Jako za protektorátu to ještě není, ale…

 Situace zvážněla.

Polovinu blogů které se k Ukrajině vyjadřovaly jinak než správně se vládě,
panu ministru  vnitra Rakušanovi podařilo umlčet.
Čistka ještě neskončila a z těch co zatím nebyly umlčeny se ozývají názory za 
které je vyhrožováno až vězením! 
Než dojde k  věznění  útržky jiných nazorů  zde k přečtení.   

Nejvyšší státní zástupce Igor Stříž: 

„Svoboda projevu je v ústavněprávní rovině zakotvena v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity. Pokud by někdo veřejně, tedy například na demonstracích, ale i na internetu vyjadřoval souhlas s útokem Ruska na Ukrajinu, podporoval jej nebo vyjadřoval podporu čelným představitelům Ruska, mohl by se za určitých podmínek dopustit trestného činu schvalování trestného činu, popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy. Za taková provinění hrozí podle zákona trest vězení v prvním případě až na rok, v druhém případě na šest měsíců až tři roky.“

§ 405Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia:

Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo nacistické, komunistické nebo jiné zločiny proti lidskosti nebo válečné zločiny nebo zločiny proti míru, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Za schvalování atentátu na Heydricha stavěli Němci ke zdi. Stříž hrozí třemi léty za schvalování ruského útoku na Ukrajinu.

vězte, že Igor Stříž byl před listopadem 1989 vyšetřovatelem a prokurátorem. Teoreticky vás mohl tehdy odsoudit za to, že nemáte rád Rusko, zatímco teď vás odsoudí za to, že máte Rusko. Aspoň něčím se tedy můžete utěšovat, až budete ležet na vězeňském kavalci.

hlavne ale škodí naší krásné demokracii vydáváním hovadných cenzurních upozornění.

Vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu...

Neschopnost domluvit se na řešení problémů nenásilně, v klidu, rozumně a při respektování legitimních práv partnera či spoluhráče na světovém hřišti (a stejně tak v sousedských a mezilidských vztazích) a beze snahy ho poškodit nebo utlačit, ta je lidstvu vrozena a doprovází jej dějinami jako psa a kočku ocas nebo blechy. Tragické je, že ačkoliv jsou dnes v Evropě splněny všechny podmínky pro klidnou a mírovou spolupráci (s výjimkou problému islámské náboženské a sociální agrese a útoku klimatických pomatenců), tak jsme místo toho konfrontováni s reálným nebezpečím třetí světové války. Je to sice odvěká záležitost, ale viníci tohoto stavu nejsou dodnes důsledně odhalováni, pojmenováváni a hlavně pak zůstávají nepotrestáni. 

Tedy většinou, protože zejména v posledních dvou světových válkách k nedokonalému potrestání došlo, nedokonalému proto, že po té první vydržel mír jenom dvacet let a po té druhé se velmi rychle ukázala potřebnost válečných zločinců v dalším procesu rozesírání světa. Ty za hrdlo pověšené už ke všeobecné lítosti jistých politiků oživit nešlo, i když takový Göring by se ve funkci generálního inspektora Luftwaffe nepochybně uplatnil, stejně jako se se svými znalostmi a schopnostmi uplatnil Gehlen.

Ale zpět do žhavé současnosti, žhavé snad až příliš. Členství ve vojenském paktu je samozřejmě výsadní záležitostí svobodného rozhodnutí každého suverénního státu. Vojenské základny cizí mocnosti na jeho území už takové postavení nemají a pokud ohrožují bezpečnost sousední země (Rusko), což všechny základny USA v Polsku, Pobaltí, Rumunsku a nejnověji i na Slovensku splňují beze zbytku, tak se jedná o vojensko-strategickou agresi, o činnost, kterou zakazují například závěry OBSE. A poté se, v důsledku této agrese, přiznává ohrožené zemi přirozené právo na sebeobranu. V pěti postupných vlnách se tato agrese, rozšiřování NATO na východ, udála ve východní Evropě, za pochvalného chrochtání kapitalistických zglajchšaltovaných médií a pravicových vlád, včetně těch našich.

