Papež František jinak !

Papež kritizuje mimo jiné "tyranii trhu" a vyzývá mocné, aby bojovali s nerovností a chudobou. Hospodářský systém, jímž se svět řídí, je podle něj "až do kořenů nespravedlivý". "Tohle hospodářství zabíjí," píše v apoštolské exhortaci. "Peníze musí sloužit a nikoli vládnout," prohlašuje papež.

2 tisice světových miliardářů kontroluje  většinu světového bohatství  Pořád platí "peníze = moc" a proto toto nepatrné množství nejbohatších lidí na vrcholu celosvětové mocenské piramidy v podstatě rozhoduje o osudu celého lidstva!

 Už  i  Jorge Maria Bergoglia  nyni jako  papež František je proti !

 Hlava Vatikánu šokuje návratem k základům křesťanství.

Když kardinálové zvolili Argentince Jorge Maria Bergoglia novým papežem, jistě netušili, co rozpoutali. Mohlo jim být sice jasné, že arcibiskup, který si sám vaří, jezdí do práce tramvají a jeho hlavním tématem je sociální spravedlnost, bude asi mít názory, které nebudou tak úplně odpovídat dosavadním trendům v římské kurii, že to bude ale taková smršť, to si pravděpodobně nepředstavil nikdo z nich. Papež především i nadále zachoval svou neobyčejnou skromnost. Nepřestěhoval se do papežského paláce, bydlí v jednom pokoji s kuchyňkou v Domu svaté Marty, což je obyčejný penzión, do paláce chodí úřadovat k velké nelibosti ochranky pěšky, nosí obyčejné nikoliv protokolární boty a spoustu věcí si vyřizuje osobně telefonem. To všechno by mu asi konzervativci, a že jich mezi vysokým klérem je, odpustili. Jenže František začal prosazovat své názory, a tady už narazil. Chce reformovat církev včetně centrální církevní administrativy i role papeže (důsledně pro sebe používá titul římský biskup místo papež) a uvolnit sešněrovanost v doktrinálních otázkách. Nejen u doktrinálních puristů a liturgických tradicionalistů, ale i politických a ekonomických představitelů to vyvolává doslova zděšení.
Po devíti měsících ve funkci vydal 26. listopadu dokument Evangelii Gaudium (Radost evangelia), ve kterém shrnuje úkoly, priority a hlavní cíle svého pontifikátu. Kromě věroučných a církevních otázek se zabývá i stavem současného světa a vztahu církve k němu. Moc radosti apoštolům volného trhu, globalizace a monetarismu neudělal. Jeho kritika je tvrdá, servítky si nebere. Podle něj se z peněz stala modla, která ovládá mysl lidí, místo aby sloužily k zajištění vzdělání, zdravotní péče a k vyrovnávání sociální nerovnosti. Lidé se stali obětí konzumerismu, vítězí individualismus, v jejich srdcích je stále méně místa pro druhé. Konat dobro se už nenosí. Místo toho finanční spekulanti tyranizují svět. Je to nová neviditelná tyranie, která nemilosrdně a jednostranně vnucuje všem své zákony. Trh byl zbožštěn. Nejvíce na to doplácejí chudí. Proti tomu všemu by podle papeže měla církev bojovat.
Dominikánovi Gustavu Guttiérrezovi a františkánovi Leonardu Boffovi, velkým postavám teologie osvobození, léta Vatikánem umlčovaným, se jistě ani ve snu nezdálo, že jezuita Jorge Bergoglio na papežském stolci začne hlásat stejné myšlenky. Komentáře na sebe nenechaly čekat. Nejlépe to vystihl titulek francouzského Le Figaro: „Papež inspirovaný marxismem." Což je ten největší omyl. Papež se pouze vrací k samému základu křesťanství.

http://www.literarky.cz/blogy/komentae/16415-ape-frantiek-zlobi

Tajné pozadí světa

Doktorka Rauni Kilde mluví o tajném pozadí světa

Bývalá finská ministryně doktorka Rauni Kilde je velice inteligentní žena, která má zvláštní schopnosti i jedinečné informace o utajovaném pozadí světa.

Přednáší v šesti jazycích a napsala několik knih. Možná vám její naprosto jedinečné informace pomohou s orientací v tajném pozadí světa a zločinech, které už po dlouhou dobu probíhají proti celému lidstvu

http://www.czechfreepress.cz/uvadime-videa/doktorka-rauni-kilde-mluvi-o-tajnem-pozadi-sveta.html

more
http://www.youtube.com/watch?v=eLIrZg8kaqM


Rauni-Leena Luukanen-Kilde, speaks about Extraterrestrial beings & Aliens, UFOs and suppressed technology, Mind Control, Secrets, Coverups and Conspiracies.
http://www.youtube.com/watch?v=CLM3m0JvzSA

Jeste k existenci  UFO a mimozemšťanů.

Kdo pochybuje a je rozhodnut pochybovat o všem co bylo řečeno a napsáno, musí také pochybovat o pravdivosti výpovědi všech svědků na následujícím odkazu. Jsou to tvrzení která se zásadně liší od toho co přiznávají vlády a hlásají massmedia !

svědci  hovoří  (české titulky)

http://www.youtube.com/watch?v=zX-Kw7fcVDs

Z CR nebo z Kocourkova ?

Nic nez podvody zas a znova :-(

Kmotrovský zákon!
..protože nový zákon říká, že po  třech letech se chybný údaj"  v katastru nemovitostí "
 stává platným!


Nenechte si ukrást domy a pozemky!


Před časem byl (evidentně na základě "objednávky" realitních bossů) schválen zákon, který může v nedaleké budoucnosti znamenat pro většinu občanů existenční katastrofu. Je příznačné, že kolem tohoto nového zákona se rozhostilo "ticho po pěšině", skoro se zdá, že je před lidmi držen v tajnosti. Z hlediska mafiánských struktur, které ho vymyslely a pomocí korupce i prosadily, se není čemu divit - právě na neinformovanosti lidí je celý tento zločinný záměr založen.  Oč jde? Jestliže má někdo dům, pozemek či jiný majetek podobného charakteru, pak se za důkaz jeho vlastnictví považuje zápis v katastru nemovitostí, resp. evidenční číslo parcely. Donedávna to bylo tak, že o tato svá vlastnická práva nemohl nikdo přijít. Po schválení výše zmíněného zákona však již tomu tak není a každý z nás může vbrzku přijít o pole, zahradu či dokonce střechu nad hlavou - a to nikoli kriminálním činem, ale zákonným postupem! Tento plán z dílny jistých realitních kanceláří je geniálně jednoduchý a spočívá v následujícím:

Jestliže v zápisech v katastru nemovitostí došlo k nějakému pochybení, nemělo to dosud žádný vliv na vlastnická práva a to bez ohledu na to, jak dlouho tento chybný údaj existoval. Pokud např. na základě úřední chyby si někdo koupil od realitní kanceláře něčí dům, aniž by jeho majitel cokoli tušil, koupě byla neplatná a poškozený se nemusel obávat, že o svůj dům přijde.

Podle nové zákonné úpravy je to však nyní tak, že pokud tato doba nesprávné evidence překročí 3 roky a vlastník na tuto skutečnost včas nezareaguje, může být jeho dům (pole, zahrada.) zcela legálně prodán, protože nový zákon říká, že po těchto třech letech se chybný údaj stává platným! Pokud tedy lidé minimálně jednou za 3 roky nezkontrolují správnost údajů v katastru nemovitostí, protože logicky předpokládají, že přece není možné, aby jim někdo ukradl jejich dům, mohou být nemile překvapeni, až zjistí, že podle našeho "právního" neřádu) to možné je.

Tento kmotrovský zákon má ještě jeden důsledek, a to enormní tlak na pracovníky katastrálních úřadů za účelem jejich korumpování. Zatímco doposud neměl úředník ze svého pochybení žádný profit, nyní si za úmyslnou "chybu" může přijít na obrovské peníze. Je jasné, od koho.

Zdá se, že v celém tomto podvodu "jedou" i média. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že o zákonu, který je pro občany této země časovanou bombou, se nikde nepíše. Jedinou zmínku spojenou s varováním lidí před možným zneužitím této novely jsem zaznamenal asi před půl rokem v Hospodářských novinách.

Doporučuji všem, aby se s tímto zákonem seznámili a včas si zjistili, zda třeba právě v jejich zápisu v katastru nemovitostí neudělal nějaký úředník (samozřejmě "náhodou" a "nedopatřením") nějakou "chybu".
z Internetu CR s podpisem
Jan Hofírek

Pred 45 lety byl 21.srpen 1968

Jeden z pamětníků 21srpen68 na svém blogu připomíná a já zde přetiskuji:

 

1968: socialismus bez Brežněva, kapitalismus bez Klause

Miroslav Kodet

 Stáří má mnoho nevýhod, ale také některé výhody. Mezi posledně jmenované patří to, že historické události, které vaši současníci znají pouze z učebnic, novinových článků neboTV pořadů či z historické literatury, znáte z vlastní zkušenosti, zažili jste je takříkajíc na vlastní kůži.

A tak dnes trpím, když čtu články k výročí 21. srpna od novinářských ideologicky zpitomělých třicátníků, Husákových dětí, kteří v té době ani zdaleka netahali kačera, přesto však přesně vědí, že socialismus byl nereformovatelný a v osmašedesátém se jenom porvaly dvě sorty partajních funkcionářů, jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet.

.....  (Zde si laskavě dosaďte sprosté slovo, které jedině může vyjádřit znechucení nad novodobým falšováním dějin.)

Bylo mi v tom osudném roce 23 let, dokončil jsem školu, oženil se a nastoupil do prvního zaměstnání. O politiku jsem se intenzivně zajímal od svých patnácti, což je dost času k tomu, abych znal tehdejší politickou scénu téměř dokonale, včetně personálního obsazení.

Uvědomme si, kdo byli ti progresivní, mladší a reformám naklonění funcionáři KSČ, čím si prošli do té doby. Většina z nich zažila válku, osvobození, nadchli se pro budování nové, spravedlivější společnosti - a po hubě spadli do padesátých let, stalinské diktatury toho nejhoršího typu. Ze strany vystoupit nešlo, pokud zároveň nechtěli vystoupit ze života. A tak přihlíželi, jak se ideály drtí v mlýnech státní bezpečnosti, funkcionářské lůzy a dělnického póvlu. A nemohli ani ceknout.

Pak přišel rok padesátý šestý, naděje, kritika kultu osobnosti, zároveň však byly nové větry pozastaveny větrolamem maďarských událostí, po nichž se rozednívání zase na nějakou dobu setmělo. Soudruzi měli strach, aby nedopadli jako jejich kolegové v Budapešti.

Potom ale, tak jak se stále více ukazovalo, že centralistický, direktivní model plánování „do posledního šroubku“ je zcela neschopný konkurovat tržnímu kapitalismu, že vytváří disproporce a zabíjí iniciativu a tím i neumožňuje rozvoj společnosti, a zvláště po hospodářské krizi s poklesem HDP a s rozpadem pětiletého plánu v první polovině šedesátých let, tak po těchto událostech si ti mladší, pružnější a inteligentnější komunisté (možná i charakternější) uvědomili, že stalinský model socialismu je upotřebitelný možná pro válečné hospodářství nebo pro Ugandu Burundi, že však ve společnosti s rozvinutou výrobou a vyšší civilizační úrovní nemá co pohledávat, že je brzdou.

A nastalo to, čemu se říká uvolnění šedesátých let: Šik se skupinou progresivních ekonomů připravoval model řízení hospodářství s tržními prvky, Mlynář o něco později model politický s pluralitními prvky, nové a skvělé filmy, malá divadla, první se pak otevřeně na odpor postavili spisovatelé na svém sjezdu, to bylo ještě zadušeno, ale vývoj spěl nezadržitelně k revoluční změně.

Ta přišla v lednu 1968, Novotného vystřídal Dubček a začal úžasný rok 1968.

