“Podle jejich ovoce poznáte je”

“Podle jejich ovoce poznáte je” je výrok z Bible
a  je  tak  v jedné větě dokonale rozlišeno dobro a zlo !

O podobné se snaží  článek  prevzatý   z OUTSIDERMEDIA

http://www.outsidermedia.cz/Matrix-2014-1.aspx

Chápu, že ve víru informační smršti ZOH, boje za demogracii v Ukrajině, záplavy politicky-korektních informací o oživování globální ekonomiky i dalších větších či menších blábolů z produkce tvůrců fiktivního světa může řada nekorektních témat zapadnout, nebo být nepříjemná do té míry, že vzbudí odpor lidí, kteří systémově odmítají opustit svoje preferované iluze.

Ve svém dnešním příspěvku se chci dotknout dvou témat, která se mihla nemainstreamovými médii, ale z kterých musí každému normálnímu člověku stékat strachy čůrek potu i na zádech.

První téma bude lakonické. Náš „právní řád“ zabil už i iluzi demokracie, vyloučil zbytky spravedlnosti ze soudnictví, precedentní rozhodnutí instituce zvané Ústavní soud dalo soudům pravomoci vojenských tribunálů a „bručet“ u nás teď může kdokoli. I kdyby jen mlčel, ale nějak se systému a jeho správcům znelíbil. Lze obvinit za to, že NĚKDO pojme podezření, že si myslíte něco „závadového“ – a považte, soud nemusí dokazovat provinění ani vzniklou společenskou či jinou škodu. Odvolání, a to i u soudních instancí EU je sice možné, avšak není prakticky realizovatelné. Akční trojka ÚS pod vedením soudruha Výborného nás, de facto, angažovaně vrátila do právní reality v českých zemích populárních 50. let minulého století. Svoboda projevu? Nemáte, chlapci a děvčata ani svobodu samostatně myslet. Dokonce si i myslet, že když strávíte zbytek života v separaci, zakládá to nárok na beztrestnost a že si na vás vlastníci protektorátu nešáhnou i tam. Ostatně posuďte sami, na Zvědavci je poslední zpráva o „Stworagate“ a výživná debata k článku zděsí i otrlce. Počtěte si, otroci, a přemýšlejte o orwellovském vítězství pravdy a lásky, o tom, co to pro vás i celý národ znamená. Existuje tu skvěle organizovaná síla, co na vás ukáže, a jste v p..., bohatý nebo chudý, levý či pravý, makový či tvarohový. V degradaci práv plynoucích z Ústavy prostě následujeme americký vzor, kdy nezpochybnitelné soudní autority očesávají Ústavu tak, až z ní zůstane totalitní, fašistická hůl a bič na póvl – zvláště ten novým poměrům, novým vládcům nepřizpůsobivý.

Moje druhé, vlastní téma se týká onoho barvotiskového obrázku o stavu globální ekonomiky a detonátoru, který ji smete – vývoje na finančních trzích. Řada lidí si stále myslí, že to, co dnes či zítra blafne Angela či bubu za oceánem, má nějakou relevanci pro jejich vlastní život. Že se, v prostředí, které celé jedno století „jede“ na podvod a lži, dozví to, co se nahoře chystá, co se skutečně děje. Spousta chytrých lidí žije stále v přesvědčení, že politika vládne kapitálu a penězům (jejich tvůrcům), a ne naopak. Neobtěžují se hledat fakta, fakta, fakta a reálná data – přitom jsou všude kolem nás – ale bez správných brýlí je nevidíš, nevnímáš, a nejsi schopen analyzovat. A už vůbec na ně sebezáchovně reagovat, přesto že nadchází hodina dvanáctá. To, kdy odbije, nelze přesně stanovit v prostředí, kde již nejsou funkční jakékoli tržní mechanismy, reálné ocenění čehokoli, kdy se i finanční trh změnil na estrádu davových pudů, amplifikovaných emocí bez kontextu s realitou, spekulativním l´art-pour-l´artismem. To stádo sleduje alfa-psy a činí závěry na základě míry své individuální zabedněnosti a disponibility pravdivými informacemi, jichž má, pohříchu málo – málokdo patří k vyvoleným s informačními kanály do míst, kde se „dělá“ a manipuluje trh. Ostatně, slovo (doporučení) Goldmana Sachse či JPMorgana je slovo boží, o kterém se nediskutuje, nad kterým se ani nepřemýšlí, neb to může být nebezpečné. A tak se, v českém kontextu, lze jen smát těm Markům, Rusnokům, Zahradníkům a dalším bankovním analytikům, vnášejícím svoje moudrosti do našich životů přes bednu – vězte, že analyzují přesné statistiky falšovaných údajů pomocí analytických metod, jež již ztratily validitu, uplatnitelnost v dnešním světě – a o reálné ekonomice mají představy jako Hurvínek o válce. Jsou to mluvící hlavy (talking heads), které reálně neví, co bude či nebude za tři měsíce, ale zasvěceně kecají svoje bludné představy papírových bojovníků o budoucnosti v horizontu 20 let. A hlavně tvrdí, co mají a za co je platí - a to má s realitou málo společného.

A zatím se na Západě někteří investoři připravují na velkou ránu. Pan Soros, kterého nelze podezírat z toho, že by neměl přístup k exkluzivním „insiderovským“ informacím, ten, co zaútočil kdysi na libru šterlingů a málem položil Británii, tak ten pán barevných revolucí shortuje – sází na pád akcií a amerického dolaru – a to ve velkém. Svoji sázku v posledních dvou týdnech navýšil o 154 %. Nevím, jak komu, ale mně tuhne úsměv a při tirádách z bedny o oživování něčeho, co ve skutečnosti padá jako šutr – od Japonska, přes Čínu, Francii po USA – tedy výkon reálné ekonomiky, reálné zaměstnanosti, koupěschopnosti měn i 99 procent spotřebitelů se mi dělá nevolno.

Všem těm, co to ještě nepochopili, světová válka již řadu let běží – je válkou anglo-americké boží finanční oligarchie proti zbytku světa, finančními prostředky a za využití finančních zbraní hromadného ničení. V té válce, která byla do finanční a obchodní blokády a zmrazení/zcizení fondů Islámské republiky Írán u vyvolených superbank jednostrannou genocidou či vydíráním slabých a nejednotných, došlo ke kouzlu nechtěného. Kauza Írán spustila proces hnutí odporu proti božímu Kartelu a proces likvidace její největší zbraně – US dolaru coby světové měny. Ten koordinovaný proces, mající již funkční organizační struktury v Euroasii, začíná mít reálné výsledky, začíná na Západě bolet. Původní dominance Kartelu i jeho unipolárního světa je otřesena, a v řadě teritorií světa přerůstá ve finanční, politickou i kulturní vzpouru. Zdálo by se, že po devastaci Iráku pro jeho odmítnutí obchodovat ropu a plyn v US dolarech, tedy doslova hrdinské odmítnutí statu quo petrodolaru – financování Západu výnosy z ropy, zaplacené stále bezcennějšími US, UK i EURO dluhopisy, které nesměly být používány k rozvoji ropu těžících zemí – se svět dlouho nezbaví strachu z osudu Iráku či Libye a jejích neposlušných vůdců, národů, které přišly doslova o všechno, včetně ukradených zásob měnového zlata. Nestalo se, protože koordinovaný útok Eurasie a jejích spojenců začaly Čína a Rusko. Žádné rakety, letadlové lodě, žádné výhrůžky a vydírání – svět svobodných se začal zbavovat US dolarů v jejich devizových rezervách, přechází na obchod v jiných měnách i ve zlatě, akumuluje ve velkém euroatlantické fyzické monetární zlato. Nedávno došlo k neslýchanému – americkou centrálu JPMorgan včetně jeho zlatých trezorů koupili Číňané – zlé jazyky tvrdí, že jako kompenzaci nesplatitelných dluhů této „systémové“ banky, která nesmí padnout. Komu to nedochází - je to, jako by US vláda prodala Číňanům Fort Knox, ne-li horší. To je facka mocipánovi, co už na něho serou mouchy, přes celou hubu.

