21 srpen 1968 dnes jinak než v minulosti?

Svět se posunul a massmedia  ČR jdou  až tak daleko že přirovnávají 21 srpen k událostem na Ukrajině dnes.
Také I proto čtenáři který  ve svém "surfování" dojel  až k tomuto  blogu tento  rok  který je již 46 výročím srpna uvádím jinak než předešlé roky.
Ne každý  čtenář projíždí na Internetu  všemožně  jak  seriózní tak nemožné blogy  a názory.

Existují i jiné pohledy na Ukrajinu  dnes než ty massmedialni.
Pohledy a názory které vidí  dnešní Ukrajinu jako  střet zájmu  Západu  a Ruska, přesněji  USA a Ruska.

Dva pohledy  odlišné od toho  co vidí  občan v TV a co mu servírují  massmedia.

 Komentáře  pod tím jsou  různé ale rozhodně ne ty masmedialni kterými  jsou  
ovcané brainwashingovani.

======================================================================

 

 

21.8.2014          

K dnešnímu výročí

Chtěl bych v dnešní den poděkovat sovětské armádě, že v roce 1968 zabrzdila to, co se znovu zrodilo po roce 1989, a umožnila mi prožít klidné bezstarostné dětství bez stresu o zítřek a budoucnost, umožnila mi získat normální vzdělání.
Já jsem se jí za to odvděčil v roce 1989 jako užitečný idiot cinkáním klíči a šířením myšlenek, jak nám budou padat pečení holubi.
Pak prišla doba prvních válek, první válka v zálivu, kdy jsem zíral na cnn a opět jako užitečný idiot fandil pravdě a lásce.
Čas běžel, válek přibývalo, a časem jsem se začal ptát…
Dnes DĚKUJI za ty 2 desítky let klidu a miru.
===========================================
Komentaře:

Jinak by ovšem stálo za to prokázat (nikdo to dosud neučinil), že Sašovi volal den před invazí (19.8.?) Brežněv. Že Dubček nosil v saku dopis, který politbyru zabudol ukázať, je známo. Žil v domnění (Dubček), že bude druhým Titem. SFRJ byla zemí s komunistickou stranou, krásným mořem a plnými obchody (z hlediska ČSSR). Navíc se tam natáčel Vinnetou, a kde žijí Apačové- a Vinnetou, přece nemůže být zle (prizma dětí). Ale vážně. Kdo kdy projížděl přechod Letenye-Lendava, s maďarskými samopalníky, reflektory a osvitem jak v TV studiu a s detailními prohlídkami, žasnul, že půl kilometru za “hranicí míru a socialismu” se na něj Jugoslávec, bez kvéru, usmál, řekl třeba “imamo kišu na moru” (u moře prší) a pas a doložkou a celním prohlášením odmítl se slovy : “ovo nije za mene”. Pro mne to není, neexistuje. Šok ze svobody byl pro všechny občany dost silný. A platí dojmy, ne pojmy (emoce).
-----------------------------------------------------------------
Mnojo.. Škoda že se to Dubčekovi nesplnilo. Za tenhle jeho sen jsem v listopadu zvonil klíčema a hleďme co jsme si vycinkali. Kolikrát jsem si od té doby říkal jestli – kdyby to v tom 68mém vyšlo – by se to taky takhle zvrhlo.
No, pokud bychom současně zůstali členem socialistického bloku, tak asi ne. A na ten 89tý bychom asi byli podstatně lépe připraveni. To už bychom asi takovým Klondikem pro Západ nebyli. Ale zas bychom si možná “užili” humanitární bombardování.
--------------------------------------
Přesně tak jak je to zde napsáno sdílím to i já. Mnohokrát přesně tato formulace proběhla mou hlavou. Zrovna tak to říkám i své rodině. A to prosím můj postoj byl od dětství protiruský, formovaný mou rodinou (chodili do kostela, přišli o majetek) a k tomu ta přehnaná, nemožná propaganda v médiích, stejně jako dnes. Bohužel člověk pochopí mnoho věcí až je pozdě. Jak nás pálilo dobré bydlo a věřili jsme západní propagandě, ve škole jsme nenáviděli zkoušky z politické ekonomie. Nyní dávám zapravdu Marxovi a Engelsovi, ale co je mi to platné. Mnoho lidí si to uvědomuje až teď. Kdyby ale měli tu zkušenost tenkrát, pracovali by jinak. S chutí a cílevědomě pro společnost. Bohužel není žádné kdyby. Mám ideály a také sociální cítění a patriotismus. Vždycky mi šlo o společnou věc víc než o tu svou košili a proto mi ta dnešní společnost nevyhovuje. Chybí jí lidskost.
----------------------------------------------
Osobne jsem stastny, ze mi byly v 68 jen 3 roky a toho co nasledovalo jsem jest dlouho nemel rozum.

