Svět nebude nikdy takový jako byl dříve.

 Svět nebude nikdy takový  jako byl dříve. Čím starší člověk tím více pamatuje, 
tím jasněji vidí rozdíl mezi dříve a dnes. Čas od času  proces pohybu  a vývoje 
urychlí různé přírodní jevy a změny. Ty příliš velké prudké či nenadálé nazýváme katastrofami.
Svět se mění v příliš mnoha aspektech najednou – v ekonomice, politice, životním prostředí i povaze lidí.
 Ocitáme se na hraně mezi kreativitou a destruktivitou a kdybychom měli brát vážně emise oxidu uhličitého, tak bychom museli proměnit celou svoji spotřební kulturu, energetiku, ale i lesní hospodářství, zemědělství a krajinu. 
Ocitáme se ve směsi vědeckých údajů, ale i emocí – obav, nové kreativity a světu viděnému skrze soucit s přírodou, avšak zápasícího s hedonismem a spotřebou. 
Málokomu se poštěstí žít v tak zajímavé době.

Alternativa není věcí volby, ale nutnosti.

Václav Cílek- Krásný riskantní svět

K nesouhlasným lékařům se přidávají další.

 Zde jeden z dalších  odvážných  ze Slovenska.

Dr.Jakubec: Odhalenie čo je za vakcináciou 

PANDEMIE a důvod zastavit celý svět ?

Nejen obyčejní lidé ale i  řada vědců považují  Covid za výrobek z laboratoře a 
proto mají  i jiný názor na vakcinaci

staré varování před vakcinaci 

Podobně Dr Pekova

Podle Světové Zdravotnické Organisace onemocnělo 200millionu Covidem,
zemřelo  4,2millionu = 2,1%
To je PANDEMIE a důvod zastavit celý svět ?

Dvojsečnost obtížných let

 Pohled na svět očima geologa, což je úplně jinak než očima novináře nebo 
politika.

RNDr. Václav Cílek, CSc.

Komplexný výklad hrozby s názvom Covid-19

 Peter Staněk

Jak je to s Covidem v ČR doopravdy ?

 Zachraňují  se lidé především senioři  nebo se nuceným očkováním likvidují ?
Jako v  Domově důchodců  NA KAMENCI
jak říká

poslanec Lubomír Volný

PS

Vypadá to  na nějaký Ostravsky předvolební  boj  poslance Volného neboť 

dodatečně přišla informace že:

V lednu vyvracel zprávy o masivním vymírání 69 důchodců po očkování ostravský Domov Sluníčko.

V květnu totéž dělal Domov Kamenec:

„Domov pro seniory Kamenec, příspěvková organizace, se důrazně ohrazuje proti šíření nepravdivých zpráv zveřejněných na FACEBOOKOVÉM PROFILU Toma Zemana a v této souvislosti sděluje následující:

Očkování v domově proběhlo u 153 uživatelů z celkového počtu 197 uživatelů. OČKOVÁNÍ BYLO DOBROVOLNÉ a tomu předcházelo podepsání souhlasu se zpracováním osobních údajů a souhlas s očkováním, když přílohou tohoto dokumentu je souhlas očkovaného s podáním vakcíny MODERNA proti onemocnění Covid-19 a souhlas, že se očkovaný seznámil s cílem očkování, kontraindikacemi a případnými nežádoucími účinky po podání očkovací látky.

V souvislosti s provedeným očkováním neevidujeme žádné úmrtí uživatele,

Z rozdílového počtu mezi 197 uživateli a očkovanými 153 uživateli vyplývá, že v zařízení existuje skupina neočkovaných uživatelů, kteří očkování odmítli, ze zdravotních důvodů nebylo lékařem doporučeno očkování nebo jde o uživatele, kteří mají o očkování zájem, ale z důvodu současného nedostatku vakcíny v našem zařízení jsou odkázáni na očkovací centrum.

Skupina neočkovaných není proti skupině očkovaných znevýhodněna.

Všichni uživatelé mají možnost opouštět volně zařízení kdykoliv, nejen na zahradu.“

Co je skutečným záměrem očkování?

 Skutečným záměrem očkování je omezení svobody člověka !

Nebo je to jen pomluva vládních opatření?
Vždyť vlády celého světa dělají jen to nejlepší pro lid a ve jménu 
lidu!

MVDr Staněk

Dopis lékařek a matek

 Ne všichni jsou  nadšeni  z očkování a někteří  jsou  výrazně proti !

Dopis lékařek a matek

Povídání o současné situaci z pohledu minulosti, přítomnosti a budoucnosti.

