Pohled za oponu

Nejvýznamnější lobbystické skupiny usilující o vytvoření sjednocené Evropy financovala v padesátých letech CIA. Centrem koncentrované akce byla skupina Bilderberg.

Jeden z nejbohatších a nejmocnějších mužů na světě: americký miliardář David Rockerfeller. Ve svém životopise naprosto otevřeně přiznává: „někteří dokonce věří tomu, že jsme součástí tajného spiknutí, které údajně operuje proti zájmům USA, mě a moji rodinu označují za „internacionalisty“ a obviňují nás, že konspirujeme s jinými lidmi po celém světě, abychom vybudovali novou úplnější globální politickou a hospodářskou strukturu – prostě nový svět, chcete-li. Je-li to obžaloba, pak jsem vinen, a jsem na to hrdý.“

Pod záštitou Rockefellerů se v nizozemském městečku Oosterbeek v roce 1954 v hotelu jménem Bilderberg shromáždil poprvé prominentní klub šlechticů, finančních oligarchů a státníků západního světa. Od té doby se koná vždy jednou ročně další setkání, které metuzalém Rockefeller – vedle George Sorose, Henryho Kissingera a nizozemské královny Beatrix – vícekrát poctili svou účastí.

Co je účelem Biderbergů? „Říkat, že usilujeme o jedinou světovou vládu, to je přehnané, ale není to ani neodůvodněné.“ Tak se v rozhovoru s anglickým novinářem a spisovatelem Jonem Ronsonem vyjádřil Denis Healey, rovněž jeden ze zakladatelů Bilderbergu. Healey je jakousi matečnou horninou britské Labour Party a v letech 1964 až 1970 zastával úřad britského ministra obrany. A Healey dále říká: „Bilderberg je způsob, jak dát dohromady politiky, průmyslníky a novináře. Politika by měla zapojit i lidi, kteří profesí nejsou politici. Prosazujeme názory tím, že se snažíme získat sympatie mladých politiků, jejichž kariéra má zjevně stoupající trend, a seznamujeme je s finančníky a průmyslníky, kteří jim nabízejí své moudré rady. To zvyšuje šanci na rozumnou celosvětovou politiku.“

Dolary pro eurokraty

Jak úspěšné bylo ono „prosazujeme názory“, se ukázalo již v počátcích iniciativ za sjednocení Evropy na začátku 50. let. Britský historik Richard Aldrich, profesor na univerzitě v Nottinghamu, o tom píše: „témata, okolo kterých se každoroční setkání točila, a to dokonce ve formálních zasedáních, byla natolik rozmanitá, že zde není možné podat jejich podrobnou analýzu, ale je zřejmé, že Římské smlouvy (rodný list Evropského společenství, podepsané dne 25. března 1957) se zrodily z diskusí na bilderberském setkání v předcházejícím roce“. Aldrichova studie „OSS, CIA and European Unity: The American Committee on United Europe, 1948-60“ přinesla nové poznatky o vlivu americké tajné služby speciálně na Bilderberg a obecně i na proces evropského sjednocování.

Aldrich píše, že skrytá podpora sjednotitelů Evropy vychází od hraběte Richarda Couderhove-Kalergiho. Tento rakouský šlechtic je považován za jednoho z otců panevropského hnutí a jako jeden z prvních použil prvních pojmu „Spojené státy evropské“. Od roku 1922 byl členem zednářské lóže Humanitas. Coudenhove-Kalergi emigroval v roce 1943 do Spojených států a tam přesvědčil senátory J.W. Albrighta a E.D.Thomase, aby se chopili zákonodárných iniciativ ve prospěch „Spojených států evropských“. Jeho kampaň podpořili Allen Dulles a William Donovan.

V roce 1948 založil Dulles společně s dalšími zastánci tvrdé linie Amercan Committee for a United Europe (ACUE). Předsedou se stal William „Wild Bill“ Donovan, 1942 až 1945 šéf OSS, organizace, která byla předchůdcem CIA. Jak v roce 2000 informoval britský deník Telegraph na základě uvolněných dokumentů tajné služby, bylo cílem výboru ACUE vytvořit Evropskou unii. Novinář Ambrose Evans-Pritchard o tom psal pod titulkem „Eurofederalisté financování americkými špióny“. Výbor ACUE mimo jiné sponzoroval Evropské hnutí, zastřešující organizaci různých společenství, která již dříve sledovala cíl založení Evropské unie. Čestnými předsedy hnutí byly například Winston Churchill a Konrad Adenauer. V roce 1958 pocházelo 53,5 procent prostředků pro Evropské hnutí právě od ACUE. Citát z textu Evanse-Pritcharda: Financování ACUE probíhalo prostřednictvím Fordovy a Rockefellerovy nadace a přes koncerny, které měly úzkou vazbu na vládu USA. President Fordovy nadace, bývalý důstojník OSS Paul Hoffman, byl v padesátých letech současně i šéfem výboru ACUE“.

