazi došlo: jednoduché normalizační odpovědi říkají, že za to mohou novináři, kteří se utrhli ze řetězu, poražená a na jaře 68 oživlá buržoasie (K231), či tzv. progresivisté v KSČ, kteří se raději koupali v přízni tisku, než aby dělali odpovědnou politiku (viz Poučení). Na vyšší úrovní hledání záminek pak stálo ohrožení komunistické moci v ČSSR a její vytržení z RVHP a Varšavské smlouvy. Kecy. Důvody obsazení ČSSR vojenskou silou jsou podle mě jednoduché až primitivní. Sovětský režim, který se za Brežněva vrátil do myšlenkové klece stalinismu, stejně jako jeho evropské gubernie, vyzdvihoval na funkcionářské posty ve straně a ve společnosti na vedoucí místa lidi s odporným charakterem a velmi pochybnou inteligencí. Hajzly, bezpáteřní a zákeřné zmetky, kteří byli schopni pouze deklamovat dogmata hloupého, zločinného a nepřitažlivého režimu, Pitomce, kteří na svých židlích byli doslova přilepeni a nepustili výš nikoho, kdo by je v jejich pozici mohl ohrozit, protože nebyli schopni obstát v konkurenci s inteligentnějšími politiky. Logickým důsledkem zmrazení situace pak bylo stárnutí i hloupnutí vedoucích funkcionářů, které pak vyvrcholilo gerontokracií v osmdesátých letech. A teď si uvědomme, že v Československu se v roce 1968 začalo dostávat k moci reformní hnutí, které sice stálo na pozicích socialismu, ale otevřeně říkalo, že změní tuhé centrální plánování na jakýsi hybrid s tržními prvky, postupně zavede konkurenci (socialistických) politických sil a osobností, na vedoucí místa bude vybírat podle schopností, nikoliv podle oddanosti straně, uvolnilo cenzuru tisku a cestování po světě. Tohle byl přímý útok na nejzákladnější zájmy starých komunistických funkcionářů celého tzv. socialistického tábora, museli se cítit existenčně ohroženi. Proto Pražské jaro 1968 nemělo sebemenší šanci uspět a když se Dubček a spol. ani po několikerém varování nevrátili do starého kurzu, následovala invaze. Čistě teoreticky (což je zbytečná spekulace) mohla uspět pouze omezená reforma hospodářského systému, ale nikdy by Sověti nepřipustili svobodné volby, konkurenci politice KSČ (snahy o obnovení sociální demokracie), svobodná média a kritiku totalitního systému, a už vůbec ne SSSR.
Blok druhý – proč se politické prostředí za normalizace dostalo zpátky do kolejí pozdních padesátých let, proč se logicky nevrátilo jenom do let před lednem 68, do celkem přívětivých novotnovských poměrů šedesátých let? Proč? Protože rozhodují lidé se svým špatným charakterem, popsaní v prvním odstavci, kteří se zcela spolehlivě nacpou do funkcí, pokud obecná kritéria výběru požadují pouze močit po větru a držet hubu a krok. (Podobnost s obsazením redaktorských míst v současném mediálním mainstreamu není náhodná.) A ti vnímali šedesátá léta jako přípravu k nástupu „kontrarevoluce“ (čti: ohrožení svých pozic), proto utáhli otěže mnohem víc, než bývalo nutné. Chtěli to mít pojištěné. Zažil jsem ten převrat, bylo to smutné, jak se lámaly charaktery. A když po prověrkách byla vyměněna polovina funkcionářů KSČ a na jejich místa se vrátili tzv. dogmatici, skalní komunisti, kteří v reformované straně byli na odpis. A ti pak na vedoucí místa ve společnosti a bohužel i v ekonomice dosadili svoje myšlenkové souputníky, ale také doposud bezpohlavní šmejdy, kteří vycítili příležitost. V ekonomice jim tenhle postup trochu nevycházel, protože (jak jsem už nedávno psal) prostředí materiální výroby přirozeně vytěsňuje neschopné, ale tak byla alespoň místa ředitelů a kádrováků obsazena zapálenými soudruhy. U náměstků už to bylo s oddaností horší, požadavek na odbornost byl rozhodující, takže se musela tolerovat jistá jejich politická indiferentnost. Katastrofální poměry pak ale zavládly ve společenských, kulturních a nevýrobních organizacích, kde politická uvědomělost byla alfou a omegou. Otázkou však zůstává, proč se tak rychle nechal zlomit lid obecný. Patrně proto, že to má s charakterem nevalné, podobně jako funkcionáři.
Blok třetí – měl takzvaný obrodný proces alespoň čistě teoretickou šanci uspět (za předpokladu, že by Sovětský svaz neintervenoval)? Nepochybně! Klausovské žvásty o tom, že třetí cesta vede do třetího světa se degradovaly samy, zločinnou privatizací s rozkradením většiny státního majetku. Trh nezařídí vše, trh je bez důležitých regulačních prvků ekonomických i sociálních režimem gangsterů a kriminálního finančního a vlastnického póvlu. Džungle. Přičemž odpovědnost za regulaci musí převzít stát, je to jeho hlavní úloha. (O současné bídě státnických osobností a jejich úředníků je zbytečné mluvit, protože jsou ve vleku kapitalistických mocipánů, společnost pak hnije v byrokratickém rozkladu díky neexistující kontrole a nefunkčnosti police, justice a médií.) Režim v neznásilněném Československu by totiž přirozeně konvergoval k oslabené formě sociálně tržního hospodářství západní a severní Evropy šedesátých až osmdesátých let (oslabené proto, že vlastnictví rozhodujících výrobních prostředků by nemohlo být soukromé), tedy doby, kdy i kapitalistický režim pod hrozbou komunismu z východu se choval skutečně sociálně až socialisticky a proto i lidsky. Výsledkem pak byl nejenom růst životní úrovně obyvatelstva, ale i růst ekonomický, když nenažranost kapitalistů byla držena na uzdě strachem z revoluce. Všimněte si, že od roku 1990 blahobyt středních a nižších vrstev obyvatelstva na Západě stagnuje, pokud nepoklesl. Souvislosti jsou jasné, a stejně tak sociálně demokratické a socialistické strany na Západě z tehdejšího rozhodujícího postavení upadly do bezvýznamnosti, trest to za kolaboraci s globálním kapitalismem.
A konečně blok čtvrtý – jestlipak má ještě někdy šanci na existenci systém, který by v sobě spojoval výhody socialistického a kapitalistického režimu, tedy ještě o trochu socialističtější než ten již uvedený sociálně-tržní z šedesátých až osmdesátých let? Nepochybně! Pro splnění tohoto snu však bude nutné splnit jednu důležitou podmínku. Reinkarnovat moji tchyni a postavit ji do čela revolučního procesu.
https://taras2.wordpress.com/2018/08/19/tancovalo-jedno-leto-prazske-jaro/


K jeho vzpomínce  mám jen malo.

Kolona tanků projela městem a zůstaly jen stopy po pásech. Na“Benešaku”ani noha.
 Sešli jsme se tam náhodou jen 3 a znali jsme se. Jeden byl komunista a
stále slyším jak  mu druhý říká: "tak ted si s tím KSČ průkazem můžeš vytřít p*del!" 
O kousek dál  na kopci  za kostelem na opuštěném zapadlém židovském hřbitove stál tank s bílou  čarou uprostřed a kolem seděla skupina soudruhů vitačů  a bratrsky popíjeli.