Podobalo se to trochu nadšení lidí z konce roku 1989 a začátku roku 1990, rozdíly jsou ovšem zásadní. Zatímco společnost v roce 1990 nasměrovali anetičtí, asociální a nezodpovědní psychopati (ve významné části i jinak orientovaní ekonomové) na cestu sobeckého, zlodějského, korupčního a sociálně bezohledného kapitalismu devatenáctého století a rozkradli národní majetek tak, že po něm zbyly jenom dluhy v bilionové výši, ta část z ekomomické reformy roku 1968, která byla prověřována ve vybraných podnicích, dávala velmi nadějné výsledky. Při zachování celospolečenského vlastnictví výrobních prostředků dostaly podniky prostor k podnikání. Pouze část výrobní kapacity byla určena na tzv. jmenovité úkoly, určované centrem. Se zbývající kapacitou mohly podniky nakládat volně, čemuž odpovídala i cenová reforma, která předpokládala ceny pevné, centrálně určované, ceny limitní, vyplývá z názvu a konečně i ceny volné, určované dohodou partnerů na trhu. Předpokládala se mzdová denivelizace, jedna z brzd iniciativy lidí, otevření obchodu na Západ a potlačení vlivu partajní nomenklatury při obsazování funkcí a jeho nahrazením moderními metodami výběru manažerů. A otevření možnosti podnikat ve službách a drobné výrobě.

(Teprve s odstupem let jsem pochopil, jak by pevné ceny pro státní zakázky zamezily tomu bezuzdnému rozkrádání, korupci státních úředníků ve spojení s podnikatelskou galerkou, jejíž výše je odhadována na 100 miliard korun ročně, tedy obrovské penzum prostředků, vždyť by rázem vyřešilo např. všechny sociální problémy.)

Ale hlavně: to všechno při zachování všech sociálních jistot a základních lidských sociálních práv, při zachování obrovského státního vlastnictví. Srovnejte si to s tím současným marasmem, kdy se skrze restituce a zlodějskou privatizaci obnovila otrokářská společnost a většina lidí byla díky nenažranosti lidských hyen uvržena do bídy a existenční nejistoty.

(Námitku, že se jednalo o vlastnictví ukradené po roce 1945 kapitalistům odmítám. Při zachování reálného pohledu na věc byly restituce v tehdejších mocenských poměrech východního bloku nemyslitelné, přes tohle nejel vlak. A naši současní restituenti by se jistě rádi připojili k nadšení těch, kteří podporovali nový, nestalinský režim a také něco obětovali na fond republiky. O morálnosti způsobu, jakým své bohatství za první republiky a za Rakouska-Uherska získali pomlčím, nebudu jim připomínat nepříjemné věci.)

Neopakovatelné bylo ono všelidové nadšení pro reformovaný režim. Samozřejmě, stalinisté, kteří zločinné rysy minulého režimu vytvářeli, nadšeni nebyli. A psali dopisy. Ale drtivá většina národa stála za novým vedením, které, a to si pořád myslím, zavádělo změny s čistými, altruistickými úmysly. Vždyť zrušit cenzuru, což je jeden příklad z mnohých, znamenalo vystavit se na národní, ale hlavně na „socialisticky táborové“ úrovni kritice jak vlastních lidí, tak především brežněvovských, ulbrichtovských a gomulkovských zombies.

V životě neplatí coby kdyby. V realitě sovětského bloku nemělo Pražské jaro sebemenší šanci uspět. V tom byli reformátoři naivní, politicky nezralí a idealističtí, což politici být nemohou. Ale uvědomme si, jaký potenciál měl onen kapitalismus roku 1968 bez Klause a spol, resp. socialismus bez Brežněva a spol.

Třetí cesta, zdá se, že navždy zarúbaná.

Konec dějin?

=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=

PS.
Třetí cesta, zdá se, že navždy zarúbaná.?
Jen dočasne tak  jako byl  pobyt  okupačnich  vojsk. Take jen do  doby  než nadvláda jedněch  bude změněna na nadvládu jiných.  Třetí cesta, zdá se, že navždy zarúbaná protože třetí cesta byla hrozbou, hrozbou nejen pro komunisty v Kremlu ale též pro kapitalisticky Západ. Nebezpečí třetí cesty ukázala Titova Jugoslávie.
Státní útvar na který lidé v Ceskeslovensku hleděli jako na příklad státu, ze kterého je možno svobodné vycestovat i podnikat, sice pod kontrolou státu, ale v porovnání s tím co předváděly vlády věrné Kremlu byla Jugoslávie prvním státem který se z vlivu Kremlu vymanil. Že Jugoslávie byl příklad i pro Západ nebezpečný potvrdil přelom století a válka na Balkánu. Konečná likvidace všeho co po Titove napůl komunistického a napůl kapitalistického státu zbylo se nakonec podařila pod praporem vývozu demokracie a s výsledkem vitezstvi TRHu který se prý reguluje sám a do kterého vláda lidu alias demokracie bude mluvit co nejméně. Ano na nějaky čas   je konec. Do doby než se i u tohoto džbánu ucho utrhne.

Ještě ne konec dějin, ale jen otázka zásadní, první a poslední.

Ne zda někdy opravdu zvítězí LID a bude to pak opravdu vláda LIDU což jest překlad slova demo-kracie,
ale otázka nejzásadnější kdy a zda vůbec skončí vláda současná, vláda světa, vláda PENEZ ?
Přitom by stačilo tak málo, uvědomit si že i pro peníze platí co pro oheň,
Dobrý sluha, zlý Pan !
Lépe může být jen když peníze přestanou vládnout světu v dnešní podobě.
Amen

 

Nostradamus a současnost

V současnosti pak zásadní otázka,
jak se podílí na na současném stavu  Země lidská činnost a jaký je podíl  
vesmíru jehož je Země součástí.

Naše planeta se potýká s řadou krizí: nedostatkem ropy, mizejícími živočišnými druhy, smrtícími tsunami, ekonomickým chaosem a jadernou hrozbou. Kritická situace přitom u řady životně důležitých systémů nastává souběžně. Čelíme energetické krizi, dochází ke zhoršení klimatického systému planety, probíhá krize finančního systému, vázne produkce potravin, je nedostatek vody. Řadu lidí frustruje, jak je soudobá věda váhavá v zodpovídání některých palčivých otázek, a proto odpověď hledají v minulosti. K populárním jasnovidcům dávných dob patřil i prorok Nostradamus. Jeho nedávno objevená ztracená Nostradamova kniha obsahuje verše a kresby, jež by mohly skýtat vodítko k současným událostem. S ohledem na proslulost známého proroka je podle řady badatelů není radno opomíjet.

Mnozí věří, že proroctví vyobrazená v Nostradamově Ztracené knize poukazují na konjunkci se středem Mléčné dráhy, ve které se Slunce ocitlo v roce 2012. Jedná se o vzácný astronomický jev, k němuž dochází jednou za 26 tisíc let. Polovina tohoto cyklu se odehrála přesně na konci poslední doby ledové, kdy nastalo zatím nejmocnější globální oteplení. Mnoho apokalyptických předpovědí, vizí budoucnosti a zpráv o konci světa vychází z toho, že seřazení Slunce a temné trhliny znamená něco nepříznivého.

Nejen Nostradamus i Mayská proroctví:
Mayská civilizace vzkvétala ve Střední Americe od roku 250 před Kristem až do roku 900 našeho letopočtu. Pak záhadně zmizela. Dokázali bez teleskopických dalekohledů předpovědět galaktickou konjunkci a spojovali ji s počátkem cyklu prudkých změn. Když došlo k zatím poslednímu galaktickému seřazení, vymizely stovky živočišných druhů.

Jednou za 26 tisíc let…

Galaktická konjunkce nastane ve chvíli, kdy se Slunce ocitne v přímé ose s průsečnicí Mléčné dráhy. Dochází k tomu jednou za 26 tisíc let o zimním slunovratu. Podle řady starodávných kultur galaktické seřazení přináší počátek významné epochy trýznivých změn. Soudě dle množství čtyřverší Nostradamus považoval za nesmírně významné časové rozmezí zhruba mezi lety 1992 a 2014.
Do určité míry vychází jeho základní idea předvídání budoucnosti z předpokladu, že čas je cyklický. Probíhá pohyb Slunce, Měsíce, hvězd – a s tím, že jak se tyto vzorce a úhly mezi planetami opakují, dochází k analogickým událostem. Aby ony nadcházející události dokázal monitorovat, Nostradamus studoval změny na noční obloze, a to včetně těch, jež trvají celá desetiletí. Podle všeho si byl vědom precese rovnodennosti, kdy se každých 72 let celá noční obloha vychýlí o jeden stupeň.

Chmurná Nostradamova proroctví opakovaně uváděla i řada starověkých civilizací. Zatímco obecně se specifika tradic jednotlivých kultur liší, zde se pozoruhodně shodují. K nejvýznamnějším starověkým kulturám, jež podle všeho fenomén galaktické konjunkce sledovaly, patří Mayové, kteří využívali svého daru chápání pohybů Země k sestavení pozoruhodně přesného kalendáře, jenž přetrval tisíce let. Zřejmě právě díky konjunkci označili 21. prosinec 2012 za konec velkého cyklu. Ve své době Mayové disponovali pokročilými znalostmi astronomie. Věřili, že černá díra ve středu Mléčné dráhy, je místem, kde se zrodily hvězdy.
Nostradamus věřil, že ve hvězdách a planetách se ukrývá smysl života. Totéž je podstatou egyptské filozofie. Někteří badatelé se domnívají, že rozmístění egyptských pyramid poukazuje na budoucí posuny planet, na samotné galaktické seřazení, nebo že kopírují hvězdy tvořící pás souhvězdí Orion, označující polovinu šestadvatitisíciletého kruhu, který Slunce mezi obdobími galaktických konjunkcí opíše.
Alchymista Fulcanelli zase na počátku 20. století nastínil teorii, podle níž mělo bratrstvo Svobodných zednářů pomocí alchymistických symbolů ukládat do historických budov tajná poselství. Tvrdí, že na průčelí těchto kamenných staveb hrdě vytesávali symboly formulující jejich kontroverzní proroctví. Jako příklad uvádí průčelí pařížského chrámu Notre Dame. Zatímco symboly býka, lva, orla a lidské tváře mají podle křesťanského výkladu znázorňovat autory evangelií, Fulcanelli tvrdí, že jejich skutečným smyslem je varování.

Kniha šifrovaných proroctví

V roce 1994 se na knižní výstavě v Římě objevil rukopis s Nostradamovým jménem. Součástí kontroverzní knihy je série sedmi obrázků. Někteří v nich vidí chronologii s událostmi, s nimiž se lidstvo potýká v posledních letech, podle jiných odkazují na rok 2012.
„Sedm obrázků ve Ztracené knize Nostradama sděluje příběh. Všechny kresby spojuje pomyslné kolo štěstěny, koloběh času. Nostradamovým přáním je to, abychom si to připustili a pochopili jejich význam. Na prvním obrázku je Slunce. Pod Sluncem je lev. Logicky se jedná o upozornění na skutečnost, že pokud je Slunce ve Lvu, nastane něco význačného. Když se Slunce ocitne ve Lvu nebo v opačném znamení, tedy ve Vodnáři, znamená to, že se blíží galaktické seřazení,“ vykládá Jay Weidner, autor knihy Tajemství alchymie.
Kulturní společenství po celém světě z různých epoch svá nejradikálnější proroctví různými způsoby kamuflovala nebo šifrovala, aby si potenciálně nebezpečné objevy nechávala jen pro sebe. I Nostradamus se obával následků za svá temná proroctví, a tak je zašifroval do čtyřřádkových básní. V podstatě ani jinou možnosti neměl. Proroctví sepsal v 16. století v jižní Francii, kde se zpochybňování královské rodiny nebo katolické církve považovalo za hrdelní zločin

Badatelé poukazují na Nostradamovu předpověď jako na metaforické varování před potenciálním slábnutím magnetického pole Země. Když je pole slabé, jeho schopnost chránit Zemi klesá. To znamená, že sluneční vítr, ohřívá atmosféru, v důsledku čehož začnou tát ledovce na pólech a stoupá mořská hladina. Pokud by magnetické pole Země zesláblo, vystavilo by to planetu hrozivým problémům, a pokud by dokonce spadlo na nulu a změnilo se, znamenalo by to pro planetu se 7 miliardami obyvatel, závislých na počítačích a navigačních satelitech, totální změnu ve způsobu života. Mohlo by to znamenat, že dojde k prohození magnetických nábojů severního a jižního pólu. Podle některých by výsledné interference způsobily extrémní poruchy všech signálů, jež naše moderní společnost vysílá do vzduchu.