Pod lavinou kartelové propagandy o „reliktu minulosti“ málokdo chápe, že jedním ze zásadních bojišť světové finanční a měnové války je bitva o fyzické, tedy reálné měnové zlato. „Oficiální“ zdroje hovoří o masivním odlivu monetárního zlata do Asie, západní bullion banky mizí z trhu se zlatem, protože již žádným nedisponují, zlaté „papírové“ burzy jako COMEX a LMBM jsou na 45 procentech stavu zásob z konce roku 2012. Na jednu unci fyzického zlata tyto burzy „obchodují“ se 100-120 uncemi papírového zlata ve formě certifikátů. Tyhle burzy jsou jeden velký podvod. Poslední útok na cenu papírového zlata v režii US FED i prognózy systémových autorit kartelu, že cena unce padne až na 900 USD, vyděsily spekulanty, zejména hedge fondy, a ty prodávaly „za babku“. Hádejte, kdo ty uvolněné a levné miliony uncí fyzického zlata obratem skoupil? JPMorgan, největší z certifikovaných nepřátel zlata, ten, který s Goldmanem na cenu papírového zlata v zastoupení Open Market Committee US FEDu systematicky útočí. Je celkem jedno, zda to zlato koupil pro svoje čínské zákazníky, nebo pro svoje vlastní vyvolence, kteří prodávají akcie vlastních firem a systémových bank jako o život a utíkají též z dolarových či eurových aktiv. To zlato prostě zmizelo z trhu, a přiblížilo systémový konec zlatých burz – bankrot. Proč ta mediálně utajovaná rvačka o zlato? Proč ten útěk od US dolaru ve světovém obchodu a financích? No, historie měnových systémů mluví jasně – když padne FIAT měna a s ní i systém certifikovaného podvodu – nastupuje vždy období, kdy je nutno obnovit důvěru v měnu či měny – vždy nějakou formou zlatého standardu. Zdá se, že nový měnový globální obchod bude stát nikoli na bázi bankovních úvěrů, akreditivů, ale na bázi státními devizovými rezervami garantovaných zlatých certifikátů. Alespoň na začátku a minimálně 10 – 20 let. Tedy, kdo bude mít fyzické zlato, které má potencionál vzrůst ceny minimálně na desetinásobek (při absenci devalvace FIAT měn či hyperinflace), bude ovládat světový obchod – i finančnictví.

Už jsem se kdysi zmínil o tom, že bankéři a právníci jsou nejhoršími hospodáři a ekonomy z podstaty svého myšlení, vzdělání a odtrženosti o reality ulice. Z podstaty jejich sobeckého zájmu, který stojí na generování zisku na nevědomosti či systémové neschopnosti lidí řešit vlastní problémy sami, nebo pro to, že k tomuto řešení systémem ani připuštěni nejsou. Lze sice opírat svoje chápání světa o názory lidí, jejichž primárním zájmem není vaše, ale jejich obohacení, asi tak, jak je možno věřit bibli. To člověka před důsledkem „svojí víry“ v nabízené a vyselektované autority s tituly a cenami, image fábuluse, nezachrání.

Kdo na to má, ať raději sleduje reálné toky peněz, neb ty dnes suplují vše – včetně odpovědnosti a morálky. A ta jediná správná morálka dnešního kasina spočívá v absolutní maximalizaci zisku na úkor jiného – neb ve financích je to „zero-sum-game“ – peníze pro jednoho úspěšného se nahromadí ztrátami mnoha „věřících“ blbců.  

Jeden z největších současných spekulantů světa, jistý Warren Buffet, US multimiliardář a ikona světa privilegované šmeliny, patří k něčemu, čemu se říká „contrarian investor“. Za svůj úspěch vděčí tomu, že, lidově řečeno, „chčije proti větru“. Když se dav bezmozků ve svém davovém strachu levně zbavuje cenného majetku, on kupuje – a naopak. Ten pán před cca týdnem prohlásil „When the tides go out we find out who has been swimming naked” – (Až se příliv změní v odliv, zjistíme, kdo plaval nahý). O čem to ten starý kasínový mazák hovoří?

Celý trh státních dluhopisů je v troskách. Není kolaterál, není důvěra, čeká se, kde to praskne. Zdá se, že japonská abenomika vyprodukuje finanční Fukušimu, které stáhne ostatní ke dnu. Všichni už teď zápasí na vlastních útesech jen s časem. V Evropě skončí přestávka a na led opět naskočí tým středomořských holých zadků s nataženou rukou a tým investorů, co je ten darovaný papírový banán nechají krvavě zaplatit.

1. Akciový trh se urval ze řetězu a nemá s realitou a reálnou ekonomikou nic společného. Burzy jsou již o 30-50 % nad 120denním váženým průměrem, a je evidentní, že to tak nemůže pokračovat dál, a když tak jen poslední záchvěv v řádu +10-20 % - po kterém dojde ke krachu. Proč? Protože dochází k finální fázi bubliny - houba burzy nasaje i nejchudší ze spekulantů v naději na bezpracný okamžitý zisk.
2. Suma margin investic, tedy dolarového vyjádření spekulací/investic do akcií na dluh, za cizí, půjčené peníze, je nejvyšší ve známé HISTORII, překračuje parametry situace před krachem v roce 1929. Až vlastníci trhu prodají svoje nadhodnocené akcie a vypečené finanční instrumenty, až vyčerpají zásoby nenažranců s holou řití, co investují na dluh – šlápnou na tu houbu, a bude to rána. Bude halda bankrotářů, a ti, co si tiskou peníze, skoupí majetek za babku – takhle to prostě funguje, a kvůli tomu je tu ta finanční bublinová „ekonomika“ a svět iluzí.
3. Míra a rychlost koordinované devalvace měn a jejich vzájemných směnných poměrů začíná dramaticky zvyšovat zbídačení mas – snižuje se jejich koupěschopnost (už přes deset let), zadluženost v různých sektorech – od studentských půjček po hypotéky - překonává předlehmanovskou dobu, na blízkém obzoru je další hypotéční krize – tentokráte komerčních nemovitostí – slavných shopping mallů a administrativních budov. Vyprázdněné, nikým neobsazené administrativní budovy a sklady už nejsou čínským specifikem.
4. Tisk ničím nekrytých peněz se začíná projevovat na růstu komodit – a tom smyslu je nutno bedlivě sledovat ceny ropy – nejméně manipulovatelné komoditní položky – existuje potencionál zásadního a dlouhodobého zvyšování ropy na světových trzích s devastujícími důsledky jak pro reálnou ekonomiku (nárůst nákladů výroby, snižování již tak mizivých výnosů ve výrobě i obchodu, další propouštění-racionalizace) i pro životní úroveň obyvatelstva – očekává se významné zvyšování cen potravin, a to i z titulu nebývalého dlouhodobého sucha a neúrody, mimo jiné v celé západní polovině USA, spojeného z vybíjením stád hospodářských zvířat.
5. Inflace v USA, ta reálná, dle metodiky z 60. let minulého století, je cca 9 % a stále roste. Ceny potravin rostou ještě více. 52 milionů občanů USA je na podpoře, mnozí již stoprocentně závislí na bakšiších od federální vlády – tedy i na potravinových lístcích. Rozpočtově odpovědní Republikáni nešáhli na benefity superbohatých, zato snížili financování bakšišů pro chudé a nezaměstnané. Je nutné připomenout, že 10 % reálné inflace je považováno za hranici počátku hyperinflace. Dluhy nelze splatit jinak než odinflatováním nebo defaultem-bankrotem. Lze očekávat, že hyperinflace je nevyhnutná, pro elity záhodná a jiný recept neznají. Masakr – majetkový i životní úrovně - střední třídy globálně je neodvratný. Americké dolary se vrací do své kolébky, a těm žádná sanitace nových peněz na rezervních fondech bank u FEDu zřejmě nezabrání v cestě na americký trh, mezi lidi – moc peněz začne honit málo hodnot – výsledek je jasný. Hyperinflace – dlouho jakoby nic, a pak během pár týdnů či měsíců – konec měny. Konec úspor, penzí, pojištění apod.. Není od věci podotknout, že v USA se již začíná veřejně hovořit o zavedení dvou dolarů – devizového pro zbytek světa a domácího, nesměnitelného do devzivého dolaru či jiných měn. Tohle známe jako formu ochrany čs. Měny před spekulativními útoky Sorosů a jemu podobných z doby „temné totality“. Teď o tom uvažuje a zřejmě k tomu bude donucena okolnostmi kolébka svobodného podnikání, volného obchodu a keynesiánského šílenství akademiků na výplatní pásce bankstera. Izolacionismus, centrální řízení, kvóty, protekcionismus v Americe – zvykejte si.
6. Míra Kalousek by se divil, ale v USA a zřejmě i jinde dojde k znárodnění/zestátnění privátních penzijních fondů, ale ze zcela jiných důvodů než v Polsku. Tyto fondy spravují, stejně úspěšně jako ty evropské, majetek v hodnotě odhadované na více než 3,5 bilionu US dolarů. Pro vládu jsou to peníze na provoz, pro systém pak cca 2 roky prodloužení drancu. Stát dostane úspory důchodců - důchodci papírové sliby zkorumpovaného státu zlodějů ve formě státních dluhopisů se srandovním výnosem. No, nekupte to. Ale je snad alternativa? Může někdo normální očekávat, že důchodové fondy slíbené důchody skutečně vyplatí, když přes deset let nefunguje peněžní multiplikátor - jinými slovy reálná inflace vysoce přesahuje průměrnou míru výnosů důchodových fondů - to je přímá cesta k bankrotu, rychlejší než převzetí těchto fondů státem.
7. Chodící mrtvolou je celý sektor pojišťovnictví. Už od skandálu AIG z roku 2008. Negativní reálné úrokové míry fungují jako rakovina-důsledek politiky FEDu téměř nulových úrokových měr po příliš dlouhou dobu.
8. Není zcela jasné, odkud ta rozhodující střela vyjde – tedy který konkrétní systém či subsystém globálního finančního systému či kartelu padne první – a asi to není ani podstatné – systém dojíždí na konečnou a těch pilířů, co se sypou, je vícero. A každý zhroucený pilíř má schopnost položit celou boudu. Žijeme v době extrémních nerovnováh, finanční války, sílící nedůvěry v systém i spolehlivost příslušníků mafie, se zvyšujícím se povědomím toho, že byla překročena mez či hranice návratu k normálu. Reforma, návrat k normálu z pohledu agendy NWO není akceptovatelný. Co se situací, vymykající se historické zkušenosti a ověřeným receptům léčení neduhů tržní ekonomiky – to nikdo ani neví, nebo na to klasicky nechce myslet. I kdyby chtěli myslet na budoucnost, ve slonovinové věži globálních financí či koridorech moci ve věžích babylonských, tak to stejně nevymyslí – mají vlastní agendu a vlastní zájmy a někteří už namyšleně a veřejně usuzují, že to dojené globální stádo dobytka je stejně moc velké. A to už je jen krůček k tomu, aby je ulice umlátila čepicemi.