--------------------------------------------------

rodice mi rikali, ze jsem lozil po ctyrech mezi tanky… hmm… jen si to predstavte tu zlou okupaci… podivejte se na fotky z te doby…
ano rodice nechavali deti behat mezi tanky okupantu a na fotkach vidite hrozny lidi dohadujici se s okupanty kolem tanku…
Nic???? Tak si omrknete fotky pravdy a lasky a predstavte si jak by asi dopadla okupace NATO… ti by je proste postrileli, jako v iraku, afganistanu, paname, lybii a vsude jinde.
Meli jsme “sametovou” alis kabatovou revoluci a sametovou okupaci…ze ktere dnes prestituti delaji okupaci iraku

------------------------------------------------------

Rusaci byli v poho okupanti, zalezli v lesich nekde u Mimone. Vetsina mrtvych zemrela pri (auto)havariich, normalizaci si zaridili Cesi sami…pisi Cesi, protoze Slovaci to zvladli mnohem lepe a takovou pitomou pakarnu si nedelali- znam dost lidi, kteri v CSR nesehnali odpovidajici praci, ale na Slovensku to bylo v pohode, tam si s kadrovanim tolik hlavu nelamali.

-------------------------------------------------

Take o 68 ale jinak ,
aneb vesnicane moudrejsi prazskych intelektualu oslehanych vetry kavarenskych ventilatoru !
http://outsidermedia.cz/rok-68-o%c4%8dima-vidl%c3%a1ka/
----------------------------------------

Zdá se, že ČASOVÁ vzdálenost od událostí roku 68 jejich objektivnímu hodnocení nepřeje. Obecné mínění má tendenci sklouznout k povrchním sloganům, zjednodušujícím heslům. Typicky pak: šlo o to, že se servaly dvě skupiny v KSČ, přičemž ani jedné ani druhé nelze věřit. Jedna za osmnáct …
V první řadě to byla krásná doba, ovzduší nadějí a sounáležitosti, které se už nikdy potom neopakovalo, snad jenom v záblesku roku 89. Pokud je politika uměním možného, pak by bylo možné krutě konstatovat, že Dubček a spol. selhali. Samozřejmě, ale je pak velice nepravděpodobné, že by – při realistickém postupu vedení – byla ta doba tak krásná. Co by kdyby však platí: šlo to udělat lépe, bruslit na hraně a nepřepadnout. Protože to, co pak následovalo, normalizace, to bylo otřesné.
------------------------------------------------------------
Kdyby to tehda vyslo, nasledne by nevyhnutelne nasledoval jejich odsun jako uzitecnych idiotu a pak uz dal stejne jako po 89
americka Okupace, protektori, NATO, privatizace, restituce, zadluzeni u mmf a rozkradeni vseho … na ceste k dalsimu cili…
jugoslavie a dalsi zeme by zacili to co zazili drive.
PLAN SE NEZMENIL A NEZMENI
Je to tak rok co hitlary kvicela v mediich ze je nespravedlive ze rusko vlastni tolik surovin.
je to tyden coi nejaka posla svine v sejmu pozadovala vyrazeni rublu z mezinarodniho obchodu ala iran a swift.blokace.
Ne, SVINE SE NEMENI, jen to zkousi znovu a znovu.
-------------------------------------------

Pohled druhý z Internetu:

Co opravdu nastalo po Sametu 

Napsal uživatel Milan Tůma

 Všechno, co bylo kdysi opravdu dobré, co mělo svoji hodnotu a tradici, jsme vlastně vyměnili za drahé šmejdy v načančaném obalu.