Jedno ze čtyřverší popisuje oheň na obloze, žhnoucí slunce. Někteří vykladači proroctví věří, že odkazuje na globální oteplování jakožto spouštěč krize, a poukazují přitom na to, že galaktické seřazení se kryje s vrcholem sluneční aktivity. Podle této kontroverzní teorie vliv Slunce na Zemi v průběhu času střídavě vzrůstá a zase ochabuje, přičemž vrchol sluneční aktivity může způsobit masivní poruchy klimatu. Na celém světě má dojít k podivným výkyvům počasí, jaké jsme doposud nezažili: záplavy, mimořádné typy bouřek i sucha. Na 48. rovnoběžce, která protíná všechna velká pásma obilných polí, prý nastane veliké sucho a lidstvo se z důvodu nedostatku potravin uchýlí ke kanibalismu.
Závěrečný obrázek ze Ztracené knihy údajně vysílá prosté poselství, že neuposlechnutí varování může mít zničující následky. Buď můžeme pokračovat stejně jako doposud, přičemž se dál bude psát Kniha života, nebo existuje další možnost, kdy žádné pokračování nenastane, případně nás čeká nějaká zkázonosná událost. Pokud bychom si měli z Nostradamových proroctví něco odnést, byl by to smysl pro naději. Musíme si ale odpovědět na otázku, zda máme odvahu k tomu, abychom dokázali snoubit dávné vědomosti s dnešní nejpokročilejší vědou.
Někteří tvrdí, že konec mayského kalendáře sám o sobě představuje poselství naděje. Že 21. prosinec 2012 neoznačil naprostý konec, ale uzavření staré epochy a počátek nové. Skloubíme-li je, určitě vyvázneme. Sám Nostradamus ve všech svých temných proroctvích popisoval kritické dny tak, že mohou přinést mnoho různých výsledků. Nehovořil o pevně dané budoucnosti, ale o budoucnosti, kde si lidstvo píše svůj vlastní osud.

Nostradamus předpovídá, on nevysvětluje a jeho předpovědi  vrací  současnost tedy 
to co dnes nazýváme 21 stoletím k  zásadní otázce jak se podílí  na současném 
stavu Země lidská činnost a jaký je podíl a vliv  Vesmíru.
Lidská činnost a poničená planeta je nezpochybnitelný fakt, zbývá zásadní 
otázka nakolik se tato lidská cinnost  podílí I na současných  klimatických  změnách.
Vliv Vesmíru jehož je Země součástí  nemůže být popřen, zbývá tedy otázka 
velikosti  a zásadnosti   negativního  vlivu  lidské činnosti na destrukci.
Pak nutnost hledat řešení jak process samozniceni zastavit.

ČR dnes je výsledkem 17 listopadu

 

 

Lépe ji porozumět k tomu je třeba i lépe porozumět 17 listopadu!

 

NĚCO Z HISTORIE pohledem  za oponu.

 

(s omluvou všem kteří milují Havla až za hrob a na "Pravdu a lásku"

 nedají nikdy dopustit)

 

Tajné dohody Hegenbart – Havel

Motto: "Když se na zlobu odpovídá zlobou, zna­mená to, že se zloba nepotlačuje, nýbrž rozšiřuje." V. Havel v Rudém Právu, 4. 1. 1990

(Tajná jednání a dohody mezi zástupci tzv. rozhodujících politických sil "Národní fronta a zástupci zasvěcených členů KSČ pod vedením Rudolfa Hegenbarta, vedoucího 13. oddělení ÚV -KSČ v prosinci 1989 - lednu 1990.)
Viktor Orban, předseda současné maďarské vlády: "V Maďarsku politický, hospodářský, společenský a kulturní život i po deseti letech po převratu stále ovládají komunistické kádry, které svou moc transformovaly na současné pozice a privilegia a proto mým konečným cílem je vytlačení a zlikvidování těchto sil minulosti."
Čekání na Orbana. Jiří Sucharda, Respekt, 25. - 31. 1. 1999, str. 19.

1. Jméno Hegenbart v Komisi 17. listopadu

Václav Bartuška: Polojasno.
Z deníku člena Ko­mise. Pátrání po vinících 17. listopadu 1969.
Polojasno, str.52
Dne 12. 3. 1990 došlo při jednání Komise mezi zástupcem příliš zvědavých studentů V. Bartuškou a JUDr. Josefem Daniszem, členem Komise za právníky OF, přítelem V. Havla a současně kon­fidentem StB k této slovní srážce:
Bartuška: "Tuhle slavnou revoluci připravil ge­nerál Lorenc (poslední velitel StB) s Hegenbartem a dalšíma partajníkama, kteří se předem dohodli s některýma lidma v opozici. Protože Vy (míněn Danisz) sám víte nejlépe, že kontakty mezi StB a CHARTOU byly velmi intenzívní a zdaleka nebyly jen pracovní."
Dr. Danisz (křičína Bartušku): "Tak já ti něco řek­nu. Vašek Havel mi tuhle říkal:" "Toho Hegenbarta nechte na pokoji, ten pro vás udělal tolik, že se bu­dete jednou divit,, až to všechno řeknem. Zatím o tom musíme mlčet. "To je co? Takže si přestaň hrát na chytrýho. Nikdo o to nestojí.
Bartuška později doma v úvahách: o kontaktech mezi stranickými (a ovšem bezpečnostními) slož­kami a některými lidmi z nelegálních struktur jsem něco málo slyšel. Nebylo toho moc, ten člověk, který mi o tom vyprávěl, nebyl zrovna upovídaný. Ale jestli je to, co řekl pravda, odehrálo se v této zemi jedno z největších pimprlových představení v dějinách lidstva.
Polojasno, str. 53 – 54
JUDr. Hulík (nástupce Dr. Motejla v Komisi, po­tom co byl Dr. Motejl jmenován 31. 1. 1990 před­sedou Nejvyššího soudu ČSSR): "Hegenbart uvedl v několikanásobném rozhovoru se mnou (Hulíkem), že někdy v létě 1989 za ním (t. j. za Hegenbartem) přišel Lorenc a navrhoval mu udělat spiknutí proti tehdejšímu vedení KSČ. Hegenbart prý odmítl. Nyní sedí (generál Lorenc ve vězení) a klepe se strachy. Myslím, že by teď řekl mnohem víc, než vyprávěl tady na Komisi. Měl jít už před 14 dny k výslechu, zatím se to však nestalo."
Polojasno, str. 57 (26. 4. 1990)
Dr. Motejl přijel za Bartuškou do Komise s tímto důležitým vzkazem od V. Havla (už v té době pre­zidentem). Dr. Motejl: "Ptal jsem se pana preziden­ta, co je pravdy na jeho údajném spojení s Hegen­bartem, protože se mi výroky Pepy (Dr. Danisze) nějak nezdály." Jemu, Bartuškovi, se tyto výroky také nezdály pravdivé a proto si je chtěl ověřit osobně přímo u prezidenta, což se mu ale nepo­dařilo a proto požádal Motejla, aby se zeptal pre­zidenta za něj. Motejl tak učinil a informoval Bar­tušku takto: "Havel popírá a já (Motel!) mu věřím, že by něco takového řekl. Možná mohl někdy v pro­sinci 1989 napůl žertem prohodit, že Hegenbart ne­ní tak špatný, jako ti ostatní, ale nic víc ten Pepík Daniszů slyšet nemohl. Věříš mi?, ptá se Motejl Bartušky a ten odpovídá: "Asi jo. Vám (Motejlovi) ještě jo."    
Polojasno, str 57 (28. 4. 1990)
Závěrečná poznámka Bartušky. Byl jsem svěd­kem toho, jak představitelé nových mocenských struktur kryli svojí autoritou činy spáchané přísluš­níky starých struktur. Toto pozoruhodné názorové sblížení některých vítězů a poražených mne vede k otázce, kolik představitelů současné mocenské špičky má asi opravdový zájem najít pravdu o 17. listopadu. A možná nemají tak docela čisté svě­domí. Fasády se změnily, ale vnitřek zůstal stejný. Pravda o 17. listopadu však dříve nebo později vy­jde najevo.
Poznámka autora článku: Dodnes, t. j. po mnoha letech po listopadu 1989 najevo nevyšla.
Polojasno, str. 60-61 (9. květen 1990)
Komise svou práci skončila, závěrečná zpráva byla prohlášena za důvěrnou a v parlamentě byla přijata bez připomínek a bez zájmu.

