Tarasova Terasa

už není co byla jen vzpomínka zbyla

a život plyne a píše dál co jedněm vzal a druhým dal.

Jako ze Švejka

.....A ten blb seděl dole u kyblíčku a lopatičky, čuměl – a mlčel. Už nevěděl, co vlastně chtěl, zapomněl…

Tuhle scénu mi připomněla současná reakce médií a opozice na úžasnou senzaci, když byl plukovník nachytán bez roušky a na odchodu (s ještě mastnou hubou) z hospody, kterou (a které) předtím týranému národu sadisticky zavřel. Oni se konečně, po létech rozmazávání kdejaké hovadiny, která nestojí ani za řeč, dělání z komára velblouda, vše se týkající Babišovy vlády, dočkali své senzace, teď to konečně přišlo i s fotkama, … a oni mi připadají, že se tím soustem zalkli. Že dopadli jako ten parchant na písku, co se dořval na mámu a pak nevěděl. Samozřejmě, pálí ze všech laufů, deset článků za sebou o jednom a tomtéž, ale nemá to grády.

U mikrofonu Pekařová, bišonek a nýmand, požadují odstoupení celé vlády, to ano, samozřejmě, ale působí to formalisticky, jako že to musí říkat, ale nejsou do toho nijak položeni.

A ani osvědčená žurnalistická stoka nenadchla. Steigerwald na Reflexu blekotá jak dědek po mrtvici, u Šafrů, v žumpě, která je specializovaná na Babiše jako medvídek koala na eukalyptové listí, zakejhala husa Mirka svůj kýčovitý, sladkobolný žalm o tom, jak se my všichni musíme semknout a přeskočit klacky, které nám vláda hází pod nohy. A vykročit vpřed ke světlé budoucnosti, kterou nám ODS připraví, s bišonkem v čele. Jako připravila už dvakrát v dějinách postkomunistické republiky, z těch průserů se občané pořád ještě nevylízali. Dokonce i Jiřina Šiklová téměř dostala rozum a vidí malér spíše ve vynucené změně na místě ministra než v přečinu samém.

Malér to je, ale nevýznamný, jeho síla je srovnatelná s tím, když Klaus ukradl pero (on když vidí péro, tak se nezná) nebo když Topolánek hopsal s tímtéž u vily v Toskánsku. Možná by stálo za to, kdyby Zeman předvedl svůj oblíbený kus, roli svéhlavého dědka sklerotika, a demisi nepřijal a tím roztočil kola pokryteckého vřeštění opozice do nejvyšších otáček (oni vždy chlastali víno a teď by museli kázat vodu, tedy by se ocitli v naprosto nevěrohodném postavení) a stejně tak i média, která vždy pravicové opilce podporovala.

Zajímavá je jedna věc. Romana Prymulu zmiňují novináři i někteří politici zásadně jako plukovníka, čímž se snaží vyvolat asociaci s plukovníkem von Zillergutem ze Švejka. A nejradši by o něm mluvili jako o tom frajtrovi. Že zmiňovaný je profesorem, CSc. a Ph.D., o titulu mistra FIDE nemluvě, to jim nevadí, stejně jako to, že k armádě se dostal jako rektor a děkan vojenské fakulty medicíny v Hradci Králové, která měla – na rozdíl od almy mater většiny českých pravičáků v Plzni – velmi dobrou pověst.

V mé osvícené tyranii by v tuto chvíli – natažen na skřipci – úpěl v pochmurném sklepení Pražského hradu šéfredaktor Blesku, kat by právě zapaloval pochodeň, se kterou by se ho chystal ošetřovat na boku, a úředník mé loutkové vlády by na pergamen husím brkem zapisoval odpovědi na otázku: „Kdo ti to, šmejde, prásknul, že Faltýnek pozval Prymulu na večeři do Ria?“ Za mé diktatury by se spousta věcí vyřešila bleskově a většina problémů by – na pozadí úpění šmejdů v Daliborce – vůbec nevznikla.