Ryba, jídlo žebráků, jak se někdy na tržišti říkalo, se stala luxusní lahůdkou.
Kuřecí zadky, které jsme házeli psům, se začali prodávat s kouskem zad v honosném balení s pařáty a krky jako delikatesa.
Kvalitní vodu z vodovodu jsme vyměnili za sladké přesycené žbryndy.
Rohlíky se scvrkly o polovičku, kyselé mléko se nedá doma vyrobit, protože vznikne jedna smradlavá odporně zapáchající tekutina, kterou udržíte v ústech jen do té doby, než ji rychle nevyplivnete .

Jsou i dobré věci.
Jenomže těch je stále méně a je třeba je pěkně dlouho hledat. Hledat, přemýšlet, číst nečitelné návody a obsahy, které nemáme šanci vidět, pokud si nevezmeme lupu.

Ulice se zaplnily   Prazany  a Bratislavany z Číny, Ceylonu nebo Vietnamu.

Přes reklamy si nevidíme na špičku nosu.
Chodníky a přechody jsou plné stojících aut.

Exekutor dopisuje adresu a správce domu hází do schránky vyúčtování s tučným nedoplatkem.
Žijeme tak v pomyslném blahobytu.
Máme dva až tři telefony, internet, televizi, domácí kino, DVD, PC a stále nám něco chybí.

Zákazy, příkazy, nařízení, poučení, kterým už člověk přestává rozumět a vyznat se v nich je už přímo nemožné.

Kamery nás sledují na každém kroku. Kamkoli se pohneme, jsme pod kontrolou. Všechno je evidované, zaznamenané a to všechno pro naši „bezpečnost“. Každá zpráva, každá pošta, každý telefonát, každá platba, každý mail. Každý, někdy velmi soukromý pohyb, je pod

organizovaným dohledem. Kdykoli se dá vybrat z archivu jako zbraň, která je připravená na okamžité použití proti nám. Zajímavé, že i při takovém špiclování dochází k trestným činům o jakých jsem neměl v minulosti ani potuchy. Drogy, přepady, násilí, žhářství, vraždy, se staly běžným průvodním jevem této „svobodné“ doby.

Zbavujeme se vlastní identity, protože souhlasíme se vším, co po nás různé instituce, jako banky, mobilní operátoři apod., požadují.

Můžeme vidět oči bezdomovce, který se určitě na ulici nenarodil. Můžeme vidět žebráky, jak jim trčí nohy z kontejneru, aby se natáhli pro prázdnou flašku. Nebo noblesní hotely pro psy I s vlastní webovou stránkou, lékařem a kadeřníkem. Můžeme sledovat složité operace svých psích miláčků přímo na internetu. Jakmile se nám náš drahý psík ztratí, okamžitě se o něho postarají v útulku i s lékařskou péčí. Jak se však na ulici ocitne člověk, nezavadí o něho ani pes.

Stáváme se číslem daňového úřadu nebo sociální pojišťovny.

Kam se poděly hodnoty, kde je vlastní podstata lidství ? Kde je něco víc než jen strohé konstatování ?

Hrůza, co se zde událo za těch dvacet let !

Vytratila se láska, porozumění, lidskost, tolerance, teplo rukou, sklon před šedinami.

Nepoznáme soused souseda, nevíme, jaký plat má vlastní žena či muž. Nesmíme dát na zadek vlastnímu dítěti, pokud nechceme mít problémy s úřady.

Sledujeme stupidní, nehodnotné až destruktivně působící televizní stanice, kde seriály bez konce nahrazují kulturní vyžití určité skupině nevědomých a možná i nevidomých lidí.

Ale co ta druhá polovina ?

Nemá šanci fungovat důstojně bez toho, aby jí byly podsouvány podobné stupidnosti ?