1. Hegenbart v akci

Rekonstrukce jeho aktivit zhruba od r. 1987 do ledna 1990.
Kdo to byl Rudolf Hegenbart, jaká byla jeho úlo­ha a činnosti při přípravě a realizaci dohody o převzetí moci (převratu) v listopadu 1989, že se o něm muselo mlčet v Komisi? Hegenbart byl sice vy­slechnut v Komisi, ale jeho výslech nepřinesl žádné nové poznatky z toho prostého důvodu, že pověděl jen to co chtěl a oficiální vyšetřovatelé nic o něm a jeho činnosti nevyšetřili. Ve své výpovědi se sice vydával za reformátora a buřiče, který měl neshody s Jakešem. To však vyvrátil ve výpovědi jeho před­chůdce ve funkci Karel Blechta.
Polojasno, str. 42
Rudolf Hegenbart byl jmenován do své funkce v r. 1987 v rámci Gorbačovovy perestrojky se sou­hlasem Jakeše jako vedoucí 13. oddělení ÚV KSČ, které řídilo tyto nejdůležitější složky komunistické moci: armádu, policii, soudy a prokuratury.
Ve stejném roce zasvětil Gorbačov prostřed­nictvím KGB jen 12 osob z KSČ i mimo ni o svých plánech odsouhlasených s prezidentem USA Raeganem na reorganizaci mocenských poměrů v sa­telitních státech Vých. Evropy. Jeden z těchto mužů-  Hegenbart - byl navíc informován blíže o někte­rých cílových záměrech KGB a pověřen úkolem připravit ústupové pozice pro vedoucí kádry KSČ po jejím plánovaném ústupu z moci. Stal se tak hlavní kontaktní osobou pro styk s nelegálními strukturami, zejména s Chartou a Obrodou a byl tak přímo zapojen do příprav dohody o převzetí moci (převratu) zhruba od srpna 1989 a na jeho realizaci v listopadu 1989.
Některé z jeho konkrétních dílčích akcí lze uvést takto:
-   v únoru 1989 nechal vypracovat ve svém od­dělení 15ti stránkový materiál o přechodu KSČ z mocenského způsobu vlády na politický, ale nic z toho nebylo,
-    na základě těchto zkušeností dospěl Hegenbart od května 1989 k názoru, že současné vedení stra­ny není schopno nezralé problémy řešit,           
-    když v létě 1989 odmítl návrh Lorence na spo­lupráci při vnitrostranickém puči, začal připravovat svůj vlastní plán,
-    dosadil do funkce zástupce velitele SNB v Praze a ve Středočeském kraji pro věci politické plk. Bečváře, kterého pak donutil ignorovat příkazy Ja­keše a spol. nezasahovati proti demonstrantům a vydat protipředpisový rozkaz o zásahu čety URNA dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě, který pak vedl k masakru studentů a mládeže. Plnění, resp. nesplnění těchto kontradiktních rozkazů a směrnic bylo pak pravděpodobně příčinou sebevraždy plk. Bečváře, pokud nešlo o jeho vraždu. Viz vystou­pení gen. Lorence jako náměstka federálního mi­nistra vnitra dne 22.11.1989 na schůzi zahranič­ního výboru Sněmovny lidu a Sněmovny národů FS, kde sdělil, že Federální ministerstvo vnitra disponuje důkazy, že 17. listopad 1989 nebyl náhoda, ale záměrně vyprovokovanou akcí z níž nyní těží protisocialisticky orientované síly.
J. Suk"Občanské Fórum, Díl 1, str.60
Poznámka autora: Šlo o akci R. Hegenberta, provedenou na jeho příkaz plk. Bečvářem (zásah na Národní Třídě).
-   v červenci - srpnu 1989 byl Hegenbart rozho­dujícím mužem, který řídil exodus Východních Němců na Západ přes Západoněmecké velvysla­nectví v Praze.
-    zajišťoval těsně před  převratem výjezd Jiřího Hájka do Vídně  k jednání s vybranými (vybranými StB) exulanty např. s Vladimírem Mlynářem o datu a technice provedení převratu,
-    od července 1989 byla v StB pod jeho patronací připravována desinformační hesla jako: "Nejsme jako oni" a "Nechceme násilí" a akce "cinkání klí­čů na náměstích, která měla demobilizovat mlá­dež, zejména studenty, aby nedošlo k fyzickému napadání komunistů, což byla jedna z hlavních podmínek dohody o odevzdání moci,
-    koncepce Občanského Fóra (OF) byla dohod­nuta s Hegenbartem asi půl roku před (převratem) dohodou o převzetí moci,
-    řídil sabotážní akce proti Federálnímu Minis­terstvu Vnitra, které se snažilo udržet klid a pořá­dek v Praze a v rámci těchto protiopatření zajišťoval estébáckou akci mobilizace herců, umělců a zpě­váků na podpisovou akci ve prospěch uvězněného Václava Havla, přičemž všichni podporovatelé této akce byli komunisti,  
-    doporučil všem vedoucím osobám Charty, aby v sobotu a neděli 18. a 19. 11., 17., kdy hrozilo akutní nebezpečí zatýkání, opustili Prahu - tak např. Havel se uchýlil na Hrádeček, do Prahy se vrátil v sobotu 18.11.1989, -   jakmile se podařilo Hegenbartovi odstranit 18. 11. a 19. 11. 1989 definitivně nebezpečí zákroku Lidových Milicí, zmobilizovaných Jakešem, předal v neděli večer 19. 11. 1989 další řízení věcí do ru­kou Charty.
-    na schůzi Charty v neděli 19.11.1989 večer v Činoherním klubu Realistického divadla, kde ohlásil Havel založení Občanského Fóra, jako hlavní po­litické síly opozice, sváželi z pověření Hegenbarta vybraní důstojníci StB svými auty všechny hlavní představitele Charty do divadla. Vedením Charty byli pověření výhradní kmenoví členové Charty (tzv. mluvčí). K zajištění všech těchto úkolů v rámci Charty byla do ní nasazena pod dohledem Hegen­barta agentura StB. I když došlo později k některým tzv. provalům, jako tomu bylo v případě Dr. Danisze, což však byla účelová akce. Nejsilnější pozici v Chartě měla "Obroda", což byl klub reform­ních komunistů z r. 1968, politicky nejvýznamnější a nejhomogennější složka Charty. Spolupráce s ní v OF a odtud odchod en block do ČSSD v létě 1990. Z řad členů "Obrody" byl úzký kontakt na KSČ (hlavně Hegenbart).
K tomu poznámka autora článku: tak např. v tzv. brněnském parlamentu OF to byli tito členové Obrody: Šabata, Cibulka, Grulich, Jelínek. Tito muži ovládali "brněnský parlament". Z "demokratů" je znám v Brně jen Dymáček. Je známo, že z 217 prvních signatářů Charty bylo k 1. 1. 1977  156 bý­valých komunistů
-   Hegenbart se také podílel na řízení činnosti tzv. Koordinačního centra OF (KC - OF) a směr tohoto kontaktu byl tento: Lis - Hromádka - Jičínský - Šabata - P. Kučera - kancelář pres. republiky, ze­jména někteří tehdejší poradci V. Havla. Šlo tehdy hlavně o výběr a schvalování lidí do nejvyšších i státních funkcí
-    v ÚV KSČ byl vytvořen tandem Urbánek - Mohorita, který pověřil Hegenbart jednáním s Obrodou . V pozadí stála KGB a účelem byla kompromitace Jakeše a jeho odchod z ÚV KSČ, tedy z moci.
Viz k tomu známý projev Jakeše v Záp. Čechách, kterýpak StB rozšířila na disketě kde se veřejně prodávala.                              
Prognostický ústav v Praze, který etabloval 22.11  1989 jako organická kolektivní součást OF (Komárek, Klaus, Dlouhý, Zeman, Klímová) měl být z rozhodnutí Ministerstva Vnitra zlikvidován a výše zmíněné osoby zatčeny. Tomu zabránil Hegenbart a naopak zařídil jejich přechod do čela státu.

Důkazy o existenci tajných dohod Hegenbart – Havel

Žádné přímé důkazy zatím neexistují protože V Havel nedodržel svůj slib, který dal národu veřejně, že budou zveřejněny všechny záznamy z jednání s Adamcovou vládou a následného jednání tzv. "rozhodujících politických sil, u kulatého stolu, o nichž se dodnes nic bližšího neví. Kriticky bod spo­jení Charty se zasvěcenou části KSČ tvoří jedno z ústředních tajemství současného režimu a je proto účelové tabuizováno.
Proto  byla zpráva Komise 17. listopadu prohlášena za důvěrnou a dosudnebyla zveřejněna. Vyšetřováni (správně řečeno kontrolní funkce Komise) bylo zmanipulováno, návrh a požadavek příliš zvědavých studentů v Komisi (hlavně Bartuška a R. Kříž) na změnu charakteru Komise z "kontrolní" na "vyšetřovací" byla oběma právníky - poradci OF Komise Dr. Daniszem (agent StB) a Dr. Motejlem (advokát V. Havla) - zamítnuty s odvoláním na plat­né, t. j. komunistické zákony (viz přijetí zásady Dr. Jičínského KC - OF o převzetí komunistického právního řádu). Proto se také  "vyšetřovaní" "vyhnulo politickému pozadí dohody o převzetí moci (pře­vratu).                           
K osobám právníků OF v Komisi Dr. Danisze a Dr. Motejla - viz zhodnocení studenta R. Kříže: "oba pánové jsou strašně spojení š minulostí Chytří pá­nové, ale nepřekročil svůj stín."
Také tzv. "Nezávislá vyšetřovací skupina stu­dentů", která vznikla jako reakce na zmanipulova­nou Komisi, nebyla připuštěna k práci.
Protože tedy nejsou a pravděpodobně v dohled­né době nebudou k dispozici důkazy o tajných do­hodách, je nutné pracovat  indiciemi, tedy důkazy nepřímými, které, jak to obvyklé býva-více - méně existují.   ,  

1.Zahlazováni a zametání stop po listopadu 1989

- Mezi tyto akce   lze uvést - mimo jiné:
Váhavé a pomalé   přebírání Federálního i českého min. vnitra (Lángoš, Sacher, Jan Ruml), což
vedlo k chybám a závadám při zajišťování archivů,odkud se  ztrácely v důsledků toho kompromitující materiály ze svazků StB,
1. signal 7. 12. 89
KC-OF až 8. 12.89 (jednání MV- Dr. Sacher)
Stále častější zveřejňování pochybností právníků s komunistickou minulostí o zákonných překážkách při objasňování a trestání komunistických zločinů, zejména v padesátých letech, což později vedlo k přímé tabuizaci tohoto dvacetiletého období (1948-1989) - neuznání protikomunistického odboje. Naopak rychlé přijetí (23. 1. 1990) zákona č.   15/90 o legalizaci KSČ ve smyslu její veřejno­právní a ústavní ochrany, garantovaném Čalfovou vládou jako výraz "národního porozumění" (s ko­munistickými zločinci).
Přijetí vadného rehabilitačního zákona č. 119 / 90 s platností od července 1990 s institutem tzv. zbytkových trestů, což není nic jiného než diskri­minace a urážka politických vězňů z pa­desátých let.
2. Výčitky svědomí a postupné opatrné přiznání chyb hlavních protagonistů "sametové" revoluce:
V. Havel v novoročním projevu 1992 k problému vypořádání s komunistickou nomenklaturou: "Chy­ba se stala v prvních měsících r. 1990, kdy jsme všichni (???) podcenili neobyčejnou prohnanost  svých dřívějších protivníků."V. Havel v novoročním projevu 1996; "...politické a hospodářské úspěšné změny (z listopadu 89) nám nebudou nic platný, bude-li mezi lidmi převládat morální džungle.
3. Známá fakta kolem osoby V. Havla a jeho činů v inkriminované době:
V kruhu zasvěcených členů KSČ kolem R. Hegenbarta byl vybrán podle pečlivě zpracovaného scénáře KGB, tedy profesionálů tzv. "maskirovki" (desinformační akce), kde byl V. Havel prezentován jako politicky nevyzrálý, naivní intelektuál s levi­covými sklony, buržoazního původu z tzv. "zlaté pražské mládeže" a velmi populární v disentu jako spoluzakladatel Charty pro svou nesporně proje­venou osobní statečnost v šedesátých letech, ve srovnání se známou "připosraností" českých uměl­ců i politiků, což ho přivedlo i do komunistického kriminálu. Bohužel po nástupu do funkce prezi­denta okusil moc a podlehl jí.   
Na základě tohoto "kádrového posudku" byl vyhlédnut západními tajnými centrálami pro jednání mezi Reaganem a Gorbačovem. V. Havel jako bu­doucí šéf garnitury, složené z tzv. reformních ko­munistů, tvořících převážnou většinu signatářů Charty 77 jako prováděcí orgán sametu
Časopis MUKL - orgán světového sdružení bývalých čs. pol. vězňů,
č. 27. 6./1995, str. 23 - 24
Vinou V. Havla a jeho "kámošů" (viz Kocáb a je ho akce "Most") došlo k oficiálnímu jednání s Adamcem řízeným R. Hegenbartem jako z rovnoprávnými partnery, místo toho, aby se s nimi jednalo z pozice síly, jako s poraženým protivníkem. k uzavření tajných dohod s KSČ jako daň za to, že v listopadu 1989 netekla .krev (viz "sametová re­voluce"). Bohužel ani jemu, ani jeho starším po­radcům nedošlo, že morální důsledky "sametové"' politiky povedou k tomu, že i u naších občanu nestane svoboda osobním, vlastním charakteru, ale jen pouhou věcí životního konzumu.Tím, že jsme v listopadu 1989 získali naši svobodu dohodou s komunisty, t. j. s největšími nepřáteli svobody cin­káním klíči na náměstích a ne bojem s nimi, ne­vznikla u našich občanů vůle k sebeočistě.
Podle svědectví prof. Libora Pátého, člena akční skupiny KC - OF (viz "Český Deník" ze 7. 3. a 28. 5. 1994) byly součástí tajných dohod tyto dva nej­důležitější body:
- převzetí a uznání právní kontinuity komunistického režimu, hlavně pokud jde o neuznání tzv. 3. protikomunistického odboje v 50. letech, což vedlo k přijetí tzv. zbytkových trestů v zákoně č. 119 / 90
-  dohoda o ustavení vlády tzv. "národního poro­zumění", dne 10.12.89, tedy s komunistickými zločinci pod předsednictvím  kádrového pracovníka ÚV KSČM. Čalfy a to po dobu dvou roků (viz celkem 2 vlády s. Čalfy letech i 990 -1992) v nichž, došlo podle přiznání V. Havlak největším chybám.
Studenti a jejich veřejná kritika a distance od OF ze dne 26. - 27.11. I989. Viz jejich výzva 5. i. a č. 2 (Pokračování ve stávce a večer po jednání v La­terně magice - Kříž "ukecání" studentů a vzetí zpět jejich návrhu na pokračování ve stávce.
Viz J. Suk: OF, str. 82 a str. 87. Díl 1

Závěr

Tajné dohody Hegenbart Havel nastartovaly "sametový" charakter polistopadového vývoje, který vedl a vede k pokračování morální devastace na­šeho národa…,
Literatura:    
1.  Václav Bartuška: Polojasno. Z deníku člena par­lamentní komise - Pátrání po vinících 17. listopadu 1989  In: Mladý Svět, č. 25/1990
2. Miroslav Dolejší: Převrat 1989 alebo História sa opakuje Z českého originálu: Listopad 1989 - Analýza.  In: Apres Bratislava, 1990
3. Václav Černý: Křik koruny České. Paměti 1938 -1945,   Nakladatelství Atlantis, 1992
4. Jiří Suk: Občanské Fórum, I a II díl,  Nakl. Doplněk, Brno, 1997
V Brně dne 28. ledna 1999

JUDr. Jaroslav Klenovský

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

 