Prymula to patrně neustojí, ale nakonec je to celkem jedno, protože na jedinci v čele ministerstva, stejně jako vlády, v boji s pandemií záleží jenom o něco více, než na uklízečkách na zmíněných úřadech. Alespoň v ve většině případů, osvícených panovníků, kteří by dokázali přesvědčit ostatní, že ustupovat Hitlerovi je kravina, mnoho není. Žádný ministr ani předseda vlády to sám s pandemií současného typu nevyhraje, vyhrají to skutečně jedině občané (slepé kuře Mirka vyhrabalo zlaté zrnko), když se budou chovat jako rozumní lidé a poslouchat rozumné vůdce. Kdepak jsou, kdepak jsou, rozumní lidé i vůdcové?

Toto ale nehrozí, protože česká občanská společnost by pro své nedisciplinované jedince potřebovala prales o rozměru amazonského, kdyby jeden každý musel vylézt na strom, jako ti nedisciplinovaní vojáci na Karláku.

P. S.:

Na Nové republice dnes vyšel článek Lubomíra Mana (ZDE), ve kterém autor dovozuje, že k porušení nařízení vlády o uzavření restaurací nedošlo a odvolává se na to že schůzka se konala v soukromých prostorách. Myslím, že toto zasluhuje rozvést šířeji.

Zákony a nařízení by měly být vykládány podle svého smyslu, podle úmyslu zákonodárce, nikoliv tupě a v nesmyslných souvislostech, jak se často u soudů stává. Účelem uzavření restaurací je zamezit shromažďování většího počtu lidí v uzavřeném prostoru a limit byl dřívějšími parametry určen na 6 osob. Restaurace Rio’s byla skutečně uzavřena pro veřejnost a o tomto faktu informovala vývěskou na vstupních dveřích. Řekneme-li to bez vytáček, tak celá aféra probíhala asi (velmi přibližně) takto:

20:30 večer, Prymulovi (dále jenom P) zvoní telefon.

P: Prymula.

Faltýnek (dále jen F): Faltýnek, ahoj. Můžeme mluvit?

P: Povídej.

F: Je tady u mě ředitel nemocnice v Ostravě a poprosil mě, jestli bych mu nemoh pomoct při sjednání schůzky s tebou, s něčím potřebuje helfnout. Je to náš člověk.

P: Jistě, ale už je pozdě, já jsem žral naposled v poledne a jsem utahanej jak čokl. Mohlo by to počkat?

F: No, on se musí ještě teď v noci vrátit, ale mohli bysme to udělat tak, že zavolám na Vyšehrad do Ria, je to úplně stranou a hospodskej je kámoš, pro nás to soukromě otevře, dělá vynikající stejky a nad nima to proberem, nebude to dlouhý.

P: Tak fajn, za hodinu jsem tam.

No a za hodinu byli tam a zároveň i v prdeli, protože někdo z okruhu zaměstnanců ministerstva to prásknul za pár tisíc Blesku. (Nebo se snad Koudelka a his boys mstí na údajném Zemanově člověku za to, že mu zase nedali generálskou frčku?)

Jenže obvinění z porušení vlastního Prymulova nařízení by u soudu neprošlo. Schůzka proběhla v okruhu tří spiklenců plus hospodský a maximálně ještě kuchař, ale ten nemusel být přítomen v lokále a tedy není co řešit. Neboť: kdyby si hospodský objednal v době uzavírky opravu kotle a rozvodů ústředního vytápění a přišli to zmáknout dva instalatéři s pomocníkem, nastala by situace zcela totožná s tou, která vznikla ve středu večer. A nikdo by ani necek.

Takový steak, voní až se sliny sbíhají a nikdo by to do něj neřek, že v Česku málem shodí vládu.

 Za privatizace ukradené biliony tuto schopnost nemají.

Publikovano s dovolenim autora 

https://taras2.wordpress.com/2020/10/24/jako-ze-svejka/#more-3448