I fiktivní světy iluzí však končí tam, kde nastupuje základní zákon šmeliny „levně nakoupit od blbců, draze blbům to samé prodat – a naopak“ a akumulace kapitálu. Čas sešlápnuté houby se blíží nikoli proto, že si to jeden či několik politicky-nekorektních ekonomů myslí, ale protože houba nasává jen do okamžiku, kdy má co nasávat. Pak už s ní nelze dělat nic jiného, než na ni zase jednou šlápnout – a kasírovat na bázi privilegovaných insider informací – kdy, kde, kdo a jak na tu houbu dupne, aby předala obsah do těch jediných správných kapes. Chuj s nějakým státem, jeho občany, zblblými spekulanty i nějakou reálnou ekonomikou. V jejich myslích nemáme cenu dobytka, natož lidí s vlastními zájmy a osudy. Jsou to deprivanti, asociálové, a věří ve svojí nedotknutelnost.

Proč vlastně píši tyto řádky a komu vlastně – uprostřed davu, jehož pozornost je upřena na Olympiádu v Soči (kromě sportovních aspektů i proto, že západní média vybudovala atmosféru strachu před teroristickým útokem), nebo na události na Ukrajině nebo na inauguraci další vlády horší než jsme si dovedli představit – a v telce pohoda, vánek, světlé zítřky, hnusná Semelová, klídek, prosperita, oživení mrtvoly hospodářství – radujme se. Bude-li fajn, i za rok nebudeme mít hlad, budeme mít co konzumovat, a možná i za co.

Nikdo nevidí pány světa, jak se zbavují svého majetku v USA, těch tolik cenný akcií, dluhopisů, mizí v daňových rájích, stěhují firmy do Singapuru, Hong-Kongu či Šanghaje, a před poslední letem kradou vše cenné, co jim jejich systém umožní beztrestně zcizit. Skoro nikdo tu dynamiku okamžiku a konce jedné éry nevnímá.

Ticho před bouří. Impakt přicházející rány to ticho vyžaduje.

Nevím, zda za to může Clausewitz nebo nějaký bolševický maršál, ale ve válce se osvědčila metoda mnohdy sebevražedných útoků menších jednotek proti přesile, bez nároku na úspěch, mající odvrátit pozornost od směru hlavního úderu armády. Bordel na Ukrajině je divný. Kromě několika „Evropanů“ zde, ani neoconi ve Washingtonu, Berlíně, Varšavě či Praze nemohou myslet vážně, že Rusku Ukrajinu ukradnou – zapomeneme-li že jsou atlantičtí bratránci de facto plaite a jejich kartelová motivace je proti ruské obranně-strategické bezvýznamná, je-li evidentní, že z jakéhokoli pohledu – od ekonomického po národnostní – je evropská Ukrajina zcestná, neufinancovatelná a její osud předem tragický, krvavý – i pro ty Jasenjuky, co by měli vědět, jak to má mariánské souhvězdí na Haliči často těžké - nelze se uprostřed toho nesmyslného běsnění a demogratické podpory banderovců ubránit pocitu, že jde právě o ten distrakční úder, mající přimět svět dívat se jinam než by měl. Koneckonců válku proti ruským zájmům vedou cizíma rukama a zatím docela levně – a sliby neublíží a nic nestojí. 

Hypotézu o vedlejším úderu podporuje i politika Angely Deutsche Bank Merkelové. Je v rozporu s existenčními zájmy německé ekonomiky. Bez německé exportní mašiny je vlak EU nemobilní. A teď vezměte v úvahu, že německé velkobanky jsou téměř monopolním finančníkem světové námořní dopravy. Skoro každá námořní loď, každý tanker na světě byl postaven za peníze z německého úvěru. Míra delikvence těch úvěrů přesáhla nedávno 25 % a stále roste. To by položilo slona, a řeč je jen o jednom sektoru - Deutsche Bank je, mimo to, mistrem světa v neolympijské disciplíně „deriváty“ - tiká jí ve sklepě zbraň hromadného ničení mimo její kontrolu – přes, nebo možná právě proto hrají Angela a její melody boys na Ukrajině klíčovou roli, Nuland Nenuland. Mírové poslání olympijské myšlenky, nemírové. Ztrácí rozvahu, glanz a přehled. Žijí dneškem, jakoby zítřek neměl přijít.
Ale za východní ukrajinskou čárou začíná stále mocnější a bohatší Eurasie s jasným programem a odhodláním změnit svět. Za tou západní čárou jsou kartelové kolonie k následování , sliby-chyby a bruselská fata morgána. No nekup to, boxere.

Tuším, že je to ruské přísloví: „Podle ovoce poznáš strom…“ Moudrost zapadlá v chumelenici reklam.
------------------------------------------------

Nevím nakolik i ruské přísloví, ale především je to citát z bible a přesně  odlišuje dobré  od špatného :-)

“Podle jejich ovoce poznáte je” .je v jedné větě dokonale rozlišeno dobro a zlo !

“Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu beránčím, ale uvnitř jsou draví vlci. Podle jejich ovoce poznáte je. Sklízejí se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? Tak tedy každý dobrý strom nese dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce.” (Matoušovo evangelium 7:15-18).

 

S A M I Z D A T 1990 - 2014

 Nebo také - Havlův a Klausův komunismus pro VIP

Články z let 1990 - 2014, které nemohly být zveřejněny v našem demokratickém tisku, televizi, rozhlasu... Prostě nikde.
Obsahují myšlenky a věci, které se v tomto státě nesmí říkat nahlas. Nikdy a za žádných okolností.

Motto : 1990 – 2014
„DEMOKRATICKY“ rozkradli, rozprodali a zašmelili státní majetek a pak nás ještě zadlužili.
V roce 1990 říkali, že projídáme budoucnost dětem. To byl státní dluh asi 1/10 současného a byl zde obrovský státní majetek patřící i Vám a Vašim dětem.
V roce 1990 říkali, že třetí cesta mezi komunismem a kapitalismem neexistuje. Dnes všichni s otevřenými ústy hledí na hospodářský úspěch Číny, která si vybrala to dobré z kapitalismu i komunismu. A státní majetek čínští „komunisté“ nikomu nerozprodali. Také nevraždí statisíce nevinných civilistů, narozdíl od „demokratických“ států

http://www.disident.cz/uvod/samizdat_1990-2010/

Chleba novodobého kapitalismu v srdci Evropy!

a tak je to skoro s každým jídlem dneska....

 

 

Pohled za oponu

Nejvýznamnější lobbystické skupiny usilující o vytvoření sjednocené Evropy financovala v padesátých letech CIA. Centrem koncentrované akce byla skupina Bilderberg.

Jeden z nejbohatších a nejmocnějších mužů na světě: americký miliardář David Rockerfeller. Ve svém životopise naprosto otevřeně přiznává: „někteří dokonce věří tomu, že jsme součástí tajného spiknutí, které údajně operuje proti zájmům USA, mě a moji rodinu označují za „internacionalisty“ a obviňují nás, že konspirujeme s jinými lidmi po celém světě, abychom vybudovali novou úplnější globální politickou a hospodářskou strukturu – prostě nový svět, chcete-li. Je-li to obžaloba, pak jsem vinen, a jsem na to hrdý.“

Pod záštitou Rockefellerů se v nizozemském městečku Oosterbeek v roce 1954 v hotelu jménem Bilderberg shromáždil poprvé prominentní klub šlechticů, finančních oligarchů a státníků západního světa. Od té doby se koná vždy jednou ročně další setkání, které metuzalém Rockefeller – vedle George Sorose, Henryho Kissingera a nizozemské královny Beatrix – vícekrát poctili svou účastí.

Co je účelem Biderbergů? „Říkat, že usilujeme o jedinou světovou vládu, to je přehnané, ale není to ani neodůvodněné.“ Tak se v rozhovoru s anglickým novinářem a spisovatelem Jonem Ronsonem vyjádřil Denis Healey, rovněž jeden ze zakladatelů Bilderbergu. Healey je jakousi matečnou horninou britské Labour Party a v letech 1964 až 1970 zastával úřad britského ministra obrany. A Healey dále říká: „Bilderberg je způsob, jak dát dohromady politiky, průmyslníky a novináře. Politika by měla zapojit i lidi, kteří profesí nejsou politici. Prosazujeme názory tím, že se snažíme získat sympatie mladých politiků, jejichž kariéra má zjevně stoupající trend, a seznamujeme je s finančníky a průmyslníky, kteří jim nabízejí své moudré rady. To zvyšuje šanci na rozumnou celosvětovou politiku.“

Dolary pro eurokraty

Jak úspěšné bylo ono „prosazujeme názory“, se ukázalo již v počátcích iniciativ za sjednocení Evropy na začátku 50. let. Britský historik Richard Aldrich, profesor na univerzitě v Nottinghamu, o tom píše: „témata, okolo kterých se každoroční setkání točila, a to dokonce ve formálních zasedáních, byla natolik rozmanitá, že zde není možné podat jejich podrobnou analýzu, ale je zřejmé, že Římské smlouvy (rodný list Evropského společenství, podepsané dne 25. března 1957) se zrodily z diskusí na bilderberském setkání v předcházejícím roce“. Aldrichova studie „OSS, CIA and European Unity: The American Committee on United Europe, 1948-60“ přinesla nové poznatky o vlivu americké tajné služby speciálně na Bilderberg a obecně i na proces evropského sjednocování.

Aldrich píše, že skrytá podpora sjednotitelů Evropy vychází od hraběte Richarda Couderhove-Kalergiho. Tento rakouský šlechtic je považován za jednoho z otců panevropského hnutí a jako jeden z prvních použil prvních pojmu „Spojené státy evropské“. Od roku 1922 byl členem zednářské lóže Humanitas. Coudenhove-Kalergi emigroval v roce 1943 do Spojených států a tam přesvědčil senátory J.W. Albrighta a E.D.Thomase, aby se chopili zákonodárných iniciativ ve prospěch „Spojených států evropských“. Jeho kampaň podpořili Allen Dulles a William Donovan.

V roce 1948 založil Dulles společně s dalšími zastánci tvrdé linie Amercan Committee for a United Europe (ACUE). Předsedou se stal William „Wild Bill“ Donovan, 1942 až 1945 šéf OSS, organizace, která byla předchůdcem CIA. Jak v roce 2000 informoval britský deník Telegraph na základě uvolněných dokumentů tajné služby, bylo cílem výboru ACUE vytvořit Evropskou unii. Novinář Ambrose Evans-Pritchard o tom psal pod titulkem „Eurofederalisté financování americkými špióny“. Výbor ACUE mimo jiné sponzoroval Evropské hnutí, zastřešující organizaci různých společenství, která již dříve sledovala cíl založení Evropské unie. Čestnými předsedy hnutí byly například Winston Churchill a Konrad Adenauer. V roce 1958 pocházelo 53,5 procent prostředků pro Evropské hnutí právě od ACUE. Citát z textu Evanse-Pritcharda: Financování ACUE probíhalo prostřednictvím Fordovy a Rockefellerovy nadace a přes koncerny, které měly úzkou vazbu na vládu USA. President Fordovy nadace, bývalý důstojník OSS Paul Hoffman, byl v padesátých letech současně i šéfem výboru ACUE“.

Neviditelná ruka CIA

Článek Evanse-Pritcharda v Telegraphu obsahuje ještě jednu důležitou informaci: Vůdci Evropského hnutí – Retinger, vizionářský Robert Schuman a bývalý belgický premiér Paul-Henri Spaak – byli všichni považováni za prodloužené ruce („hired hands“) svých amerických sponzorů. Retingerem se myslí Józef Retinger. Ten byl nejen vlastním iniciátorem skupiny Bilderberg, který o smyslu projektu přesvědčil nizozemského prince Bernharda, pořadatele zakladatelské konference, ale byl i iniciátorem založení Rady Evropy a Evropského hnutí, v němž fungoval jako jeho první generální tajemník. Retinger se narodil v Krakově, kde jako mladík navštěvoval kněžský jezuitský seminář, aniž by však obdržel svěcení. V roce 1917 byl v Mexiku poradcem odborářského vůdce Luise Moronese a politika Plutarco Elias Callese, který propagoval vyvlastnění latifundistů a stal se následně mexickým presidentem. Během druhé světové války Retinger fungoval jako poradce Wladyslava Sikorského, premiéra polské exilové vlády v Londýně, který později zemřel při letecké havárii.

V roce 1953 se ředitelem CIA stal Dulles, který již dříve řídil skryté operace – tedy špinavou skrytou válku. CIA přinejmenším financovala první setkání v hotelu Bilderberg v květnu 1954. K zakládajícím členům patřil i generál Walter Bedell Smith, Dullesův předchůdce ve vedení CIA, a celá řada bývalých činovníků OSS a pozdější CIA. Walter Bedell Smith sestavoval seznam účastníků zakládající konference skupiny Bilderberg společně s americkým specialistou na psychologické válečné operace, Charlesem Douglasem Jacksonem.