Vážený pan

Ing.Luděk Navara,
redaktor Mladá fronta Dnes
Brno

Vážený pane redaktore,
včera a ještě dnes dopoledne jsem se seznámil s příběhem Železné opony, jehož scénář pochází z Vaší dílny a k mému překvapení je plný nepřesností, výmyslů a lží a jako vykřičník v něm figuruje Havlův svědek, Marek Šimon, zvaný Mareček, jinak to agent StB s registračním číslem 39199, krycí jméno ŠIML a SIMONA.
           Když jsem byl převezen z věznice Hradec Králové, Valdice a Pankrác v květnu 1982 do věznice Plzeň-Bory, zařadili mně na tak zvané 3.oddělení, což předtím bývalo "Politické oddělení", jemuž šéfoval neblaze proslulý bachař v hodnosti poručíka, jménem Sedláček, přezdívaný Pionýr nebo eunuch, protože měl hlas harémového kleštěnce.
Protože ÚV KSČ nechtělo přiznat a prohlašovalo předtím, že v ČSSR nejsou žádní političtí vězňové, zrušilo se i politické oddělení a přejmenovalo se na třetí.
          Když jsem tam s pouty a s medvědem (vězňové vědí, o čem je řeč) dorazil, byl tam už Václav Havel, Jiří Dienstbier, Petr Pospíchal, Ing.Litomiský a Albert Černý, katoličtí kněží František Lízna, Dominik Duka, páter Rožánka a pan Vlček z olomoucké diecéze. A samozřejmě Mareček Šimon a další estebáčtí hajzlové, kteří na nás dávali bacha a také na nás donášeli na příslušné oddělení StB. A také jeden bývalý voják, degradovaný kapitán ČSLA MUDr.Jaroš, o němž budu ještě hovořit.
           Jiří Dienstbier byl po vypršení trestu v květnu propuštěn a dal mně na památku svoji vězeňskou halenu, která v minulosti patřila nějakému příslušníkovi německého Wehrmachtu.
           Podle vězeňských tamtamů se Jirka Dienstbier nastěhoval do Havlova pyžama v ulici U Dejvického rybníčku 6 v Praze - Dejvicích.
Měl jsem celu naproti Havlovi. Havel byl prominentní vězeň, pracoval na vězeňské prádelně, která byla vedle kuchyně, bylo tam útulno, teplo a nebuzerovali tam bachaři, protože muklové tam byli zamčeni. Ale hlavně, bylo to blízko jídla.
           My ostatní jsme byli přidělováni na práce chvíli v tiskárně, v knihárně, dlouhý čas na nejhorším oddělení věznice, na tzv. šatonech. Když mně tam poslali, řekl mi bachař, že se mi tam bude líbit, protože tam předtím pracoval 3 roky generál Prchlík.
          Teď musím maličko odbočit, abych se potom dostal k problému, který pan Havel popsal naprosto lživě.
Koncem padesátých let jsem byl přemístěn z Velitelství letectva ke 45. dělostřeleckému leteckému pluku, dislokovanému na letišti Plzeň-Bory, takže při létání jsme měli věznici pod sebou jako na dlani. Do vězeňské kaple jsme chodili na tělesnou přípravu a to mně nikdy nenapadlo, že se tam později objevím jako politický vězeň.
          Jako vězeň jsem jednou přišel na ústavní ošetřovnu a k mému úžasu seděl za stolem náš bývalý plukovní lékař. Ihned jsme se poznali, pak si mně zavolal , řekli jsme si svoje a já dostal, co jsem potřeboval a mohl navázat oboustrannou komunikaci se svojí ženou.
          Každý vězeň měl nárok na přijetí balíčku jednou za měsíc a  jednou za 14 dní možnost poslat a přijmout dopis, který byl však po přečtení vězňovi ihned odebrán. Balíček jsem za 2 roky dostal pouze jeden a dopisy jsem si přečetl až v roce 1991, kdy jsem byl jmenován ředitelem věznice Praha-Pankrác. Mé dopisy od ženy a ženě byly uloženy v mém spisu a tak jsem si je konečně vzal a mohl i přečíst.
          Václav Havel dostával balíky pravidelně včetně tolik žádaných cigaret Marlboro, čaje a vitamínů a ve vězení mohl napsat celou knihu, nazvanou "Dopisy Olze", kterou mi později v německém jazyku s věnováním "Zbyňkovi, který byl u toho.. Václav Havel", věnoval.
            Náš společný přítel MUDr. Jaroš byl lékařem u protiletadlového pluku ve Stříbře. Chtěl se za každou cenu vyvázat z vojenské služby, ale jeho žádosti o propuštění byly zamítány. A tak jednou dostal v hospodě radu: Řekni vole, třeba, Husák je vůl, a budeš v civilu raz-dva . Rada to byla dobrá, jenže měla háček. Cesta do civilu vedla přes vojenský soud, kde vyfasoval 3 roky za pomluvu prezidenta a za snahu vyhnout se vojenské službě. A tak skončil na Borech.
            A tento náš přítel Jaroš udělal pro mukly, co bylo v jeho silách. Dostal se jako lékař na ošetřovnu a byl to on, který mně jako prvního informoval o tom, že Havel je těžce nemocný, má oboustranný zápal plic a pokud ho nepřevezou do nemocnice, umře.
            Musím předeslat, že předtím byl Havel jmenován velitelem světnice, ačkoli jsme se předtím kolektivně dohodli, že žádný politický vězeň od bachařů žádnou funkci nepřijme. A také byl náhle odvolán z prádelny a přeřazen na kovošrot.
             Předtím ale došlo k události, o které Havel opět nemluvil ve vašem pořadu pravdu.
Nevím už jistě, jestli to bylo v sobotu nebo v neděli (spíše v neděli, protože v sobotu byly často "mimořádné směny"), jsme se společně a zcela vyjímečně sešli na dvoře 3.oddělení. Ráno jsem dostal moták, že má někdo přijet z Prahy a nabídnout někomu z politických vězňů předčasné propuštění, pokud o to požádáme. Dohovořili jsme se, že na takovou hru nikdo z nás nepřistoupí.
              Asi v 11 hodin vyvolali Havla z vycházky, asi za půl hodiny se vrátil s tím, že mu nabídli propuštění, když o něj požádá. Bylo před Husákovou cestou do Rakouska a prezident Kreisky požadoval propuštění některých politických vězňů. Volba padla na Havla a on se rozhodl, že se poradí se svými přáteli. Byli tři, nebudu je jmenovat. Dva mu doporučili, aby žádost nepodával, jeden doporučoval žádost podat.
             Havel tedy žádost nepodal a estébáci odjeli naštvaní s nepořízenou a ještě vzteky za zkaženou neděli. A pak umřel Brežněv a Husák se vrátil. Tak je snadno identifikovat neděli před Husákovou cestou do Rakouska.
Žádnou možnost, jak Havel tvrdí, dohadovat se s Olgou neměl a ani mu jií nedali. Celá záležitost se odehrála mezi 11 - 14 hodinou toho dne. Pan Havel, nevím proč, lže.
              Možná proto, měli bachaři na něj vztek a přemístili ho na kovošrot. Byl podzim, byla zima a vězeň měl jen jedno oblečení jak na léto, tak i na zimu. A žádné rukavice a kdo si to nezkusil, tak to nepochopí.
Havel přišel z tepla do zimy, místy bylo už pod nulou, oslaben předchozí nemocí v Heřmanicích a silný kuřák. Prostředí pro zápal plic jako dělané. A tak se stalo, co se muselo stát.
              O jeho zdravotní stav se kromě Dr.Jaroše nikdo nezajímal. A tak když mně informoval, že je Havel na umření, poslal jsem moták své manželce. Ta se sebrala a jela za naším společním známým, velvyslaneckým radou velvyslanectví Spolkové republiky Německa a předala mu můj moták, opřený o lékařskou zprávu MUDr.Jaroše. Ještě týž večer o zdravotním stavu Václava Havla odvysílala zprávu rozhlasová stanice Svobodná Evropa, od ní ji převzal Hlas Ameriky , BBC Londýn a kolínská Deutsche Welle.
             Taková je pravda, svoji svobodu riskovala moje žena Libuše, rozpracovaná jako podezřelá ze spáchání trestního činu podle §98 (podvracení republiky, kdyby někdo nevěděl), vyhozená ředitelka školy, bez zaměstnání a bez příjmu. Za svůj moták, jsem já riskoval dalších nejméně půl roku vězení navíc. Kdo byl na Borech a ví, jak to tam chodilo (třeba Petr Cibulka), ví, že nepřeháním.
Žádná Olga Havlová nic ve věci onemocnění svého manžela, jak on tvrdí, nepodnikla. Možná, že o tom ani nevěděla.

Pointa na konec:

              Když jsem se v polovině devadesátých let sešel v Praze s MUDr.Járošem, vyprávěl mně, že dělá obvodního lékaře ve Stříbře. A víš, co o mně říkají hospodští štmagasti, kteří mně tenkrát poradili, jak se dostanu snadno z vojny?
               Jardo, že ty jsi ošoustal nějakou holčičku? Nekecej, že kdybys zachránil život Havlovi, tak bys byl nejmíň ministrem zdravotnictví a ne obyčejným obvoďákem!
                Co já na to? Havel se mnou nikdy nechtěl sejít a také nesešel. Nesešel se také s mojí ženou, která pro něho riskovala svobodu, možná i život. Její spis s krycím jménem Markétka mohli diváci Televizi vidět, kopii máme doma. A já jsem si nechal, když jsem byl ředitelem věznice, předložit jeho zdravotní spis. Bachaři byli rozhodnuti, jak pravili, ho nechat chcípnout. A tak také, když mně sliboval ve vězení funkci ministra, odmítl přijet za mnou na Pankrác se seznámit s fakty.
                 Na pohřeb komunistického funkcionáře si však čas udělal.
Pane Havle, co Vy na to? Snad si nemyslíte, že už všichni svědkové vaší kauzy umřeli. Proč tedy lžete, když jste ve svém prvním rozhlasovém projevu 1.ledna 1990 prohlásil, že už se lhát nebude?

O tom, co jsem napsal, jsou písemná svědectví.

Zbyněk Čeřovský

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Dopis Zbyňka Čeřovského prezidentu Václavu Havlovi

Pane Havle, 

přečetl jsem si  pozorně vaši řeč před Městským  soudem v Praze 
dne 14.prosince  1993. K vašemu  expozé se vyjádřil  i pan John 
Bok, ale váš projev z 1.ledna  1994 mne přiměl k tomu, abych se 
otevřeným dopisem k této situaci vrátil. 
 
Co nás spojovalo 
Poprvé  jsem se  o vás  dozvěděl v  roce 1968  z tisku, že jste 
našel ve svém bytu zabudovaný  odposlech. Pak nic, až ve vězení 
v roce&n bsp; 1977,  když  o  vás  Rudé  právo  psalo  o samozvanci a 
zaprodanci.  A také  o jakési  o Chartě  77 (Severočeský Průboj 
psal  dokonce   o  Chátře  77.  Měl   byste  toho  šéfredaktora 
vyznamenat.Myslím  že  se  jmenoval  Škoda.  Určitě  by  si  to 
zasloužil). 
Domníval jsem se  , že nás spojuje společná  myšlenka odporu ke 
stávajícímu režimu.  Byl jsem vděčen  vám a vašim  přátel ům, že 
jste  po  letech  mrtvolné  normalizace  našli  odvahu říci své 
názory. Byl  jste mně myšlenkově blízký,  považoval jsem vás za 
morálně čistého  a statečného člověka. Proto  jsem se přidal na 
Vaší stranu, proto jsem po  propuštění z vězení podepsal Chartu 
77. Že se můj podpis objevil v  seznamu až o rok později, to je 
vina Ludvíka Vaculíka. Ale vina  odpouštějící, neboť on sám měl 
toho roku až příliš mnoho&n bsp; starostí. A příliš mnoho výslechů na 
StB, které mně také čekaly a pak se znásobily. 
 
