O el.energii jinak než zeleně,

aneb jak ji popisuje člověk který to vidí jinak než zeleně,
jinak než to vidí některé zelené mozky.

------------------------------------------------------------------


Je to již skoro 25 let od explose jaderného reaktoru č.4 černobylské jaderné elektrárny, ale dodnes o opravdových příčinách tohoto neštěstí referovali jen krátce vysílač Radio Liberty a Radio Free Europa. Oba vysilače po pádu železné opony a rozpadu sovětské říše byly zrušeny, poněvadž jejich žurnalistické činnosti již nebylo zapotřebí. Že jejich zpravodajství bylo pravdivé jsem si mohl ověřit porovnáním expertisy německých odborníků ochrany proti záření, která se mně dostala tehdy, jako zaměstnanci Radiochemické laboratoře firmy Hoechst, k přečtení. Do veřejného tisku nebylo možno tenkrát zprávu o skutečných příčinách této katastrofy přinést, poněvadž to znamenalo „vměšování se do vnitřních záležitostí“, tehdy ještě mocného, Sovětského svazu.
Ve snaze zvýšit produktivitu komunistického hospodářství si ideologové KSSS vymyslili tzv. socialistickou soutěž o titul „Brigáda socialistické práce“. Všem zaměstnancům větších i menších podniků se stalo povinností být členem takové brigády, která měla ve svých kriteriích vždy cíl zvýšení produktivity práce a hospodářských výsledků. Vedoucí takové brigády byl vždy zasloužilý, čti ideologicky přesvědčený, komunista.Přeneseme se nyní do tamějších časů.
Jaderná elektrárna Černobyl měla 4 jaderné tzv. trubkové reaktory, které jako moderátoru používají grafit, poněvadž v SSSR sloužily jaderné reaktory nejen k výrobě elektrického proudu, ale též jako zdroj suroviny pro výrobu vojenského Plutonia 239, potřebného k výrobě atomových zbraní. Tento typ reaktoru slouží k tomuto účelu i v jiných zemích, ale tam jsou pod přísnou vojenskou kontrolou. Výroba elektrického proudu je v těchto případech nezajímavá.
Jinak tomu bylo v Černobylu. Z ideologických důvodů bylo nutno ze zaměstnanců čtyř reaktorů vytvořit čtyři brigády socialistické práce. Hlavním soutěžním kriteriem byly KWh vyrobeného proudu. Každý z těchto reaktorů musil čas od času do revise a po tuto dobu samozřejmě nedodával el.proud. První tři reaktory měly tuto revisi již za sebou, a proto reaktor 4 v soutěži o „hrdý titul“ Brigáda socialistické práce vedl, jenže musel do revise a vítězství bylo tím pádem značně ohroženo. Vedoucí této brigády se rozhodl vedení obhájit tím, že po odstavení reaktoru bude ještě dále vyrábět pomocí zbylého tepla reaktoru páru a nechá dál běžet turbinu i generátor s tím, že bude tento proud ( který již nemohl splňovat normu kvality el. sítě) dodávat pro potřeby elektrárny samotné. Pro lepší představu myšlenkového pochodu tohoto člověka uvádím, že tento reaktor byl osazen 1350 t uranu a asi 2000t grafitu vše ohřáté na pracovní teplotu 340°C. Po nuklearním odstavením reaktoru tedy nařídil tento soudruh nechat turbinu i generátor pokusně v provozu. Za velmi krátkou dobu ale musil konstatovat, že teplota reaktoru klesla rychleji než-li předpokládal a pára takto vyrobená nepřinesla potřebnou hnací sílu pro turbinu. Jako přesvědčený komunista tento soudruh prohlásil, že předepsaná doba pro ochlazení reaktoru je zbytečně dlouhá a rozhodnul reaktor,který už předchozím porušením předpisů se nacházel ve velmi labilním stavu, znovu spustit. U tohoto typu reaktoru je nutné vyčkat samovolného zastavení tzv. divokých neutronových proudů, aby nedošlo k nekontrolovatelnému vzniku velkého množství tzv. termických neutronů. Tento problém byl sice odborníkům jaderné techniky znám, odborníkům marxismu – leninismu asi ne. Nedodrží-li se tato pausa a reaktor se znovu spustí, rozjede se zhruba se stonásobným termickým výkonem než-li je jeho normální maximální výkon. Od tohoto okamžiku se nedalo nic zachránit. Chladící systém se během několika minut přehřál a došlo k explosi, kterou je možné srovnat s výbuchem přehřátého parního kotle. Že přitom byl reaktor roztržen a jeho radioaktivní obsah rozmetán do okolí je snad samozřejmé a představitelné i pro neodborníky.
Politické následky Černobylské katastrofy:
Nejprve ta snad jediná positivní. V samotném SSSR rozvinuli vědci z jaderného výzkumu kampaň proti vedoucí úloze komunistů na klíčových pozicích v průmyslu a tím zatloukli další hřebík do rakve velmoci - zpochybnili tzv. vedoucí úlohu komunistické strany.

