Krádež tisíciletí !

UŽ VÍTE PROČ NAŠI OBČANÉ v CR NEMAJÍ PRÁCI ?????
Protože republika je rozkradena! Aby to neznělo tak drasticky používá se i
výrazu"vytunelovaná" ve snaze ukázat že se nejednalo o obyčejnou
krádež ale chytrou, rafinovaně provedenou, hlavně však nepostižitelnou !

Jaká vláda v ČR by to musela být aby tento stav mohla změnit a napravit,
aby v ČR byla práce a vše se nedováželo?

Připomeneme si to v následujícím článku, který již od roku 2005 koluje
samizdatové po Internetu.
Tato fakta nutno lidem připomínat aby věděli kde jsou a z čeho pramení dnešní problémy v CR, ze to jsou predevším důsledky rozkradené republiky !
---------------------------------------------

Ne krádež století ale krádež tisíciletí, největší v dějinách České kotliny !

40 let jsme trpělivě snášeli komunisty, teď budeme 40 let trpělivě snášet mafiány? A co bude potom?Vrátíme se k totalitě? Lhostejnost se nám nevyplatila a nevyplácí. Měli bychom klást správné otázky "odpovědným" a trvat na jejich zodpovědnosti. Nebuďme lhostejní, neděláme to jen pro sebe, ale hlavně pro své děti. Možná nám budou také jednou klást "správné" otázky a my se jim budeme stydět podívat do očí.

"ZPRÁVA"
o rozkrádání českého národního majetku v 90. letech 20. století
Následující zpráva si neklade za cíl být úplná a vyčerpávající. Je velmi pravděpodobné, že řadatrestných činů a "tunelů" z jejího spektra úplně unikla či je zachycena jen částečně či okrajově.Přesto se však snaží zdokumentovat zločiny a krádeže národního majetku, které proběhly v devadesátých letech, to vše především na základě pravdivých či obecně známých skutečností a faktů, jejichž relevanci a pravdivost si může kdokoli ověřit. Jejím účelem je jak zdokumentovat a zachytit spáchané zločiny, tak obvinit jejich pachatele. Z drtivé většiny jsou to bývalí komunisté, agenti StB či KGB.

Již první kroky Občanského fóra v čele s Václavem Havlem naznačily, že vůbec nejde o žádnou revoluci, ale jen o změnu systému režimu. Bohužel ve vyvolané euforii a v naději na zbavení sekomunistického jha, se vyškoleným bolševickým "revolucionářům" z Prognostického ústavu spolu s Havlovými disidenty a zmanipulovanými studenty podařilo změnit režim a ponechat komunisty fakticky u moci.
Symbolickým a zároveň tragickým vyjádřením tohoto faktu byla instalace Mariána Čalfy, v té době ještě aktivního agenta KGB, do křesla předsedy vlády dne 10.12.1989, kde setrval až do 2.7.1992. Za komunistické éry působil Čalfa v ČTK, poté byl jmenován předsedou Legislativní rady vládyČSSR a vyzkoušel i post komunistického ministra. Václav Havel si jej vybral za nejbližšího spolupracovníka.
KUPÓNOVÁ PRIVATIZACE
Úvodem jednu kouzelnou větu, kde světově uznávaný ekonom působící ve Světové bance, Dr.David Ellerman v souvislosti s kupónovou privatizací označil Václava Klause za "tržního bolševika" anarchitekta "finančního pirátství". Čtenářům zajímajícím se o ekonomii lze doporučit článek Dr.Ellermana z roku 2001 pod názvem "Lessons from Eastern Europe´s Voucher Privatization"Nutno přiznat, že nápad kupónové privatizace byl geniálně rafinovaný. Dát lidem pocit, že něco získávají a následně se legálně zmocnit majetku, který zůstal po komunistech. Za architekty (alespoň oficiální) kupónové privatizace (ač za něj ve své autobiografii Václav Klaus prohlásil Dušana Třísku) lze považovat:
1. DUŠANA TŘÍSKU, nar. 14. 4. 1946
2. Tomáše Ježka, nar. 15. 3. 1940
3. Václava Klause, nar. 19. 6. 1941
U jejího zrodu se rovněž nějakou dobu pohyboval Jan Švejnar. Pro odlišné názory na chaotický postup privatizace spolupráci přerušil. (článek Jana Švejnara "Václav Klaus nemluví pravdu" ZDE) Odsunut byl i Valtr Komárek, který kupónovou privatizaci později označil jako "krádež století".
Tomáš Ježek v rozhovoru v Lidových novinách 14. 8. 2010: LN Viníte za nedokonalost
legislativy investičních fondů někoho konkrétního? "No jistě, to je jednoznačné. Byli to ti tři lidé z federálního ministerstva financí: Václav Klaus a jeho náměstkové Dušan Tříska a Vladimír Rudlovčák.
Naše lidi odháněli a byli hrozně nedůtkliví, aby jim do toho nikdo nemluvil. Na nižších patrech ministerstva se vědělo, že je to špatně." LN Neříkal jste si pak, že jste třeba měl někde víc zatlačit?
"Tohle se dělo v květnu 1992 a já v červnu po volbách na ministerstvu končil. Pořád jsem spoléhal na to, že to udělají dobře. Celou dobu jsem jim věřil." LN Nemáte rád slovo tunel, proč? "Já radši říkám krádež. Tunel už je eufemismus. Je to normální zlodějna."
Čtete celou
Krádež