Co nás rozdělovalo 
Když jsme spolu vedli ve vězení  na Borech v roce 1982 a krátce 
i počátkem roku  1983 hovory o  současné vnitřní i  mezinárodní 
situaci,   považoval  jsem   vaše stanoviska za názory  poněkud 
pomateného intelektuála, který neví, o čem hovoří. Odmítal jste 
politiku  zbrojení   Reaganovy  vlády  jako & nbsp; politiku  vedoucí 
k dalšímu mezinárodnímu napětí a ke konfrontaci s bývalým SSSR. 
Tvrdil  jste, že  v zájmu  míru je  třeba rozpustit  Varšavskou 
smlouvu  i NATO  a přesvědčoval  jste mne,  že by  obě velmoci, 
t.j.  USA a  SSSR, měly  zasednout k  mírovému jednání. Nechtěl 
jste pochopit  a nebyl jste  ani ochoten akceptovat  názory, že 
s tehdejším Sovětským svazem se nedá jinak hovořit než z pozice 
síly,  n eboť  se  skutečně   jednalo  o  "říši  zla",jak  říkal 
president Reagan.  V důsledku politiky bývalého  SSSR byla naše 
země v srpnu 1968 okupována, v důsledku této politiky jsme byli 
oba, každý z  nás, nejméně dvakráte ve vězení.  V důsledku této 
sovětské  politiky byl  u nás  po roce  1948 instalován  režim, 
který  si nezadal  s režimem  jiných diktátorů  na celém světě. 
V důsledku tohoto  režimu došlo také&nbs p;k  hluboké devastaci nejen 
přírody,  ale lidské  morálky, svědomí  a charakterů  statisíců 
lidí, což si zejména nechtějí  připustit ti, kteří se pro tento 
zločinný  režim angažovali  a  páchali  jeho jménem  zločiny na 
svých spoluobčanech.  V důsledku této a  žádné jiné skutečnosti 
nedošlo k tak hrůzným činům,  jež od doby Hitlerovy říše nemají 
obdoby. Ostatně  pak, mnohé z těchto  názorů jste ještě později 
veřejně hlása l i jako prezident ČSFR. 
Místo  toho, abyste  tyto zločiny  odsoudil, vy  jste je  hájil 
a nadále   hájíte.  Obhajujete   nejen  původce   všech  těchto 
hanebností, ale dospěl jste již  tak daleko, že z viníků děláte 
oběti  a  z  obětí  viníky  tohoto  stavu.  Tento váš projev je 
jednoznačný důkaz  toho, že nemáte nebo  nechcete mít o realitě 
dneška  pravdivý obraz  a  že  nechápete, nebo  nechce te chápat 
problematiku minulosti ani současnosti.  Stal jste se zastáncem 
zločinců a  jejich hlásnou troubou.  Podle našeho zákonodárství 
se  ten, kdo  sám zločiny  obhajuje, kryje  nebo hájí, dopouští 
trestného činu.  V demokratické společnosti, pokud  bychom v ní 
žili, by  tento jediný fakt musel  vést k vaši abdikaci!  Vy se 
však  v  rozporu  s  vaším  tvrzením  hodláte  stát  doživotním 
prezidentem  a  v  této&nbsp ; funkci  byste  se  chtěl zřejmě dočkat 
i státního pohřbu. 
 
Proč jsme se rozešli 
Moje  znalosti  o  vaši  činnosti  jsou  však poněkud rozporné. 
13.prosince  1989  jste  vyslal  své  emisary do Valdštejnského 
paláce, kde  vaším jménem jednali  se zástupci KSČ,  které vedl 
tehdejší nejvyšší svazák Mohorita. Tam byla dohovořena zrada na 
našich národech.  Vám byl přislíben  úřad prezidenta ČSSR  a vy 
< tt>jste   za   to   slíbil   nedotknutelnost   a  nepostižitelnost
komunistických  zločinců  a  zachování  status  quo  ve  vnitru 
a v  armádě.  Tento  fakt   později  potvrdil  i  svým  dopisem 
velvyslanec Slánský jr., kterého jste neprodleně vyslal a dosud 
ponechal v Moskvě. Vaši valštejnoskopalácoví emisaři se všichni 
do jednoho  dočkali dobrých, zasloužených,  ale i rozhodujících 
míst  ve státní  správě. Nejvíce &nbsp ;na ministerstvu  zahraničních 
věcí, později přímo u vás, na  Hradě, jako výraz vašich díků za 
Vaše  prezidentské  zvolení.  Přestože  o  této hanebnosti byly 
přineseny  důkazy a  byl jste  vyzván, abyste  se k nim přiznal 
nebo  zaujal  své  stanovisko,  zahalil  jste  se mlčenlivostí. 
A nebo se považujete  za člověka, který není povinen  se ze své 
činnosti nikomu  zodpovídat. Jako př. bych  chtěl uvést některé 
ze  zahraničních  cest, které vás  usvědčují z prolhanosti.  Byl 
jste v Mexicu  a prohlašoval jste, že odtud  dostaneme ropu. Je 
to stejné bláznovství jako Dubčekův dovoz uhlí z Austrálie. Byl 
jste v Nicaragui  a tvrdil jste, že vymůžete  dluhy. A tak bych 
mohl pokračovat.  Vyjel jste na Jižní  město a pomlouval zdejší 
"králíkárny". Nic se však za vašeho panování nezměnilo. Jen to, 
že teď se nestaví vůbec nic  a lidé nemají kde bydlet.&nbs p;S velkou 
slávou  jste si  držel nos  na hrůzami  severních Čech. Všechno 
jste správně zkritizoval, přednesl jste své demagogické názory, 
ale nestalo se nic. Spíše je to horší, protože bývalý komunista 
Dlouhý   pokračoval  v   ničení  dalších   obcí,  ačkoliv  jste 
prohlašoval opak. 
 
Překvapení 
Když  jsem 10.prosince  1989 přijel  po letech  exilu do  Prahy 
a dozvěděl jsem se složení  nové vlády&nbs p;v t.zv. postkomunistické 
společnosti,  nechtělo  se  mně  věřit,  že  předsedou vlády je 
nomenklaturní  bolševik Čalfa a že jste  křeslo ministra obrany 
svěřil pučistovi  Vackovi  a  na  Hrad  i  do  vlády instaloval 
nepochybné agenty  KGB, z nichž  někteří tam jsou  pro vás jako 
nepostradatelní  dodnes.  Tehdy  jsem  se  domníval,  že  je to 
součást  vaší  promyšlené  strategie  nekrvavé revoluce. Teprve 
dopis syna jednoho ze zločinců této země, jehož matku nám Česká 
televize   nedávno   prezentovala   jako   div  ne  zasloužilou 
demokratku, mně otevřel oči.  Všechno byla falešná hra, podlost 
a zločin,  spáchaný na  lidu této  země a  vy hrajete  absurdní 
komedii  podle vzoru  vašich  absurdních  her. Při  svém prvním 
rozhlasovém  a televizním  projevu z  Hradu v  lednu 1990  jste 
řekl,  že  se  "z &n bsp;těchto  míst  lhalo".  A  vy sám dosud lžete 
a zastíráte  objektivní pravdu  a skutečnosti.  Ve svém  zájmu, 
v zájmu své  pýchy, ješitnosti, pocitu  důležitosti a domněnky, 
že jste jediný, vhodný a schopný vést tuto zemi jako prezident. 
 
Prezident v roli obhájce zločinců 
Prohlásil  jste, že  zveřejnění seznamů  spolupracovníků StB  v 
Necenzurovaných novinách způsobilo  četné lidské tragedie, aniž 
jste uvedl konkretní př ípady. Já na rozdíl od vás, třebaže jsem 
měl jen  omezenou možnost přístupu k  dokumentům StB bych chtěl 
uvést opak. Na rozdíl od vás budu jmenovat příslušníky a agenty 
StB plnými jmény,  aby se naši občané dozvěděli  pravdu o svých 
spoluobčanech.  Nebudu  plýtvat  zkratkami  jmen jako O.Š.,M.V. 
a podobně,  protože  mně  nic  neříkají.  Nebudu  také  s  vámi 
polemizovat, zda  zločiny StB a jejich  pomahačů způsobily více < /tt>
či méně  zla, než zveřejněné  seznamy. Jsem totiž  na rozdíl od 
vás přesvědčen o tom, že  tato organizace, ne nepodobná SS, SA, 
SD  nebo  Gestapu,  byla  organizace  zločinecká  a  že  jejich 
pomahači byli  a jsou zločinci  a měli by  se za svoji  čínnost 
zodpovídat. Ale to byste  nesměl 13.prosince 1989 slíbit jejich 
beztrestnost  a nedoknutelnost.  Vám šlo  zřejmě o prezidentský 
post mnohem více, než o vámi  proklamovanou spravedlnost, pravdu 
a lásku.    Nakonec    jste    svůj    postoj   vyjádřil   panu 
Dr.Ing.Andělovi, když jste prohlásil, že  v této zemi žádný hon 
na komunisty  nebude. Souhlasím proto s  vyjádřením Johna Boka, 
že celá tato plejáda zločinců vstávaje lehaje může děkovat Bohu 
za vás a vaše prezidentování. 
Když  jsem  měl  nedávno   možnost  nahlédnout  do  zachovaných 
dokumentů  StB a  hovořit&nbs p;o  nich s  lidmi, kteří  vědí, o  čem 
hovoří,  je možno  si  vytvořit  jednoznačný a  pravdivý závěr. 
Každý, kdo  se stal agentem  této mocné, výborně  organizované, 
vycvičené a  vyzbrojené organizace, stal se  jím dobrovolně a s 
plným vědomím! Mohli  bychom  diskutovat  o  pohnutcích  těchto 
lidí. Byly různé, od vady charakterů, podlézavosti, ješitnosti, 
touhy  po   moci  či  beztrestnosti  až   po  docela&nb sp; obyčejnou 
zbabělost.  Ale každý  si měl  uvědomit dříve  než namočil pero 
k podpisu, že se dává do  "spolku s ďáblem". A většinou všichni 
mysleli, že  budou na úkor  svých spoluobčanů beztrestní  až do 
smrti a že se to nikdy nikdo nedozví, protože tenhle režim bude 
navěky, jako proklamovaná Hitlerova  Třetí říše. Ale jak vidno, 
se zklamali. Nejvíce ti,  kteří takovou spolupráci podepisovali 
ještě v roce 1989! 
 
Kolik bylo těch sebevražedných pokusů ? 
Nevím a  neslyšel jsem o  žádných sebevražedných pokusech,  jak 
jste o nich hovořil. Vím  však o více jak dvěstěpadesáti tisích 
odsouzených  a  přes   třista  popravených  osobách  padesátých 
letech. Vím  o milionech let, které  prožily oběti komunistické 
totality  ve vězeních.  Pokud  nevěříte,  zeptejte se  na místě 
oprávněném, na Konfederaci politických vězňů. Dejte však pozor, 
abyste& nbsp; i tam  nenarazil  na  nějakého dřívějšího  udavače nebo 
konfidenta StB,  neboť i tato  organizace na popud  StB vznikla 
a byla založena. 
Mohl  bych  hovořit  o  statisících   občanů,  kteří v důsledku 
totalitní moci  byli vyhozeni z  práce a místo  uplatnění svého 
vzdělání byli pomocnými dělníky, umývači oken nebo hlídači. Vás 
to  nepostihlo, vy  jste byl  "spisovatel", chráněný  a hýčkaný 
režimem. Zatímco tisíce  z nás posílalo své dopisy z vězení domů 
jako motáky, protože značná část pošty byla zadržována, vy jste 
mohl napsat  a odeslat z  vězení celou knihu,  aniž by vám  byť 
i jediný  dopis  byl  zadržen,  vrácen  nebo  neodeslán! Já byl 
u toho a vy  to víte. Ostatně tak znělo  pozdější vaše věnování 
knihy Dopisy Olze. V době,  kdy se tisíce vězňů doslova mačkaly 
v celách na  pár čtverečných metrech,  vy jste  měl  na Pankráci 
dvoucelu a  na Ruzyni jste  pobýval v cele  určené pro 13  osob 
sám! Zeptejte se tisíců politických  vězňů, které, jak jste měl 
sám příležitost na  vlastní oči vidět a slyšet  a které jste na 
setkání s nimi v Belvederu  zesměšňil, jak žili, jak je trápili 
a posílali do korekcí s betonovými podlahami s poloviční dávkou 
"žrádla",  protože  to,  co  vězeňský  systém  produkoval  jako 
stravu, se & nbsp;jinak ani nazvat  nedalo. Vzpomeňte si  také na své 
výsadní postavení a balíky, o kterých se mnohým jen mohlo zdát, 
zatímco většina z  nás měla po celou dobu  výkonu trestu balíky 
zakázané. Připomínám, že většina z dozorců, kteří nás ve vězení 
šikanovali, vyhrožovali nám smrtí  nebo nás mlátili, slouží dál 
a někteří  z nich  byli s  vaším vědomím  povýšeni ve  funkcích 
a hodnostech,  ačkoliv by  se měli  zodpovídat za&nbsp ; své zločiny. 
Jako  příklad uvádím  mjr.MUDr.Borusíka, právě  toho, který vás 
chtěl klidně nechat ve vězení "chcípnout", jak se sám vyjádřil. 
Teď  Vás samozřejmě  nezná, jako  nepoznal i  mně. A  mohl bych 
mluvit  o desítkách  jiných.  A  to pominu  složení Generálního 
ředitelství Vězeňské  služby, o kterém  se i pan  ministr Novák 
nerad zmiňuje, ale hlavně  kritizoval Dr.Šetinu, že "nevyčistil 
Generální  prokuraturu".  Rač te  si  nechat předložit dokumenty 
o jejich  minulosti,  nebo  se  podívejte  do stále utajovaných 
materiálů  t.zv. Vnitřní  ochrany, čili  StB ve  Sboru nápravné 
výchovy. 
 