 Ne vládní buzerace ale možnost duchovní  transformace.
Proto opusť roli oběti, přijmi roli tvůrce.
Karma není osud. Je povinosti k  prostoru nechávat plynout.
Nechť samo všechno od sebe plyne, ní žádného násilí. To je řešení.

Skutečné neskutečno

SEN ženy

Měla jsem takový sen. Byla jsem svobodná dospělá žena žijící na kraji vesnice někde v Německu v  17. století. Žila jsem sama, bez rodičů s malým hospodářstvím a láskou k bylinám. Jezdíval za mnou mladý pán z blízkého zámku. Nebyla to láska, spíš kamarádské partnerství. Jeho otec se ale nesmírně bál toho, že se mladý pán zamiluje a bude si chtít vzít neurozenou ženu nebo udělá jinou nerozvážnost, kterou občas mladí zamilovaní lidé dělají. A tak vypustil fámu, že jsem čarodějnice. Že umím uhranout člověka, že bylinami léčím jen díky zaříkávání, ale že umím i ublížit. Lidé ve vesnici, se kterými jsem tam celý život žila, pomáhala jim a byla součástí místních obyvatel, se najednou proti mně otočili. Uvěřili pomluvám bohatého pána i přesto, že mě celý život znali. Konečně nějaká senzace. Bylo o čem mluvit na poli i mezi ženami. Najednou se vesnicí nahlas šuškalo, že jsem byla vždy divná, když jsem žila sama a na kraji vesnice. Lidé se mi začali vloupávat do domu, rozbíjet mou zahrádku. Křičeli na mě a já jsem to celé nechápala. Co se stalo, vždyť jsem nikomu neškodila.

Nějaký místní mocipán hlasem inkvizice moje domnělé čarodějnictví úředně potvrdil. Místní rozlícený dav mě vytáhl z mého domu, táhl na dřevěný vůz, kde mi navlekli jakousi režnou košili a dovezli na místo, kde bylo mnoho dřevěných kůlů. Dav rozzuřených, hnusem zkroucených obličejů na mne řval a házel se mnou v uličce mezi lidmi. Najednou začaly lítat i kameny.

Když mi jeden kámen rozbil lebku, cítila jsem, jak moje duše skrz ústa opouští mé tělo. Vzlétá nad něj a rozhlíží se kolem. Dívá se na ty bytosti stále ještě házející kameny, řvoucí a jisté si svou pravdou a právem zabít člověka. Bytosti, které v touze po pozornosti a vlastní důležitosti nadšeně šířily lživou senzaci. Podporovaly ji tu a tam lehce pokroucenými argumenty ze života vesnice.  Najednou celý ten příběh o čarodějnici dával všem jasnou pravomoc hodit kamenem. Dívala jsem se do obličejů lidí, kterým jsem obvazovala zranění z pole, narovnávala zlomené kosti a léčila horečky. Necítila jsem hněv ani smutek, nespravedlnost ani utrpení. Odcházela jsem od nich s klidným pocitem, lehkostí a odpuštěním. Jak jsem se od nich vzdalovala, docházelo mi, jak lehké je zmanipulovat lidi a postavit člověka proti sousedovi. Jak stačí podpořit některé naše nízké pudy, apelovat na strach o život, strach z lidí s jinými dovednostmi, možnost cítit se konečně povýšeně, potřebu za každou cenu prosadit svou pravdu.

Lidé, kteří si hrají na inkvizici jsou stále mezi námi. Vyhrožují, zastrašují, splétají intriky. To vše jen proto, že se bojí.

Bojí se síly člověka nezávislého, s vlastními pevnými hodnotami a názorem, který by mohl ohrozit argumenty inkvizitorů, které – jak už sami cítí – se kymácí při sebemenším zafoukání.

Všímejte si inkvizitorů kolem vás… často se obrňují tituly zepředu i zezadu.

Ti nejsilnější lidé se ale nepoznají podle titulů, ani podle strachu, který vzbuzují, ani slibných lákadel, která nabízejí za poslušnost. Poznáte je podle toho, jak žijí sami, jak moc dokáží svými činy obohacovat víc než jen jeden svůj malý život. Jak nechávají prostor a samostatnou zodpovědnost v rukách každého z nás, jak moc si cení svobody každého jedince a respektují jeho zkušenosti a životní náhled, i kdyby byl úplně opačný než jeho. Jak moc podporují vaši vlastní sílu!

Přesně tyto osoby by inkvizitoři dnes nejraději upálili…

Nedejte se…ta opravdová síla je na vaší straně!