Richard Aldrich o součinnosti těchto organizací řízených USA píše: „Je nápadné, že se v 50. letech vynořují tři důležité nadnárodní elitní skupiny: Evropské hnutí, skupina Bilderberg a Akční výbor Jean Monneta pro Spojené státy evropské. Mají stejný původ a dostávají podporu od týchž skupin. I když Bilderberg a Evropské hnutí v zásadě sdílejí stejné zakladatele, členy a cíle, představoval Bilderberg zjevně nejefektivnější mechanismus nadnárodního dialogu a vyvinul se v něco, co mnozí považují za nejdůležitější diskrétní fórum západních elit.

Rozhodnutí v Garmischi

V roce 1955, tedy jen jeden rok po svém založení, se konference skupiny Bilderberg již konala v Německu, v Garmisch-Partenkirchenu. K této konferenci existuje zpráva, která vyšla na světlo díky Wikileaks – jeden z mála přesvědčivých dokumentů, které Julian Assange zveřejnil. Německými účastníky byli mimo jiné pozdější spolkový kancléř Kurt Georg Kiesinger (CDU) a Carlo Schmid (SPD), jeden z otců německé ústavy (Grundgesetz) a státní tajemník Walter Hallstein. Také nesměl chybět Joan Monnet, tvůrce Společenství uhlí a oceli (Montanunion).

Pozoruhodné jsou iniciativy směřující k intenzifikaci evropské jednoty. „Diskuse na toto téma ukázala všeobecnou podporu myšlénce evropské integrace, jednotu šesti zemí Evropského společenství uhlí a oceli a uznání naléhavosti problému. Zatímco členové skupiny měli různé názory na to, jakými metodami by bylo možné společný trh iniciovat, všeobecně bylo uznáno, že v současném rozdělení trhů spočívají inherentní rizika, a že existuje naléhavá potřeba přivést německý národ a ostatní národy Evropy do jednoho společného trhu. Jako velice povzbudivý krok vpřed bylo pociťováno, že šest zemí Společenství uhlí a oceli definitivně rozhodlo o tom, že společný trh zavedou a dalším rozpracováním postupu pověří experty. Doufalo se, že další země je budou brzy následovat. Všeobecně byla akceptována potřeba postupovat ve funkční integraci rychle vpřed na poli hospodářství, zejména při průmyslovém využití jaderné energie. Bylo obecně uznáno, že je naší společnou odpovědností dosáhnout nejvyšší možný stupeň integrace v co nejkratším čase, počínaje společným trhem“ (z oficiálního protokolu).

Z tohoto textu je tedy již jasně patrné, že společný trh měl být pouhým předstupněm k „nejvyššímu stupni integrace“. Je rovněž příznačné, že o tom, jaká definitivní rozhodnutí budou přijata, se dozvěděli bankéři zúčastnění na tomto bilderberském setkání, zatímco obyvatelstvo ještě tápalo v temnotě. Stejně se ho nikdy nikdo na nic neptal.

 

Oliver Janich, jeden z nejdůležitějších reprezentantů rakouské makroekonomické školy pracoval dlouhá léta pro časopis „Focus Money“, kde způsobil rozruch svými články o 9/11, než byla jeho spolupráce s časopisem v říjnu 2010 ukončena. Ve své nové knize „Spojené státy evropské“ podrobně rozvádí myšlénky načrtnuté v tomto článku.

 

Překlad z měsíčníku COMPACT, Magazin für Souverenität, číslo 02/2014

www.compact-magazin.com

překlad: Pavel Křivka

===============================================

http://euserver.parlamentnilisty.cz/Articles/1483-americke-tajne-sluzby-ve-velkem-podporovaly-evropske-federalisty-aneb-evropa-rockefelleru-ctete-o-tajnem-pozadi-evropske-unie.aspx

Chudoba a její řešení.

Emigrační kvóty problém nevyřeší

Je to vážný problém a neustále narůstá !
Video velmi srozumitelně ukazuje proč kvóty pro uprchlíky a jejich  
navyšování celosvětový problem chudoby  nevyřeší !

Jasné vysvětlení že řešení chudoby není nikdy možné pomoci emigrace, ale jen 
pomoci v místech chudoby, řešení je tam kde se chudoba vyskytuje ! 

Že 7 milliard lidí  dnešního  světa žije 6 milliard v chudobě !

 Vysvětlení které pracuje na příkladu  USA kdy do sklenky na víno přihazuje 1 
kuličku=million emigrantů  lze rozšířit o další skleničku  která representuje 
emigraci  do  Evropy. 

 Ani řešení  2 skleniček není řešením pro tak obrovské množství  chudých !

Je jasně  vysvětleno, že chudobu nelze řešit přesunem 6 milliard lidí  do  USA 
a Evropy !

https://www.youtube.com/watch?v=Q9OHapuhzs4

 

  

 

Papež František jinak !

Papež kritizuje mimo jiné "tyranii trhu" a vyzývá mocné, aby bojovali s nerovností a chudobou. Hospodářský systém, jímž se svět řídí, je podle něj "až do kořenů nespravedlivý". "Tohle hospodářství zabíjí," píše v apoštolské exhortaci. "Peníze musí sloužit a nikoli vládnout," prohlašuje papež.

2 tisice světových miliardářů kontroluje  většinu světového bohatství  Pořád platí "peníze = moc" a proto toto nepatrné množství nejbohatších lidí na vrcholu celosvětové mocenské piramidy v podstatě rozhoduje o osudu celého lidstva!

 Už  i  Jorge Maria Bergoglia  nyni jako  papež František je proti !

 Hlava Vatikánu šokuje návratem k základům křesťanství.

Když kardinálové zvolili Argentince Jorge Maria Bergoglia novým papežem, jistě netušili, co rozpoutali. Mohlo jim být sice jasné, že arcibiskup, který si sám vaří, jezdí do práce tramvají a jeho hlavním tématem je sociální spravedlnost, bude asi mít názory, které nebudou tak úplně odpovídat dosavadním trendům v římské kurii, že to bude ale taková smršť, to si pravděpodobně nepředstavil nikdo z nich. Papež především i nadále zachoval svou neobyčejnou skromnost. Nepřestěhoval se do papežského paláce, bydlí v jednom pokoji s kuchyňkou v Domu svaté Marty, což je obyčejný penzión, do paláce chodí úřadovat k velké nelibosti ochranky pěšky, nosí obyčejné nikoliv protokolární boty a spoustu věcí si vyřizuje osobně telefonem. To všechno by mu asi konzervativci, a že jich mezi vysokým klérem je, odpustili. Jenže František začal prosazovat své názory, a tady už narazil. Chce reformovat církev včetně centrální církevní administrativy i role papeže (důsledně pro sebe používá titul římský biskup místo papež) a uvolnit sešněrovanost v doktrinálních otázkách. Nejen u doktrinálních puristů a liturgických tradicionalistů, ale i politických a ekonomických představitelů to vyvolává doslova zděšení.
Po devíti měsících ve funkci vydal 26. listopadu dokument Evangelii Gaudium (Radost evangelia), ve kterém shrnuje úkoly, priority a hlavní cíle svého pontifikátu. Kromě věroučných a církevních otázek se zabývá i stavem současného světa a vztahu církve k němu. Moc radosti apoštolům volného trhu, globalizace a monetarismu neudělal. Jeho kritika je tvrdá, servítky si nebere. Podle něj se z peněz stala modla, která ovládá mysl lidí, místo aby sloužily k zajištění vzdělání, zdravotní péče a k vyrovnávání sociální nerovnosti. Lidé se stali obětí konzumerismu, vítězí individualismus, v jejich srdcích je stále méně místa pro druhé. Konat dobro se už nenosí. Místo toho finanční spekulanti tyranizují svět. Je to nová neviditelná tyranie, která nemilosrdně a jednostranně vnucuje všem své zákony. Trh byl zbožštěn. Nejvíce na to doplácejí chudí. Proti tomu všemu by podle papeže měla církev bojovat.
Dominikánovi Gustavu Guttiérrezovi a františkánovi Leonardu Boffovi, velkým postavám teologie osvobození, léta Vatikánem umlčovaným, se jistě ani ve snu nezdálo, že jezuita Jorge Bergoglio na papežském stolci začne hlásat stejné myšlenky. Komentáře na sebe nenechaly čekat. Nejlépe to vystihl titulek francouzského Le Figaro: „Papež inspirovaný marxismem." Což je ten největší omyl. Papež se pouze vrací k samému základu křesťanství.

http://www.literarky.cz/blogy/komentae/16415-ape-frantiek-zlobi

Tajné pozadí světa

Doktorka Rauni Kilde mluví o tajném pozadí světa

Bývalá finská ministryně doktorka Rauni Kilde je velice inteligentní žena, která má zvláštní schopnosti i jedinečné informace o utajovaném pozadí světa.