Kdo byl opravdu vyobcován? 
Jestli si  pane Havle mnoho  lidí myslí, že  jsou vyobcováni "z 
obce", pak se o toto vyobcování přičinili sami. Na rozdíl    od 
vašeho vznešeného poznání znám mnoho  lidí, kteří v minulosti a 
ještě i budo ucnosti budou  na černých listinách, protože nebyli 
v KSČ, tuto organizaci kritizovali nebo kritizovali lidi, kteří 
o jejich  osudech rozhodují  dosud v  t.zv. státních  podnicích 
nebo jinde, kde se dostali do rozhodujících mocenských, vlivných 
pozic.  Jen  pro  osvěžení  vaši  krátké  paměti. Pan generální 
ředitel  Škody  Plzeň  nebo  ředitel   Gramofonových  závodů  v 
Loděnicích. Dnes k tomu zas stačí např. kritizovat vás, aby byl 
< tt>člověk totálně zničen. Nevěříte? Pak vám připomenu dopis vašeho 
poskoka Dobrovského, který mně poslal  v roce 1990 když jste ho 
udělal,  naprosto  neschopného,  ministrem  obrany.  Já jsem se 
nemohl   vrátit  do   armády,  protože   jsem  kritizoval  pana 
prezidenta,  nebo-li  vás!?  Co  se  tedy  vlastně  změnilo? Vy 
upozorňujete  na  pár  příkladů,  že  lidé ztrácejí zaměstnání. 
Kdyby se jich většina nebála a&nb sp;z těch, kteří nikdy nebyli v KSČ 
se stali  kritici současných bossů s  bývalou legitimací, mohla 
by situace  vypadat jinak. To  je také jeden  z příkladů vašeho 
manipulování  s  fakty.  Další  příklad  toho,  jak by se neměl 
chovat prezident. 
 
Moc vydírala občany 
Podle vás  moc vydírala občany.  S tím je  možno souhlasit, ale 
již  méně s  dalším zdůvodněním.  A právě  proto mně tak velice 
překvapuje,  že na  jedné straně  víte vše  o zrůdnosti  moci a 
totalitního  zřízení  a  na  druhé  straně  se těch, kteří tyto 
nezákonnosti  páchali, mocí  svého úřadu  vehementně zastáváte, 
přičemž zapomínáte  na jejich oběti. Obklopil  jste se plejádou 
lidí s  velice podezřelou minulostí, mnohdy  také jen proto, že 
se prohlašovali za umělce, ke kterým  se počítáte i vy. Jste to 
vy, který jednoznačně zodpovídáte  za marasmus této společnosti, 
za  to, že  zločinci nebyli  pohnáni před  soud a odsouzeni. Vy 
jste   to   byl,   který   spolupracoval   s   vládou,  vedenou 
nomenklaturním bolševikem  Čalfou, vy jste  ustanovil do křesel 
ministrů  zločince,  povýšil   jste  do  vysokých  generálských 
hodností bývalé spolupracovníky nebo  přímo pracovníky StB, VKR 
a KGB  nebo své  naprosto neschopné  přátele. Nepřekvapilo  mne 
p roto ani,  že jste opět  na Hrad instaloval  pana Dobrovského, 
který  utratil naprosto  zbytečně jako  ministr obrany  daňovým 
poplatníkům více  jak 60 miliard Kčs,  aniž zato československá 
armáda byla  schopna cokoliv zajistit.Ten  pán se nenaučil  ani 
pořádně  řídit   auto.  Jak  potom   mohl  řídit  něco   daleko 
složitějšího, jako byla armáda, z  níž byl kdysi vyhozen. Nikdy 
nám ale  neřekl proč. Já  jen vím , že  když byl někdo  někdy za 
totality vyhozen  z armády nebo  bezpečnosti, nemohl již  dělat 
nic.  Proto  mně  překvapuje  jeho  pozdější  studium a činnost 
v Moskvě. Za co si ji pan Dobrovský zasloužil? Nedivím se proto 
dnes  panu  Baudyšovi,  že  náprava  páně  Dobrovského počínání 
v armádě potrvá řadu let.A navíc jste dopustil, že si tento pán 
dovolil vykládat a porušovat zákony podle svých představ a jako 
v ýsměch spravedlnosti  si z vyhozeného generála  Vacka, což mně 
jistě do smrti nezapomenete, udělal svého poradce. 
Nepochybného agenta KGB, jednoho z  těch, kteří přes dvacet let 
prokazovali oddanost  sovětskému režimu, plk.Diviše,  jste přes 
veškerá  upozornění povýšil  do hodnosti  generála. Stejně  tak 
bych mohl jmenovat celou plejádu těchto lidí, přes pana Bizíka, 
Gavlase  a dalších,  z nichž  jste mnohým  dávno poté,  co byla 
jejich    spolupráce   prokázána,    propůjčil   vysoká   státní 
vyznamenání nebo je povýšil do vysokých armádních hodností! 
 
Havel a primitivní antikomunismus 
Českou  zemí   se  rozšířil  primitivní   antikomunismus  jako 
zástěrka  pro  aktivní  bolševiky,  kteří  ještě nedávno nosili 
rudou  hvězdu na  klopě a  knížku téže  barvy v  kapse. Mnozí z 
nich, co servilně ještě v roce 1989 požadovali přijetí za člena 
KSČ  či byli  úspěšnými střelci  v Lidových  milicí, jsou  dnes 
členy   české  vlády a nikomu to téměř  nevadí. Ani Konfederaci 
politických vězňů  a to je  zejména překvapující. Mnozí  bývalí 
členové KSČ, kteří nikdy nikomu  neublížili a svým členstvím si 
zajišťovali klid  pro sebe či rodinu,  jsou velmi často vláčeni 
tiskem. Mnozí  moji milí spoluobčané,  kteří naopak nikdy  v KSČ 
nebyli se však  chovali a m nohdy ještě chovají  hůře než jejich 
bývalí partajní  kolegové. Kdybyste chtěl  tohle všechno vědět, 
máte možnost.  Pan Ruml by  vám mohl říci,  kolik udání dostává 
policie  na občany,  jaká je  statistika. Myslíte,  že jich  je 
méně?  Ale  kdepak,  milý  pane  moralisto!  Mnohonásobně více. 
O čempak to asi svědčí?. Buď o  tom, že tenhle národ je totálně 
demoralizován a  nebo že vaše moralizování  jaksi nebere vážně . 
Také proto, že  si mnozí myslí, že vy nejste  ten pravý, kdo by 
měl o morálce hlásat. 
A abych byl  konkrétní pane prezidente  a nechodil kolem  horké 
kaše jako vy a neuváděl jen zkratky jejich jmen. 
 
Jak se chovali milí spoluobčané 
Když mne vzala "do prádla"  v roce 1976 chomutovská bezpečnost, 
dozvěděl jsem se, že mně  udali dva moji spolupracovníci. Jeden 
z nich byl nestraník a na  KSČ nadával, kudy&nbsp ;chodil. Ale zřejmě 
jen   naoko.  Jmenuje   se  Alois   Černý  a   je  z   Jirkova. 
Spolupracovník   chomutovské  bezpečnosti,   opilec  a   zloděj 
a současně  i  předseda  závodní  organizace  KSČ  na závodě 22 
n.p.Plynostav Pardubice  se jmenuje Vilém  Kohlenberger.  A jim 
asistovala  milenka jednoho  z policajtů, Zdena Hlavatá,  bytem 
tamtéž.  To znamená  všichni z  Jirkova (myslím,  že jirkovským&nbsp ;
policajtům  by to  Sládkovo auto  prospělo).. Přestože  mně nic 
nedokázali, prožil jsem několik měsíců v jáchymovském kriminálu 
a mělo to dopad pro celou rodinu. Děti měly problém se studiem, 
manželka  v  zaměstnání  a  já  přišel  o  práci.  Nikdo  z nás 
nepomýšlel  na  "skok  z  mostu"  nebo  na  jakékoliv  spáchání 
sebevraždy. Jen jsme doufali, že někdy dojde ke změně, k obratu 
k lepšímu a udavači dost anou zasloužilou odměnu, včetně pánů od 
SNB, StB,  soudcové či prokurátoři okresního  soudu v Chomutově 
a krajského  soudu v  Ústí nad  Labem. 
Bohužel  se  nestalo  nic,   vůbec  nic!  vaší  zásluhou,  pane 
prezidente! Nikoho jiného, než vás! 
Pak jsem podepsal Chartu 77.  Začal jsem vám a vašim estébáckým 
donašečům  dělat ,  já blbec,  křoví. Od  té doby  začalo peklo 
nejen pro mně, ale pro celou rodinu. &nbs p;V roce 1978 nám (mně a mé 
ženě) tehdejší šéf StB  v Pardubicích pan mjr.Vondráček nabízel 
spolupráci. A  nabízel s tím  i "lukrativní zaměstnání",  změnu 
jména  a  možnost  přestěhování  do  místa,  které si vybereme. 
Odmítli jsme.  Ženu vyhodili ze zaměstnání,  syn musel na vojnu 
a mně se již  nic více nemohlo stát, než  že mně znovu zavřeli. 
A opět se našli  správní Jidáši. A protože o  tom všem existují < /tt>
protokoly a já  měl zcela nedávno možnost je  vidět a číst, tak 
dávejte  bacha,  pane  prezidente.  Udal  mně  opět  nestraník, 
zaměstnanec podnikového  ředitelství Pozemních staveb  v Hradci 
Králové,  Jiří Sochor  (1924),  bytem  tamtéž. A  asistovali mu 
udavač-spolupracovník  StB  JUDr.Vlastimil  Krejča (1929),bytem 
Jičín,  soudružka  poslankyně  Jana  Jánošová  z  Opatovic  nad 
Labem,soudružka Ing.Slavíková ze Sobotky, pan Veselovský,  takto 
hlavní  kádrovák  těchto  Pozemních  staveb  včetně  lháře pana 
Kaláta(1939), který  tam byl za KSČ  jako ředitel. Přisadila si 
i jakási Eva Šlechtová, manželka  lampasáka a Iva Křivková, obě 
z Hradce  Králové. Teď  mohou příbuzní  těchto bezcharakterních 
mizerů  skočit  do  Labe,  z  mostu,  nebo  si  "hodit  mašli". 
Předpokládám,  že před  svými bližními  a spolupracovníky tuhle 
totalitní  činnost tají.& nbsp; A abych  byl spravedlivý  a na nikoho 
nezapomněl (třeba by jim to bylo líto), tak ještě dodávám jména 
dalších  dvou výtečníků  z tehdejších  Pozemních staveb,  milce 
rumu  a  všelikého  chlastu  Evžena  Půhoného  a  pana Duchoně. 
Poslušte  si  dámy  a   pánové,  dokumenty  jsou  k  dispozici. 
Budete-li  mít   námitky,  můžeme  začít   estébácké  protokoly 
k potěše našeho rozmilého pane prezidenta ot iskovat na počkání. 
Kdyby to  nebyla tragedie, která  postihla mne a  celou rodinu, 
tak byste si početli. I na Hradě!  Třeba o tom, jak jsem měl ve 
sklepě v  Pardubicích schovanou atomovou pumu!  (Škoda, že jsem 
ji  neměl,  dávno  bych   zbavil  tuhle  zemi  všech  zločinců, 
usídlených tenkrát na nábřeží u Vltavy). 
Samozřejmě, vše se dálo  pod taktovkou kpt.StB JUDr.Petra Žáka, 
který  potom dokonce  povýšil  na  š éfa 10.odboru  2.Správy SNB 
(kontrarozvědka)  a  por.  StB  Ladislava  Riedla.  Toho  Žáka, 
kterého vy  chráníte. Který zatýkal v  Pardubicích mně, později 
v Praze vás  a se kterým jsme  se sešli, když nás  oba špehoval 
již  jako šéf  10.odboru, v  restauraci Pod  Kinskou v Praze 5. 
A opět  se přidali  další milí  spoluobčané, např.  pan Oldřich 
Hampl, který si dokonce nechal na balkóně domu instalovat ptačí 
klec, aby do  ní mohla StB zamontovat televizní  kameru na naše 
sledování.  Asistovala i  jeho  žena,  funkcionářka KSČ  a jeho 
matka,  která   si  k  vůli  tomu   uhnala  zápal  plic.Všichni 
samozřejmě bytem v Pardubicích. 
Od roku 1990(!?) to  vyšetřovala postupně prokuratura krajská i 
okresní  v  Hradci  Králové,  Vojenská  obvodová  prokuratura v 
Hradci  Králové a  v Plzni,  okresní prokuratura  v Pardubicích i obvodová prokuratura  v Praze i Úřad  pro vyšetřování v Praze 
a výsledek,  pane prezidente?   Veliká nula!  Všechno probíhalo 
v mezích  zákona.  V  mezích  zločinných komunistických zákonů, 
kterým jste požehnal.