Řešení?
Existuje, je to řešení Islandské!
Jen aby se to všichni v západním světě dozvěděli a následovali příklad
Islandu !
Západní demokracie zamlčely občanskou revoluci na Islandu
Nic neplatit, banky znárodnit,zkorumpované politiky a bankéře postavit za
vykradené banky před soud, zlodějský získané majetky vrátit a je po krizích
které jsou umělé vyvolávány stejně tak jako války!

Západní demokracie zamlčely občanskou revoluci na Islandu
Média nás zásobují do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi. Mlčí však o příkladné ukázce občanské revoluce, která již po více než dva roky probíhá na Islandu, kde občané mírovým, zároveň však nesmlouvavým způsobem donutili odstoupit vládu a díky permanentním shromážděním i přepsat ústavu.
Právě proto, že Island je modelem občanské revoluce, upadající evropské demokracie, ve kterých skutečnou moc ovládají profesionální politické kasty a kde byli z rozhodovacích procesů zcela vyloučeni občané, tento případ ututlávaly.
Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem existence kontroly informací, jež mohou být nebezpečné pro politickou elitu.
Na Islandu občané donutili k odstoupení celou vládu, hlavní banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které banky kvůli své vlastní špatné finanční politice vytvořily vůči Velké Británii a Nizozemsku. V nové ústavě, na jejímž znění se podílí lidové shromáždění, budou mít místo politiků hlavní slovo občané.
Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti této neschopné moci pozbývající mravnosti, která zneuctila demokracii a dovedla celý svět ke krizi. Islandský model představuje vlnu občanského odporu, jež v politicích vzbuzuje obavy, protože má potenciál být následována a rozšířit se do celé „Evropy politiků“, z níž byli její obyvatelé vyloučení.
Zamlčená fakta o Islandu:
2008 – Je znárodněna největší banka v zemi. Měna se hroutí, burza pozastavuje svou činnost. Země vyhlašuje bankrot.
2009 – Pod tlakem obrovských protestů občanů před parlamentem jsou vyhlášeny předčasné volby, předseda vlády a celý jeho vládní blok je donucen k rezignaci. Prohlubuje se bídná ekonomická situace země. Politici navrhují prostřednictvím zákona splacení dluhu vůči Velké Británii a Nizozemsku ve výši 3,5 miliardy eur, což je částka, kterou budou všichni Islanďané splácet v příštích 15 letech s 5,5procentním úrokem.
2010 – Lidé jdou opět do ulic a požadují hlasovat o zákoně v referendu. V lednu prezident odmítá zákon ratifikovat a oznamuje, že se o něm bude rozhodovat ve všelidovém hlasování. V březnovém referendu odmítne zaplacení dluhu 93 procent obyvatel.
Vláda byla donucena zahájit vyšetřování, které má objasnit právní odpovědnost za krizi. Začíná zatýkání několika bankéřů a vrcholných manažerů. Na příkaz Interpolu všichni obvinění bankéři opouštějí zemi.
Je zvoleno ústavodárné shromáždění, které na základě zkušeností z krize připraví novou ústavu. Ta nahradí současnou, která je de facto kopií ústavy dánské.
K tomuto účelu se pořádá všelidové referendum. Do ústavodárného shromáždění je z celkem 522 kandidátů zvoleno 25 občanů, bez politické příslušnosti. Jedinou podmínkou kandidatury byla plnoletost a podpora minimálně 30 lidí.
2011 – Ústavodárné shromáždění zahajuje činnost v únoru 2011. Návrh nové ústavy připraví na základě doporučení odsouhlasených shromážděními, jež probíhají po celé zemi. Předložený návrh musí schválit současný parlament i ten, který vzejde z příštích voleb.
Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodnění největší banky, obecné referendum, v němž lidé hlasují o závažných ekonomických rozhodnutích, uvěznění lidí odpovědných za krizi a přepsání ústavy přímo občany.
To, co se stalo na Islandu, vyhodnotili politici, jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další, jako nebezpečný precedens, který má být zamlčen. Co kdyby něco podobného napadlo obyvatele i dalších evropských zemí a oni ztratili svou nemravnou a nedemokratickou, zato výdělečnou nadvládu nad občany?!
Bojkot informací o Islandu svědomitě dodržovaly tisíce novinářů napříč všemi médii, z nichž většina je „koupena“ politickou mocí. Ta jim za mlčení a podporu zcela v rozporu s demokratickými principy poskytuje výhody, úlevy a inzerci.
Islanďané se vzepřeli systému a zbytku světa udělili lekci z demokracie. Jenže dříve či později se o jejich úspěchu dozví a vezmou si z něj příklad i další; navzdory cenzuře politických kast, jež jsou za krizi a nespokojenost občanů zodpovědné.

Island
Spanelsko