Přednáší v šesti jazycích a napsala několik knih. Možná vám její naprosto jedinečné informace pomohou s orientací v tajném pozadí světa a zločinech, které už po dlouhou dobu probíhají proti celému lidstvu

http://www.czechfreepress.cz/uvadime-videa/doktorka-rauni-kilde-mluvi-o-tajnem-pozadi-sveta.html

more
http://www.youtube.com/watch?v=eLIrZg8kaqM


Rauni-Leena Luukanen-Kilde, speaks about Extraterrestrial beings & Aliens, UFOs and suppressed technology, Mind Control, Secrets, Coverups and Conspiracies.
http://www.youtube.com/watch?v=CLM3m0JvzSA

Jeste k existenci  UFO a mimozemšťanů.

Kdo pochybuje a je rozhodnut pochybovat o všem co bylo řečeno a napsáno, musí také pochybovat o pravdivosti výpovědi všech svědků na následujícím odkazu. Jsou to tvrzení která se zásadně liší od toho co přiznávají vlády a hlásají massmedia !

svědci  hovoří  (české titulky)

http://www.youtube.com/watch?v=zX-Kw7fcVDs

Z CR nebo z Kocourkova ?

Nic nez podvody zas a znova :-(

Kmotrovský zákon!
..protože nový zákon říká, že po  třech letech se chybný údaj"  v katastru nemovitostí "
 stává platným!


Nenechte si ukrást domy a pozemky!


Před časem byl (evidentně na základě "objednávky" realitních bossů) schválen zákon, který může v nedaleké budoucnosti znamenat pro většinu občanů existenční katastrofu. Je příznačné, že kolem tohoto nového zákona se rozhostilo "ticho po pěšině", skoro se zdá, že je před lidmi držen v tajnosti. Z hlediska mafiánských struktur, které ho vymyslely a pomocí korupce i prosadily, se není čemu divit - právě na neinformovanosti lidí je celý tento zločinný záměr založen.  Oč jde? Jestliže má někdo dům, pozemek či jiný majetek podobného charakteru, pak se za důkaz jeho vlastnictví považuje zápis v katastru nemovitostí, resp. evidenční číslo parcely. Donedávna to bylo tak, že o tato svá vlastnická práva nemohl nikdo přijít. Po schválení výše zmíněného zákona však již tomu tak není a každý z nás může vbrzku přijít o pole, zahradu či dokonce střechu nad hlavou - a to nikoli kriminálním činem, ale zákonným postupem! Tento plán z dílny jistých realitních kanceláří je geniálně jednoduchý a spočívá v následujícím:

Jestliže v zápisech v katastru nemovitostí došlo k nějakému pochybení, nemělo to dosud žádný vliv na vlastnická práva a to bez ohledu na to, jak dlouho tento chybný údaj existoval. Pokud např. na základě úřední chyby si někdo koupil od realitní kanceláře něčí dům, aniž by jeho majitel cokoli tušil, koupě byla neplatná a poškozený se nemusel obávat, že o svůj dům přijde.

Podle nové zákonné úpravy je to však nyní tak, že pokud tato doba nesprávné evidence překročí 3 roky a vlastník na tuto skutečnost včas nezareaguje, může být jeho dům (pole, zahrada.) zcela legálně prodán, protože nový zákon říká, že po těchto třech letech se chybný údaj stává platným! Pokud tedy lidé minimálně jednou za 3 roky nezkontrolují správnost údajů v katastru nemovitostí, protože logicky předpokládají, že přece není možné, aby jim někdo ukradl jejich dům, mohou být nemile překvapeni, až zjistí, že podle našeho "právního" neřádu) to možné je.

Tento kmotrovský zákon má ještě jeden důsledek, a to enormní tlak na pracovníky katastrálních úřadů za účelem jejich korumpování. Zatímco doposud neměl úředník ze svého pochybení žádný profit, nyní si za úmyslnou "chybu" může přijít na obrovské peníze. Je jasné, od koho.

Zdá se, že v celém tomto podvodu "jedou" i média. Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že o zákonu, který je pro občany této země časovanou bombou, se nikde nepíše. Jedinou zmínku spojenou s varováním lidí před možným zneužitím této novely jsem zaznamenal asi před půl rokem v Hospodářských novinách.

Doporučuji všem, aby se s tímto zákonem seznámili a včas si zjistili, zda třeba právě v jejich zápisu v katastru nemovitostí neudělal nějaký úředník (samozřejmě "náhodou" a "nedopatřením") nějakou "chybu".
z Internetu CR s podpisem
Jan Hofírek

Pred 45 lety byl 21.srpen 1968

Jeden z pamětníků 21srpen68 na svém blogu připomíná a já zde přetiskuji:

 

1968: socialismus bez Brežněva, kapitalismus bez Klause

Miroslav Kodet

 Stáří má mnoho nevýhod, ale také některé výhody. Mezi posledně jmenované patří to, že historické události, které vaši současníci znají pouze z učebnic, novinových článků neboTV pořadů či z historické literatury, znáte z vlastní zkušenosti, zažili jste je takříkajíc na vlastní kůži.

A tak dnes trpím, když čtu články k výročí 21. srpna od novinářských ideologicky zpitomělých třicátníků, Husákových dětí, kteří v té době ani zdaleka netahali kačera, přesto však přesně vědí, že socialismus byl nereformovatelný a v osmašedesátém se jenom porvaly dvě sorty partajních funkcionářů, jedna za osmnáct, druhá bez dvou za dvacet.

.....  (Zde si laskavě dosaďte sprosté slovo, které jedině může vyjádřit znechucení nad novodobým falšováním dějin.)

Bylo mi v tom osudném roce 23 let, dokončil jsem školu, oženil se a nastoupil do prvního zaměstnání. O politiku jsem se intenzivně zajímal od svých patnácti, což je dost času k tomu, abych znal tehdejší politickou scénu téměř dokonale, včetně personálního obsazení.

Uvědomme si, kdo byli ti progresivní, mladší a reformám naklonění funcionáři KSČ, čím si prošli do té doby. Většina z nich zažila válku, osvobození, nadchli se pro budování nové, spravedlivější společnosti - a po hubě spadli do padesátých let, stalinské diktatury toho nejhoršího typu. Ze strany vystoupit nešlo, pokud zároveň nechtěli vystoupit ze života. A tak přihlíželi, jak se ideály drtí v mlýnech státní bezpečnosti, funkcionářské lůzy a dělnického póvlu. A nemohli ani ceknout.

Pak přišel rok padesátý šestý, naděje, kritika kultu osobnosti, zároveň však byly nové větry pozastaveny větrolamem maďarských událostí, po nichž se rozednívání zase na nějakou dobu setmělo. Soudruzi měli strach, aby nedopadli jako jejich kolegové v Budapešti.

Potom ale, tak jak se stále více ukazovalo, že centralistický, direktivní model plánování „do posledního šroubku“ je zcela neschopný konkurovat tržnímu kapitalismu, že vytváří disproporce a zabíjí iniciativu a tím i neumožňuje rozvoj společnosti, a zvláště po hospodářské krizi s poklesem HDP a s rozpadem pětiletého plánu v první polovině šedesátých let, tak po těchto událostech si ti mladší, pružnější a inteligentnější komunisté (možná i charakternější) uvědomili, že stalinský model socialismu je upotřebitelný možná pro válečné hospodářství nebo pro Ugandu Burundi, že však ve společnosti s rozvinutou výrobou a vyšší civilizační úrovní nemá co pohledávat, že je brzdou.