Musím ještě jednou zopakovat to, co jsem uvedl v minulém komentáři, ale Tribuni to zřejmě pouštějí jedním uchem dovnitř a druhým ven. Po roce 1990 propustil Sovětský svaz ze sféry svého vlivu, který byl dán nejenom fyzicky, přítomností jeho vojsk na tomto území, ale i smluvně, na základě dohod vítězných mocností, celou východní Evropu. V dějinách patrně neexistuje podobná a významem srovnatelná událost, pokud o ní víte, připomeňte ji. Je zbytečné poukazovat na zhroucení a rozpad SSSR: pokud by v čele státu nestál naivní Gorbačov, ale jestřáb, tak by se toto politické uspořádání půlky Evropy zachovalo dodnes a profesor Fiala by místo pletek se Sudeťáky chodil v prvomájovém průvodu a vesele mával třepetalkou. Nebo by ho možná pověřili, jako spolehlivého soudruha, i nesením transparentu. Totalitní režim se totiž nenazývá totalitním jenom pro nic za nic, on umí soustředit všechny síly a potlačit jakoukoliv opozici nebo dokonce vzpouru. V krvi a v kriminálech, kdybyste náhodou nevěděli jak.

Tento dosud nevídaný příspěvek SSSR k demokracii a světovému míru byl po zásluze potrestán, postupně až k dnešnímu totálnímu a nenávistnému tažení (s nepřehlédnutelnými rysy šikany) tzv. demokratického světa proti Rusku. Když dojde k podobnému nebo dokonce válečnému střetu, je ze všeho nejnutnější zjistit, kdo to zavinil, kdo byl podněcovatel, kdo se brání a kdo útočí.

Z předchozího je jasné, že k současnému a tragickému dění přispěl Západ lvím podílem, Rusko bylo po celou dobu zatlačováno do strategicky nevýhodného postavení. Ve chvíli, kdy se generální tajemník NATO Stoltenberg okolo dvacátého února tohoto roku vyjádřil v tom smyslu, že o členství Ukrajiny v paktu bude rozhodovat samotné NATO a Rusko do toho nemá co mluvit, tak tento válečný štváč par excelence škrtnul sirčičkou nad jím rozlitým benzinem. Neboť členství v NATO znamená v zemích blízkých Rusku i zřízení vojenských základen, jak nás učí nedávná historie, a dnes už do toho spadlo i Slovensko díky své úplně pitomé prezidentce a kapku zločinecké vládě. A tyto základny jsou tím, co přimělo Rusko k akci. Pohár přetekl.

Na druhé straně se zdá (zdá je správné slovo, protože ty důležité informace samozřejmě nemám, stejně jako ti amerikánští a fanaticky protiruští vrtichvosti, co šikanují a zesměšňují každého, kdo má jiný názor než ten, který vychází z jejich přiblblých makovic), že reakce Moskvy připomíná zvíře zahnané do kouta. I když se nehodí žertovat, klasik (Hašek) napsal, že křeček, je-li napaden, brání se velmi udatně. Rusko narýsovalo červené čáry, když je Západ ignoroval a soustavně překračoval, jako ostatně celých třicet minulých let, překročilo je také. Protože – s nejvyšší opatrností – říkám, že napadení Ukrajiny by mohlo být pochopitelné pouze tehdy, pokud mají Rusové jasné zprávy od tajných služeb, že se na Ukrajině mají zřídit vojenské základny USA a že je to napevno rozhodnuto. Indice tady jsou, před odtržením Krymu pobíhali po něm kvartýrmajstři USA a připravovali ubytování.