Naši věznitelé a jejich následovníci 
A mohli bychom přijít k bachařům.  To nejhorší se sešlo v t.zv. 
Sboru nápravné výchovy a většinou je tam dodnes.Říkalo se a asi 
to platí  dodnes, že kdo  se nehodil k  armádě nebo k  policii, 
skončil u Sboru nápravné výchovy. Zvěrstva v Jáchymově, v Hradci 
Králové, Valdicích,  na Pankráci, v Příbrami  a Plzni-Borech by 
zasloužila  zvláštní kapitolu.  Povídání třeba  o tom,  jak mně 
jáchymovský náčelník "laskavě vyprávěl",  že mně může odstřelit 
jako psa a na důkaz vyndal pistoli ze stolu. Jak bachaři jménem 
Šrámkové  (jeden  z  Hradce  Králové   a  druhý  z  Plzně)  mně 
ztrpčovali život. Jak hnusnej parchant jménem Sedláček s hlasem 
harémového  eunucha &nb sp;na  nás  v  Plzni  řval.  Vy jste se třásl 
strachy a mně  proto, že jsem se vás  zastal, poslal do "díry", 
neboli    korekce,   kde    bylo   stravy    půl,   zima   celá 
a nevypověditelná  "buzerace", spojená  s lidským  ponižováním. 
Protože vy jste tam nebyl, tak jednu perličku. Dámy nechť čtení 
odloží. Ti  borští hnusáci, a  většina, jak jsem  se přesvědčil 
tam jsou dosud, nás ponižovali&nb sp;za mohutného štěkání tím, že nám 
pravidelně dvakráte  denně prohlíželi naše  konečníky. To jako, 
jestli si  v nich něco  neschováváme, ačkoliv jsme  několik dní 
"nevytáhli z těch děr paty". Copak asi prohlíželi ženám? 
Mohl bych vyprávět o panu Dr.Borusíkovi, ničemovi prvního řádu, 
který povýšil v  hodnosti i ve funkci a  dovolával se Vás, pane 
prezidente! O  bachaři jménem Kratochvíl,  zvaný Prdelka, který 
mně  14  dní  před &nbsp ;propuštěním  bezdůvodně  uhodil  pendrekem, 
o estébáckém  parchantovi   jménem  Slavík,  který   byl  šéfem 
t.zv.Vnitřního  oddělení  na  Borech  a  který  nás permanentně 
šikanoval.  A i  o desítkách  kriminálních muklů,  kteří na nás 
donášeli, špiclovali  a udávali nás a  v této bohulibé činnosti 
pokračovali až  do "úplného osvobození  v roce 1989!"  Nejhorší 
byli prznitelé svých dcer a  malých holčiček, které js te v roce 
1990 amnestoval.  Jak to dopadlo, všichni  víme.Předtím za tuto 
svoji  bohulibou činnost  dostávali od  estébáka Slvíka  trochu 
mizerného čaje  nebo krabičku nejhorších cigaret.

Žádné stříbrné. 
Mohl bych vyprávět,  jak nám ukradli náš barák,  ve kterém jste 
byl,  pane  prezidente  krátce  před  naší  emigrací, se s námi 
rozloučit. Protože  díky Vám jsem nedostal  po celou dobu žádné 
kvalifikované  zaměstnání, nemohl  jsem si  jako vy  vydělat za 
čtyři  roky  45  milionů  a  koupit  si  vilu  na  Ořechovce na 
nebo  někde jinde.  A manželka  bývalého konfidenta  StB se tam 
roztahuje&nbs p;dodnes,  protože ho nabyla v  dobré víře, jak pravila 
předsedkyně senátu okresního soudu v Pardubicích.Ta dáma, která 
tam byla  v době, kdy mně  stejný soud poslal na  převýchovu na 
Bory. Ale  mohl bych Vám vyprávět,  jak osobní tajemník dalšího 
zločince  jménem  Indra,  pan  JUDr.Pšenička,  který  u krádeže 
našeho domu asistoval,  mně poté, kdy se zbavil  strachu a díky 
vám věděl, že  se mu nic nestane, přišel  vyhrožovat,&nbs p;že na mně 
podá trestní oznámení. Ale asi se přece jen podělal, protože ho 
nepodal. 
Mohl bych vám vyprávět o našich milých spoluobčanech v uniformě 
StB jménem  Jároš, Němeček či  Zákravská, o prokurátorech  Hugo 
Knauerovi   či   Bráblíkovi,   soudcích   Balatkovi,Špryňarovi, 
Filipovi či  Slezákovi a celé plejádě  dalších, kteří mně jeden 
po druhém soudili a přestože jsem byl ve smyslu zákona nevinen, 
musel  jsem   tuto&nbsp ; nevinu  prokázat.   Mohl  bych  hovořit   o 
policajtovi s příznačným jménem Kapoun a o řadě těch, kteří mně 
zcela bezdůvodně buzerovali tím, že mně předvolávali na dopravní 
inspektorát,  zadržovali technické  osvědčení nebo přezkušovali 
z pravidel silničního provozu. Takoví  to byli hodní policajti. 
Ti přece nikomu nic nedělali. Jen  z příkazu StB mně a moji ženu 
šikanovali, ztrpčovali nám život  a předvolávali nás bezdůvodně 
k výslechům.&n bsp;
A protože jsem  byl ve vazbě v  hradecké či jáchymovské věznici 
absolutně   izolován  od světa, nemohl  jsem   jejich  obvinění 
vyvrátit.Ale  ani  oni  nenašli  dost  důkazů  a tak se oháněli 
tvrzením, že "soud o mých zločinech nabyl přesvědčení". A ještě 
bych  mohl  hovořit  o  dvou  roztomilých lékařích-psychiatrech 
z nemocnice  v Hradci  Králové,  jejichž  jména si  nechávám na 
pozdější dobu jen jak&nbsp ;zjistím, čím se nyní zaobírají. Tihle dva 
výtečníci měli za úkol od StB ze mně udělat blázna. A mohl bych 
také jmenovat zdravotní sestry na Borech, které se chovaly,víte 
jako dámy  na silnici E 55.  S jejich humánním přístupem  k nám 
vězňům  to nemělo  nic společného.  V roce  1991 jsem na Borech 
našel všechny. 
A ještě  bych uvedl  aby jim  to nebylo  líto, civilní  mistry, 
zločince v  občanském oděvu z  n.p.&nb sp;Precioza Jablonec  či Tesla 
Nýřany.  Oni  soudruzi  jistě  vědí,  jaké  výtečníky do těchto 
funkcí s požehnáním StB  poslali. Nejenže nás okrádali, udávali 
a šikanovali, ale  ještě byli sprostí a  většinou v alkoholovém 
opojení.  Také bohumilé  poměry vládly  ve věznicích  a moc  se 
v tom  nezměnilo. Proč  by  také  mělo, pane  prezidente? Vždyť 
většina  těchto lidí  je stále  tam, kde  byla před rokem 1989!  
A jen  se  zeptejte,  co  dělali,  kdo  byl  a kde pracoval pan 
Karabec nebo Kýr (který má v úschově naše spisy!!! -proč asi, 
pane prezidente, to jste vy nařídil?)  Zeptejte se, co si o tom 
všem myslí  páter Dominik Duka,  když si vzpomene  na "pedagoga 
Kalinu",  páter  František  Lízna,  páter  Rožánka,  náš přítel 
Vlček, který  měl již při  našem společném pobytu  na Borech za 
sebou  deset  &n bsp;let  Jáchymova!  A   co  další  muklové,   kněží 
a političtí  vězni,  kteří  nesměli  psát,  nedostávali balíčky 
s marlborkami či  čokoládu Milku, které posílali  na další roky 
do vězení,  že se u  nich našlo  rádio.  A vy jste  měl na cele 
kompletní vybavení,  díky komu, pane prezidente?  No přece díky 
StB, neboť ta o všem, co se stane i nestane rozhodovala v tomto 
státě a samozřejmě i ve vězeních.  
Já  vím, že  o tom  všem  nechcete  slyšet. Vím  i jaké  výrazy 
používáte,  když  podobné  články  čtete  "ze  stoky".  Vím, že 
prosazujete,  aby  se  o  minulosti  nemluvilo.  Ona vám je asi 
nepříjemná,  ale  bez  vypořádání  se  s  minulostí poneseme si 
následky ještě  několik generací. Tak totiž  je naše společnost 
morálně zdevastovaná. 
Já  jsem se  nesměl vrátit  do armády, &n bsp;protože jste mně nemohl 
zapomenout, že  jste musel vyhodit  ministra Vacka .  Když jste 
ale  na jeho  místo jmenoval  Dobrovského, byl  jsem mnohokráte 
v pokušení Vacka  odprosit. Pan Křižan prohlašoval,  že to byl 
Váš  dávný úmysl.  Kdopak Vám  to nakukal?  Vždyť pan Dobrovský 
prokázal,  že neumí  řídit ani  auto, natož  armádu nebo  Hrad. 
Anebo je tam zbytečný,  ten samolibý vykladač ústavních zákonů, 
a všechno se   řídí vlastně samo.  Tak to je.  Viděl jsem to  na 
Hradě v  červenci roku 1990. Je  mně hanba mluvit o  tom, co se 
tam dělo za Vašeho prezidentování. 
Je mně líto, že jsem podepsal Chartu 77, kde je Vaše jméno, ale 
i jména stovky dalších, aktivních spolupracovníků StB. A myslím 
si, že  nejsem sám, komu  je to líto.  Kdybych v roce  1978 onu 
mjr.Vondráčkem nabízenou  spolupráci s StB  podepsal, mohl jsem 
se mít& nbsp;dobře tenkráte a i dnes. Třeba byste mně hned povýšil do 
hodnosti generála,  jako tenkráte pana Bizíka  a řadu dalších.A 
také  byste mně  třeba propůjčil  nějaký řád,  není-liž pravda? 
Třeba Bílého lva, tem se mně vždy líbil. 
Stydím se ne za Chartu, stydím  se za vás! Chcete-li si uchovat 
alespoň svoji tvář, odstupte. Dokud je čas. Nemáte právo mluvit 
o pravdě  a lásce,  nemáte právo  nás moralizovat.  Dokažte sám 
sobě&nb sp;to, co jste hlásal v prosinci 1989 a v první polovině roku 
1990,  že  po  funkci  hlavy  státu  netoužíte  a nebudete více 
kandidovat. Takových prezidentů, jako jste vy, najdeme desítky. 
Ale najdeme i  jednoho lepšího, než jste vy.  Dokažte nejen sám 
sobě, že nejste velký proto, že jste si nasadil klobouk.

Zbyněk Čeřovský, 1994