Když už je toho málo, tak se můžeme podívat na Superstar a tam nás pošlou veřejně do řiti i s posměšným komentářem. „Nádhera“ ! A dík za ten kulturní hodnotný zážitek, který nám za levný peníz podávají, jako duševním mrzákům, některé televize.

Nemluvě o tom, jaké celebrity má člověk možnost vidět.

Kam se na ně hrabou takoví umělci minulosti  kteří celý život usilovali o to, aby předvedli ten nejlepší herecko-umělecký výkon, aby zanechali v divákovi skutečný zážitek. Rozdíl je jen v tom, že tito herci s uměním žili celý svůj život. Žili pro umění a srdcem umění tvořili.

Kupujeme cigarety, které nám zakázali kouřit tam, kde se kouřit vždy mohly. Okrádají nás jako malé děti na písečku a z každé prodané krabičky nám jednu-dvě vytáhnou ještě před prodejem.

K lékařce chodíme s platební kartou nebo s peněženkou v ruce.

Bavíme se jako roboti, kdy jeden mluví o životě a druhý hledí do počítače.

Slyšíme formulky, nacvičené fráze, které nemají s našim skutečným lidským nitrem a přesvědčením nic společného. Letáky, kterými jsou ucpané vchody domů, nás lákají do obchodů. Pěkně nás prosí, abychom nakoupili jenom u nich. Když jsme však ale zaplatili „u nich“, tak se nestačíme divit, jak musíme kmitat a házet svůj nákup do tašky. Hned je jasné, kdo je tu pánem a kde jejich zdvořilost skončila.

Můžeme říkat svůj názor.

Svobodně, demokraticky se i vyjádřit.

Ale, k čemu to je, když to není nic platné !

Žijeme v neustálém stresu a napětí. Nikdo z nás si není jistý zítřkem. Je jenom pár jedinců, kterým je to jedno a ti žijí i tak mimo nás a v anonymitě.

Svět onemocněl a my, ve snaze uplatnit se, jsme onemocněli s ním !

Socialismus nebyl dobrý, ale tato demokracie není o nic lepší.

Možná, že až nástup duševních chorob, depresí, sebevražd, nastartuje proces třídění, který nás položí na kolena, kdy to už přestaneme všechno zvládat.

A co dál ?

Mám dost svobody tohoto typu. Svobody, která se svobodou nemá nic společného.

Svobody, kterou si neumíme užívat, protože je víc proti nám jak pro nás. Je tak okleštěná zákony a právy těch druhých, že je vpodstatě otevřená nepravostem, zločinu, podvodům. Že její existence mně připadá jako aura. Kdesi je, ale nevidím ji. Je mimo mě.

Přeji si potkat člověka – přítele.

Chtěl bych se ráno probudit a z celého srdce se těšit na nový den. Chtěl bych mít kolem sebe upřímné lidi, jak tomu bylo dřív. Chtěl bych potkat kamaráda, jehož první otázka nebude směřovat k materiálním věcem, ale zeptá se mě : „Jak se máš ? Jak žiješ ? Zajdeme si spolu někam sednout ?“

Kamaráda, kterého v půlce debaty nevyruší zvonění mobilu a nebude muset odejít a pak říct :

„Víš, tento telefon byl tak důležitý, že kdybych ho nevzal, mohlo by mě to stát I zaměstnání.“

Ovládnul nás strach a v tom strachu žijeme i své každodenní životy.

To je fakt a skutečná realita tohoto novodobého, demokraticky zkaženého světa.

Nemluvím o listopadu. Ten přijít musel. Ale o tom všem, co všechno sem s tím listopadem přišlo.

Dalšího pokusu, který přijde, když to celé se nebude už moci udržet, se díky Bohu nedožiji. I když rád bych se toho dožil – možná.

Do kdy bude člověk hledat své místo ?

Neposílej 10 x, raději 10 x přečti !!!

Nebo i pošli.
Naštěstí, já ještě pár přátel mám …

Přeji jim zdraví, pohodu, štěstí a hodně lásky !!!