A nastalo to, čemu se říká uvolnění šedesátých let: Šik se skupinou progresivních ekonomů připravoval model řízení hospodářství s tržními prvky, Mlynář o něco později model politický s pluralitními prvky, nové a skvělé filmy, malá divadla, první se pak otevřeně na odpor postavili spisovatelé na svém sjezdu, to bylo ještě zadušeno, ale vývoj spěl nezadržitelně k revoluční změně.

Ta přišla v lednu 1968, Novotného vystřídal Dubček a začal úžasný rok 1968.

Podobalo se to trochu nadšení lidí z konce roku 1989 a začátku roku 1990, rozdíly jsou ovšem zásadní. Zatímco společnost v roce 1990 nasměrovali anetičtí, asociální a nezodpovědní psychopati (ve významné části i jinak orientovaní ekonomové) na cestu sobeckého, zlodějského, korupčního a sociálně bezohledného kapitalismu devatenáctého století a rozkradli národní majetek tak, že po něm zbyly jenom dluhy v bilionové výši, ta část z ekomomické reformy roku 1968, která byla prověřována ve vybraných podnicích, dávala velmi nadějné výsledky. Při zachování celospolečenského vlastnictví výrobních prostředků dostaly podniky prostor k podnikání. Pouze část výrobní kapacity byla určena na tzv. jmenovité úkoly, určované centrem. Se zbývající kapacitou mohly podniky nakládat volně, čemuž odpovídala i cenová reforma, která předpokládala ceny pevné, centrálně určované, ceny limitní, vyplývá z názvu a konečně i ceny volné, určované dohodou partnerů na trhu. Předpokládala se mzdová denivelizace, jedna z brzd iniciativy lidí, otevření obchodu na Západ a potlačení vlivu partajní nomenklatury při obsazování funkcí a jeho nahrazením moderními metodami výběru manažerů. A otevření možnosti podnikat ve službách a drobné výrobě.

(Teprve s odstupem let jsem pochopil, jak by pevné ceny pro státní zakázky zamezily tomu bezuzdnému rozkrádání, korupci státních úředníků ve spojení s podnikatelskou galerkou, jejíž výše je odhadována na 100 miliard korun ročně, tedy obrovské penzum prostředků, vždyť by rázem vyřešilo např. všechny sociální problémy.)

Ale hlavně: to všechno při zachování všech sociálních jistot a základních lidských sociálních práv, při zachování obrovského státního vlastnictví. Srovnejte si to s tím současným marasmem, kdy se skrze restituce a zlodějskou privatizaci obnovila otrokářská společnost a většina lidí byla díky nenažranosti lidských hyen uvržena do bídy a existenční nejistoty.

(Námitku, že se jednalo o vlastnictví ukradené po roce 1945 kapitalistům odmítám. Při zachování reálného pohledu na věc byly restituce v tehdejších mocenských poměrech východního bloku nemyslitelné, přes tohle nejel vlak. A naši současní restituenti by se jistě rádi připojili k nadšení těch, kteří podporovali nový, nestalinský režim a také něco obětovali na fond republiky. O morálnosti způsobu, jakým své bohatství za první republiky a za Rakouska-Uherska získali pomlčím, nebudu jim připomínat nepříjemné věci.)

Neopakovatelné bylo ono všelidové nadšení pro reformovaný režim. Samozřejmě, stalinisté, kteří zločinné rysy minulého režimu vytvářeli, nadšeni nebyli. A psali dopisy. Ale drtivá většina národa stála za novým vedením, které, a to si pořád myslím, zavádělo změny s čistými, altruistickými úmysly. Vždyť zrušit cenzuru, což je jeden příklad z mnohých, znamenalo vystavit se na národní, ale hlavně na „socialisticky táborové“ úrovni kritice jak vlastních lidí, tak především brežněvovských, ulbrichtovských a gomulkovských zombies.

V životě neplatí coby kdyby. V realitě sovětského bloku nemělo Pražské jaro sebemenší šanci uspět. V tom byli reformátoři naivní, politicky nezralí a idealističtí, což politici být nemohou. Ale uvědomme si, jaký potenciál měl onen kapitalismus roku 1968 bez Klause a spol, resp. socialismus bez Brežněva a spol.

Třetí cesta, zdá se, že navždy zarúbaná.

Konec dějin?

=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=-=

PS.
Třetí cesta, zdá se, že navždy zarúbaná.?
Jen dočasne tak  jako byl  pobyt  okupačnich  vojsk. Take jen do  doby  než nadvláda jedněch  bude změněna na nadvládu jiných.  Třetí cesta, zdá se, že navždy zarúbaná protože třetí cesta byla hrozbou, hrozbou nejen pro komunisty v Kremlu ale též pro kapitalisticky Západ. Nebezpečí třetí cesty ukázala Titova Jugoslávie.
Státní útvar na který lidé v Ceskeslovensku hleděli jako na příklad státu, ze kterého je možno svobodné vycestovat i podnikat, sice pod kontrolou státu, ale v porovnání s tím co předváděly vlády věrné Kremlu byla Jugoslávie prvním státem který se z vlivu Kremlu vymanil. Že Jugoslávie byl příklad i pro Západ nebezpečný potvrdil přelom století a válka na Balkánu. Konečná likvidace všeho co po Titove napůl komunistického a napůl kapitalistického státu zbylo se nakonec podařila pod praporem vývozu demokracie a s výsledkem vitezstvi TRHu který se prý reguluje sám a do kterého vláda lidu alias demokracie bude mluvit co nejméně. Ano na nějaky čas   je konec. Do doby než se i u tohoto džbánu ucho utrhne.

Ještě ne konec dějin, ale jen otázka zásadní, první a poslední.

Ne zda někdy opravdu zvítězí LID a bude to pak opravdu vláda LIDU což jest překlad slova demo-kracie,
ale otázka nejzásadnější kdy a zda vůbec skončí vláda současná, vláda světa, vláda PENEZ ?
Přitom by stačilo tak málo, uvědomit si že i pro peníze platí co pro oheň,
Dobrý sluha, zlý Pan !
Lépe může být jen když peníze přestanou vládnout světu v dnešní podobě.
Amen

 

Nostradamus a současnost

V současnosti pak zásadní otázka,
jak se podílí na na současném stavu  Země lidská činnost a jaký je podíl  
vesmíru jehož je Země součástí.

Naše planeta se potýká s řadou krizí: nedostatkem ropy, mizejícími živočišnými druhy, smrtícími tsunami, ekonomickým chaosem a jadernou hrozbou. Kritická situace přitom u řady životně důležitých systémů nastává souběžně. Čelíme energetické krizi, dochází ke zhoršení klimatického systému planety, probíhá krize finančního systému, vázne produkce potravin, je nedostatek vody. Řadu lidí frustruje, jak je soudobá věda váhavá v zodpovídání některých palčivých otázek, a proto odpověď hledají v minulosti. K populárním jasnovidcům dávných dob patřil i prorok Nostradamus. Jeho nedávno objevená ztracená Nostradamova kniha obsahuje verše a kresby, jež by mohly skýtat vodítko k současným událostem. S ohledem na proslulost známého proroka je podle řady badatelů není radno opomíjet.

Mnozí věří, že proroctví vyobrazená v Nostradamově Ztracené knize poukazují na konjunkci se středem Mléčné dráhy, ve které se Slunce ocitlo v roce 2012. Jedná se o vzácný astronomický jev, k němuž dochází jednou za 26 tisíc let. Polovina tohoto cyklu se odehrála přesně na konci poslední doby ledové, kdy nastalo zatím nejmocnější globální oteplení. Mnoho apokalyptických předpovědí, vizí budoucnosti a zpráv o konci světa vychází z toho, že seřazení Slunce a temné trhliny znamená něco nepříznivého.