Jedině tato okolnost by vysvětlovala, nikoliv však ospravedlňovala, agresi proti Ukrajině. Protože, jak správně Tribun říká, válka je vůl a zmařené životy především mladých mužů za to (většinou, s výjimkami, kdy hrozí zničení vlastního státu a národa) nestojí, žal a bolest rodičů je nezměrná. K rozhodnutí o započetí vojenských operací tedy musí být tzv. betonové, důvody, neprůstřelné a ohrožení státu bezprostředně hrozící. Toto pravidlo však v poválečném období porušovala hlavně natoidní smečka válečných štváčů na čele s USA a nebyla za to nikdy potrestána. To je třeba neustále připomínat, i když samozřejmě důkazy o Saddámově držení zbraní hromadného ničení byly skutečně betonové, vy kurvy z CIA.
Kurvy z FSB a GRU, neboť takto lze pohlížet na většinu tajných služeb, zřejmě (hádám!) přinesly informace, že zřízení základen USA na Ukrajině je hotovou věcí. Je nepochybné, že tajné služby Ukrajiny jsou prolezlé ruskými krtky a tedy i jejich hlášení mohla být brána vážně. Přesto se mi zdá, že Rusko nevyčerpalo všechny možnosti k jednání a tedy i invaze byla předčasná. Jeví se mi to takto proto, že Putin nevyužil před sedmi lety toho, že Ukrajina páchala na východě státu válečné zločiny toho nejhrubšího charakteru, když mydlila do civilistů raketami, bombami a z děl, vraždila je po stovkách. Zdokumentováno. To byla chvíle, kdy obrana proti válečným zločincům dávala Rusku nezpochybnitelné právní důvody k ochraně ruských obyvatel DLR a LLR a k zatlačení zločinců někam až k Dněpru – a nikdo rozumný by ani nepíp a naopak Rusy podpořil. Jestliže tedy Putin tuto možnost nevyužil a teprve dnes, za relativně(?) klidné situace útočí, musí být jeho důvody velmi vážné, neboť na šílence skutečně nevypadá.

Přesto se mi opět zdá, že všechny možnosti využity nebyly. Odhlédněme od prohlášení nacionalistické, šovinistické a banderovské ukrajinské vlády o tom, že dohody z Minsku neuznávají, nebo že by chtěla – vzhledem k porušení budapešťského memoranda -znovuzískat jaderné zbraně. To může být folklór, ale také nemusí, přesto mi od ruské strany chybí důraznější a věrohodnější předválečné varování, například jasné ultimátum Západu i Ukrajině, nebo rozložení invaze v čase, nejprve odstranit nebezpečí na hranicích LDR a LLR tak, jak to provedli, a jednat, teprve po krachu těchto jednání (která ovšem krachnout nemusela) se rozhodovat dál.Ale to už jenom věštím z chybějících koulí mého kocoura.Chápu Tribunovo roztrpčení, myslím si však, že s přihlédnutím k výše uvedeným faktům o tom, kdo si na Ukrajině a vůbec ve všech státech bývalého ruského impéria, tisíce kilometrů od domova, dovoloval nehoráznosti, za které nebyl ani tady, ani jinde volán k odpovědnosti, že za této situace svalovat vinu jenom na Rusko nesvědčí o čestných úmyslech křiklounů u nás i na Západě. Ostatně – pokud reakcí na ruskou invazi má být posílení východního křídla NATO, tak se jedná o ono vzpomenuté přilévání benzinu do ohně, o hašení požáru těmi prostředky, kvůli kterým vznikl. S jadernou mocností nelze jednat tak, jak s Ruskem až do této doby jednal Západ a USA zvlášť. Včera byla v Bundestágu debata o prohlášení německé vlády. Lékem na situaci má být přehodnocení německé vojenské doktríny a resuscitace Bundeswehru po několikaletém působení von der Leyenové, která se po jeho poničení vydala za stejným posláním do Bruselu. Chtějí vynakládat více než dvě procenta HDP na zbrojení. Pokud nechystají další Drang nach Osten, tak jim proti jaderné mocnosti Rusku nebude platné ani dvacet procent.

Včera jsem poslouchal vyjádření vojenského experta pro německou televizi. Řekl to, co já melduju už patnáct let: Současné generace nemají v sobě tu hrůzu z jaderné války, kterou měly generace poválečné. Otrnulo jim, dnes si zahrají na počítači světovou válku, vyhrají ji a sežerou čipsy, možná i hamburger.
A takhle si to asi představují i současní politici.
Pokud mám vzpomenout na toho zeleného mužíčka na topole podle skal z úvodu, tak se v básni sice na začátku tleskalo, jako včera v Bundestágu, ale končí to dítětem bez hlavy. A hlavy bez těla. Takhle je to vážné.