Neviditelná ruka CIA

Článek Evanse-Pritcharda v Telegraphu obsahuje ještě jednu důležitou informaci: Vůdci Evropského hnutí – Retinger, vizionářský Robert Schuman a bývalý belgický premiér Paul-Henri Spaak – byli všichni považováni za prodloužené ruce („hired hands“) svých amerických sponzorů. Retingerem se myslí Józef Retinger. Ten byl nejen vlastním iniciátorem skupiny Bilderberg, který o smyslu projektu přesvědčil nizozemského prince Bernharda, pořadatele zakladatelské konference, ale byl i iniciátorem založení Rady Evropy a Evropského hnutí, v němž fungoval jako jeho první generální tajemník. Retinger se narodil v Krakově, kde jako mladík navštěvoval kněžský jezuitský seminář, aniž by však obdržel svěcení. V roce 1917 byl v Mexiku poradcem odborářského vůdce Luise Moronese a politika Plutarco Elias Callese, který propagoval vyvlastnění latifundistů a stal se následně mexickým presidentem. Během druhé světové války Retinger fungoval jako poradce Wladyslava Sikorského, premiéra polské exilové vlády v Londýně, který později zemřel při letecké havárii.

V roce 1953 se ředitelem CIA stal Dulles, který již dříve řídil skryté operace – tedy špinavou skrytou válku. CIA přinejmenším financovala první setkání v hotelu Bilderberg v květnu 1954. K zakládajícím členům patřil i generál Walter Bedell Smith, Dullesův předchůdce ve vedení CIA, a celá řada bývalých činovníků OSS a pozdější CIA. Walter Bedell Smith sestavoval seznam účastníků zakládající konference skupiny Bilderberg společně s americkým specialistou na psychologické válečné operace, Charlesem Douglasem Jacksonem.

Richard Aldrich o součinnosti těchto organizací řízených USA píše: „Je nápadné, že se v 50. letech vynořují tři důležité nadnárodní elitní skupiny: Evropské hnutí, skupina Bilderberg a Akční výbor Jean Monneta pro Spojené státy evropské. Mají stejný původ a dostávají podporu od týchž skupin. I když Bilderberg a Evropské hnutí v zásadě sdílejí stejné zakladatele, členy a cíle, představoval Bilderberg zjevně nejefektivnější mechanismus nadnárodního dialogu a vyvinul se v něco, co mnozí považují za nejdůležitější diskrétní fórum západních elit.

Rozhodnutí v Garmischi

V roce 1955, tedy jen jeden rok po svém založení, se konference skupiny Bilderberg již konala v Německu, v Garmisch-Partenkirchenu. K této konferenci existuje zpráva, která vyšla na světlo díky Wikileaks – jeden z mála přesvědčivých dokumentů, které Julian Assange zveřejnil. Německými účastníky byli mimo jiné pozdější spolkový kancléř Kurt Georg Kiesinger (CDU) a Carlo Schmid (SPD), jeden z otců německé ústavy (Grundgesetz) a státní tajemník Walter Hallstein. Také nesměl chybět Joan Monnet, tvůrce Společenství uhlí a oceli (Montanunion).

Pozoruhodné jsou iniciativy směřující k intenzifikaci evropské jednoty. „Diskuse na toto téma ukázala všeobecnou podporu myšlénce evropské integrace, jednotu šesti zemí Evropského společenství uhlí a oceli a uznání naléhavosti problému. Zatímco členové skupiny měli různé názory na to, jakými metodami by bylo možné společný trh iniciovat, všeobecně bylo uznáno, že v současném rozdělení trhů spočívají inherentní rizika, a že existuje naléhavá potřeba přivést německý národ a ostatní národy Evropy do jednoho společného trhu. Jako velice povzbudivý krok vpřed bylo pociťováno, že šest zemí Společenství uhlí a oceli definitivně rozhodlo o tom, že společný trh zavedou a dalším rozpracováním postupu pověří experty. Doufalo se, že další země je budou brzy následovat. Všeobecně byla akceptována potřeba postupovat ve funkční integraci rychle vpřed na poli hospodářství, zejména při průmyslovém využití jaderné energie. Bylo obecně uznáno, že je naší společnou odpovědností dosáhnout nejvyšší možný stupeň integrace v co nejkratším čase, počínaje společným trhem“ (z oficiálního protokolu).

Z tohoto textu je tedy již jasně patrné, že společný trh měl být pouhým předstupněm k „nejvyššímu stupni integrace“. Je rovněž příznačné, že o tom, jaká definitivní rozhodnutí budou přijata, se dozvěděli bankéři zúčastnění na tomto bilderberském setkání, zatímco obyvatelstvo ještě tápalo v temnotě. Stejně se ho nikdy nikdo na nic neptal.

 

Oliver Janich, jeden z nejdůležitějších reprezentantů rakouské makroekonomické školy pracoval dlouhá léta pro časopis „Focus Money“, kde způsobil rozruch svými články o 9/11, než byla jeho spolupráce s časopisem v říjnu 2010 ukončena. Ve své nové knize „Spojené státy evropské“ podrobně rozvádí myšlénky načrtnuté v tomto článku.

 

Překlad z měsíčníku COMPACT, Magazin für Souverenität, číslo 02/2014

www.compact-magazin.com

překlad: Pavel Křivka

===============================================

http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1483-americke-tajne-sluzby-ve-velkem-podporovaly-evropske-federalisty-aneb-evropa-rockefelleru-ctete-o-tajnem-pozadi-evropske-unie.aspx