Díky utajení skutečné příčiny této katastrofy se oportunistickým politickým silám hlavně ve SRN podařilo vyvolat strach z jaderné energie, který je dodnes živen příslušníky Zelené strany a v neposlední řadě i organizací Greenpaece. Jeden z nejhlasitějších odpůrců jaderné energie, pozdější ministr zahraničí SRN Josef Fischer, zvaný Joschka, který se svým sloganem „ Raus aus der Plutoniumwirtschaft“ (opustit plutoniové hospodářství) se v mých očích ukázal jako demagog. Proč tomu tak je vysvětlím v dalších větách.
Samozvaní ochránci životního prostředí, prolezlí zelenou ideologií, při každé příležitosti prohlašují, že není vyřešen problém skladování radioaktivního odpadu z jaderných elektráren, což je jen polopravda. Tvrdí, že jaderné elektrárny musejí proto zastavit provoz a jejich výkon se je nutné výstavbou alternativních zdrojů el. energie. Každý, komu to soudně myslí, musí tento nesmysl zavrhnout. Ale existuje mnohem závažnější důvod proč je doslova nutné výrobu el. energie v jaderných elektrárnách naopak zvýšit. O radioaktivní odpad z jaderných elektráren nemá nikdo zájem. Je zpracován a zataven do skleněných perel a dokud se nepostaví nějaký rozumný sladovací prostor je ho možné nechat stát v castorech tak, jak přijde po zpracování spotřebovaných palivových článků. Při dodržení dostatečné vzdálenosti od takového skladu se není čeho obávat. Těsnost castorů je několikrát pojištěna, a protože intensita záření ubývá se čtvercem vzdáleností není újma na zdraví pro lidi a zvířata ani teoreticky možná. Je tedy možno v klidu a bez jakéhokoliv nebezpečí místo pro takový sklad najít. Mnohem nebezpečnější je zastavit chod jaderných elektráren. Politika je jedna věc, kdežto jaderná fysika přírodní věda, či-li dva páry bot.
V tabulce isotopů najdeme, mezi isotopy uranu plutonium 239 a také jeho rozpadový poločas 24 600 let. Že tento prvek je znám nejen jako složka atomových zbraní, ale i pro svou obrovskou toxicitu přitahuje zájem teroristů všeho druhu. Představme si kolik generací lidí by se vešlo do jednoho rozpadového poločasu.Je známo, že současné množství Plutonia239, které bylo vyrobeno hlavně v dobách tzv.studené války, by stačilo na několikanásobné zničení veškerého života na zemi. Nejsem sice jasnovidec, ale troufám si odhadnout, že drtivá většina lidí by si toto zničení života na zemi nepřála. Není známo, že by „zelený zachránce“ lidstva Joschka Fischer spolu se svými nohsledy a aktivisté z Greenpaece znali nějaký způsob, jak sprovodit toto plutonium239 ze světa. Zatím je známa jen jedna technologie, jak jej likvidovat, totiž zředit ho do palivových článků jaderných elektráren a jeho energii převést na energii elektrickou. Zásoby plutonia239 při dnešním výkonu jaderných elektráren by postačily zhruba na 200let.

Položili jste si milí čtenáři nyní otázku, která energetická politika je pro lidstvo lepší?
========================================
Jak je mimo politika zelených mozku typu Joschky Fischera, ukazuje srovnání
s expandující Čínou,
Jaderné elektrany mají v brzké době nahradit uhelné které zasiraji ovzduší.

Na světě je dosud registrováno asi 460 jaderných reaktorů.
Čína během 5 let postaví 22 reaktorů a má připraveny projekt na dalších 132 jaderných elektráren !

V rámci tohoto plánu, Čína již před 2 lety uzavřela kontrakt s Austrálii, za několik milliard dollarů nakupuje uranovou rudu.

The country is expected to build around 22 reactors in the five years ending 2010 and projected to build 132 units after and has the most aggressive nuclear power expansion program in the world.
Due to increasing concerns about air quality and global warming, nuclear has been looked to as an alternative to Coal power in China, which has a deadly legacy associated with it in addition to presenting some serious logistical problems with continued use and expansion.

Nuclear Power in China
(Updated 22 October 2010)
Mainland China has 12 nuclear power reactors in operation, 24 under construction, and more about to start construction soon.
Additional reactors are planned, including some of the world's most advanced, to give more than a tenfold increase in nuclear capacity to 80 GWe by 2020, 200 GWe by 2030, and 400 GWe by 2050.
China is rapidly becoming self-sufficient in reactor design and construction, as well as other aspects of the fuel cycle.
Most of mainland China's electricity is produced from fossil fuels (80% from coal, 2% from oil, 1% from gas in 2006) and hydropower (15%). Two large hydro projects are recent additions: Three Gorges of 18.2 GWe and Yellow River of 15.8 GWe. Rapid growth in demand has given rise to power shortages, and the reliance on fossil fuels has led to much air pollution. The economic loss due to pollution is put by the World Bank at almost 6% of GDP.1 In 2009 power shortages were most acute in central provinces, particularly Hubei, and in December the Central China Grid Co. posted a peak load of 94.6 GW.

Ve srovnání s těmito trendy je "zelená" energie ve stylu Joschky vhodná tak zasunout si jejich větrníky do konečníku!
Totéž platí o solárních panelech v ČR a po Evropě zabírající hektary zemědělské plochy v místech kde svítí slunce méně než 2 dny v týdnu.
Zato jako zdroj zisku pro "podnikatele" a jak dostat z lidí další peníze je to zlatý důl:-(