Sunday, July 18, 2010

Detroit, město automobilové slávy USA

Jako město Most v ČR má svůj Chanov,
tak má i město Detroit v USA svá smutná místa.
Místa dříve plná života, dnes v ruinách :-(
Místa zkázy:-(
Nejen předměstí, ale i nádraží a hotely.
To je dnes Detroit, město dřívější automobilové slávy USA!
Ale nejen Detroit, podobně se to děje i v dalších městech
N.Y., Chicago, Washington, Newark, Philadelphia, StLuis..

Detroit to je to Chanov USA ve velkém:-(
Počet obyvatel klesl z téměř 2 millionu na méně než million.

Budiž to bráno nejen jako ukázka multiculti, ale především jako ukázka TRHu bez
přívlastku jak říká Váš nejslavnější econom, toho času Váš president o TRHu
který má kouzelnou schopnost se regulovat sám:-(

Kam?
Na to nahlédněte v odkazu:

Detroit dnes
uvnitř dole pod obrázky se proklikate k dalším městům,
klikejte na "Next Page" až se proklikate Detroitem k dalším městům:
N.Y.
Chicago
Washington
Newark
Philadelphia
StLuis
- - - - - -
Komentář pod obrázky říká, že takhle nějak podobně by mohla jednou vypadat
některá města v Evropě až multiculti ve spolupráci s TRHem převládne a život
ve znamení úpadku a zkázy i v města Evropy zavládne:-(
(This is the future of cities of Europe when multiculti will prevail)

Budiž to bráno jako ukázka současného úpadku, doufejme ne budoucnosti světa TRHu :-(

PS
Zatím co pesimisté považují přesun výroby do Asie a devastaci měst za důkaz toho jak to jde s USA "dole vodou", optimisté tvrdí, že pokud ve financích vládne světu stále Wall street a v technologií Silicon Valley, nic není ztraceno :-)

Nikdy nebylo tak ani nějak nebylo, vždy bylo tak,
že světlé zítřky jedněch byly vykoupeny utrpením jiných:-(
NWO (Nový Světový Pořádek) v tomto jistě nebude výjimkou :-(

4 comments:

Starý pán said...

Zase by se díky tomu mohla v Detroitu začít zase dělat pořádná muzika. Ruiny inspirují víc než mrakodrapy.

Astr said...

Ruiny inspirují víc než mrakodrapy.


Vaše schopnost i ve zkáze či sračkách najít něco positivního je obdivuhodná :-)

Astr said...

A ještě Vás smysl pro humor :-)

Sedí manžel dlouhé hodiny na chodbě před operačním sálem.
Po strašně dlouhý době se otevřou dveře a na chodbu vstupuje unavený a smutný chirurg.
Pomalu si přisedne k zhroucenému manželovi a tichým soucitným hlasem říká:
"Dělali jsme co jsme mohli, ale Vaše paní upadla do dlouhodobého hlubokého kómatu.
Manžel vytřeští oči a ptá se: "Co já teď budu dělat?
"No, budete se muset o ni denně starat. Každé dvě hodiny ji otáčet, aby neměla proleženiny a krmit ji hadičkou s umělou výživou, vyměňovat ji plíny, když se pomočí a umývat jí, když se pokálí. Budete na ni muset celé hodiny vlídně mluvit, laskat ji ve vlasech, protože je možné, že všechno vnímá a ona se třeba za dvacet let z kómatu probere, usměje
se na Vás a může do něj znova ihned upadnout na dalších pár let."
Chlap mezitím zežloutl, zfialověl, zezelenal a totálně se rozklepal.
Doktor se k němu nakloní, plácne ho po zádech a rozšafně povídá:
"Nebojte se, dělám si prdel - samozřejmě umřela".

Ted už vím, že ste to byl Vy ten dochtor :-)

Apikores Acher said...

Já to znám s trochu jiným koncem. Nejdřív řekne doktor tu špatnou zprávu a když se pak zhroucený manžel válí po podlaze, říká: "Počkejte, ještě jsem Vám neřekl tu dobrou zprávu"..."Vidíte támhletu sestřičku s těma dlouhejma nohama a velkejma prsama? Tak tu teď píchám."

JInak, já svůj první comment nemyslel jako vtip. Opravdu si myslím, že utrpení umění svědčí. Vodník se mnou asi souhlasit nebude, protože on poslouchá rukama, navíc rukama kytaristy, ale to je jedno, protože stejně nemám v úmyslu celý svět uvrhnout do utrpení jen kvůli tomu, aby se pozvedla jeho kulturní úroveň (to jen podotýkám, abyste si nemyslel, že jsem nějaká bohorovná zrůda).