Nejen Nostradamus i Mayská proroctví:
Mayská civilizace vzkvétala ve Střední Americe od roku 250 před Kristem až do roku 900 našeho letopočtu. Pak záhadně zmizela. Dokázali bez teleskopických dalekohledů předpovědět galaktickou konjunkci a spojovali ji s počátkem cyklu prudkých změn. Když došlo k zatím poslednímu galaktickému seřazení, vymizely stovky živočišných druhů.

Jednou za 26 tisíc let…

Galaktická konjunkce nastane ve chvíli, kdy se Slunce ocitne v přímé ose s průsečnicí Mléčné dráhy. Dochází k tomu jednou za 26 tisíc let o zimním slunovratu. Podle řady starodávných kultur galaktické seřazení přináší počátek významné epochy trýznivých změn. Soudě dle množství čtyřverší Nostradamus považoval za nesmírně významné časové rozmezí zhruba mezi lety 1992 a 2014.
Do určité míry vychází jeho základní idea předvídání budoucnosti z předpokladu, že čas je cyklický. Probíhá pohyb Slunce, Měsíce, hvězd – a s tím, že jak se tyto vzorce a úhly mezi planetami opakují, dochází k analogickým událostem. Aby ony nadcházející události dokázal monitorovat, Nostradamus studoval změny na noční obloze, a to včetně těch, jež trvají celá desetiletí. Podle všeho si byl vědom precese rovnodennosti, kdy se každých 72 let celá noční obloha vychýlí o jeden stupeň.

Chmurná Nostradamova proroctví opakovaně uváděla i řada starověkých civilizací. Zatímco obecně se specifika tradic jednotlivých kultur liší, zde se pozoruhodně shodují. K nejvýznamnějším starověkým kulturám, jež podle všeho fenomén galaktické konjunkce sledovaly, patří Mayové, kteří využívali svého daru chápání pohybů Země k sestavení pozoruhodně přesného kalendáře, jenž přetrval tisíce let. Zřejmě právě díky konjunkci označili 21. prosinec 2012 za konec velkého cyklu. Ve své době Mayové disponovali pokročilými znalostmi astronomie. Věřili, že černá díra ve středu Mléčné dráhy, je místem, kde se zrodily hvězdy.
Nostradamus věřil, že ve hvězdách a planetách se ukrývá smysl života. Totéž je podstatou egyptské filozofie. Někteří badatelé se domnívají, že rozmístění egyptských pyramid poukazuje na budoucí posuny planet, na samotné galaktické seřazení, nebo že kopírují hvězdy tvořící pás souhvězdí Orion, označující polovinu šestadvatitisíciletého kruhu, který Slunce mezi obdobími galaktických konjunkcí opíše.
Alchymista Fulcanelli zase na počátku 20. století nastínil teorii, podle níž mělo bratrstvo Svobodných zednářů pomocí alchymistických symbolů ukládat do historických budov tajná poselství. Tvrdí, že na průčelí těchto kamenných staveb hrdě vytesávali symboly formulující jejich kontroverzní proroctví. Jako příklad uvádí průčelí pařížského chrámu Notre Dame. Zatímco symboly býka, lva, orla a lidské tváře mají podle křesťanského výkladu znázorňovat autory evangelií, Fulcanelli tvrdí, že jejich skutečným smyslem je varování.

Kniha šifrovaných proroctví

V roce 1994 se na knižní výstavě v Římě objevil rukopis s Nostradamovým jménem. Součástí kontroverzní knihy je série sedmi obrázků. Někteří v nich vidí chronologii s událostmi, s nimiž se lidstvo potýká v posledních letech, podle jiných odkazují na rok 2012.
„Sedm obrázků ve Ztracené knize Nostradama sděluje příběh. Všechny kresby spojuje pomyslné kolo štěstěny, koloběh času. Nostradamovým přáním je to, abychom si to připustili a pochopili jejich význam. Na prvním obrázku je Slunce. Pod Sluncem je lev. Logicky se jedná o upozornění na skutečnost, že pokud je Slunce ve Lvu, nastane něco význačného. Když se Slunce ocitne ve Lvu nebo v opačném znamení, tedy ve Vodnáři, znamená to, že se blíží galaktické seřazení,“ vykládá Jay Weidner, autor knihy Tajemství alchymie.
Kulturní společenství po celém světě z různých epoch svá nejradikálnější proroctví různými způsoby kamuflovala nebo šifrovala, aby si potenciálně nebezpečné objevy nechávala jen pro sebe. I Nostradamus se obával následků za svá temná proroctví, a tak je zašifroval do čtyřřádkových básní. V podstatě ani jinou možnosti neměl. Proroctví sepsal v 16. století v jižní Francii, kde se zpochybňování královské rodiny nebo katolické církve považovalo za hrdelní zločin

Badatelé poukazují na Nostradamovu předpověď jako na metaforické varování před potenciálním slábnutím magnetického pole Země. Když je pole slabé, jeho schopnost chránit Zemi klesá. To znamená, že sluneční vítr, ohřívá atmosféru, v důsledku čehož začnou tát ledovce na pólech a stoupá mořská hladina. Pokud by magnetické pole Země zesláblo, vystavilo by to planetu hrozivým problémům, a pokud by dokonce spadlo na nulu a změnilo se, znamenalo by to pro planetu se 7 miliardami obyvatel, závislých na počítačích a navigačních satelitech, totální změnu ve způsobu života. Mohlo by to znamenat, že dojde k prohození magnetických nábojů severního a jižního pólu. Podle některých by výsledné interference způsobily extrémní poruchy všech signálů, jež naše moderní společnost vysílá do vzduchu.

Jedno ze čtyřverší popisuje oheň na obloze, žhnoucí slunce. Někteří vykladači proroctví věří, že odkazuje na globální oteplování jakožto spouštěč krize, a poukazují přitom na to, že galaktické seřazení se kryje s vrcholem sluneční aktivity. Podle této kontroverzní teorie vliv Slunce na Zemi v průběhu času střídavě vzrůstá a zase ochabuje, přičemž vrchol sluneční aktivity může způsobit masivní poruchy klimatu. Na celém světě má dojít k podivným výkyvům počasí, jaké jsme doposud nezažili: záplavy, mimořádné typy bouřek i sucha. Na 48. rovnoběžce, která protíná všechna velká pásma obilných polí, prý nastane veliké sucho a lidstvo se z důvodu nedostatku potravin uchýlí ke kanibalismu.
Závěrečný obrázek ze Ztracené knihy údajně vysílá prosté poselství, že neuposlechnutí varování může mít zničující následky. Buď můžeme pokračovat stejně jako doposud, přičemž se dál bude psát Kniha života, nebo existuje další možnost, kdy žádné pokračování nenastane, případně nás čeká nějaká zkázonosná událost. Pokud bychom si měli z Nostradamových proroctví něco odnést, byl by to smysl pro naději. Musíme si ale odpovědět na otázku, zda máme odvahu k tomu, abychom dokázali snoubit dávné vědomosti s dnešní nejpokročilejší vědou.
Někteří tvrdí, že konec mayského kalendáře sám o sobě představuje poselství naděje. Že 21. prosinec 2012 neoznačil naprostý konec, ale uzavření staré epochy a počátek nové. Skloubíme-li je, určitě vyvázneme. Sám Nostradamus ve všech svých temných proroctvích popisoval kritické dny tak, že mohou přinést mnoho různých výsledků. Nehovořil o pevně dané budoucnosti, ale o budoucnosti, kde si lidstvo píše svůj vlastní osud.

Nostradamus předpovídá, on nevysvětluje a jeho předpovědi  vrací  současnost tedy 
to co dnes nazýváme 21 stoletím k  zásadní otázce jak se podílí  na současném 
stavu Země lidská činnost a jaký je podíl a vliv  Vesmíru.
Lidská činnost a poničená planeta je nezpochybnitelný fakt, zbývá zásadní 
otázka nakolik se tato lidská cinnost  podílí I na současných  klimatických  změnách.
Vliv Vesmíru jehož je Země součástí  nemůže být popřen, zbývá tedy otázka 
velikosti  a zásadnosti   negativního  vlivu  lidské činnosti na destrukci.
Pak nutnost hledat řešení jak process samozniceni zastavit.