Kolosální demokracie

Jsou někteří pisatelé, kteří na webových stránkách umí přesně popsat atmosféru dnešní doby. 

Zde jeden z nich jehož článek přetiskuji.

Právě takové a podobně články a komentáře vytváří nespokojenost vládních kruhu jak v ČR tak v Evropě a i s platnosti celosvětovou a proto jejich volání po cenzuře a omezení svobody slova!

Svět massmedialnich polopravd a zkreslených informací má oprávněné obavy o svá moci sloužící zpravodajství. 

Kolosální demokracie

V památném roce 1968 popisoval v Literárních listech průběh obrodného procesu v Semilech Ludvík Vaculík, to je známý článek, filozof Ivan Sviták pak líčil tentýž neuspokojivě probíhající proces v jakémsi provinčním městečku, a to těmito slovy: „A kolosální nasranost se jako věž tyčila nad budovou místní radnice.“

Je to už padesát let, a kolosální nasranost se jako velehory tyčí nad tímto státem.

V dnešní době (kterou ti z pravicového milieu, kteří mlaskali a mlaskají, označují za nejlepší v historii české kotliny) přitom demonstrují svou nespokojenost se stavem tohoto státu všechny skupiny občanů: studenti a antikomunisti na náměstích; hrstka echt pravičáckých poslanců ve Vladislavském sále a pak (svůj k svému) U Černého vola; kulturní fronta na Českých lvech; sluníčkáři a pražská kavárna v četných peticích; lékařský stav nevůli nad sedmdesátitisícovými platy odchodem do zahraničí; živnostníci kvůli odporu k placení daní odchodem na pracovní úřady; opozičníci čtením alternativních médií a obdivem k Voloďovi; lid obecný pak zmatenou volbou podivuhodných stran (aby namíchli prvně jmenované) nebo neúčastí ve volbách.

Nasraní jsou zkrátka všichni, v této nejlepší době z nejlepších.

Často se hovoří o tom, že národ je rozpolcen, rozdělen na dvě vzájemně se nenávidící strany. Pokud ale půl roku po volbách je část lidí v ulicích a v podstatě negují jak suverénní rozhodování poslanecké sněmovny (Ondráček), tak i volební výsledky nedávného hlasování a chtějí je změnit, tak v jakém Blbákově se to pohybujeme? Toto není rozpolcení, toto je rozvrat, protože anarchistické počínání pražské kavárny a pravičáků podporují jak média, tak vysoké školy a neziskový sektor. Zvláštní pozici zaujímají pravicové strany, které kvůli své katastrofální a bankrotářské politice v minulosti upadají do bezvýznamnosti a svou účastí na rozvratu státu si chtějí zachránit kůži.

V normálně fungujícím státě by současná rozvracečská činnost, tedy nerespektování výsledků voleb (jak parlamentních, tak i prezidentských) a snaha o jejich násilnou změnu skrze řádění v ulicích, dílo to pražské kavárny, kulturní fronty, Bakalových médií, neziskových organizací, vysokých škol a zhrzené pravice, byla kvalifikována jako vlastizrada, neboť:

Vlastizrada je trestný čin podle § 309 trestního zákoníku, který spáchá ten „občan ČR, který ve spojení s cizí mocí (každý stát mimo Českou republiku, v našem případě pak USA) nebo s cizím činitelem (osoba, která sice není oprávněna jednat jménem cizího státu, ale má na politické dění v něm významný vliv, v našem případě Soros) spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), …(atd.), přičemž rozvracení republiky je charakterizováno takto: Rozvracením republiky se míní úmyslné rozvrácení ústavního zřízení, územní celistvosti nebo obranyschopnosti České republiky anebo zničení její samostatnosti, a to účastenstvím na násilných akcích proti ní nebo proti jejím orgánům. Skutková podstata tr. činu je pak dána tím, že účastníci páchají své činy jako součást organizované skupiny.

Takže řešení současné krize je jednoduché: zorganizovat protidemonstraci k akci pražské kavárny, a to na opačném konci Václavského náměstí. Reaktivovaný Zifčák si při nevyhnutelném střetu těchto dvou skupin lehne na chodník a nechá se odvézt v roli mrtvoly, tím bude dán zákonný důvod pro zásah těžkooděnců pod velením Zdeňka Ondráčka. Vyhlášení výjimečného stavu a zatčení osob, které se na vlastizrádné činnosti podílejí je pak už nevyhnutelným pokračováním naznačeného děje. Už se těším na Němcovou v klepetech, tentokrát nikoliv za rohlíky.

Říkáte si: Fantazíruje! Dejme tomu, že je to poněkud přetažené, ale na druhé straně, když to takhle šlo na podzim v roce 1989, proč by to nemohlo jít v obráceném gardu dnes?

Převzato  z blogu:

https://taras2.wordpress.com/2018/03/13/kolosalni-demokracie/